Labyrint, do něhož vstoupil literární historik Michal Bauer, je komplikovaný a záludný v mnoha ohledech. Autor se totiž pokouší odhalit souvislosti „kodifikace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století“.

Kniha slavného sociologa a litevského filozofa je napsána brilantní, esejisticko-dialogickou formou a obsahuje řadu podnětných postřehů. Některé její soudy jsou však možná příliš paušalizující či přehnaně alarmistické.

recence historické knihy Samuela Bawlfa o plavbě Sira Francise Drakea, který už kolem roku 1580 objevil západní pobřeží Kanady.

V nejnovější knize, Le Plagiat par anticipation (Anticipovaný plagiát), Bayard rozvíjí zajímavou tezi o tom, že v dějinách literatury se dá najít mnoho děl, která jako by se inspirovala knihami, jež vyšly o desítky a stovky let později.

O tom, jak tradiční náboženství zareagují na individualizaci a kosmopolitizaci víry, uvažuje slavný německý sociolog Beck. Hledá přitom cestu ke smírnému řešení střetu „absolutismů pravdy“.

Pro autory je Bose ušlechtilým hrdinou indického boje za národní osvobození, jiní interpreti ale otevřeně píší o jeho „kolaboraci s říší“, byť měla „velice omezený charakter“. První český Boseho životopis je v tomto kontextu možná trochu jednostranný a příliš oslavný, ale pro seznámení s pozoruhodným životem a dílem této osobnosti jistě poskytuje nemálo materiálu. Aby si však o jeho nejednoznačném odkazu čtenář vytvořil svůj vlastní názor, bylo by asi lepší nahlédnout i do jiných pramenů.

Autorčina nejnovější kniha se podstatným způsobem dotýká problematiky české kulturní účasti v životě novodobého Bulharska (běžně se setkáváme i s pojmy „česká intelektuální expanze“, „česká kulturní okupace“ či „civilizátorská úloha Čechů“), jež je již tradičním, ačkoli stále aktuálním předmětem české bulharistiky a bulharské bohemistiky.

Postava Bedy Ctihodného (672–735) zůstává po staletí jednou z nejsvětlejších postav latinské literatury a vzdělanosti středověku. Narozený v severní Anglii daleko od jakéhokoli městského centra, nespatřil snad za svého života více kamenných staveb, než mohl spočítat na prstech obou rukou.

Pokornou věrností historickým faktům i reáliím a zároveň odvahou vstoupit do světa fikce autorka dokázala spojit umění a vědu a předložila tak dílo, které nás poučí a zároveň nám dopřeje umělecký zážitek.

Známá badatelka tentokrát obrátila pozornost na evropský sever, odkud v raném středověku vzešla síla, jež zanechala stopu v dějinách většiny pobřežních oblastí Evropy. Co však o Vikinzích skutečně víme, co jsou domněnky, a co úplné výmysly?

Autor varuje, že stále nezaniklo volání po jednoduchých vysvětleních a hledání jednoznačných viníků, na které je možné svést všechno utrpení. Celkově se jedná o knihu poučnou a až nečekaně aktuální.

Kniha rozhovorů s dvanácti osobnostmi českého, slovenského a maďarského společenského života je jedinečnou sondou do poměrů postkomunistických zemí, v nichž se jen velmi pomalu vzmáhá demokracie a spravedlnost. Statečnost, s níž čtyři ženy a osm mužů čelí bezpráví, korupci a politickému nátlaku, je v dnešní době mimořádná a inspirující.

Letos na podzim vyšly ve Francii hned tři romány, které se inspirují událostmi 11. září 2001 v New Yorku: za nejlepší z nich považuje kritika knihu F. Beigbedera, Windows on the World.

Silnou stránkou publikácie Is That a Fish in Your Ear? je názornosť, text je plný vtipných príkladov a narážok na klišé, ktoré o preklade kolujú. David Bellos dokazuje svoj široký prehľad o problematike prekladu, histórii, teoretických dielach a štatistikách, zároveň dokáže spojiť tieto poznatky z jedného odboru so všeobecnými dejinami, príkladmi z politiky, filmu a iných oblastí.

Kdo je Nami? Tato otázka by mohla být podtitulem celé knihy. Biance Bellové se podařilo napsat knihu, která se velmi blíží iniciačnímu románu.

Benčík si pre svoj biograficko-beletrizujúci triptych vybral literárne trojsúhvezdie – Janka Kráľa, S. H. Vajanského a P. O. Hviezdoslava, s náročnou ambíciou: priblížiť čitateľom najdramatickejšie chvíle zo života troch slovenských kráľov ducha a prezentovať ich jedinečné a neopakovateľné životné príbehy.

Práce o dějinách zlínského studia animovaného filmu vyniká věcností a faktografickou důkladností. Autor se však jen málo věnuje estetické stránce věci.

Postoje ke kavárnám bývaly v minulosti různé: někteří umělci je líčili jako prostor pro sobce a povaleče, jiní jako zhmotnění ideálů moderní doby. Autorka nabízí přehled bohaté kulturní historie i současnosti pražských kaváren, přičemž propojení se soudobým vyostřeně politickým chápáním pojmu „pražská kavárna“ nechává hlavně na čtenáři.

Novela Jaro s rozbitou tváří uruguayského spisovatele Maria de Benedettiho vypráví o životě politického vězně Santiaga během uruguayské diktatury, jehož rodina přebývá v exilu. Sdělení příběhu by se ale zrovna tak mohlo týkat jakékoli jiné totalitní vlády, pravicové či levicové. Spoušť, již takové vlády zanechávají na lidských osudech, je obdobná a neméně tragická, a ani nemusí téct krev.

Hlavním motivem románu Zama, díla u nás dosud neznámého argentinského spisovatele, je čekání, beznadějné očekávání lepších časů, které nikdy nemohou přijít. Zama vypráví o nenaplněném životě a vyprázdnění rodinném, milostném i pracovním. Hlavní postava Diego de Zama, funkcionář španělské koruny, čeká v nejzazším z koutů koloniální říše na povýšení, které by znamenalo nejen profesní růst, ale i návrat k rodině a důstojnější život. Čeká však marně.

První seriózní pokus v českém prostředí uchopit téma rozvinutého a úspěšného žánru polské literatury a publicistiky, který se v posledních letech těší značné pozornosti tuzemských nakladatelů, překladatelů, čtenářů i recenzentů.

Filosof Walter Benjamin psal své vzpomínky na dětství v Berlíně s vědomím, že si po jejich dokončení vezme život. Tento čin, své ultima ratio, uskutečnil o osm let později, v roce 1940 při útěku z Francie po jejím obsazení Němci...

Časoskokan, jedna z nejvíce vychvalovaných Benniho knih, je v jádru velmi smutnou, zároveň však také značně kritickou výpovědí o italské společnosti.

Co nám dnes může dát návrat k pohanství? Názorů je celá řada. Odpověď, kterou na tuto otázku dává francouzský politický filozof de Benoist, patří k těm problematičtějším.

Stanislav Beran zpracovává dramatické téma počínajícího konce protinacistické odbojové skupiny Tři králové a nesmyslného terorizování okolí pražským gangem pásků, kteří si říkali Vyšehradští jezdci. Přesto je jeho dílo spíš próza všedního dne než historický či válečný román. Pojítkem událostí je miniaturní příběh mladého spisovatele, který žije v Praze kolem roku 2000. V české literatuře se jedná již o třetí knihu s názvem Vyšehradští jezdci.

Interdisciplinární publikace plasticky a ve velkoryse globálním měřítku znázorňuje složité propletení společenského, mytického a teologického ukotvení moci. A dává podněty k promýšlení legitimizace státních autorit v časech krize demokracie.

O letech prožitých v emigraci, ale také o dětství v carském Petrohradu, o meziválečném Berlíně, o Praze a o lidech, které na životní pouti dvacátým stoletím potkala, vypráví Berberovová ve strhující autobiografii Psáno kurzivou.

V textovém prostoru ženského rukopisu zaujímá Ruska Nina Berberovová (1901-1993) významné místo. I když nebyla feministka, patří do feministického diskursu: má podíl na vytváření ženského autobiografického a literárně kritického rukopisu.

Jedním z hlavních témat knihy o puritánském dědictví v americké kultuře je možnost spojení celospolečenské diverzity a soudržnosti, otázka nepochybně aktuální. Má se Evropa od zámořské velmoci poučit a řešení krize své integrace hledat i v nových „rituálech souhlasu“?

Vynikající kniha o fenoménu šedesátnictví v ukrajinské společnosti 60.-80. let přináší rozhovory dvou polských novinářek s několika předními představiteli této generace.