Kniha je dobrá příručka pro poznání života našich předků, z nichž velká část pocházela právě z „plebejského“ prostředí. Nevykresluje jej jako idylu, ale jako cosi, co má či hlavně mělo svoje hodnoty a co je hodno zkoumání. A s nadsázkou dodejme: pokud se někdy vyplní proroctví Stanislava Komárka a z Čechů zůstane jen krojovaná stafáž do městských skanzenů, které budou navštěvovat asijští turisté, bude pěkné, když po nás zbude alespoň tato kniha – nutný ale bude překlad do čínštiny…

Rozsáhlý kolážový román Antonína Bajaji (1942) Na krásné modré Dřevnici (Host) tvoří střídavé party několika literárních útvarů: fabulované povídkové příběhy se překlápějí do autentických vzpomínek...

V literárněvědné studii V. Bakešové, Ticho a naděje, jsme skrze lidské osudy a umělecká díla Marie Noëlové, Suzanne Renaudové a Sylvie Germainové znovu uvrženi do tužeb a běsů celého dvacátého století.

Zkušená autorka biografií nás seznamuje s několika nejslavnějšími filozofy dvacátého století, kteří nám zanechali vzácný odkaz v podobě filozofického směru existencialismu.

Válečný prorok, druhý díl trilogie Princ ničeho, uspokojí nejenom skalní fanoušky fantasy, ale i ty čtenáře, kteří jinak triviálními syžety a obehranými rekvizitami tohoto žánru pohrdají. Kanadský autor totiž do fantasy vnáší mnoho netypických motivů.

Kdo má zájem o inteligentního, rétoricky suverénního, i když nemálo nostalgického průvodce civilizačními vyhlídkami, toho by tento antropolog, etnolog a sociolog neměl minout. Vyjadřuje pocity člověka narozeného těsně po první světové válce ze světa, jehož se dožil na počátku 21. století. Svoje názory formuluje brilantně a nelze mu upřít ani upřímnou snahu o pochopení všech převratných novot, i když některé jeho námitky, třeba o internetu, mohou působit zastarale.

Nejde o práci polemickou či apologetickou, která by se snažila některému z táborů dobových sporů nějak výrazněji stranit. Spíše se pokouší pochopit, v jakém kontextu antiklerikalismus vznikal a čím jej etablované církve někdy samy vyvolávaly a živily.

Poněkud zavádějící charakteristika díla a nepřesný nástin fabule uvedený na obalu knihy láká čtenáře na “příběh jedné lásky“, odehrávající se na pozadí fašistické vlády v Itálii a rasových perzekucí v Evropě. Nicméně očekávané romantické líčení osudu dvou milenců ve víru dramatických událostí v knize nenajdeme.

V rámci oslav sta let od vzniku Československa se nakladatelství Mystery Press, specializující se na krimi a thrillery, rozhodlo vydat historickou detektivku z přelomu října a listopadu 1918. A je to oslava minimálně zajímavá, i když nakonec ne čistě kriminální.

Petr Hankl se ze studenta teologického semináře stane čarodějem nekromantem a v roce 1920 vstoupí do Čarotvorných služeb mladé Československé republiky. Cyklus propojených povídek debutujícího autora nabízí netradiční mix špionážního románu a fantastického hororu.

Jedenáct milionů naverbovaných kopytníků nebylo v první světové válce samo: vedle koní, oslů či mul ve válce sloužili psi a poštovní holubi. Vedle toho Éric Baratay, profesor historie a specialista na „dějiny zvířat“, připomíná i nechtěné společníky jako krysy, vši, blechy a mouchy. A přehled doplňuje o zvířata zapletená do konfliktu jaksi mimochodem a často omylem: toulavé kočky a psy, bezprizorný dobytek, zajíce, veverky, různé druhy ptactva.

Pouhých sto dní stačilo roku 1994 rwandským Hutuům k tomu, aby vyvraždili podle některých odhadů až milion znepřátelených Tutsiů. V politickém románu Lukase Bärfusse Hundert Tage umírají Tutsiové znovu. Více než samotný krvavý střet obou afrických etnik však švýcarského autora zajímá spoluvina a selhání Evropy.

Od titulu s lakonickým názvem Koala může čtenář očekávat leccos a lecčeho se mu v knize švýcarského dramatika a prozaika Lukase Bärfusse také dostane. Útlý román s prvky eseje se zabývá britskou kolonizací Austrálie a objevením mátožného medvídka koaly, ale také lidskou ctižádostivostí či důvody, proč si sebevrazi sahají na život.

Hrady hněvu jsou umístěny do Velké Británie (i když není explicitně jmenována) a odehrávají se zhruba v polovině 19. století, kdy Evropu po průmyslové revoluci zachvátila objevovací a vynalézací horečka.

Kniha představuje sondu do díla u nás zatím prakticky neznámé spisovatelky Anny Barkovové, která strávila dvacet let v sovětských lágrech. Obsahuje tři básnické řady, kratší prózy, deníkové záznamy a také autorčinu soukromou korespondenci.

Matematika a umění? I to jde dohromady, jak se nás svou nejnovější knihou snaží přesvědčit John Barrow. Ve výsledku nakonec nejde ani tak o umění jako o populární představení nejrozmanitějších matematických problémů a zajímavostí. Vzhledem k formátu se nejedná o hlubší vhled do nějaké ucelenější problematiky, ale spíše o zábavnou a poučnou mozaiku mnoha pozoruhodných jednotlivostí.

Omnibusy nakladatelství BB/art přinášejí do Česka klasické komiksové série, které by se na náš trh jinak neměly jak dostat. Dalším ze zvučných jmen, které se tak ocitá na našich pultech vyvedeno v obrázcích a bublinách, je Indiana Jones. Ano, právě ten Indiana Jones.

Existují rozličné přístupy k historii. Někteří ji pojímají jako napínavý příběh, který pouze s nezbytnou dávkou přikrášlení předávají dál. Jiní ji zase vnímají jako bernou minci a na základě historické zkušenosti se pokoušejí předávat čtenářům nejrůznější morální poselství.

Kniha je psána fundovaně a přes nijak gigantický rozsah umožňuje hluboký vhled do naší současné situace. Jedním příspěvkem do ní přispěl i jistý český politik. Na změnu strategie našich hlavních politických představitelů to je bohužel málo. Pokud se tedy splní některé černé scénáře, které kniha obsahuje, její čtenáři budou alespoň moci říci: my jsme to věděli.

Směs tolika disparátních předpovědí může na čtenáře působit současně chaoticky i osvěživě, záleží na jeho povaze. Já hodnotím tuto konfrontaci jednotlivých velmi odlišných pohledů jako podnětnou.

Přes některé výhrady je na celé publikaci nutné ocenit odvahu, se kterou se jednotliví autoři do celého mezioborového projektu pustili, i to, že se snaží poznatky vynesené z hlubin dávno zašlých časů aplikovat na naši žhavou současnost. I když každý trochu jinak, takže nakonec záleží na každém čtenáři samotném, jaké poučení si z takto podaných dějin sám vyvodí.

Kniha čtenáře rozechvěje představou konce a zániku, ale zároveň hned nabídne slova útěchy, že „krize díky historické zkušenosti a schopnosti regenerace pravděpodobně úspěšně překonáme“. Je otázka, zdali je vhodnější dílo vnímat jako způsob, jak naše strachy z konce, ale zároveň zálibu v tomto strachu, postavit na reálnější základ (tedy jako sofistikovanější verzi katastrofických filmů), nebo jako seriózně myšlenou výzvu, jak příznakům konce čelit.

Slavná Barthesova kniha má setrvalý úspěch i v našich krajích. Jistou čtenářskou únavu snad mohou způsobit její časté a stereotypní útoky na buržoazii, avšak díky lehkosti, nápaditosti a hloubce ponoru u takové šíře kulturních témat zůstává dílo uhrančivé.

Rozsáhlý, poklidným stylem vyprávěný román zachycuje očima jednoho protagonisty, úspěšného fotografa Andráse Szabada, několik desetiletí v socialistickém Maďarsku. Andrásovo potýkání s uměleckou tvorbou, krutou politikou a osudovou láskou se spojuje ve výpověď o nadosobních silách, které nás buď drtí, nebo ženou vpřed.

Divák, který má nemalé problémy s vnímáním experimentálních děl současnosti, by mohl na těch zastoupených v publikaci ocenit jejich sdělnost. Skutečnost, že někdo zkoumá právě toto oficiální umění, je záslužná. Není totiž dobré, když jsou úspěchy národa zosobňovány jen slavnými sportovci nebo boj za jeho identitu především zneužíván politiky.

Autorka přesvědčivě dokládá, že husitské umění přeci jen existovalo. Dokáže přitom mnoho set let staré děje interpretovat překvapivě aktuálně. Stejně jako její středověcí a raně novověcí hrdinové, i my dnes řešíme problematiku toho, kam až lze zajít v kompromisu s těmi, kdo žijí jinak, a kde už je nutno dát svůj nesouhlas najevo aktivním činem.

Poutavě přibližuje a vysvětluje průběh a smysl vlastního obřadu a prostřednictvím náboženského rituálu se snaží popsat a objasnit, co kandomble vypovídá o svých nositelích a jak se podílelo a podílí na kulturní a sociální podobě Brazílie.

První díl volné „valbřišské trilogie“ oceňované polské autorky Joanny Batorové je originální svědectví padesáti let poválečné historie očima tří žen různých generací. Právě ženský pohled je to, čím autorka ozvláštňuje své pojetí „společenského románu“, poddruhu velké realistické epiky.

Švýcarský novinář Sacha Batthyany vyrůstal s vědomím, že jeho šlechtičtí předkové spoluutvářeli dějiny. Když mu ale jednoho dne na pracovním stole přistál článek o válečném masakru zhruba sto osmdesáti Židů poblíž zámku Rechnitz, musel svůj vlažný vztah k rodinné historii radikálně přehodnotit. Nepříjemné zjištění mu totiž nedalo spát.

Elif Batumanové se podařilo napsat text, v němž se snoubí opravdová vášeň k ruské literatuře s vysokou erudovaností vědce a nové pohledy na známé tváře literárního světa s vtipem, ironií a nesporným spisovatelským talentem.