Rozsáhlý knižní rozhovor s italským skladatelem nejen filmové hudby nabízí zasvěcený a čtivý pohled do jeho tvůrčí dílny i na cestu životem, na hudbu a filmy jako takové, vzpomínky na spolupráci s režiséry i muzikologické úvahy.

Bianco umí číst lidem myšlenky. Tato schopnost je možná výhodou, ale může mu také ublížit. Argentinský spisovatel Juan José Saer se v tomto románu představuje jako mistr zachycení prchavých okamžiků. V poetickém, stylisticky úchvatném vyprávění zkoumá posedlost, touhu vlastnit druhého. Příběh o žárlivosti a nikdy nepotvrzené vině zasadil do argentinské nížiny a do končícího 19. století.

Velkoformátová kniha Áďa spadla do kanálu je autorským počinem výtvarnice, fotografky a ilustrátorky Sylvy Francové. V příběhu holčičky, která ve společnosti svérázných zvířecích průvodců objevuje historickou a vlastně tak trochu kouzelnou tvář našeho hlavního města, autorka dokonale využila bohaté ilustrátorské zkušenosti.

Hrozba hladomoru provází lidstvo po celou jeho historii. Velký irský hladomor či uměle vyvolaný hladomor ve 30. letech na dnešní Ukrajině nejsou pro většinu čtenářů neznámé pojmy; málo se však ví, že koncem 60. let 19. století postihl hladomor i severní Evropu. Švédský publicista se v knize Hladovění, oceněné hlavní domácí literární cenou, zamýšlí nejen nad průběhem hladomoru, ale i nad jeho rolí při utváření moderního švédského státu a nad ponaučením, které si může vzít dnešní společnost.

Novodobý kronikář finského venkova Tommi Kinnunen se po úspěšném debutu vrací s románem Vystrkov. Ačkoli se v něm znovu setkáváme s postavami z předchozího titulu, je z jiného těsta. Místo historické fresky a rodové ságy nabízí melodrama (ne)funkčních rodinných vztahů, které je sice stylisticky vybroušené, ale poněkud ploché.

Po 23 letech nakladatelství Druhé město znovu vydalo román Zuzany Brabcové (1959–2015) Zlodějina a uzavřelo tak souborné vydání děl této významné české spisovatelky. V textu, ve kterém jsou různé prvky složitě propojeny a navzájem se v sobě zrcadlí, se odráží chaos polistopadových let nejen v osudech, ale i v duších protagonistů.

Novela ze šedesátých let si pohrává s dobovým koketováním některých komunistických prominentů s paranormálními jevy. Autorovy fanoušky potěší konverzačním humorem, ale v závěru zklame, když nenabídne uspokojivé rozuzlení.

První český knižní průřez dílem básníka, který má v současné polské poezii solitérní postavení, přináší výbor z jeho absurdních, nonsensových básní, psaných záměrně nepoetickým jazykem a prozrazujících jeho kořeny v alternativě a literárním undergroundu. Výbor je komponován tak, že od prvotních básní zakotvených ještě v pozorování reality směřuje ke snovým, surrealistickým vizím.

Román není árijec, podotýká v knize Fyzika smutku postava Gaustina, která je alter egem autora Georgiho Gospodinova. Dalo by se říct, že v této formulaci je shrnuta celá kniha – žánr, námět ani styl vyprávění nejsou „čistě“ románové. Zástupce bulharského postmodernismu ve Fyzice smutku totiž kromě hranic lidského bytí a vyprávění příběhů hledá také hranice románu jakožto literárního žánru.

Proč a jak stárneme? Jak to, že některé buňky stárnou, a jiné nikoli? Je stárnutí skutečně nevyhnutelné, nebo existuje nějaký prostředek, který by tento proces, považovaný za nedílnou součást života, dokázal zvrátit? Nedávné výzkumy ukazují, že určitá naděje existuje, a souvislost s praxí nemusí být tak daleko, jak se na první pohled zdá.

Shakespearovská hrdinka i mladá kalifornská self-made woman, která si po americku buduje novou identitu. Hlavní postava románu Godsend spisovatele Johna Wraye se přestrojí za muslimského chlapce Suleymana a vydá se do Afghánistánu s cílem připojit se k hnutí Tálibán. Wray se při psaní inspiroval skutečným příběhem Američana, který totéž udělal tři měsíce před útoky na Světové obchodní centrum.

Jednoduchá, až naivní kresba a neokoukaný, chytrý humor, ať už je tématem láska ke knihám, feminismus, prokrastinace či rozdělená společnost. Právě takové stripy kreslí Tom Gauld pro britské a americké noviny.

Ranami osudu notně zkroušený Jonas se rozhodne opustit rodný Island a ukončit dobrovolně život v daleké cizině. Do cesty mu nečekaně vstoupí rozbořený hotel a jeho oprav chtiví majitelé. Příběh o druhých šancích sice příliš připomíná autorčiny minulé tituly, ale i tak patří k tomu kvalitnějšímu, co současná feelgood literatura nabízí.

Autor trilogie Dědečku, vyprávěj zvolil za hrdinu nové knihy o etiketě chlapce, žijícího v Chorvatsku. Ve snových nočních toulkách desetiletý Roko putuje staletími a zeměmi a ve škole pak kamarády učí úctě k autoritám a pravidlům chování. Škoda jen, že někdy působí poněkud nevěrohodně.

Mladá žena putuje sama přes hory a doly s nákladem několika kaprů určených pro rybníky v císařských zahradách: cesta plná příkoří jí dává možnost poznat svět, mnohému se naučit. To vše ovšem není důležité, Mijuki po smrti svého muže už na tomto světě ztratila své místo. Příběh od francouzského autora Didiera Decoina zasazený do Japonska 12. století je inspirován tradičním japonským estetickým prvkem „mono no aware“, tedy teskným úžasem nad křehkostí a pomíjivostí krásy – a také života.

Jako zjevení působí debut dvaasedmdesátileté básnířky Svatavy Aubrechtové. Suverénně a bez křečovitých experimentů nám předkládá ucelenou a usazenou sbírku poezie, jež by neměla uniknout pozornosti.

Pětiletá holčička z Východního Německa, japonský rybář, jihoafrický voják – těm všem zasáhla do života studená válka. Mohou ale další publikované vzpomínky zásadně změnit představu, kterou o studené válce široká veřejnost má?

Jozef Karika se na pulty českých knihkupectví vrací s již třetí hororovou knihou. Oproti Slovensku zde Tma vychází až po skvělé Trhlině, a na první pohled tak může působit jako krok zpět. Spíše se však jedná o krok stranou, během nějž si autor osvojil několik nových triků.

Novela současné japonské autorky otevírá téma jinakosti, v této zemi dodnes palčivé. Třicetiletá žena, jež netouží ani po kariéře, ani po manželství, je zrcadlem japonské společnosti – jejích předsudků a očekávání.

Severofinská autorka Rosa Liksom po dvaceti letech znovu vychází česky. Její útlý román je studií nerovného partnerského vztahu na půdorysu pohnutých finských dějin 20. století a zejména 30. – 40. let, poznamenaných obdivem k nacistické ideologii.

Přední francouzský znalec Mahlerova díla vytvořil záslužnou biografii jednoho z největších skladatelů, kteří se narodili na našem území. Jediný svazek, mapující pestrý, byť nedlouhý Mahlerův život plný takřka románových peripetií, obohacuje jinak nepříliš početnou česky vydávanou literaturu o klasické hudbě a opeře. Tradičně pojatá biografie, nezahlcená odbornými hudebními termíny či notovými zápisy, má navíc ambice oslovit i širší publikum.

Do bohaté kolekce českých překladů publikací o slavném filmovém režisérovi přibyla další. Faktograficky i obrazově je zajímavá, ale zásadních nových zjištění nebo přehodnocení se od ní nedočkáme.

Život v Praze inspiroval bulharskou básnířku Lidii Gălăbovu k napsání poezie pojící se právě k hlavnímu městu Česka. Ve sbírce se vrací ke smutku po svém bulharském domově a zároveň prožívá přijetí, jež jí nakonec Praha poskytla.

Švýcarský spisovatel Philippe Favre publikoval před několika lety historický román o odvážném lékaři Guillaumovi Perronetovi, který se ve 14. století postavil na odpor biskupovi i hraběti. Vloni se kniha s podtitulem Historický román z doby císařského panování Karla IV. dostala i na pulty českých knihkupectví. Co měl obyčejný lékař ze švýcarského údolí Valais společného s největším českým králem?

Příběh tureckého novináře arménského původu Hranta Dinka, kterého v roce 2007 zastřelil turecký nacionalista, pro svůj druhý román použila francouzská spisovatelka Valérie Manteau. Částečně autobiografický, stylově i tematicky velmi různorodý text na pomezí skutečnosti a fikce má výrazně angažovaný ráz, až místy připomíná spíše esej o současném Turecku.

Hledáte-li zábavné a duchaplné čtení pro plus minus desetileté čtenářky a snad i čtenáře, trojdílný příběh o sympatické Svéhlavíně, která se vypořádává s rozchodem rodičů a vážnou nemocí mámy, může být dobrá volba.

Kniha slavného sociologa a litevského filozofa je napsána brilantní, esejisticko-dialogickou formou a obsahuje řadu podnětných postřehů. Některé její soudy jsou však možná příliš paušalizující či přehnaně alarmistické.

Čtvrtý díl autobiografické série Karla Oveho Knausgårda se nese ve znamení alkoholu a marných pokusů o ztrátu panictví. Otevřená zpověď o mladických chybách a trapasech se dobře čte, ale po jejím skončení v nás příliš mnoho čtenářských zážitků nezbyde, trochu jako v nás stále trochu zůstává pocit hladu po návštěvě fastfoodu.

Básnířka Olga Stehlíková má v poslední době napilno. V minulém roce jí vyšla atypická dvojjazyčná sbírka dvojverší Vejce/Eggs a společně s Milanem Ohniskem vydala pod pseudonymem Jaroslava Oválská sbírku básní Za lyrický subjekt. To nejočekávanější si ale básnířka nechala na konec roku, respektive na začátek roku nového. Není řeč o ničem jiném než o její nové sbírce Vykřičník jak stožár, kterou navazuje na velmi oceňovanou prvotinu Týdny, za niž obdržela v roce 2015 Magnesii Literu za poezii.

Trilogie Stín krkavce vynesla Ryanovi pověst jednoho z nejzajímavějších nových autorů žánru – i když se nejednalo o kdovíjak originální příběh. Ryanova síla byla v postavách a perfektní znalosti toho, co žánroví čtenáři chtějí. Ve své nové trilogii se pokouší z této komfortní zóny vystoupit.