Borgia je komiks možná místy okatě a zálibně pokleslý. Je plný násilí a sexu, přičemž Manarova jemná ladná linka silně kontrastuje s brutalitou mnoha scén. Ale také se vyznačuje nesmírnou pečlivostí a propracovaností s odkazy na renesanční malíře a strhujícím, byť dost zvrhlým dějem.

Jean-Baptiste del Amo je považován za jednoho z nejnadanějších a nejoriginálnějších francouzských spisovatelů mladé generace. Na svůj první román Une éducation libertine (Libertinská výchova), za který získal v roce 2008 Goncourtovu cenu za první román, navázal v roce 2010 taktéž úspěšnou knihou Le sel (Sůl). Román Pornographia (Pornografia), vydaný letos, dostal ocenění Prix Sade.

Román Place des Fêtes čtenáři nabízí pobavení (tu a tam lechtivější, nikdy však za hranicí nevkusu), poučení (reálie ze současné Paříže i ze života komunity, dovnitř které se běžný čtenář jen tak nedostane – i když ty je nutné brát se značnou rezervou) a těm hloubavějším i důvod k zamyšlení, případně pobídku k dalším literárním výletům za francouzskou „négraille“.

Novela Láska a tma patří mezi Waltariho nejosobnější a nejautobiografičtější díla a dlouho odpočívala na dně autorovy zásuvky, než byla v roce 1961 vydána. O lásce se ve finské literatuře píše hodně a často, ovšem o erotickém vztahu jen málokdy a v době vzniku tohoto díla se jednalo o téma ještě silně tabuizované.

Jestli něco Vargasovi Llosovi nejde, je to psaní erotických románů... Dvanáctého září s velkou pompou vychází ve vydání pro všechny španělsky mluvící země nový román peruánského nositele Nobelovy ceny (2010) Maria Vargase Llosy El héroe discreto (Nenápadný hrdina). Autor se v něm vrací do vlasti a k postavám, které jeho čtenáři znají z předchozích děl: v jedné dějové linii k seržantu Litumovi, ve druhé k rodině dona Rigoberta – Lucrecii a kučeravému andílkovi Fonchitovi.

Ondřej Horák pracoval dvacet let jako literární recenzent. Krátká novela Dvořiště jako by byla vypuštěním páry, uvolněním od tlaků a kompromisů souvisejících s dosavadním způsobem obživy. Také proto pracuje s nevídaně vulgárním jazykem, sexistickými tlachy a brutálním černým humorem.

Erotických románků o různě zkušených či nezkušených slečnách je v knihovnách a knihkupectvích dost. Nabízet knihu, která Lolitin příběh popisuje z druhé strany, nicméně znamená vybavit ji docela podařenou marketingovou strategií. I když z tohoto příslibu nakonec moc nezbude.

Simeon Nevzorov, navzdory tomu, že je hrdina podlý, hnusný a zvrhlý, že myslí jenom na sebe a neváhá zradit kdejakého bližního i blízkého, je zároveň i postava vděčná. Jeho osudy a názory jsou docela chytlavé, čtenář se záhy přistihne přitom, že mu drží palce.

Druhá kniha mladého českého prozaika Jaroslava Balvína se objevuje více než rok po jeho debutu Mácha: Deníky. Román vychází s doprovodným textem, hrdě oznamujícím, že autor se svým dílem hlásí k tzv. severočeské literární škole. Autorovým průvodcem v literárním světě se stal Vladimír Páral. Je to projev hledání autority, nebo spíše Balvínovy záliby v bizarních postavičkách?

V pojetí svérázného kanadského režiséra doputoval skutečný příběh o myšlenkové kolizi zakladatele psychoanalýzy Freuda se svým nejlepším žákem Jungem na dvourozměrné filmové plátno, aniž ztratil vtip, složitost, inteligenci a historickou věrnost.

Třicátník unavený životem, který vyplňuje svůj život sexuálními dobrodružstvími, se rozhodne oběsit na záchodové kabince. Pokus stvořit ironicky provokativní text se zapeklitou zápletkou a „šokujícím“ koncem ale vyšel až na několik světlých momentů naprázdno.

Knihy Lucíi Etxebarríi jsou ve Španělsku považovány za feministickou literaturu. Beatriz a nebeská těl(es)a je o ženách, nejedná se však o typickou „love story“, nýbrž o moderní příběh, ve kterém hrají důležitou roli prvky, které v tradičních románech běžně nelze nalézt – bisexualita či drogy.

Kniha Biče svědomí vznikla v roce 1978 spoluprací Evy Švankmajerové a Vratislava Effenbergera. Skupinové psaní patřilo v prostředí československé surrealistické skupiny k tradičně pěstovaným disciplínám a zejména Vratislav Effenberger se soustavně podílel na tvorbě víceautorských textů.

Co víte o ukrajinském překladateli Bohumila Hrabala? Asi nic. Nejspíš si pomyslíte, že na tom není nic zvláštního. Přitom jste se s jednou jeho knihou už mohli v českých knihkupectvích potkat.

Ve svém posledním, do češtiny čerstvě přeloženém románu Julie, demoverze nabízí britský spisovatel Nick Hornby svým čtenářům přesně to, co od něj chtějí. Žánr se nejvíc blíží romantické komedii.

Román Sexodus napísal Bukowsky, nie však Charles, ten sa – okrem toho – píše s mäkkým i, ale nejaký Z. H. zo Slovenska. Či už má tento pseudonym poukázať na akúsi literárnu súvislosť – alebo hádam aj samotný názov knihy, ktorý pripomína román Sexus od Henryho Millera –, predsa len sa v tomto prípade umelecká nekonformnosť zamieňa za populárny efekt.

Jako první byl na letošním Febiofestu vyprodán snímek japonského filmaře Hirokazu Kore-edy s názvem Nafukovací panna. Příběh "osudové" lásky oživlé nafukovací panny spojuje několik žánrů i tradičních motivů, ale především vychází z manga komiksu Jošiie Gody.

Vodově zelená je kniha napsaná formou deníkových záznamů. První pochází z listopadu 1981 a poslední z listopadu 1984. Datace pouze vymezuje dobu vzniku knihy, ne však období, o kterém autorka hovoří.

Nie je ťažké odhadnúť Hvoreckého čitateľskú základňu; ide pravdepodobne o mladých ľudí z mesta – intelektuálov a liberálov. Medzi nich patrí aj hlavná postava románu Eskorta - Michal Kirchner, hľadajúci vlastnú identitu.

Kniha je sestavena ze čtrnácti rozhovorů s lidmi, kteří mnohdy žijí „z ruky do úst“, ačkoliv mají vysokoškolské vzdělání a nechybí jim chuť pracovat a něco v životě dokázat. Pravidla, která v současné společnosti vládnou, jim to však nedovolují

Renesanční nápodoba vtiskla básním víceméně jednotnou metrickou formu a pevné rýmové schéma, které se jinak v současné poezii málokdy vidí, v rámci něhož však verše netrpí svázaností, ale naopak příjemně plynou ve svěžím rytmu.

Chuck Palahniuk, autor kultovního Klubu rváčů, se i ve své nejnovější knize zabývá tématem postmoderní společnosti. Představuje tu opět pro svou tvorbu příznačný typ hrdinů, kteří trpí všemožnými frustracemi a na nichž se negativně podepsalo okolní sociální prostředí.

K oblíbeným dílům čtenářů současné italské prózy patří neodmyslitelně tvorba italského spisovatele a hudebniho kritika Alessandra Baricca. Již léta se objevuje na scéně literárního světa, ale do českých myslí pronikl zcela určitě až překladem knihy Hedvábí, která byla kritikou i čtenáři kladně přijata.

Vydání Dona Vítora a Jiných básní znamená v mnoha ohledech posun, jde především o sbírku doposud citově nejskromnější a nejuměřenější, byť v otázce erotiky nejotevřenější, především v prvním oddílu.

Vo svojej prvotine sa vychádzajúci autor rozhodol čeliť téme vnútorného utrpenia dospievajúcich, nie však v súvislosti s prvými, ťažko prekonávanými, sklamaniami v láske akoby sme očakávali pri zmienke tínedžerského utrpenia.

Paolo Giordano je mladý taliansky autor, ktorý sa stal najmladším držiteľom prestížnej ceny „Premio Strega“ za svoj vôbec prvý román La solitudine dei numeri primi (Osamelosť prvočísel), ktorý sa stal najpredávanejšou knihou v Taliansku v roku 2008 s viac ako miliónom predaných kópií.

Olomoucká inscenace nemá hlavu ani patu, poztrácela satirický náboj originálu a nahradila jej nesmyslnými přesuny v čase, lacinými manýrami a dávkami klišé.

Alan Moore se ve Ztracených dívkách vypořádává nejen s dětskou literaturou přelomu 19. a 20. století, ale také s utajovanou erotickou tvorbou té doby. Komiks je opět přímo napěchován odkazy, které jeho autor sbíral více než šestnáct let - za každou bublinou textu, za každým obrázkem je potřeba luštit nějakou hádanku, kterou sem skvěle se bavící autoři ukryli.

Román Nehýbej se od spisovatelky Margaret Mazzantini se stal nejen italským ale i mezinárodním bestsellerem. Kniha je ověnčena mnohými cenami a na domácí půdě získala mimo jiné také ocenění Strega a Grinzane-Cavour, která patří v Itálii k těm nejvýznamnějším.

Jean-Baptiste Del Amo tak svou prvotinou navazuje na odkaz francouzské literatury: název připomíná Flaubertovu Citovou výchovu, popisy Paříž Patricka Süskinda, hlavní hrdina Balzakova Rastignaka, motiv libertinství dílo markýze de Sade...