Román Každý den nic (La nada cotidiana, šp. 1995) Zoé Valdésové je jedním z těch zuřivých, lapidárních výkřiků. Toto malé velké dílo zdobí barokismus typický pro kubánskou literaturu.

Jestli něco Vargasovi Llosovi nejde, je to psaní erotických románů... Dvanáctého září s velkou pompou vychází ve vydání pro všechny španělsky mluvící země nový román peruánského nositele Nobelovy ceny (2010) Maria Vargase Llosy El héroe discreto (Nenápadný hrdina). Autor se v něm vrací do vlasti a k postavám, které jeho čtenáři znají z předchozích děl: v jedné dějové linii k seržantu Litumovi, ve druhé k rodině dona Rigoberta – Lucrecii a kučeravému andílkovi Fonchitovi.

Mario Vargas Llosa je spisovatel s širokým záběrem, který se nebojí vstupovat do žánrů, jimž se autoři takzvané vysoké literatury často spíše vyhýbají. Svědčí o tom i Chvála macechy, dílo nejčastěji označované za erotický román.

Co víte o ukrajinském překladateli Bohumila Hrabala? Asi nic. Nejspíš si pomyslíte, že na tom není nic zvláštního. Přitom jste se s jednou jeho knihou už mohli v českých knihkupectvích potkat.

Novela Láska a tma patří mezi Waltariho nejosobnější a nejautobiografičtější díla a dlouho odpočívala na dně autorovy zásuvky, než byla v roce 1961 vydána. O lásce se ve finské literatuře píše hodně a často, ovšem o erotickém vztahu jen málokdy a v době vzniku tohoto díla se jednalo o téma ještě silně tabuizované.

Pokud autorka v úvodu knihy hrdě hlásá, že přechozí publikace o vagině to nejdůležitější opomíjely a ona to zřejmě hodlá napravit, pak můžeme její slova ohodnotit jako plané vychloubání. V porovnání s Otvíráním Pandořiny skříňky totiž kniha Wolfové neříká o mnoho více. Spíš méně.

Erotické komiksy se čím dál častěji objevují v českých knihkupectvích. Jejich charakter se pohybuje od jemných náznaků až k explicitním scénám na hranici pornografie. Dva letošní svazky demonstrují spíše onu jemnější verzi.