Hrdina první dětské knihy Aleny Mornštajnové je strašidlo. Jenže se bojí všeho, co si jen dovedete představit – tmy, hlasitých zvuků, dokonce i vlastního jména. Když ho někdo osloví, honem se běží schovat. A protože je takový strašpytel, všichni mu přezdívají Stráša. Teď ale bude muset Stráša překonat sám sebe, aby zachránil ztracenou kamarádku kočku Luisu.

Formou fiktivních deníkových záznamů a poznámek se hlavní postava, mladý židovský intelektuál, vyjadřuje k různým podobám antisemitismu a židovství. Součástí českého vydání je i předmluva Naeho Ionesca, ideologa fašizujícího hnutí, a Sebastianův pozdější text Jak jsem se stal chuligánem, shrnující útoky na jeho osobu. Kniha tak představuje nejen beletristické dílo, ale také pozoruhodný dokument o rumunské společnosti ve 20. a 30. letech.

Robert Novotný psal v letech 2008 až 2011 sloupky do Lidových novin, kde humornou formou seznamoval čtenáře se zapeklitostmi překládání a tlumočení. Jejich knižní vydání z roku 2011 připomínáme jako doplněk k rozhovoru s překladatelem.

Poslední kniha Josefa Hrubého ANO NE je důkazem, že se autor od svých raných intimně-impresionisticky laděných sbírek přerodil ve spisovatele meditativní lyriky, odlehčované asociativní hravostí. Jeho poezie reflektuje životní jistoty a tíhne k pokojnému smíření s vnějším světem. Ve sbírce ale nalezneme rovněž odraz autorova smyslu pro ironizaci či konfrontaci této idyly s pocity samoty a ohrožení.

V Kunově románu opouštíme geografický prostor Maďarska a spolu s hlavním hrdinou Aimém se vydáváme přes africký Benin až na sever Evropy do Norska a díky postupům magického realismu na cestě potkáváme nejrůznější duchy woodoo, hroznýše i rosomáky… Zároveň u hrdiny sledujeme přerod od zoufalství nad komplikovanou identitou k nalezení lásky a osobního štěstí.

Norský bestsellerista se pokusil slavnou Shakespearovu hru ozvláštnit zasazením do „svého“ prostředí, tedy mezi gangstery a policisty, kteří nejsou o moc lepší. Výsledek je ale dosti rozpačitý.

Zlínská inscenace Euripidových Trójanek v režii Jana Antonína Pitínského nabízí zajímavé aktualizace a smršť režisérských asociací. Bohužel příliš nedrží pohromadě.

Po „karafiátové revoluci“ se do hospodářsky vyčerpané země vrátily statisíce Portugalců, kteří však vnímali jako svůj domov portugalskou Afriku, kde mnozí žili už po několik generací… Lobo Antunesův román je jakási epopej naruby, příběh o zhroucení falešných snů o koloniální říši, o kocovině ze svobody, o lidské malosti, o demytizovaných hrdinech a o tom, jak voní a páchne moře i Lisabon.

Telegram a telefon ničí kosmos: mytické myšlení vytváří v zápase o zduchovnění vztahu mezi člověkem a okolím posvátný prostor, který pod náporem chvilkových elektrických spojů hyne. Kniha představuje mimořádně inspirativního, světově proslulého, a v českém prostředí dosud spíše opomíjeného německého kunsthistorika, jednoho z géniů rané modernity.

Skvěle zrestaurované fantastické seriály Káji Saudka ze sedmdesátých let názorně předvádějí, jak mimořádný to byl kreslíř. A také, jak postupem času jeho kresba pod tlakem normalizačních omezení a zákazů uvadala.

Kniha Jón Ófeigura Sigurðssona zavádí čtenáře do poloviny 18. století na Island, kde panují velmi tvrdé životní podmínky. Ostrov je stíhaný nemocemi, hladomorem a výbuchy sopky Katla, lidé jsou odkázáni na zvůli přírody. Na tomto pozadí se odvíjí sugestivní vyprávění o lásce a lidské touze pochopit a zlepšit svět.

Děti musí umět utíkat. A mít kamarády, protože v partě jsou silnější. Nebudou pak mít strach, až potkají nenasytné obludy, lidi s razítkem místo hlavy nebo prodavače s množstvím rukou. Tak vidí svět Marek Vadas ve své nejnovější knize pro děti a mládež, jež prostřednictvím svižného, přímočarého vyprávění s řadou jinotajů vnáší do literárního diskurzu aktuální téma migrace.

Před 66 miliony let se Země srazila s asi desetikilometrovou planetkou, což vyústilo v jedno z největších vymírání v historii pozemského života a zcela převrátilo miliony let evolučního vývoje. Nejnovější publikace, která se touto katastrofou zabývá, líčí jak její důsledky, tak pozoruhodný vývoj teorie, podle níž za vyhynutím dinosaurů stál právě dopad kosmického tělesa.

Prozaický debut Karla Halouna, kterého minimálně část veřejnosti dobře zná díky grafickému rukopisu, jímž doprovází hudební alba i knižní přebaly, je nadmíru příjemné entrée. Promyšlený a precizně poskládaný text zaujme nejen strukturou pěti „oddílů“, ale také střídáním vypravěčů a čtenářských pohledů na několik zainteresovaných postav.

Povídky švédské autorky dělají čest žánru severské podivno, něco tak podivného se vám totiž do rukou často nedostane. Díky působivé atmosféře a tajuplnosti příběhů sbírku zhltnete stejně lačně, jako se ládují tři matrony v oranžerii v povídce Tety.

Vlajky vlají, hlavně trčí z okének, troubení klaksonů, občas nějaká ta salva do vzduchu, mávající zástupy u cesty… Intelektuálové pilují vize krásy a neposkvrněné národní pospolitosti… Potrava pro média je namíchaná… Obecné principy vzniku etnických konfliktů popisuje očitý svědek nejen války v Jugoslávii.

Antverpy, druhá světová válka, němečtí okupanti se roztahují čím dál víc a jejich teror proti zdejším Židům přitvrzuje. Co v takové situaci udělá či neudělá řadový policista, který není nadán zvláštním sebevědomím, odvahou ani morálním kreditem, ale musí poslouchat rozkazy a zároveň si zachránit krk? A jak se s nastalými poměry vyrovnávají jeho spoluobčané? Překvapivě široké spektrum odpovědí nabízí oceněný román vlámského autora Jeroena Olyslaegerse, který se v češtině představuje poprvé.

V roce 2013 se Belgičan Thomas Gunzig po čtyřleté pauze vrátil k románu, a to v plné síle. Už název samotný, Příručka přežití pro budižkničemy, je plný gunzigovské ironie. Opravdu přežijí právě ti neschopní? Přežije vůbec někdo?

Obrazová monografie s detailní historickou analýzou Charty 77 přináší řadu nových pohledů na občanský zápas za lidská práva, svobodu, nezávislou kulturu, vědu a umění. Průvodce po prvních sto dnech Charty je čtení, které přesahuje i do dnešních dní.

Poslední Mankellův román není a nechce být detektivkou, nemá téměř žádný dramatický oblouk a jako příběh plyne nápadně pomalu. Citlivě však zachycuje stárnutí a osamělé přežívání Fredrika Welina, známého čtenářům již z románu Italské boty.

Za druhé světové války, kdy spolu sváděla urputné boje ruská a německá vojka, probíhaly na polsko-ukrajinském pomezí krvavé etnické čistky, při nichž zahynulo více než sto tisíc lidí, vesměs tamních vesničanů. Rozpoutali je ukrajinští nacionalisté, kteří usilovali o dokonalé vyčištění svého budoucího státu tak říkajíc proti všem – Polákům, Židům, Rusům a nakonec i Němcům. Dělo se tak víceméně ve skrytu, po válce byly tyto krvavé události odsouzeny k zapomnění.

Karel Jerie úspěšně uzavřel postmoderní komiksovou verzi Voltaireovy osvícenské klasiky. Třetí díl má formu krkolomné meziplanetární honičky a v závěru se od předlohy dosti vzdaluje.

Od úděsné noční můry o sexuálních zvrácenostech, kacířství a rouhání k moderní ideologii osobního růstu a společenského osvobození, jíž hrozí upadnutí do čisté komerce. Takto shrnuje přední odborník v oboru esoterismu Hugh B. Urban dějiny sexuální magie v západním světě. Autora na popisovaných praktikách nezajímají extatické stavy, které při nich údajně lze prožívat, nýbrž společenské změny, jež mohou přivodit.

V loňském roce se objevila v médiích zpráva, že „89letá Němka půjde za popírání holokaustu na čtrnáct měsíců do vězení“. Je možné, že i dnes, tedy v době, kdy se informace dají ověřit během pár minut, lze popírat existenci koncentračních táborů? Proč mají lidé potřebu popírat tu část minulosti, jež pro jednou změnila celý svět? A je Osvětim pro polské čtenáře stále příliš kontroverzní téma?

Román Přijde kůň do baru, za nějž loni izraelský spisovatel David Grossman získal ocenění The Man Booker International Prize, uvedl letos autor osobně na veletrhu Svět knihy. Kniha svým způsobem představuje extrakt jeho dosavadní tvorby. Setkáváme se tu s Grossmanovými ústředními tématy, s jeho typickými situacemi a postavami v tak zhutnělé podobě, až četba působí klaustrofobně, nepříjemně, mrazivě. A přesně to je zjevně účelem.

Bonbonkově růžové prase. Hlučný cvrček polní. Obr kapustňák širokonosý floridský. Proužkatý bičonoš zobanovitý. Vyhynulý blboun nejapný. Rodiče, pozor! To je tip na originální dárek za vysvědčení. O prázdninách se vaši školáci budou učit jinak a rozhodně je to bude bavit: s Podivuhodnou encyklopedií zvířat úspěšné švýcarské výtvarnice Adrienne Barmanové.

Dva povídkové soubory, které Ludvík Němec publikoval v letech 2013 a 2015 po téměř dvacetileté odmlce, přijala čtenářská i odborná veřejnost vřele, ba s nadšením. Po třech letech přichází Němec s obsáhlým románem, v němž sází na osvědčené postupy předchozích dvou knih.

Skutečný příběh krátkého, ale hlubokého přátelství (ba možná i něčeho víc) mezi spisovatelem Čechovem a nevidomou ukrajinskou lékařkou posloužil autorce jako základ pro rozsáhlý román o třech ženách, odehrávající se napříč třemi stoletími.

Obrazová encyklopedie, pod níž je jako hlavní editorka podepsána Liz Dobbsová, je opravdu rozsáhlá, připravte se na to, že se s ní trochu hůře manipuluje. Nevznikla však se záměrem utopit zájemce o zahradničení v hlubinách nekončících informací, naopak, autoři si dali za cíl pomoci při výběru těch správných rostlin pro konkrétní zahradu. A povedlo se jim to.

Han Kang dokáže udělat básnický zážitek i z popisu tlející mrtvoly. I z toho důvodu není její kniha o krvavě potlačeném povstání ve městě Kwangdžu typický historický román – v prvé řadě jde o zevrubnou a nepříliš lichotivou analýzou lidské povahy, v níž vystupují protagonisté živí i mrtví a hrdinou je i samotná země, krajina představující jakési kolektivní vědomí.