Logopedické vady by bylo možné v ideálním stavu téměř vymýtit. Že se to nedaří, to je problém zejména rodičů. Systém pro odstranění tohoto handicapu sice není ideální, ale logopedové zatím jsou k mání. Mít pomůcku, která pomůže, je určitě k dobru věci. Ohrožený břichomluvec takovým pokusem je. I když jako čtenáře předpokládá dítě, velmi pravděpodobně bude nutné ke každému vydání přibalit jednoho logopeda…

Autor trilogie Dědečku, vyprávěj zvolil za hrdinu nové knihy o etiketě chlapce, žijícího v Chorvatsku. Ve snových nočních toulkách desetiletý Roko putuje staletími a zeměmi a ve škole pak kamarády učí úctě k autoritám a pravidlům chování. Škoda jen, že někdy působí poněkud nevěrohodně.

Autor – literární teoretik a kritik - se v knize pokouší nalézt odpovědi na otázky po původu a charakteru příběhu jako takového a tato snaha jej přivádí ke kategorii dětského čtenáře/vypravěče, přesněji řečeno k problematice řeči dětí a jejího postupného vývoje.

Je v pořádku spoustu věcí nevědět, a to nejen o výtvarném umění. Z obrazů a soch můžeme mít radost, i když nemáme v tomto oboru patřičné vzdělání. Architekt Michael Třeštík napsal příručku, jak si užít návštěvu galerie bez výčitek, čeho si na uměleckých dílech všímat a o čem diskutovat. Ačkoli je kniha primárně směřovaná k dětem, velký užitek může přinést i dospělým.

Kdo si zamiloval kultovní Knížku oceňovaného francouzského výtvarníka Hervé Tulleta, toho nepochybně nadchnou i Barvy. Zatímco v Knížce si autor minimalisticky vystačil jen se třemi puntíky, kterých přibývalo, stavěly se do sloupců, kutálely se po stránce anebo se schovávaly ve tmě, Barvy představují širokou paletu odstínů, s nimiž čaruje čtenářova kouzelná ruka.

Pastelka a fix jako zbraň v námořní bitvě nebo při rytířském turnaji asi tolik nepřekvapí, ale koho by napadlo, že se pomocí tohoto náčiní dá i vysekat zahrada či zlikvidovat vši v bujné kštici? Nápadité výzvy k souboji zaujmou celou rodinu!

V roce 2008 obohatil Ludvík Vaculík (1926–2015) českou literaturu pro děti prózou s názvem Petr má medvěda nebo co, na níž demonstruje sílu dětské fantazie, vynikající nad realistickým pohledem dospělých. Publikaci se v rámci veletrhu LIBRI Olomouc dostalo čestného uznání v rámci ocenění Nejkrásnější kniha a pro mimořádný čtenářský ohlas se letos na podzim dočkala druhého vydání.

Cesty do minulosti, které nabízí dětským čtenářům Veronika Válková, předpokládají schopnost tradiční práce s informacemi: její hrdinka, dvanáctiletá Bára, je na cestu vybavená poučením od maminky překladatelky a babiččinými bednami knih. Dvě z těchto cest ji zavedou do antiky.

Jak a kde se ukládají vzpomínky? Co jsou to sny? Jak se mozek podílí na tom, kým jsme? Zvídavým čtenářům na tyto i mnohé další otázky srozumitelně i s humorem odpoví bohatě ilustrovaná publikace polských autorů Jerzyho Vetulaniho a Marie Mazurkové, která se zabývá nejúžasnějším, a dost možná i nejzáhadnějším objektem, jaký známe – lidským mozkem.

Slibné téma otevírá syžetu řadu možností: Cesta třídní premiantky do polosvěta. Konfrontace relativně sociálně privilegované rodiny s individuálním příběhem a konkrétní tváří bytosti z prostředí více než neprivilegovaného. Sobectví, skryté i v té „nejnezištnější“ pomoci. Mimoto atraktivitu románu prokazuje (a zároveň ji i zpětně zvyšuje) filmové zpracování, jehož se kniha dočkala nedlouho po svém francouzském vydání.

Ušatá hnědá myška čeká návštěvu tetiček z Prahy a chce se na ni důkladně připravit. Prozkoumá život kolem nory, v lese, u rybníka i na zahradě a vyrobí si vlastní obrázkovou encyklopedii. Velkoformátová autorská kniha Terezy Vostradovské Hravouka obsahuje poutavě podaný výklad školní prvouky, se kterým se díky věrohodným a přitom hravým ilustracím dá začít už v batolecím věku. Co je medovice, rdest a šmel? A králíček že je pták?

Hravá encyklopedie o vesmíru, planetách a kosmonautech dokáže planetární i kosmické jevy vysvětlit tak názorně, jak to jen ve dvourozměrném médiu lze. Přičemž vychází z aktuálních poznatků a teorií.

Nové dobrodružství profesora Astrokocoura a jeho party nás zavede k něčemu, co je nám na jednu stranu bytostně blízké, na tu druhou o tom možná víme až pohříchu málo – k našemu vlastnímu tělu. Vyvážená směs informací, humoru a jednoduchých, leč výstižných ilustrací jistě zaujme nejednoho mladého čtenáře, a dost možná i zvědavého rodiče, který mu bude pokradmu nakukovat přes rameno.

Kam chodí mýval na záchod? Jak vyrobit zvířecí hotel? Na co se venku vyplatí nesahat? Překvapivé i poučné odpovědi nabídne ekologický nadšenec a milovník lesů Peter Wohlleben ve své nejnovější knize pro děti, pokud se s ním vydáte objevovat přírodu přímo ve vašem městě. Při troše štěstí ucítíte třeba vůni žvýkačky z pustorylu nebo najdete kámen, který vám bude vyprávět svůj příběh.

Stromy mluví, potí se, a dokonce umějí počítat! Že je to hloupost a báchorky pro děti? Nikoliv. Německý lesník Peter Wohlleben pracuje s fakty, kouzlí jen slovem. A dokáže tak v dětském i dospělém čtenáři probudit lásku k přírodě.

Půvabná knížka britských průvodců lesní školky je velmi cennou pomůckou pro všechny, kteří chtějí hravým a zároveň moudrým způsobem vést dětské skupiny k vytváření pevného vztahu s přírodou, k objevování zálesáckých dovedností a k rozvíjení fyzické šikovnosti, přátelství a sebedůvěry.