Co stojí za popularitou Vladimira Putina mezi prostými Rusy a lze očekávat, že po jeho odchodu se Rusko nějak zásadně změní? Kniha novináře ruského původu jasně vysvětluje, proč bychom si ani o dnešní zemi, v níž „zítra znamenalo včera“, neměli dělat iluze.

Ve včelím úlu má všechno řád a smysl – i obětování jednotlivců pro blaho celku. To se však nedá říct o světě, ve kterém žije Egidius Arimond, vypravěč románu Zimní včely. Zatímco se tento bývalý gymnaziální učitel v německém městečku nedaleko belgických hranic oddaně stará o svá včelstva, kolem něj zuří poslední měsíce druhé světové války. Egidius nebyl odvelen na frontu, ale čelí závažnému problému: trpí epilepsií, kterou musí skrývat, a na léky si vydělává převážením uprchlíků na hranici.

Kdy se lékaři začali zabývat významem larvální terapie pro čištění ran a záchranu životů? Skutečně akupunktura a sérum pravdy fungují? Kdy byla provedena první operace oka? A bude někdy možné zmrazit člověka a oživit ho o sto let později? Poučná sonda do dějin lékařství nenechá stranou ani psychoterapii či dilemata lidské nesmrtelnosti.

Psaní o samotném procesu psaní má své pevné místo v literatuře přinejmenším od dob modernismu. Napsat román o vlastním (skutečném) slavném románu však může působit přinejmenším lehce narcistně. Spisovatel Ťia Pching-wa, který patří k nejvýznamnějším současným čínským tvůrcům, napsal v době covidu jaksi mimoděk román o svém nejznámějším díle Padlá metropol. Otevřít za dvacet let dalece překračuje hranice memoárového psaní a stává se univerzální uměleckou výpovědí o spisovateli v současném světě.

Ondřej Hübl nás ve svém románovém debutu bere na propracovaný zájezd do nejtužšího komunismu, ale z nostalgické a lehce mrazivé dovolené se záhy stává boj o svobodu a přežití. I když mají dobro a zlo v napínavém příběhu zdánlivě jasně rozdělená místa, postupně se stírají hranice mezi světem před oponou a za ní a vkrádá se otázka: není skutečnost vlastně jedna velká hra?

Legendy i historická fakta spjatá s obyvateli Faustova domu na pražském Karlově náměstí Stančík s hravostí domýšlí do fantaskních příběhů. Nezastupitelnou roli přitom hraje násilná smrt a tajemný otvor, který opakovaně vzniká ve stropu místnosti, jak v dávných dobách prorokovala bohyně smrti.

Jaké byly nejoblíbenější knihy prvorepublikových vědců, herců, politiků nebo i náhodně vybraných čtenářů? Kdo se ankety kniha roku Lidových novin záměrně neúčastnil a jaké byly konkurenční akce jiných periodik? Obsáhlý svazek přetiskuje komentované odpovědi tehdejších hlasujících a poskytuje poutavý čtenářský profil československé společnosti.

Co si vlastně máme (nebo můžeme) pod leckdy zprofanovaným či vyprázdněným pojmem liberalismus představit a nakolik se od sebe liší liberalismus 19., 20. a 21. století, nad tím se v době, kdy Donald Trump pevně držel v rukou opratě, zamyslel americký novinář, který se hrdě hlásí k tomu, že vyrostl ve světě konsenzuálního liberalismu.

Dukajův Led je dílo alternativní historie, které sice obsahuje množství literární fantastiky, avšak mnohem více se tato próza pohybuje na pomezí románu a filozofického traktátu. Autorův oceňovaný opus tak mimo jiné připomíná, že i literární fantastika může hrdě stát po boku velikánů „vážné literatury“. V neděli získal cenu Magnesia Litera.

„Cestopis jako literární žánr dnes pomalu, ale jistě chřadne na úbytě,“ napsal nedávno významný český novinář ve své recenzi poslední cestopisné knihy Ladislava Zibury, kterého uvádí jako výjimku. Co je na takovém tvrzení pravdy?

Druhý román Štěpána Kučery přináší fantastické vyprávění, ve kterém se setkává věhlasný autor se svými postavami, fikce a historie se mísí v zábavně spekulativní hře a pletivo příběhů silou imaginace přetváří skutečnost.

Mezi nominovanými tituly na letošní ceny Magnesia Litera v kategorii prózy je i nová sbírka povídek Ireny Douskové. V knize nahlížíme zlomové životní situace obyčejných lidí zasazené do odlišných dějinných událostí. Různí lidé v různých dobách, s různými názory a různými životy. Přesto mají všichni něco společného…

Karel Marx kdysi kritizoval, že v továrnách někteří majitelé přednostně zaměstnávali ženy s dětmi, protože byly odpovědnější, čímž se jejich ctnosti obracely proti nim samotným. Poutavá kniha o civilizované ženě ambivalentně líčí, jak ženské ctnosti, touhy a možnosti transformoval modernismus první poloviny 20. století.

Švýcarský umělecký kritik William Ritter se na přelomu 19. a 20. století zajímal o prostředí „orientální“ Evropy, tedy zejména o prostor Balkánu a zemí Rakouska-Uherska. Kniha Krajiny umění, kterou sestavil francouzský bohemista Xavier Galmiche, vykresluje Ritterův portrét, ale dává nám také možnost poznat, jak tento teoretik a nadšený podporovatel místních autorů reflektoval dobový kvas ve výtvarném umění, architektuře i hudbě.

V nacistických koncentračních táborech se jako vězni ocitali i psychologové. Už záhy po druhé světové válce vznikaly publikace zpracovávající jejich zkušenosti a jednou z nich je v češtině nedávno nově vydaná kniha Bruna Bettelheima. Na rozdíl od Viktora Frankla, jehož text nabízí takřka lyrické pasáže o tom, že i v koncentračním táboře je možné obdivovat západ slunce, volí Bettelheim analytičtější a méně osobní přístup. Nejkritičtěji se přitom staví k příslušníkům střední třídy.

Dlouholetý badatel a znalec italských westernů shromáždil své dosud solitérně publikované poznatky v ucelené knize. Jeho neoformalistický pohled nicméně upřednostňuje výčet a opomíjí kvalitu zkoumaných snímků.

Podle autora lehce chaotické, ale myšlenkově nevšední práce o větách „otevíratelkách“ představují první stránky textů ruku podávanou čtenáři. Více či méně nápadně se může skrývat zárodek celého následujícího textu.

Debutový román dánské písničkářky se stal okamžitě bestsellerem. Sága jedné neobvyklé rodiny, v níž se snoubí severská a ruská kultura, ke čtenáři mluví originální směsicí lyrických opisů, novotvarů a vulgarismů. Magickorealistické vyprávění přináší svérázné postavy i poznání, že lidská touha po lásce a sebeuplatnění se v čase nemění.

Výborná kniha se pokouší z hlediska několika vědních disciplín definovat význam práce a hledá způsoby, jak uspořádat náš svět, abychom mohli pracovat tak dlouho, jak bychom sami chtěli. Například zavedením základního nepodmíněného příjmu.

Útlak a násilí v internátních školách pro kanadské původní obyvatele vysvětlovaly zodpovědné úřady jako důsledek politováníhodných, avšak ojedinělých pochybení. Joanna Gierak-Onoszko v knize 27 smrtí Tobyho Obeda prokazuje opak. V roli posluchače nechává o systému promlouvat ty hlasy, které společnost dlouho odmítala vyslyšet: samotné přeživší.

Jsou lidé v zásadě lepší, než jsme si mysleli? Nizozemský historik Bregman tvrdí, že ano. V něčem je jeho pohled možná příliš optimistický, ale i současnost mu dává za pravdu v tom, že obyčejní lidé se zpravidla navzájem zabíjet nechtějí, války začínají některé hlavy států, aby posílily svoji osobní moc.

Longlist Německé knižní ceny za rok 2021 potěšil nejednoho milovníka železnic, přestože v románu týkajícím se nejtragičtější železniční nehody v německých dějinách vlastně ve výsledku o železniční tematiku až tolik nejde.

Po knize věnované horám se spisovatel a profesor literatury vydal opačným směrem. Vznikla tak inspirativní kniha o putování do hlubších vrstev zemské kůry, ale také po podstatě lidského těla a historii.

Konvertitka Stefana Hertmanse je historický román založený na dvou rukopisech z 11. století. Díky autorově imaginaci a zároveň práci s historickými prameny ožívá na jeho stránkách příběh dvou mladých milenců, ale jen na chvíli. Místo romantického středověkého příběhu se následně čtenáři nabízí vhled do počátků i dílčích důsledků první křižácké výpravy nebo do komplikací spojených s konverzí křesťanské měšťanské dívky k židovství.

Výrok rabína vedeného spolu s jeho soukmenovci na popravu propůjčil název knize, v níž se americký autor snaží přiblížit sobě i čtenářům prostředí, z něhož pocházel jeho otec a po kterém bychom v dnešní krajině nenašli žádné viditelné památky.

Mnozí spisovatelé hned po nástupu Adolfa Hitlera k moci pochopili, že v Německu pro ně již není bezpečno, známé pálení knih v květnu 1933 jim mělo dát za pravdu. Jak známí literáti prožívali první týdny po jmenování Hitlera kancléřem, přibližuje kniha s výmluvným podtitulem „Zima literatury“.

Jaro 1939. Desetiletá královna koček nasedla do vlaku, a vystoupila jako někdo úplně jiný. Petr Sís představuje svou „modrou knížku“ a děti z Wintonových vlaků, kterým je dnes už přes osmdesát let.

Ponor do podzemního světa jeskyň autorovi slouží také jako vítaná příležitost k návratu do dob, kdy v existenci draků směli věřit i dospělí.

Co to byl „vibromobil“? Existovala v některé kultuře povinnost být nevěrný? A kolik panen má mít k dispozici muslim v posmrtném ráji? Poutavý komiks ukazuje, jak je sexualita silně kulturně podmíněná, a nechtěně také to, jak je při referování o cizích kulturách těžké oprostit se od té vlastní.

Monografie přináší první komplexní pohled na neoficiální bulharskou literaturu v období socialismu. Autor objevuje nejen nové spisovatele a díla, ale snaží se také literaturu daného období demytizovat a zasazovat do širšího kontextu současných humanitních studií.