Od svržení egyptského prezidenta Hosního Mubáraka uběhl už víc než rok. Dost dlouhá doba na to, aby se dramatická a zcela nečekaná změna u moci promítla do literatury. Čtyři knihy přímých účastníků egyptského jara skládají plastický obraz revolučního dění, reflektují předrevoluční nálady, vykreslují obraz samotné revoluce z jejího epicentra i z policejní cely a vše doplňují emotivní, autentické zprávy v reálném čase.

Současné vztahy mezi Čínou a Spojenými státy připomínají dle amerického politologa situaci, ke které již v historii mnohokrát došlo a která mnohokrát skončila válkou. Máme se tedy v blízké budoucnosti obávat nového ničivého konfliktu?

Hra pochází z roku 392 př. n. l. a řadí se k pozdním autorovým textům, v nichž se otupují ostrá politická satira i nevázanost dionýského divadla a nastává přechod k umírněnějším formám střední attické komedie.

Slavná Barthesova kniha má setrvalý úspěch i v našich krajích. Jistou čtenářskou únavu snad mohou způsobit její časté a stereotypní útoky na buržoazii, avšak díky lehkosti, nápaditosti a hloubce ponoru u takové šíře kulturních témat zůstává dílo uhrančivé.

Kolik smysluplných vztahů dokáže člověk během života udržovat? Jaký vliv má společenská nerovnost na makaky a jaký na lidi? A kdy přijde doba, v níž nebude možné vést sociální život jinak než elektronicky? Tyto otázky řeší Zygmunt Bauman ve své knize Tohle není deník. Nejednou si v ní zoufá nad nespravedlností a nerovností, které ale po světě „distribuuje“ dost svévolně. Jeho smutek přitom vyvažuje vtip a sarkasmus.

Kniha slavného sociologa a litevského filozofa je napsána brilantní, esejisticko-dialogickou formou a obsahuje řadu podnětných postřehů. Některé její soudy jsou však možná příliš paušalizující či přehnaně alarmistické.

Novela Jaro s rozbitou tváří uruguayského spisovatele Maria de Benedettiho vypráví o životě politického vězně Santiaga během uruguayské diktatury, jehož rodina přebývá v exilu. Sdělení příběhu by se ale zrovna tak mohlo týkat jakékoli jiné totalitní vlády, pravicové či levicové. Spoušť, již takové vlády zanechávají na lidských osudech, je obdobná a neméně tragická, a ani nemusí téct krev.

Po letech strávených mimo vlast svíranou diktaturou se Javier Montes rozhodne vrátit z madridského útočiště do rodného Montevidea... Zjišťuje však, že ty dva světy se nikdy neprolnou a on nepatří už nikam: ti, kdo zůstali, netuší, co prožili exulanti, a ti, kdo utekli, nevědí, co se dělo doma. Uruguayský autor Mario Benedetti v knize vypovídá o nedávné historii své vlasti, která nám často připomene i naše dějiny. Nepřikrášlený obraz nepříliš známé jihoamerické země čtenáře uhrane.

Hlavním motivem románu Zama, díla u nás dosud neznámého argentinského spisovatele, je čekání, beznadějné očekávání lepších časů, které nikdy nemohou přijít. Zama vypráví o nenaplněném životě a vyprázdnění rodinném, milostném i pracovním. Hlavní postava Diego de Zama, funkcionář španělské koruny, čeká v nejzazším z koutů koloniální říše na povýšení, které by znamenalo nejen profesní růst, ale i návrat k rodině a důstojnější život. Čeká však marně.

Časoskokan, jedna z nejvíce vychvalovaných Benniho knih, je v jádru velmi smutnou, zároveň však také značně kritickou výpovědí o italské společnosti.

Milujete černý humor, sarkasmus a ironické komentáře? Orientujete se alespoň částečně v mezinárodní a hlavně italské politické situaci? Jestliže jste odpověděli na tyto otázky kladně, je pro vás kniha italského spisovatele Stefana Benniho

Kdo se dostane na Hrad? Kandidátů je mnoho, ale vítězem může být jen jeden. Co ve volbách rozhoduje? Co o tom soudí analytici a komentátoři? Napadne nás Polsko? A máme napadnout Slovensko? A je Jan Novák tím nejlepším kandidátem?

Rumunský historik a profesor fakulty historie univerzity v Bukurešti Lucian Boia, známý svým dosti kritickým a svébytným pohledem na dějiny vlastní země a vlastního národa, sepsal v roce 2012 útlou publikaci s názvem De ce este România altfel? (Proč je Rumunsko jiné?). Podle slov samotného autora by tato práce měla představovat jakési volné pokračování knihy România, ţara la frontiera Europei (pod názvem Rumunsko, krajina na hranici Európy vyšlo v Bratislavě taktéž v roce 2012).

Jaké jsou skutečné rizikové faktory války? Proč hasiči, nasazující životy, rozumějí rizikům lépe než finančníci? Hrozí nám „nízkopopulační bomba“ či úpadek vzdělanosti? I na to odpovídá fascinující kniha poskytující přehled o tom, čím se zabývají přední soudobí vědci a myslitelé.

Z pojmu dánské štěstí se v posledních letech stal vývozní artikl. Mírně krkolomný a těžko přeložitelný výraz hygge, který se v dánštině objevuje v mnoha slovních druzích, znamená mít se příjemně a pohodově. Jenže samo hygge k obecnému tvrzení o spokojenosti národa nestačí. Štěstí je dnes měřitelnou veličinou opírající se o řadu kritérií, z nichž vycházejí i analýzy OSN, podle kterých Dánsko boří žebříčky statistik o občanské spokojenosti už od 70. let.

Burkeho záběr je i v této knize široký: píše o obchodu s informacemi i o špionáži, o vztahu vzdělanostních center a periferie, o vlivu knihtisku a o proměnách způsobu čtení, ale i o lasturách, mincích či vycpaných aligátorech z kabinetů kuriozit a muzeí, o kumulaci poznání i o jeho fragmentarizaci, o rozmachu empirismu a poznatků o nových zemích, ale i o cenzuře a o státem podporovaném slídilství.

Násilné skutky niektorých jednotlivcov v krajinách západnej Európy naliehavo kladú otázky o povahe multikulturalizmu. Je nevyhnutné považovať multikulturalizmus za utopický koncept vzhľadom k ľuďom ako Mohammed Bouyeri a naposledy Anders Breivik? Publicista, profesor demokracie a ľudských práv, Ian Buruma, v knihe Vražda v Amsterodamu, podrobne skúma stav, v akom sa ocitol multikulturalizmus a s ním aj holandská spoločnosť.

Mapa nakreslená špionem, česky dosud nevydaná autobiografická kniha kubánského spisovatele Cabrery Infanteho, naprosto skvělým způsobem vykresluje plíživý proces, jakým se „zelená“ Castrova revoluce pomalu a nenápadně proměňuje v profízlovanou diktaturu, kterou je dodnes.

Na rozdiel od svojich kolegov si Caplan nemyslí, že ťažkosti demokracii spôsobuje nevedomosť voličov. Tragédiu demokratickej voľby vidí v tom, že súčet nesprávnych presvedčení zle informovaných občanov vedie k výberu politík, ktoré škodia celej spoločnosti.

Román o násilí a moci, o bolesti a životní ztrátě, o paměti, o potřebě pokusit se přehodnotit pohled na svět rozbitý na kousky. Román o schopnosti sebereflexe a také o empatii, o setkání s tím druhým. A především také román o mnohoznačném, často ambivalentním vztahu člověka k půdě a k zemi, ve které žije. Jesús Carrasco vydal druhou knihu a potvrdil svou pevnou pozici v současné španělské literatuře.

Mnohem víc než o Habsburcích kniha vypovídá o nás a našich předcích. Dobu pozvolného přechodu od nevolnictví k občanské společnosti autoři prokreslují v mnoha vrstvách. Vznikl obraz nepříliš zářivý, někdy až temný, ale s mnoha podtóny.

Nová Cílkova kniha celkově představuje variace na jeho už dobře známá témata. Snoubí se v ní podnětné úvahy se zjednodušeními, poutavé lyrické pasáže s nepříliš podloženými útoky. Inspirativní by mohla být v poukazu na to, že s nápravou světa by měl každý začít sám u sebe.

Svět stojí na pokraji zkázy v podobě nejmasivnějšího kybernetického útoku všech dob a jediný, kdo může katastrofu zvrátit, je americký prezident a jeho tým. Ohraný motiv zde však získává na atraktivitě – spoluautorem špionážního románu je totiž Bill Clinton. Navzdory mnohým negativním očekáváním a kritikám jde o poměrně zdařilý literární thriller.

Vstoupíte-li v některém větším slovenském městě do knihkupectví, dýchne na vás multikulturalita. Už proto na Slovensko rád jezdívám a proto na mne vždy při překročení hranic padne sentiment, že tak snadným rozchodem jsme ztratili část sebe sama.

Autor skepticky sleduje vývoj amerických předvolebních kampaní, které jsou podle něj stále méně demokratické. Pesimisticky hodnotí i vývoj na mediálním trhu, kde stále více rozhodují čistě ekonomické zájmy. Jakkoli ale kniha nevyznívá nijak optimisticky, přesto u nás může působit povzbudivě, že existují země, ve kterých se přední představitelé státu o novinářích vyjadřují s úctou a neoznačují je za „pitomce, hnůj a fekálie“.

Atraktivně vyprávěný příběh jednoho z hrdinů dvacátého století by neinformovaný čtenář mohl považovat za román z válečného prostředí.

„Já to doufejme ňák zmáknu,“ uzavírá žák základní školy na předměstí Neapole s upřímnou sebedůvěrou a střízlivou vyrovnaností svoji slohovou práci věnovanou biblickému konci světa. Celkem šedesát slohových kompozicí svých žáků shromáždil a s minimálními textovými úpravami připravil k vydání učitel Marcello D´Orta.

Autor nezachází do intimních detailů, uvádí-li nějakou informaci soukromého rázu, zpravidla proto, aby lépe vykreslil celkový portrét podnikatele a politika, jehož úspěch interpretuje jako neradostnou diagnózu doby.

Kniha Pokoušení nesvobody od německo-britského sociologa, bývalého evropského komisaře a člena britské Horní sněmovny Ralfa Dahrendorfa se specializuje na otázku, jak intelektuálové dokázali vzdorovat totalitářským ideologiím 20. století, které pro mnohé plnily funkci novodobých náboženství.

Román Hodiny z olova vzbuzuje ve čtenářích velká očekávání nejen díky vítězství v kategorii Magnesia Litera Kniha roku, ale především díky zvolenému tématu. Autorka se v rozsáhlém textu snaží na osudech několika bezejmenných postav ukázat stále rafinovanější represivní praktiky čínského režimu. V naplnění původního potenciálu však knize brání schematičnost a černobílé vidění.