Vzestup populisty Trumpova typu autoři zasazují do celosvětového kontextu. Téma soumraku demokracie střídají příklady zemí, které se dokázaly nástupu totalitních ideologií ubránit. I když kniha přináší mnoho přesvědčivých analýz, praktická upotřebitelnost jejích rad je alespoň v našem geopolitickém prostoru někdy problematická.

Společenská satira v interpretaci italské publicistky Luciany Littizzetto dokáže nejen pěkně promasírovat bránici, ale hlavně získat cenný nadhled nad pochybnými projevy moderní civilizace. „Rivergination“ se provádí proto, aby se zabránilo „svalutation“ a podnítila se „devolution“.

Petr Luňák ve své nové knize podává devadesátá léta tak trochu jinak – očima podivínů z univerzit, jejichž pohledem vypadají některé události ještě absurdnější nebo grotesknější, než ve skutečnosti byly. Absolventům humanitních fakult (a nejen jim) přijdou mnohé postavičky jistě velmi povědomé.

Claudio Magris na jedné z prvních stránek svého jedinečného esejistického románu, ve kterém staví do vzájemného protikladu Dunaj jako symbol nadnárodní a kosmopolitní středoevropské kultury a Rýn zosobňující „mytického strážce čistoty rodu“, píše: „Už od dob Hérakleitových představuje řeka v pravém smyslu otázku identity.“

Revoluce důstojnosti čili Majdan a ruská agrese na východě Ukrajiny změnily nejen ukrajinský národ, ale celou Evropu. Nedávno vyšla v Kyjevě první antologie divadelních her, které Majdan a válka přímo či nepřímo zrodily.

Třetí beletristická kniha známého ukrajinského novináře a dokumentaristy Jurije Makarova Tři čtvrtě na deset je jakousi zpovědí kyjevského šedesátníka, do jehož života vstoupila mladičká studentka a zjištění, že má jisté schopnosti, o nichž neměl ani tušení. Začne pátrat v paměti, odkud se mohly vzít, čímž odkrývá sobě i čtenáři skvělý vhled do života člověka z konformní sovětské ukrajinské rodiny.

První výbor z básní J. Malanjuka, ukr. básníka, který žil též nějakou dobu v Československu, poté emigroval a zemřel v USA.

Napriek neustálej prítomnosti popkultúry v našich životoch je pozoruhodne málo literatúry analyzujúcej tento jav. Juraj Malíček v knihe Vademecum Popkultúry podrobil populárnu kultúru analýze s dôrazom na estetiku a občasnými presahmi do sociológie, ekonómie a politológie.

Po několika letech vyšlo další dílo proslulého maďarského spisovatele Sándora Máraiho, v němž se zabývá nejen úpadkem měšťanského stavu po první světové válce, ale i obecnějšími tématy souvisejícími s životem v kapitalismu nebo se smrtí.

Deníky maďarského spisovatele Sándora Máraie (1900-1989) jsou monumentálním dílem, které zachycuje téměř půl století autorova vnitřního života.

Jakou roli hraje geografie v politickém uspořádání světa? Podle autora publikace o soudobé geopolitické situaci se i výrazné osobnosti a velké myšlenky pohybují v mantinelech předurčených právě geografií. I za jasně daných zeměpisných podmínek nám ale zůstává možnost volby.

Zájemcům o životní osudy interbrigadistů kniha poskytne množství pečlivě sesbíraných informací podložených solidním archivním výzkumem. Časté přímé citace historických pramenů sice mohou vtáhnout do dobové reality, ale v tomto případě citelně zatlačují do pozadí autorskou interpretaci, a výklad do značné míry zůstává na čtenáři.

Chcete se dostat pod kůži migrantům z Kamerunu a zároveň nahlédnout do New Yorku z let finanční krize? Přečtěte si Touhy Džendeho Džongy, originální variaci na téma amerického snu a snahy o začlenění se v nové zemi.

Pestrá a inspirativní kniha o možnostech rozvoje našeho hlavního města se zamýšlí nad tím, jak se v současné Praze odrážejí základní geografické danosti, které ideologické vrstvy jsou v ní dnes čitelné nebo který přístup k městské zeleni je skutečně ekologický, a který se tak jen tváří.

Autorovy úvahy nad tím, jestli jsou státy ve své současné běžné podobě jedinou legitimní formou uspořádání světa, jsou podnětné, ale mohou být i nebezpečné. Je totiž něco jiného, když chtějí hranice volně překračovat či rušit liberální světoobčané, teroristé útočící na liberální hodnoty, nebo neoznačení ozbrojenci vyskytnuvší se na cizím území, které pak zabírají ve prospěch své velmoci.

Polský spisovatel uzavírá svou trilogii s prokurátorem Szackým skvěle napsaným románem, který nicméně zůstává pevně v mantinelech kriminálního žánru – především vinou přespekulované zápletky. Je cenné, že si to autor uvědomuje, ale je trochu škoda, že kvůli tomu celý žánr opouští.

Nad románem mladého polského spisovatele Zygmunta Miłoszewského (nar. 1976) českého čtenáře často napadá: tohle by se mohlo odehrávat i u nás, tohle by mohl napsat český autor. Ale bohužel to tu nikdo neumí.

První obsáhlejší publikace snažící se o objektivní zpracování tematiky banderovců a řeckokatolické církve v Československu.

Významu kultury si byly vědomy všechny totalitní režimy a okupační úřady zřízené v protektorátu nebyly výjimkou. O metodách a cílech kulturní politiky podřízené válečnému úsilí i o reakci českých umělců a jejich publika pojednává obsáhlá práce mladého německého historika.

Mohou války kromě toho, že vytváření nových zbraní může stimulovat technický pokrok a že někteří vojáci v nich zakusí extrémně silné prožitky, přinášet něco pozitivního? Britský historik Morris tvrdí, že ano. Kniha zdaleka nepojednává jen o válčení, ale také o lidské potřebě sociální organizace a o naší odlišnosti od zvířat i robotů. A také o naší podobnosti těm prvním.

Liberální demokracie je v krizi. Nadešla doba postpravdy, populismu, fake news a velká část společnosti se přiklání k autoritářství. Jak ale čelit této palčivé výzvě? Podaří se v budoucnosti vůbec uhájit demokratické ideály vybojované v krvavém 20. století? Na to se snaží odpovědět také Yascha Mounk ve své knize Lid versus demokracie.

Do dětských let vracejí manažerka Renata Mrázová a ilustrátorka Denisa Prošková třiatřicet českých žen z minulosti a současnosti. Na rozmanitosti jejich povah a dívkami zvolených povolání ukazují (nejen) malým čtenářkám, že mohou být, čím chtějí, ať je jejich temperament jakýkoliv.

Kniha poskytuje jedinečný vhled do mentality severokorejského člověka a do života v zemi, do které je sice možné proniknout jako turista, ale skoro nemožné pohybovat se v ní nekontrolovaně a získat autentický obraz toho, jak žijí obyčejní lidé. Autorův výklad působí přesvědčivě, a také nijak povzbudivě.

Do nedávné celosvětové krize finančního sektoru bylo slovo globalizace spojováno obvykle s pozitivním působením.

Na otázku, proč je izraelská literatura ve světě tolik oblíbená a překládaná, odpověděl E. Nevo takto: „Mám pro to psychologické vysvětlení – to jediné, co mi zůstalo ze studií psychologie. Myslím, že základní emocionální stav Izraelců je potlačování: musíte potlačovat všechno, co se děje kolem vás (…), ale když něco potlačujete, musíte také najít způsob, jak to ventilovat, a to je možná důvod, proč tolik lidí v Izraeli píše a proč je tohle psaní plné energie.“ Jeho nová kniha je toho důkazem.

Moderní dánská science-fiction se snaží být společenskou kritikou křehké stability a závislosti na politicích a bankovnictví. Román Dánská občanská válka 2018–2024, který poukazuje na příčiny a následky současné ekonomické krize, rozdělil čtenáře na dva tábory. Na ty, kteří román považují za geniální, a na ty, kteří jej vnímají jako nevydařený literární pokus.

Skvělý dánský diskutér Kaspar Colling Nielsen zabalil své úvahy o blízké budoucnosti a ohrožení evropských demokratických hodnot do románového formátu. Vize rozvoje technologií snoubící se s naprostým morálním úpadkem lidstva by jistě obstály i v úvahovém žánru, jejich vetknutí do prozaického díla však působí šroubovaně.

Jakou cenu má lidský život ve srovnání s deštným pralesem? Antiutopický román sepsaný v polovině devadesátých let ukazuje, jak by mohla Evropa skončit, kdyby se nedokázala oprostit od své vykořisťovatelské tradice a chtěla si i nadále podmaňovat svět.

Čtenáři možná nebude po několika prvních desítkách stránek ze zvracení bulimarektičky Anny v románu finské autorky Sofi Oksanen fyzicky nejlíp, přesto je ale kniha čtenářským zážitkem. Jedná se o román mnohovrstevnatý a ambivalentní, příběh o identitě a o nemoci dnešní doby, nabízející spoustu výkladů tak, jak to má u literatury s ambicemi stát se kanonizovanou být.

Finská spisovatelka Sofi Oksanen vtrhla do finské literatury románem Stalinovy krávy jako provokatérka hned s několika silnými tématy. Prvním z nich bylo velmi autentické a nepřikrášlené zobrazení pocitů ženy žijící léta ve vleku poruchy příjmu potravy. Samo o sobě dost silná káva. Ale možná ještě výbušnější bylo vylíčení „bratrských“ vztahů mezi Finy a Estonci jak za dob sovětského Estonska, tak i po získání samostatnosti v 90. letech.