Kniha neurčitého tvaru a prchavého obsahu, a přesto považovaná za vrcholné autorovo dílo. Vznikla z deníku Jeana-Pierra Abrahama, který si vedl na začátku šedesátých let. Pracoval na majáku Armen, snad nejztracenějším postu svého druhu, vzdáleném třicet kilometrů od bretaňského pobřeží. V kamenné věži, bez ustání bičované větry a rozbouřeným mořem, se dvojice hlídačů mohly vystřídat, jen když bylo klidnější moře.

Ackroyd vždy kladl důraz na autonomii jazyka a literatury jako takové, tedy na něco, co již na konci minulého století propagoval Wilde svým voláním po „umění pro umění“. I proto přistupoval k biografii Oscara Wildea po svém.

První titul z připravované šestisvazkové řady zahrnuje veškerou dochovanou korespondenci Karla Havlíčka Borovského od jeho filozofických studií v Praze až po začátek slavné pouti na Rus, a odkrývá tak ideje i zcela všední problémy legendárního novináře v době jeho dospívání, kdy stál na prahu důležitých životních rozhodnutí. Více než polovinu knihy tvoří odborný teoretický základ, který čtenáři pomáhá orientovat se v souvislostech rané tvorby jedné z nejvýznamnějších postav našich dějin.

Autorka románu Amerikána píše také čtivé eseje o feminismu, prostoupené pro ni typickým vtipem a nadhledem. Úvahy plné jednoduchých, ale ne hloupých závěrů jsou založeny na vlastní zkušenosti, pocházejí přímo ze života. A tam také naleznou uplatnění.

Román o Češce provdané za Japonce reflektuje rozdíly mezi dvěma vzdálenými kulturami a soustřeďuje se především na společenskou roli manželky, kterou není jednoduché pro emancipovanou Evropanku naplnit. Ačkoli téma i fakt, že autorka vycházela z vlastních zkušeností, znějí lákavě, literární zpracování látky poněkud pokulhává.

Jak překonat smrt vlastního dítěte? To je otázka, kolem které krouží nová kniha dánské spisovatelky Naji Marie Aidt „Pokud ti smrt něco vzala, vrať to: Carlova kniha“. Co pro nás znamená smrt a jak se s ní vyrovnáváme? Existuje nějaká útěcha, a pokud ano, kde ji hledat? Román nabízí niterné svědectví o prožité ztrátě a o procesu, jímž si prochází pozůstalý.

Rozhovor na dálku je název knihy statí, esejů, rozhovorů a básní ruského spisovatele čuvašského původu Gennadije Ajgiho - svého druhu pomník Ajgimu, jen s jednou zvláštností a totiž, že si ho básník vystavěl sám. Tato výpravná publikace s řadou ilustrací a fotografií je především osobitým komentářem samotného Ajgiho k jeho vlastní tvorbě a životu, zobecněním myšlenek o poezii a umění za období delší než čtyřicet let.

Unikátní historické svědectví i kronika budoucnosti. Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové popisuje, jak jediná noc navždy změnila osudy desetitisíců lidí své doby. Bezprostřední svědci černobylské katastrofy tu hledají slova pro to, co nikdo dlouho nedokázal pojmenovat, pochopit, ani vysvětlit.

Netradičně pojaté dílo maďarského autora (kterého, to už musí čtenář zjistit sám) tematizuje tajemnou atmosféru Užhorodu a jeho okolí v období první poloviny 19. století. Díky dopisům jistého lékaře Szeghalmiho je čtenáři nabídnuta možnost přenést se do hororového světa hemžícího se duchy, vlkodlaky či zaříkávači a svojí originální poetikou a jazykem simuluje dílo dobu, kdy ještě nadpřirozeno tvořilo nedílnou součást lidských životů.

Kniha Ať na mne prší život připomíná ze všeho nejvíc deník, rozdělený ne na jednotlivé dny, ale na dějství, a nedá se příliš určit, zda se jedná o příběh, zamyšlení, ironické glosy života nebo sbírku melancholických aforismů. Poezie, próza, možná i kousky divadelní hry, vše je zde zastoupeno a prolíná se v překvapivě kompaktním rytmu.

Česká veřejnost se sice v hodinách dějepisu určitá základní fakta o životě slavného astronoma Tychona Braha dozvídá, avšak málokdo už například ví, jaké byly Brahovy názory na planetární systém, jaký byl jeho nejvýznamnější objev, proč byl nucen opustit Dánsko, kde si v Čechách postavil svou novou laboratoř, se kterými Čechy se přátelil a na co vlastně zemřel. Andersenův román čtenáři zábavnou a čtivou formou všechny tyto otázky zodpovídá.

Guillaume Apollinaire, známý autor Pásma a Pražského chodce, se českým čtenářům představuje svými osobními záznamy z posledních dvaceti let svého života: obsahují každodenní události i inspiraci k tvorbě. Navzdory malému rozsahu přináší publikace nepřeberné množství informací. Kdo však bude chtít pochopit básníkovy záznamy komplexně, bude muset jít za hranice této knihy.

Ve francouzském překladu právě vychází kniha deníkových záznamů o schůzkách Anny Atik se Samuelem Beckettem.

V sedmadvaceti dopisech přítelkyni čteme důvěrnou zpověď senegalské ženy Ramatoulaye, jež po manželově odchodu zůstala s dvanácti dětmi sama. Jedna ze zakladatelek feministického hnutí v Africe a jedna z prvních spisovatelek afrického kontinentu Mariama Bâ si touto knihu vydobyla uznání čtenářů i kritiky.

Ballova novela V mene otca je stručným rozprávaním hlavnej postavy o vlastnom živote, ktorý trefne charakterizuje prázdny – do očí bijúci – priestor na stránkach medzi jednotlivými kapitolkami. Tieto biele miesta symbolizujú jeho banalitu, sú nepodstatnou, digresívnou časťou ústredného príbehu poskladaného zo spomienok na narušené rodinné vzťahy.

Ballova novela V mene otca je krátke rozprávanie o rozpade rodiny, pokazenej morálke, nevere, osamotení a šialenstve.

Pátrání po biologickém otci, záhadné fungování klinik zajišťujících umělé oplodnění a touha poznat vlastní kořeny. Osud dětí, které se narodily díky dárci spermatu v 80. a 90. letech v Nizozemsku, sleduje polský reportér Kamil Bałuk ve svém knižním reportážním debutu Všechny Louisovy děti.

Povídky anonymního autora popisují severokorejskou realitu bez jakéhokoli romantického nádechu boje dobra proti zlu. Jejich protagonisté jsou až nepříjemně autentičtí a nepřibarvení. Všední příběhy snímají výseč světa způsobem, který má blíže dokumentu než fikci, a jen jejich literární forma v nás vyvolává iluzi, že se odehrávají mimo náš dosah. Opak je bohužel pravdou.

Jak se to stane, že se žena ocitne na ulici? Jak prožívá jeden den? Proč ženy bez domova často nevyužívají dostupné služby? Co je nejvíce ohrožuje? Rad Bandit si nedomýšlel barvité předsudečné historie, ale zeptal se pražských žen bez domova. A jejich vyprávění podrobil analýze.

Není mnoho románů, které by v dnešní době přispívaly k pozitivnímu vnímání zcela všedních situací, přinášely okouzlení kvetoucí květinou, milým úsměvem či letním deštíkem, nebály se mluvit ani o lidské bolesti a nacházely v tom všem hluboký smysl bytí. Román nabízí netradiční pohled na současnou společnost a zejména pařížskou smetánku...

K největším přínosům románu Muriel Barberyové S elegancí ježka patří jeho výchovnost. Mimo dalšího totiž instruuje, že žít pro klasickou filozofii a umění může být i v současnosti trendy. Tedy že i něco zdánlivě tak málo záživného, jako jsou texty o smyslu bytí, nebo tak nepraktického, jako jsou výdobytky umění, existuje na světě především proto, že je to zformulovaná, resp. zformovaná krása.

Kniha představuje sondu do díla u nás zatím prakticky neznámé spisovatelky Anny Barkovové, která strávila dvacet let v sovětských lágrech. Obsahuje tři básnické řady, kratší prózy, deníkové záznamy a také autorčinu soukromou korespondenci.

Ve svém novém románu Roviny života se Julian Barnes pokouší o zajímavou paralelu mezi životy herečky Sarah Bernhardtové a jejího milence, vzduchoplavce Freda Burnabyho, a svým vlastním životem, poznamenaným manželčinou smrtí. Podává osobité a zároveň autentické svědectví o žalu, který člověk prožívá po ztrátě nejbližších.

Co mohlo člověka přimět k tomu, aby se stal spolupracovníkem komunistické Státní bezpečnosti a udával své kolegy a přátele pro jejich názory? Jak ukazuje kolektivní monografie badatelů spjatých s Ústavem pro studium totalitních režimů, nemuselo jít vždy jen o přesvědčení a touhu po materiálních výhodách. Ani na tuto motivaci bychom ale nad stránkami plnými především nešťastných lidských osudů neměli zapomínat.

Kolik smysluplných vztahů dokáže člověk během života udržovat? Jaký vliv má společenská nerovnost na makaky a jaký na lidi? A kdy přijde doba, v níž nebude možné vést sociální život jinak než elektronicky? Tyto otázky řeší Zygmunt Bauman ve své knize Tohle není deník. Nejednou si v ní zoufá nad nespravedlností a nerovností, které ale po světě „distribuuje“ dost svévolně. Jeho smutek přitom vyvažuje vtip a sarkasmus.

Kniha Stařec a med, kterou vydalo v minulých dnech pražské nakladatelství Portál, patří k reprezentantům velmi specifického, a přitom značně širokého bezejmenného žánru, který by se dal nazvat třeba „knižní zdravicí“.

Neprodejný debut, který nabízí pohled na město Sokolov, věčně zahalené v šedi, smogu a beznaději, z nichž není úniku. Do jaké míry mluví vypravěč o městě a nakolik líčí své vlastní vyhoření?

Vynikající kniha o fenoménu šedesátnictví v ukrajinské společnosti 60.-80. let přináší rozhovory dvou polských novinářek s několika předními představiteli této generace.

Románová prvotina argentinského spisovatele se směle řadí k tradici latinskoamerické fantastické literatury. Juan Pablo Bertazza se v knize zpovídá ze své hořkosladké a hluboké lásky k Praze.

Posloupnost nemoci, naděje, jež provází čekání na výsledky vyšetření, smíření se s tím nejhorším, když už je diagnóza jasná. A také odmítání lží...