Nepříliš rozsáhlý román s názvem Biserica Neagră (Černý kostel) Baconsky předložil jednomu bukurešťskému nakladatelství, jež ho okamžitě zamítlo; za autorova života nevyšel v Rumunsku, nýbrž v Německu (Die Schwarze Kirche), v roce 1976...

Autor sám přiznává, že je tímto tématem „posedlý“. Jako čtenáři této umanutosti „vděčíme“ za Báezovu vytrvalost a pracovitost, s níž svůj seznam zničených knih stále doplňuje. Bohužel mu ale přitom podle mne trochu schází odstup. Dramaticky píše o „děsivé“, případně „ohromující“ a „skličující“ zkáze knih a lamentuje nad tím, jak málo textů se nám dochovalo třeba z antické doby; skepticky ale můžeme dodat, že až na výjimky i to málo, co se dochovalo, čtou dnes hlavně specifičtí nadšenci.

Kniha Fernanda Báeze je v každém případě dost depresivní četba. Především pro milovníky knih.

Kniha je dobrá příručka pro poznání života našich předků, z nichž velká část pocházela právě z „plebejského“ prostředí. Nevykresluje jej jako idylu, ale jako cosi, co má či hlavně mělo svoje hodnoty a co je hodno zkoumání. A s nadsázkou dodejme: pokud se někdy vyplní proroctví Stanislava Komárka a z Čechů zůstane jen krojovaná stafáž do městských skanzenů, které budou navštěvovat asijští turisté, bude pěkné, když po nás zbude alespoň tato kniha – nutný ale bude překlad do čínštiny…

Rozsáhlý kolážový román Antonína Bajaji (1942) Na krásné modré Dřevnici (Host) tvoří střídavé party několika literárních útvarů: fabulované povídkové příběhy se překlápějí do autentických vzpomínek...

V literárněvědné studii V. Bakešové, Ticho a naděje, jsme skrze lidské osudy a umělecká díla Marie Noëlové, Suzanne Renaudové a Sylvie Germainové znovu uvrženi do tužeb a běsů celého dvacátého století.

Válečný prorok, druhý díl trilogie Princ ničeho, uspokojí nejenom skalní fanoušky fantasy, ale i ty čtenáře, kteří jinak triviálními syžety a obehranými rekvizitami tohoto žánru pohrdají. Kanadský autor totiž do fantasy vnáší mnoho netypických motivů.

Kdo má zájem o inteligentního, rétoricky suverénního, i když nemálo nostalgického průvodce civilizačními vyhlídkami, toho by tento antropolog, etnolog a sociolog neměl minout. Vyjadřuje pocity člověka narozeného těsně po první světové válce ze světa, jehož se dožil na počátku 21. století. Svoje názory formuluje brilantně a nelze mu upřít ani upřímnou snahu o pochopení všech převratných novot, i když některé jeho námitky, třeba o internetu, mohou působit zastarale.

Poněkud zavádějící charakteristika díla a nepřesný nástin fabule uvedený na obalu knihy láká čtenáře na “příběh jedné lásky“, odehrávající se na pozadí fašistické vlády v Itálii a rasových perzekucí v Evropě. Nicméně očekávané romantické líčení osudu dvou milenců ve víru dramatických událostí v knize nenajdeme.

V rámci oslav sta let od vzniku Československa se nakladatelství Mystery Press, specializující se na krimi a thrillery, rozhodlo vydat historickou detektivku z přelomu října a listopadu 1918. A je to oslava minimálně zajímavá, i když nakonec ne čistě kriminální.

Petr Hankl se ze studenta teologického semináře stane čarodějem nekromantem a v roce 1920 vstoupí do Čarotvorných služeb mladé Československé republiky. Cyklus propojených povídek debutujícího autora nabízí netradiční mix špionážního románu a fantastického hororu.

Hrady hněvu jsou umístěny do Velké Británie (i když není explicitně jmenována) a odehrávají se zhruba v polovině 19. století, kdy Evropu po průmyslové revoluci zachvátila objevovací a vynalézací horečka.

Kniha představuje sondu do díla u nás zatím prakticky neznámé spisovatelky Anny Barkovové, která strávila dvacet let v sovětských lágrech. Obsahuje tři básnické řady, kratší prózy, deníkové záznamy a také autorčinu soukromou korespondenci.

Kniha je psána fundovaně a přes nijak gigantický rozsah umožňuje hluboký vhled do naší současné situace. Jedním příspěvkem do ní přispěl i jistý český politik. Na změnu strategie našich hlavních politických představitelů to je bohužel málo. Pokud se tedy splní některé černé scénáře, které kniha obsahuje, její čtenáři budou alespoň moci říci: my jsme to věděli.

Směs tolika disparátních předpovědí může na čtenáře působit současně chaoticky i osvěživě, záleží na jeho povaze. Já hodnotím tuto konfrontaci jednotlivých velmi odlišných pohledů jako podnětnou.

Přes některé výhrady je na celé publikaci nutné ocenit odvahu, se kterou se jednotliví autoři do celého mezioborového projektu pustili, i to, že se snaží poznatky vynesené z hlubin dávno zašlých časů aplikovat na naši žhavou současnost. I když každý trochu jinak, takže nakonec záleží na každém čtenáři samotném, jaké poučení si z takto podaných dějin sám vyvodí.

Kniha čtenáře rozechvěje představou konce a zániku, ale zároveň hned nabídne slova útěchy, že „krize díky historické zkušenosti a schopnosti regenerace pravděpodobně úspěšně překonáme“. Je otázka, zdali je vhodnější dílo vnímat jako způsob, jak naše strachy z konce, ale zároveň zálibu v tomto strachu, postavit na reálnější základ (tedy jako sofistikovanější verzi katastrofických filmů), nebo jako seriózně myšlenou výzvu, jak příznakům konce čelit.

Slavná Barthesova kniha má setrvalý úspěch i v našich krajích. Jistou čtenářskou únavu snad mohou způsobit její časté a stereotypní útoky na buržoazii, avšak díky lehkosti, nápaditosti a hloubce ponoru u takové šíře kulturních témat zůstává dílo uhrančivé.

Rozsáhlý, poklidným stylem vyprávěný román zachycuje očima jednoho protagonisty, úspěšného fotografa Andráse Szabada, několik desetiletí v socialistickém Maďarsku. Andrásovo potýkání s uměleckou tvorbou, krutou politikou a osudovou láskou se spojuje ve výpověď o nadosobních silách, které nás buď drtí, nebo ženou vpřed.

Divák, který má nemalé problémy s vnímáním experimentálních děl současnosti, by mohl na těch zastoupených v publikaci ocenit jejich sdělnost. Skutečnost, že někdo zkoumá právě toto oficiální umění, je záslužná. Není totiž dobré, když jsou úspěchy národa zosobňovány jen slavnými sportovci nebo boj za jeho identitu především zneužíván politiky.

První díl volné „valbřišské trilogie“ oceňované polské autorky Joanny Batorové je originální svědectví padesáti let poválečné historie očima tří žen různých generací. Právě ženský pohled je to, čím autorka ozvláštňuje své pojetí „společenského románu“, poddruhu velké realistické epiky.

Labyrint, do něhož vstoupil literární historik Michal Bauer, je komplikovaný a záludný v mnoha ohledech. Autor se totiž pokouší odhalit souvislosti „kodifikace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století“.

Kniha slavného sociologa a litevského filozofa je napsána brilantní, esejisticko-dialogickou formou a obsahuje řadu podnětných postřehů. Některé její soudy jsou však možná příliš paušalizující či přehnaně alarmistické.

O tom, jak tradiční náboženství zareagují na individualizaci a kosmopolitizaci víry, uvažuje slavný německý sociolog Beck. Hledá přitom cestu ke smírnému řešení střetu „absolutismů pravdy“.

Pro autory je Bose ušlechtilým hrdinou indického boje za národní osvobození, jiní interpreti ale otevřeně píší o jeho „kolaboraci s říší“, byť měla „velice omezený charakter“. První český Boseho životopis je v tomto kontextu možná trochu jednostranný a příliš oslavný, ale pro seznámení s pozoruhodným životem a dílem této osobnosti jistě poskytuje nemálo materiálu. Aby si však o jeho nejednoznačném odkazu čtenář vytvořil svůj vlastní názor, bylo by asi lepší nahlédnout i do jiných pramenů.

Známá badatelka tentokrát obrátila pozornost na evropský sever, odkud v raném středověku vzešla síla, jež zanechala stopu v dějinách většiny pobřežních oblastí Evropy. Co však o Vikinzích skutečně víme, co jsou domněnky, a co úplné výmysly?

Kniha rozhovorů s dvanácti osobnostmi českého, slovenského a maďarského společenského života je jedinečnou sondou do poměrů postkomunistických zemí, v nichž se jen velmi pomalu vzmáhá demokracie a spravedlnost. Statečnost, s níž čtyři ženy a osm mužů čelí bezpráví, korupci a politickému nátlaku, je v dnešní době mimořádná a inspirující.

Silnou stránkou publikácie Is That a Fish in Your Ear? je názornosť, text je plný vtipných príkladov a narážok na klišé, ktoré o preklade kolujú. David Bellos dokazuje svoj široký prehľad o problematike prekladu, histórii, teoretických dielach a štatistikách, zároveň dokáže spojiť tieto poznatky z jedného odboru so všeobecnými dejinami, príkladmi z politiky, filmu a iných oblastí.

Kdo je Nami? Tato otázka by mohla být podtitulem celé knihy. Biance Bellové se podařilo napsat knihu, která se velmi blíží iniciačnímu románu.

Benčík si pre svoj biograficko-beletrizujúci triptych vybral literárne trojsúhvezdie – Janka Kráľa, S. H. Vajanského a P. O. Hviezdoslava, s náročnou ambíciou: priblížiť čitateľom najdramatickejšie chvíle zo života troch slovenských kráľov ducha a prezentovať ich jedinečné a neopakovateľné životné príbehy.