Samantha Harveyová v Orbitách líčí nádheru naší planety, stísněnost kajut vesmírné stanice i rozlehlost vesmíru se vzdálenými hvězdami. Vyprávění evokuje zvláštní perspektivu astronautů, kteří jsou odloučeni od Země a pozorují ji při několikanásobných obletech v kosmické lodi.
Po prožitých dobrodružstvích se z šestnáctiletého Tjuriho konečně stal rytíř. Nebezpečí ale nikam neodešlo a je čím dál pravděpodobnější, že se skrývá ve stínech Divokého hvozdu. Čeští čtenáři se po více než dvaceti letech dočkali překladu druhého dílu nizozemské klasiky.
Z ranní kávy i stínu za oknem vystupuje úzkost – tichá, ale neústupná. Klára Krásenská ve své nové sbírce zkoumá, co zůstává, když někdo odejde, a co všechno může znít mezi řádky. Jak se poezie stává dopisem, a dopis zrcadlem ztráty?
První díl v zahraničí velmi populární série military science fiction má své nedostatky. Přesto má román všechny předpoklady uspět i na našem trhu. Je totiž akční a zároveň vtipný.
Pierre de Coubertin, iniciátor novodobých olympijských her, věřil, že sport může sloužit jako nástroj míru. Zbigniew Rokita naopak ví, že na hřišti i na tribunách není daleko k válce. V knize Králové střelců nás reportér bere na fotbalový zápas. Ať se však nenechají odradit ti, kteří ke sportu necítí takovou náklonnost, protože – jak zaznívá v knize – není to „obyčejná hra, je to hra politická“.
Známý odborník na moderní dějiny představuje Antonína Zápotockého jako člověka mnoha funkcí a talentů, teprve téměř v poslední řadě jako prezidenta.
Sbírka Až mě vypálí slunce přináší tichou, ale silnou výpověď o zakořenění, pomíjivosti a víře. Nesází na formální efekty, ale na hloubku prožitku. Čím je poezie Kláry Machů nenápadná? Čím oslovuje? A proč se u ní vyplatí na chvíli zastavit?
Mladý virtuos, který ztratil schopnost hrát, houslistka, jež ho naučí znovu prožít emoce, a lež, která všechno změní. Žádný žebříček top 10 nejdojemnější mangy se neobejde bez Tvé dubnové lži.
Pracovní interview je pomyslným kolbištěm, v němž se nejvýrazněji projevují podvědomé lidské sklony jako závist, touha po moci, velikášství a sebepohrdání, domnívá se švédský publicista a bavič Jacob Sundberg. Tyto potlačené tendence se snaží prozkoumat ve svých humoristických povídkách, které všechny bez výjimky zachycují přijímací pohovor.
Dějiny pražské MHD jsou zde podány formou srozumitelnou i malým čtenářům, ledacos zajímavého se ale dozvědí i rodiče.
Vopěnka zasazuje příběh o Golemovi a jeho tvůrci do dobových, někdy i nečekaných souvislostí. Celkový dojem podtrhují i ilustrace, které celé knize dominují.
Zavražděný muž měl tři identity a tři odlišné životy. Jak se k tomu postaví jeho tři nic netušící, oddaně milující ženy? A co stopa, která vede do Plzně? Michel Bussi dokázal v příběhu loutkářské rodiny spojit leccos: vedle vražd, pomsty a lží tu má významnou roli i Rimbaudova poezie, Stravinského balet, sexuální zneužívání, požár s doživotními následky, autismus či různé podoby lásky.
Jaké to je dospívat na statku v Korutanech na přelomu osmdesátých a devadesátých let? Rakouská divadelní režisérka a spisovatelka Julia Jost v románovém debutu věrohodně vykresluje svazující prostředí venkova z pohledu queer adolescentky a zároveň odhaluje i kořeny současného pravicového populismu.
Proč neromantizovat duševní onemocnění? A čemu škodí terapeutický slovník? Kniha záslužně tematizuje nebezpečí a paradoxy spojené s mluvením o nemocech duše.
Po devíti letech se Branko Jelinek vrací s dalším rozmáchlým příběhem Oskara Eda. A dílo je to opět v mnoha ohledech mimořádné. Jen až příliš kryptické.
Tchajwanský prozaik Syaman Rapongan ve svých dílech propojuje mytické příběhy kmene Tao s moderní realitou, aby ukázal hluboké sepětí člověka s oceánem. Moře je pro něj i jeho hrdiny nejen zdrojem obživy, ale i metaforou identity, tradice a vzdoru vůči asimilaci.
Kouzelný vláček v podání tchajwanského autora a českého ilustrátora proveze malé cestovatele od čtyř let krásami tchajwanské krajiny, navštíví s nimi domorodé kmeny i významné památky a přiblíží jim tak celé století tamní železnice.
Český výbor z mnohaleté badatelské práce slavistky Veroniky Tuckerové, působící na Harvardově univerzitě v Cambridge, se zaměřuje na československou reflexi díla Franze Kafky v literatuře, výtvarném umění, hudbě, divadle i filmu v období vymezeném Kafkovým úmrtím a pádem komunismu.
Ve své nejnovější sbírce Klára Goldstein dokazuje, s jakou citlivostí je možné pracovat s dějinnými reáliemi i politickým tématem. Po přečtení některých veršů se sice může objevit pocit prázdna, vyvažují ho však nevšední obrazy a autorčina schopnost oslavit okamžik těmi správnými slovy a vytvářet prostor pro osobní revoluci.
Esejistická kniha nabízí introspektivně laděný, ale rozporný pohled na život kazašských pastevců v „čínském Sin-ťiangu“. Autorka píše z pozice osadnice chanského původu a její vzpomínky odhalují spíše zkušenost čínských kolonistů než místních Kazachů. Kniha tak ve výsledku reprodukuje oficiální obraz Sin-ťiangu, v němž jsou turkické národy redukovány na matnou kulisu hlavního příběhu čínského „pokroku“.
Série brutálních úmrtí několika narkomanů znepokojuje havířovské vyšetřovatele. Pachatel, který sám sobě dal jméno Čistič, zanechává na místě činu falešné stopy a vzkazy. Kolik mrtvých se ještě objeví?
„Pořád je za tím ta goethovská idea, že něco jako kánon světový literatury existuje. Snažíme se vydávat to, o čem si myslíme, že je to trošku nadčasové,“ prohlásil v jednom rozhovoru Jaroslav Tvrdoň z nakladatelství Rubato. Próza brazilského romanopisce Osmana Linse ve zkoušce časem bezpochyby obstála a vnímat ji jako nadčasovou je zcela namístě.
Bývalé Sudety jsou oblastí opakovaného vyhánění, v níž se později zvláště silně projevoval „socialistický dezurbanismus“ a snaha komunistického vedení o pokud možno co nejrychlejší vytěžení všeho použitelného. Jaké dědictví tam ale zbylo?
Jaké to je, když máte za bratra někoho, kdo umí kouzlit a proklínat? Nic moc, pokud je tak sebestředný, vztahovačný a zákeřný jako Itó.
Když chce autor do svého textu vložit příliš mnoho nesourodých témat a motivů, ale chybí mu jasný záměr, může se stát, že ke čtenáři dolehne jen malá část. Ku pomoci není ani rozvleklost románu: v záplavě slov pak zapadnou i myšlenky a pasáže, které se povedly.
Noční dobrodružství a malý bobřík odvahy, to je stanování u lesa bez rodičů. Jednoduchému příběhu o objevování přírody a samostatnosti vévodí pastelové ilustrace.
Ondřej Fibich působí jako neúnavný autor – píše stále nové knihy, které spadají do celé řady žánrů. Co je ale důležité – a co dokládá i jeho nová sbírka Osamělý argonaut – je neúnavný i v hledání poctivé básnické výpovědi.
Známý lékař v knize uvažuje o literatuře, náboženství, a především o medicíně. Díky širokému společenskému kontextu jsou ale jeho úvahy, zvláště o proměnách západního vnímání autority, hodné doporučení. I pro ty, kteří si dosud mysleli, že je lékařství ani Pavel Pafko nezajímá.
Další návrat Evžena Bočka k úspěšné ukončené sérii vzbuzuje spíše rozpaky. Jeho humor ztrácí jiskru a je zatížený stesky na ohlupující vymoženosti současnosti.
Střípky z kubánských dějin, diapozitivy násilí, absurdity a groteskna. Sto jedna krátkých textů bez vlastních jmen a bez kontextu ilustruje příběh „krásného, zeleného, nehynoucího, věčného ostrova“, který všechno a všechny přežije.
