David nutí Amandu, aby vyprávěla svůj příběh tak podrobně, až sama objeví moment, kdy se vše začalo hroutit. Jen tak si prý může vybavit banální chybu, která způsobila nevratnou změnu. V románu argentinské autorky Samanty Schweblin se čtenář stává součástí příběhu, ovládá ho nervozita a hrůza z toho, co odhalí.

Podobu dvorské lásky a zásady galantní komunikace názorně představuje kanonický příběh pastýře Seladona a pastýřky Astrey, situovaný do idylické francouzské krajiny. Pavla Doležalová se jím zaobírá do detailů: charakterizuje pastýřskou literaturu, popisuje původní i novou verzi Astrey a věnuje se i tomu, jaké stopy zanechala v novější literatuře. Důležité místo v této studii dostávají úvahy o překládání starší literatury a konkrétně Nové Astrey, jejíž text je ve svazku zařazen.

Díky černému kocourovi dvanáctiletá Klára zjistí, že má nadpřirozené schopnosti, které ji řadí mezi divočary. Až svoji sílu a umění propojit se s přírodou ovládne natolik, aby prošla zkouškou ohněm, bude připravena postavit se zlu. Zkouška ohněm je první kniha ze série o Divočarce dánské spisovatelky Lene Kaaberbølové.

Román Hodiny z olova vzbuzuje ve čtenářích velká očekávání nejen díky vítězství v kategorii Magnesia Litera Kniha roku, ale především díky zvolenému tématu. Autorka se v rozsáhlém textu snaží na osudech několika bezejmenných postav ukázat stále rafinovanější represivní praktiky čínského režimu. V naplnění původního potenciálu však knize brání schematičnost a černobílé vidění.

Žil muž jménem Geirmund Heljarskinn a patřil mezi nejpřednější muže Islandu. Přesto, nebo právě proto mělo být jeho jméno zapomenuto. Z jeho rodu však vzešel Bergsveinn Birgisson, jemuž norny určily jako nejpřednější zbraň nikoliv meč, ale jazyk. Když dospěl v muže, rozhodl se odčinit křivdu spáchanou na Geirmundovi.

Náhlé ukončení podpory obnovitelných zdrojů nastartuje v příběhu částečně situovaném do nádherné jesenické přírody nebezpečnou hru s nenulovým součtem. Bude se střílet, bude se vraždit, bude se intrikařit, a to všechno úplně zbytečně.

Kapitoly z dějin typografie a zároveň přehledná příručka k rozlišení písem a fontů, k tomu základy typografických pravidel. A spousta, spousta historek spojených s písmenky, jejich návrháři, aktivními uživateli i pouhými konzumenty. Kniha Ten můj font od britského novináře Simona Garfielda je doslova nevyčerpatelná studnice informací.

Reprezentativní výbor z prací kreslíře Miloše Nováka představuje zapomenutého komiksového pracanta, jehož nejlepší díla vycházela jen v novinách a časopisech. Dodnes mají jeho perokresby skvělou dynamiku a naléhavost.

Vpravdě babylonskou knihu, kde si pravda podává ruku se lží a výmyslem, sepsal – v italštině – argentinský spisovatel s anglickým jménem Wilcock. Sbírka obsahuje třicet pět portrétů smyšlených i reálných osobností a v češtině objevuje s odstupem téměř půlstoletí po původním vydání. Čas však její originalitu nijak nesetřel.

Nejobsáhlejší kniha o penisu, která u nás zatím vyšla. Autora, profesí urologa, zajímají hlavně lékařské aspekty věci. Jeho přístup je kvůli tomu žel trochu fyziologicky jednostranný, a navíc místy možná až příliš bulvárně lascivní.

Pro Jendu Vosiku je fotbal nejdůležitější na světě. Důležitější než Masarykův portrét, který tatínek s hrdostí věší na stěnu, a mnohem důležitější než důvody, kvůli kterým se musí rodina odstěhovat z Mostu, daleko od kamarádů. Dějinné pohyby prvních dnů, týdnů a nakonec i let nové republiky Jendovu rodinu zavedou přes Prahu a Brno až na daleké Podkarpatsko. I tam se však naštěstí hraje fotbal.

Stručné, avšak ilustračně velmi zdařilé seznámení s jedním z největších přírodovědců historie čtenáři nepřibližuje jen jeho život, nýbrž i dílo, jehož výsledkem byla teorie, která nadobro změnila nazírání člověka na živou přírodu, včetně sebe sama.

Stančíkův Nulorožec trochu připomíná pohádku o chytré horákyni: je to taková detektivka-nedetektivka, konspirace-nekonspirace. Přesto – anebo možná právě proto – čtenáře upoutá natolik, že hltá jednu stránku za druhou a nemůže se dočkat, jak cynický inspektor Lavabo vyřeší svůj případ či co odhalí Goethův tajný deník. Vedle nesporné zábavnosti má ale román i další přednost – na nejednom místě autor svými hříčkami čtenáře vyzývá, aby sáhl i po jiných knihách a trochu se dovzdělal.

Čtrnáct povídek americko-britského spisovatele nabízí nový pohled na některé z postav jeho trilogie Roztříštěná říše. Pro příznivce dobrodružství prince Jorga Ankrata se jedná o milé střípky, plné skrytých „velikonočních vajíček“, pro ostatní je to soubor místy zbytečných jednohubek.

Reportér Wojciech Jagielski, stojící tak trochu ve stínu slavnějšího Ryszarda Kapuścińského, nabízí v obsáhlé knize o Afghánistánu vyčerpávající portrét země, jejíž dějiny sestávají prakticky jen z bojů o moc mezi místními vládci i mezinárodními mocnostmi a o které se obvykle mluví hlavně v souvislosti s islámským terorismem.

Ve svém souboru novinových textů populární ekonom odvážně propojuje koncepty z odlišných oblastí, ale nezřídka překračuje rozumnou mez. Jeho potenciálně inspirativní nápady bohužel nejsou mírněny skeptickým úsudkem ani ohledem ke konkrétním faktům, všední realitu až příliš často přisekává podle svých abstraktních schémat.

O novém francouzském překladu Haškova Švejka z roku 2018 se v prosinci polemizovalo na stránkách časopisu Host a debata se zčásti přelila i pod článek překladatele B. Meuniera publikovaný u nás. Nabízíme proto reakci Patrika Ouředníka, kterou otiskla revue Souvislosti.

Cenné stati v tradičním sborníku filmových historiků podrobně a v kontextu studují podoby propagandy: od té Baťovské kapitalistické přes nacistickou až po různé podoby propagandy komunistické.

Román, v jehož centru stojí osudy jedné konkrétní rodiny, je v americké literatuře oblíbeným žánrem. Po knize Union Atlantic, v níž se Adam Haslett strefoval do praktik, které zapříčinily globální ekonomickou krizi, se přesouvá do této intimnější polohy a předkládá čtenářům obraz rodiny poznamenané duševní nemocí.

Kniha interdisciplinárně zkoumá, jak se mění rodinné vzpomínání a nakolik je potřebné identitotvorné příběhy uchovat i v budoucnosti.

Herbář kronikáře zániku měšťanské epochy Sándora Máraiho je sbírka aforistických ponaučení, v nichž se lidová moudrost spojuje se stoickým náhledem na svět. Píše, jaké jsou dva druhy lenosti, jaký sport je nejhumanističtější, co říct na to, když vám někdo vyčítá lásku ke zvířatům, anebo proč je člověk víc nevypočitatelný než bouře.

V Cukrárně U Šilhavého Jima servíruje Marek Toman všem milovníkům literatury i chronickým nečtenářům obří porci humoru, ochuceného parodickými postupy. Středobodem románového dění situovaného na dobrodružný Divoký západ je totiž cukrárna, v níž otrlí trapeři vyměnili kolty za dezertní vidličky a namísto whisky konzumují spolu s kávičkou a zákusečky lahůdky světové literatury.

Štěpán Hobza obdržel za svou básnickou prvotinu Ferrari v džungli nominaci v kategorii objev roku v rámci letošního ročníku cen Magnesia Litera. Možná i proto, že debutantova kniha se s ničím nepáře a ke čtenáři promlouvá napřímo skrze jakousi „antipoetičnost“. Hobza básní doslova o ničem, ale právě zaznamenání této obsahové prázdnoty je hlavním hnacím motorem jeho tvorby.

Kniha představuje variace na témata, o kterých už u nás pojednaly některé starší tituly. Za přečtení stojí, v některých bodech se ale autoři vyjadřují až příliš sebejistě, přestože ke „kritickému myšlení“ by mělo patřit i stálé (sebe)zpochybňování.

Francouzský spisovatel Timothée de Fombelle není pro francouzské ani české čtenáře žádným nováčkem. Románem Neverland se však poprvé obrátil nikoli k dětem, ale k dospělému publiku. Poetický, často velmi dojímavý text připomíná, že si v sobě všichni neseme aspoň část svého dětského světa. Někdo samozřejmě méně, někdo více.

Dívka zdědí prastarý dům po tetě, o jejíž existenci neměla ani tušení. Ale kdo byla ta teta a proč si lidé ve městě myslí, že se s domem pojí temné síly? Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat a hlavní hrdinka zjišťuje, že prokletým domům neodzvonilo ani v jednadvacátém století.

Sinti, komunisté, židé – oběti nacistického režimu a generace jejich dětí jsou hlavními postavami románu německé spisovatelky Ursuly Krechelové. Zlo, které přežili, a traumata, která si v sobě nesou, zvládají s vypětím všech sil, přesto se nevzdávají. Děj románu začíná v letech před druhou světovou válkou a pokračuje až do současnosti.

„Devátá hodina“ je ve skutečnosti třetí hodina odpolední, čas modlitby Božího milosrdenství, čas, kdy údajně zemřel Ježíš. A Annie, která v klášteře pere prádlo, dostává v tu dobu od jeptišek volno, aby si odpočinula. Namísto nákupů se však v tu dobu schází s ženatým mužem.

Vykrmit prase, zajistit si tak obživu, přežít válku, jaksi mimochodem zplodit děti, zachránit statek, rozšířit chlívek: během života čtyř generací se rodinný majetek rozrůstá na pořádný vepřín a později i moderní velkochov. Jean-Baptiste Del Amo v pozoruhodném románu popisuje proměnu venkova v průběhu jednoho století. Na samotě v podhůří Pyrenejí se pozornost upíná především k prasatům, příběh však obnažuje hluboké a zanedbané rány lidské. V téhle rodině totiž trpí bez výjimky každý.

Když po roce 1989 přestala být federace Čechů a Slováků jen formální záležitostí, stoupl logicky i význam federálního parlamentu. Jakým způsobem a s jakým výsledkem se prosadil oproti ostatním institucím? Jak vnímali tehdejší poslanci zánik společného státu a jak vypadal jejich všední pracovní den? I tyto otázky se vzhledem ke generačnímu odstupu stávají předmětem zájmu historiků.