Nosit svůj domov s sebou jako korýš na cestách viditelných i na těch vnitřních. Překračovat hranice, přeskočit strach. Dívat se do dáli s rovnými zády. Nová sbírka Marie Iljašenko – to jsou hory, moře a dveře čekající na otevření.

Debut britské autorky napodobuje prózy o zločinech a dětství od Stephena Kinga, ale chybí mu jejich propracovanost i napětí. Jako jednorázové oddechové čtení však uspokojí.

Nápaditě sestavená kniha o seberozvoji v přírodě může přispět k poznání dějin pedagogiky v Čechách, ale třeba také k úvahám, jestli mládí některých čtenářů nebylo až příliš usedlé, a o něco podstatného tak náhodou nepřišli.

Povídky Janet Frameové, patrně nejslavnější novozélandské autorky, se po téměř sedmdesáti letech konečně dočkaly českého překladu. Autorka v nich věrohodně popisuje chudobu novozélandských rodin v první polovině 20. století, krutou realitu tehdejších psychiatrických zařízení, pocit izolace či jinakosti a strach ze smrti. To vše líčí z perspektivy ženy, muže, dítěte, ale i sněhuláka, přičemž tyto úhly pohledu plynule střídá.

Malé izraelské nakladatelství slaví úspěch s edicí o významných ženách. Knížky o tanečnici, básnířce, parašutistce či předsedkyni vlády odpovídají na rostoucí poptávku po ženských hrdinkách v literatuře pro děti.

Třetí pokračování fantasy série má převážně akční děj a ústřední příběh zamotává jen málo. Cílová skupina – tedy starší školní děti – však bude spokojena.

V úvodní kapitole s názvem Enter vstupuje vypravěč, vlk samotář, do Pekla, totiž do života v moderním státě Kosovo. Stejně jako všechny mladé státy prožívá i Kosovo to, co se v angličtině označuje jako nationbuilding. S odkazem na Dantovu Božskou komedii vnímá současný kosovský spisovatel Ag Apolloni tento stav jako peklo. Na jeho konci, v kapitole Exit, se sice nachází východ, nevede však do Ráje ani k pozitivní katarzi. Protože „Utrpení moudrých lidí skončí jen tehdy, až blbci podpálí svět.“

V dětské literatuře málo vídaný žánr reportáže umožní autenticky nahlédnout do každodenní rutiny poštovních doručovatelů. Nuda to nebude, listonoš Bartoš je čtverák a umí v tom chodit. Ilustrace se surreálnými prvky jsou rovněž nebývale výmluvné a budou konvenovat vkusu šibalů školou povinných.

Jak by vypadal svět Kafky, Kundery nebo Millera očima vedlejších ženských postav? Slavická na tuto otázku odpovídá sbírkou apokryfních povídek, vycházejících ze slavných děl moderní světové literatury. A činí tak se sympatickou autorskou hravostí a lehkostí, přitom však poučeně a s respektem k předloze.

Nejnovější česky vydaný román Stephena Kinga propojuje dva jeho oblíbené žánry – detektivku a horor. A přestože v obou nabízí mnoho příslibů, kýžené prolnutí se nakonec nedostaví a kniha přináší dvojnásobné zklamání.

Jak název knihy naznačuje, hlavní hrdina vede předem ztracený boj. Rozsáhlý román argentinského spisovatele ale nepojednává v první řadě o antisemitismu ani o antiklerikalismu, ale o mnohem hlubších vrstvách lidské mysli.

Kniha Sanatorium Tworki je díky směsici výsostně uměleckého a novátorského stylu, nesmírně kvalitního překladu a technické dokonalosti vítaná čtenářská příležitost. Neměli by ji opomenout ti, kteří chtějí zkusit něco nového, ani milovníci klasických románů, psaných ovšem nezvyklou formou.

Kniha je poučná v tom, že poskytuje hlubší vhled do myšlení lidí, kteří dnes lamentují nad údajným rozvratem západní civilizace. Celkové autorovo pojetí ale působí až příliš černobíle.

S notným zpožděním se v českém překladu objevuje jeden z nejslavnějších komiksů devadesátých let. Starosti dvou dospívajících slečen jsou ale platné i dnes, přestože v rukách nesvírají mobilní telefony.

V chatě na samotě u jezera Blankvann je brutálním způsobem zavražděn ministr vládnoucí strany Arve Storefjeld a čtyři další osoby. Celé Norsko je v šoku, truchlí a zároveň hledá pachatele. Důležitější než odhalení vraha je ale pro autora reakce společnosti, na níž neponechá nit suchou.

Fantasy příběh jedenáctileté dívky nenásilně otevírá otázky lidského svědomí, nutnosti volit mezi dobrem a zlem a zároveň ukazuje, že každý se může zmýlit. Důležité je pak najít tu správnou cestu zpět.

Radek Fridrich vydává po dvou letech novou básnickou sbírku. Tentokrát k nám ovšem nepromlouvá Ptačí řečí, ale rovnou ve dvou jazycích: ve své rodné češtině a v německém překladu. Už svým názvem Linie S1 nás jeho sbírka zve na projížďku po stejnojmenné železniční lince vedoucí po trati z pohraniční Schöny do Míšně.

Kniha koncipovaná jako koláž populárně naučných textů a anonymních erotických zpovědí a inzerátů z internetu může působit kuriózně až bizarně, pro úplné laiky ale přesto může jistou osvětu naplnit.

Thriller v korejské literatuře nemá tradici a je v ní nováčkem, ještě větším překvapením je však fakt, že jeho autorem je žena. Navzdory všem stereotypům navíc autorka za svého psychopatického hrdinu mluví a jedná uvěřitelně, přesvědčivě a bez sentimentalit, které se spisovatelkám občas přisuzují.

Krátká kritická poznámka v pozůstalosti Václava Havla o nejnovějším románu ješitného bosenského spisovatele dr. Ferageta rozpoutává vášnivou e-mailovou debatu mezi ublíženým literátem a Havlovou druhou ženou Dagmar. Tolik fabule, spojující čirou fikci se skutečnými prvky. Dekódovat poselství novely Zlata Topčiće však znesnadňuje nejen komplikovaná a rafinovaná struktura textu, ale i velké množství chyb v českém překladu.

Vojtěch Chytil byl pozoruhodnou osobností: před druhou světovou válkou pobýval dlouhodobě v Číně, sbíral moderní čínskou tušovou malbu a v Evropě pořádal její výstavy; sám také maloval. Jeho sbírka se dnes nachází v Národní galerii v Praze. Osudy Chytilovy i jeho sbírky odkrývá monografie Michaely Pejčochové, jež zaujme i unikátním grafickým řešením.

Zatím největší omnibus dobrodružství vikinského válečníka ukazuje cestu jak pro další vydávání Thorgala, tak obecně pro vydávání frankofonních komiksových alb v Česku.

Učitel jako Jean Brodieová může zásadně ovlivnit život svých žáků. Slečna Brodieová kolem sebe soustředí šestici dívek, ve kterých spatřuje určitý potenciál, a učiní z nich své důvěrnice. Třebaže její vliv nesahá za práh prvního stupně základní školy, dívky se i posléze odlišují od ostatních; zůstávají ve všeobecném povědomí zapsány jako „slečnina skupinka“ a svou neortodoxní mentorku pravidelně navštěvují. Až dokud nejlepší léta slečny Jean Brodieové nedospějí ke konci.

Kniha na pomezí románu a non fiction poutavě vypráví klíčové okamžiky španělských dějin 20. století a navíc představuje skvělou meditaci nad povahou moci či fungováním politiky. Obsahuje relativně nadějné poselství, že žádný úspěšný politik se sice neobejde bez populismu a prohnanosti, to mu ale nemusí ubírat na statečnosti a nemusí to znamenat, že by nechtěl prospívat celé společnosti jako celku.

Kniha přináší fundovaný a podnětný příspěvek k realističtějšímu poznání největší světové velmoci, přestože některé autorovy vývody jsou diskutabilní a jeho výběr dílčích aspektů tamního života trochu zaujatý.

Unikátní příručka pro mladé a nestárnoucí mistry pábitelského řemesla. Zapoj fantazii a nechej vládnout tetu Náhodu. Otevři knihu na libovolné straně a přečti si úkol nebo začátek příběhu, pak zalistuj znovu a vylosuj si slovo, které do příběhu zapojíš. Potká se třeba žabí kráska s trosečníkem?

Nejhorší Boží trest není nekonečné utrpení, ale nekonečná samota. O tom je přesvědčen hlavní hrdina a vypravěč novely Svatá hlava. Hana Lehečková zachycuje, jak vypadá apokalypsa v podání „idiota“, žijícího na sociálním dně, a připomíná, k čemu jsou dobré literární experimenty.

Hloubavá Barbora vytrvale hledá tajemného bucha, jenž dlí patrně kdesi na nebesích, zatímco jí drsná Sylvie hatí naděje na lepší a spořádanější život. Novela mladé slovenské autorky nám připomíná, že zbavit se části našeho já, která nás nejvíce tíží, je úkol značně nelehký. Efektní je na knize především humor a často velmi ostrý sarkasmus.

Anatomie jednoho okamžiku je dobře napsaná kniha – už proto, že Javier Cercas je výborný spisovatel. Jako učebnice historie ale neobstojí: události i jejich kontext jsou podány z příliš osobního pohledu, bez potřebného nadhledu. Autor to ostatně nepopírá, naopak zdůrazňuje, že jde o román.

Jeden z mnoha pyskatých Habsburků, despota posílající své manželky pravidelně na popraviště, džihádista a ten, kdo do Francie pozval Leonarda da Vinci. Právě čtenářům, kteří se s takto zjednodušující a v mnohém zavádějící charakteristikou nejvýznamnějších evropských panovníků první poloviny 16. století nespokojí, je určena kniha loni bohužel zesnulého britského historika.