Michaela Klevisová je v současnosti zřejmě nejlepší domácí autorkou vycházející z klasické britské detektivky. Její knihy vynikají psychologickou drobnokresbou i solidně zkonstruovanými zápletkami.

Intimní příběh dlouholetého mileneckého páru, který se naposledy setkává v rozklížených kulisách opuštěného zábavního parku, by mohl být depresivní. Konečnost je však zvláštním způsobem konejšivá, život obou milenců se jeví jako naplněný. Náš Coney Island není próza plná nečekaných zvratů, nýbrž silná výpověď o základních skutečnostech lidského života.

Více než dvě třetiny zemského povrchu pokrývá oceán. Ten je domovem nespočtu pozoruhodných tvorů, jež svým vhledem a schopnostmi leckdy zastíní i nejbizarnější organismy ze stránek vědeckofantastických románů. Jedním z úžasných příkladů mořské fauny jsou chobotnice. Pro někoho snad na první pohled nevzhledná oslizlá monstra, na ten druhý však inteligentní tvorové, kteří nás mohou naučit mnohé o evoluci, ale i o nás samotných, jak ukazuje nejnovější kniha známé americké autorky knih o přírodě.

Z těhotenství se někdy může stát horor. Letošní audioknižní zpracování kultovního příběhu o mladém novomanželském páru nicméně ukazuje, jak se lze interpretačně vypořádat s hororem o těhotenství.

Monografie pozoruhodného nizozemského filmaře od českého filmového historika podrobně sleduje Verhoevenovy umělecké i komerční tvůrčí etapy. Dobře napsaná a pečlivě zdrojovaná publikace postrádá jen pregnantnější hodnocení.

Pod rouškou reality, která je však ve skutečnosti fikce, se zde s neodolatelným humorem předkládá ironická suma západního myšlenkového světa konce 19. století a v konfrontaci s ním vyvstává otázka pravé portugalské identity.

Obliba populárně naučné literatury o koexistenci člověka a přírody roste. Pro skandinávské autory jde o téma hodně osobní, současně o něm umí psát jednoduše a poutavě. To je i případ norské novinářky Sigri Sandberg a její knihy pojednávající nejen o tmě, ale také o strachu z neznáma a lidské touze zbavit se všeho, co nejsme schopni pochopit a ovládnout.

Jak by bylo prima, kdyby ke stálým zaměstnancům každé školky patřili taky hlídkové, třeba Milda a Milda – titulní hrdinové knihy Ester Staré. Přátelští duchové pomáhají dětem zvládnout nástrahy každodenních situací. Kromě toho se v knize dozvíme, proč je hlídek jednou světle modrý, podruhé oranžový a jindy zase fialový.

Ondřej Štindl poprvé ve své tvorbě přesouvá pozornost k současnosti. Zemanovské Česko je v jeho podání potemnělá země hořkosti, absurdity a bezvýchodnosti, v níž se lze pohybovat pouze za pomoci věčného sarkasmu. Tedy alespoň zpočátku.

Britská spisovatelka si v mezičase mezi dvěma díly své populární young adult série Kostičas začala hrát s motivem draků a několika alžbětinskými prvky. Výsledkem je opulentní fantasy román s výraznými vlivy dálněvýchodních kultur.

Přestože nás romány a filmy často přesvědčují o opaku, dědictví obvykle neobnáší převzetí výnosných akcií, fungujících podniků a alb vzácných známek, ale spíše těžkou fyzickou práci při vyklízení pozůstalosti. Jak toho své blízké ušetřit a jak zajistit, aby tento poslední namáhavý úkol nepřekryl pozitivní vzpomínky na zemřelého člověka, se po završení osmdesátky zamýšlí švédská designérka a matka pěti dětí.

Příběh stárnoucí ženy. Příběh ženy, která nemluví. Jako by slova měla moc vracet nazpět do přítomnosti strachy, bolesti a ztráty, které je třeba potlačit, zavřít je co nejhlouběji uvnitř a zbavit hlasu. A co když představuje mlčení ctnost, tu rovnocennou sestru hrdosti, jež ji doprovází?

Bez nepodloženého psychologizování a laciného moralizování nahlíží rakouská spisovatelka Laura Freudenthaler do nitra ženy narozené mezi válkami, která v mnoha svých životních rolích usilovala o korektní pozici a šla cestou odpojení od vlastních citů. Nebo o nich jen neuměla mluvit, neuměla je pojmenovat, a tak je sama nechápala a „v boji o přežití“ se je snažila za každou cenu zapudit?

Osudy všech postav nevelkého románu se točí kolem záhadné jámy, která se náhle objevila uprostřed Kišiněva a stále se rozšiřuje. Je to nejen středobod životů figurek, jimž jáma tak či onak zasáhne do života, ale hlavně ostře satirická metafora korupce a arogance moci, která postupně stahuje vše kolem do pekelné hloubky.

K vraždě švédského premiéra se „přiznalo“ přes sto třicet lidí, pachatel však zůstává neznámý. Švédský publicista Jan Stocklassa se prostřednictvím archivu spisovatele a novináře Stiega Larssona vydává po zavátých stopách atentátu z roku 1986, neboť „[v]ražda Olofa Palmeho je škaredý virus, kterým se už nakazili mnozí“. Podařilo se mu víc než jen sestavit napínavé vyprávění: přesvědčivě prezentuje vlastní teorii o pozadí zločinu.

Knihu o tom, jak se z Pixaru v devadesátých letech stalo slavné studio animovaných filmů, napsal sám jeho tehdejší ředitel. Na textu je to znát – pro autora je nejdůležitější zejména to, kolik snímky z Pixaru vydělaly.

Literatura má moc utvářet dějiny, národy či civilizace, a vpisuje se i do životů těch, kteří nečtou. Zhruba takové je východisko ambiciózního exkurzu do dějin světové literatury v pojetí harvardského profesora.

Oceňovaná švédská autorka se v češtině poprvé představuje románem. Brutálně otevřený a zároveň poetický text, volně inspirovaný skutečnou vraždou prostitutky, tne do živého.

Tak trochu horor, tak trochu terapie a tak trochu groteska: rakouský spisovatel Josef Winkler otevřeně a vztekle líčí nacismem prosáklou atmosféru poválečného Rakouska, konzervativní rodnou vesnici i vlastní přísnou rodinu a obžalovává svého bezcitného otce.

Hravá encyklopedie o Antarktidě pojednává nejen o tomto studeném kontinentu, ale i o člověku – dobyvateli, cestovateli a také nebezpečném konzumentovi, který zanechává stopy i tam, kde bychom to nečekali.

V Sýrii propuká válečný konflikt a dvanáctiletá Jude s těhotnou matkou opouštějí část rodiny, aby ještě nenarozené dítě a dospívající dívka měly šanci na lepší a bezpečnější život. Jasmine Wargaová pro tento uprchlický příběh zvolila zajímavou vyprávěcí techniku: románové vyprávění ve volném verši.

David Lagercrantz dopsal tři pokračování série Milénium a v tom posledním ji definitivně zakončil. Rozloučil se s Larssonovými postavami tak, že na to bude možné vzpomínat?

Podomácku vyrobený traktor nebo sekačka sestavená podle návodu z časopisu Urob si sám, vybavená kolečky z dětského kočárku; Přemek Podlaha i soudobí „tvořílkové“. První česká kniha o proměnách českého kutilství, které ovšem není tak úplně původní, protože jeho kořeny autoři odhalují v Americe.

Deníkové zápisky, které si Péter Esterházy vedl, poté co mu byla diagnostikována rakovina slinivky břišní, se věnují introspekci, reflexím vlastního psaní a jazyka jako takového. Jak je u tohoto autora zvykem, mísí se v nich vznešené a vulgární, ironie a mystifikace, brilantní úvaha a blábol. Není to však intelektuální hra, ale zatraceně vážné svědectví o blížící se smrti. Esterházyho poslední kniha tak zůstává věrná poetice jeho celoživotního díla.

Jak spolu souviselo rozdělávání ohně, výroba kamenných nástrojů a rozvoj lidské řeči? Podle psychologa Krásy možná více, než si myslíme. Dobrodružná i trochu fantastická sonda do prehistorie lidské mysli.

O Jiřím Frantovi se už dlouho ví, že je mimořádný kreslíř s originálním rukopisem. Potvrzuje to i jeho první komiksová kniha, v mnoha směrech obdivuhodná. Jen by potřebovala lepšího scenáristu.

Láska k přírodě a samotě hnala mladou dívku z anglické vesnice přes půl světa. Opuštěný ostrov pro ni nebyl noční můra, ale zhmotněný sen. Ten si splnila díky své tvrdohlavosti a urputnosti. Ochrana přírody se pro Janet Whiteovou stala životním posláním. Pastýřka je malé nahlédnutí do světa jedné farmařící ekoložky.

Příběh ženy, která prolomila hradbu rodinného mlčení a odhaluje minulost svého dědečka, ukazuje, že ne každý člověk je ochoten přijmout za své úsloví „Lepší v nevědomosti žíti než krutou pravdu poznati“.

Váno Krueger si ve sbírce Poslední Leninův polibek pohrává s obrazy komunistické propagandy. Ve stylu tzv. „nekrokomunismu“ je vkládá do nečekaných kontextů a spojuje je s dalšími motivy, třeba i pornografickými.

Ve své druhé próze se významná tanečnice, divadelní režisérka a choreografka vypořádává s obdobím dospívání zasvěceným baletu. Autobiograficky inspirovaný román láká čtenáře autentickým odhalováním života plného dřiny, drilu a odříkání i šokujícími zážitky v atmosféře Prahy devadesátých let. Ironizující pohled mladé protagonistky díky své střízlivosti míří nejen do vlastních řad, ale především pak k despotickým a nevyrovnaným kantorům zneužívajícím svého mocenského postavení.