Thriller v korejské literatuře nemá tradici a je v ní nováčkem, ještě větším překvapením je však fakt, že jeho autorem je žena. Navzdory všem stereotypům navíc autorka za svého psychopatického hrdinu mluví a jedná uvěřitelně, přesvědčivě a bez sentimentalit, které se spisovatelkám občas přisuzují.

Krátká kritická poznámka v pozůstalosti Václava Havla o nejnovějším románu ješitného bosenského spisovatele dr. Ferageta rozpoutává vášnivou e-mailovou debatu mezi ublíženým literátem a Havlovou druhou ženou Dagmar. Tolik fabule, spojující čirou fikci se skutečnými prvky. Dekódovat poselství novely Zlata Topčiće však znesnadňuje nejen komplikovaná a rafinovaná struktura textu, ale i velké množství chyb v českém překladu.

Vojtěch Chytil byl pozoruhodnou osobností: před druhou světovou válkou pobýval dlouhodobě v Číně, sbíral moderní čínskou tušovou malbu a v Evropě pořádal její výstavy; sám také maloval. Jeho sbírka se dnes nachází v Národní galerii v Praze. Osudy Chytilovy i jeho sbírky odkrývá monografie Michaely Pejčochové, jež zaujme i unikátním grafickým řešením.

Zatím největší omnibus dobrodružství vikinského válečníka ukazuje cestu jak pro další vydávání Thorgala, tak obecně pro vydávání frankofonních komiksových alb v Česku.

Učitel jako Jean Brodieová může zásadně ovlivnit život svých žáků. Slečna Brodieová kolem sebe soustředí šestici dívek, ve kterých spatřuje určitý potenciál, a učiní z nich své důvěrnice. Třebaže její vliv nesahá za práh prvního stupně základní školy, dívky se i posléze odlišují od ostatních; zůstávají ve všeobecném povědomí zapsány jako „slečnina skupinka“ a svou neortodoxní mentorku pravidelně navštěvují. Až dokud nejlepší léta slečny Jean Brodieové nedospějí ke konci.

Kniha na pomezí románu a non fiction poutavě vypráví klíčové okamžiky španělských dějin 20. století a navíc představuje skvělou meditaci nad povahou moci či fungováním politiky. Obsahuje relativně nadějné poselství, že žádný úspěšný politik se sice neobejde bez populismu a prohnanosti, to mu ale nemusí ubírat na statečnosti a nemusí to znamenat, že by nechtěl prospívat celé společnosti jako celku.

Kniha přináší fundovaný a podnětný příspěvek k realističtějšímu poznání největší světové velmoci, přestože některé autorovy vývody jsou diskutabilní a jeho výběr dílčích aspektů tamního života trochu zaujatý.

Unikátní příručka pro mladé a nestárnoucí mistry pábitelského řemesla. Zapoj fantazii a nechej vládnout tetu Náhodu. Otevři knihu na libovolné straně a přečti si úkol nebo začátek příběhu, pak zalistuj znovu a vylosuj si slovo, které do příběhu zapojíš. Potká se třeba žabí kráska s trosečníkem?

Nejhorší Boží trest není nekonečné utrpení, ale nekonečná samota. O tom je přesvědčen hlavní hrdina a vypravěč novely Svatá hlava. Hana Lehečková zachycuje, jak vypadá apokalypsa v podání „idiota“, žijícího na sociálním dně, a připomíná, k čemu jsou dobré literární experimenty.

Hloubavá Barbora vytrvale hledá tajemného bucha, jenž dlí patrně kdesi na nebesích, zatímco jí drsná Sylvie hatí naděje na lepší a spořádanější život. Novela mladé slovenské autorky nám připomíná, že zbavit se části našeho já, která nás nejvíce tíží, je úkol značně nelehký. Efektní je na knize především humor a často velmi ostrý sarkasmus.

Anatomie jednoho okamžiku je dobře napsaná kniha – už proto, že Javier Cercas je výborný spisovatel. Jako učebnice historie ale neobstojí: události i jejich kontext jsou podány z příliš osobního pohledu, bez potřebného nadhledu. Autor to ostatně nepopírá, naopak zdůrazňuje, že jde o román.

Románem polského spisovatele Marka Bieńczyka čtenáře provede mladý nepříliš nadaný básník Jurek Turek od vokurek. Díky jeho jazykově hravému vyprávění se na okamžik sice můžeme schovat před válkou v idylicky vykresleném blázinci, ale – jak známo – nic nemůže trvat věčně.

Novela Marka Bieńczyka, oceněná několika literárními cenami, balancuje mezi jazykovým experimentem a sentimentálním kýčem. Nesklouzává však ani do jednoho extrému, a díky tomu představuje zajímavý čtenářský zážitek.

Jeden z mnoha pyskatých Habsburků, despota posílající své manželky pravidelně na popraviště, džihádista a ten, kdo do Francie pozval Leonarda da Vinci. Právě čtenářům, kteří se s takto zjednodušující a v mnohém zavádějící charakteristikou nejvýznamnějších evropských panovníků první poloviny 16. století nespokojí, je určena kniha loni bohužel zesnulého britského historika.

Dvojice filmových historiků pojala rozhovor s producentem Švankmajerových filmů jako metodu, jak individuální osudy přiblížit nápaditěji a příměji, než dokáže souhrn objektivních dat.

Co se stane, když se německý akademik zkoumající vousy setká v Japonsku se studentem odhodlaným skoncovat se životem? Najdou na Borovicových ostrovech odpovědi na životní otázky? Románový příběh balancuje na hranici mezi potřeštěnou roadmovie napříč Japonskem a filozofickou poutí za hledáním sebe sama. Po loňském vydání prózy Probudím se na Šibuji tak nakladatelství Paseka naděluje další výlet do země vycházejícího slunce.

Pozoruhodná výprava do světa, který sice dobře známe, ale jen málokdy nahlížíme jeho fyzikální podstatu. Nezáleží, jestli si právě opékáme topinku nebo cestujeme zaoceánskou lodí; každý náš krok je provázen řadou úžasných fyzikálních jevů. Stačí se jen zastavit a pořádně se rozhlédnout.

Období dospívání není pro nikoho snadné, ale někteří to mají ještě o něco těžší. Na první pohled se nepozná, že problémové dítě je problémové, protože se od útlého věku muselo vychovávat de facto samo. A jak pomoci dceři, které zemřela matka? Contemporary YA román Brigid Kemmererové začíná ve chvíli, kdy dva osamělí mladí lidé najdou způsob, jakým se vypsat ze svých pocitů.

Pod pseudonymem A. Gravensteen se skrývá debutující spisovatel, jehož román Pohyby ledu byl chválen a doporučován ještě předtím, než vyšel. Sebeironický vypravěč a detektivní zápletka rozhodně nejsou tím jediným, na co můžou Pohyby ledu čtenáře nalákat. Byť to tak zprvu vypadá…

Přehledný „průvodce“ po dvaceti nejvýraznějších městech ovlivněných španělskou kulturou, situovaných nejen na Pyrenejském poloostrově, nabízí stručný, a přesto ucelený obrázek o kulturním vývoji Španělska v průběhu staletí. Činí tak formou, která nenudí, naopak ve čtenáři pomocí rozličných odkazů na literární či výtvarná díla spjatá s danými místy probouzí větší zvědavost. Cestovat v čase a prostoru současně nebylo nikdy jednodušší.

Vyhlašování cen Davida Gemmella se v posledních letech vyprofilovalo jako jedna z nejzajímavějších událostí roku pro fanoušky fantasy. Román Nicholase Eamese, držitele titulu Nováček roku 2018, je perfektní ukázkou toho, jaké tituly jsou zde oceňovány.

Terstský komparatista a germanista Claudio Magris, nositel Ceny Franze Kafky, se ve své poslední knize obrací ke dvěma tématům: k násilí v dějinách a ke spolehlivosti příběhů, které se o násilí vyprávějí. V celku Magrisova díla nejde o intelektuálně nejnáročnější knihu, ale rozhodně o jednu z nejpůsobivějších.

Reportážní román vycházející ze skutečných událostí v sobě spojuje detektivku a sociologickou studii. Jak si švédská policie počínala v honbě za tajemným útočníkem, který se „proslavil“ díky laserovému zaměřovači své pušky? Co vraha vedlo k útokům na náhodné oběti tmavé pleti? A jak obstála švédská justice, politická scéna a nakonec celá společnost tváří v tvář sílícímu rasismu?

Nejslavnější francouzský soukromý detektiv se vrací do českých knihkupectví. V již postarší komiksové adaptaci, která navzdory dlouhým dialogům stále svede vykouzlit působivou noirovou atmosféru.

Ulice norského hlavního města vypadaly po druhé světové válce o poznání chudší než dnes. Norský autor Lars Saabye Christensen zavádí čtenáře do doby bez ropného bohatství i technologických vymožeností a ve svém osudovém Oslu rozehrává další z nenápadných příběhů obyčejných lidí.

Problematika různých teoretických přístupů k lidskému tělu a jeho tematizace ve výtvarném umění je aktuální a živelně proměnlivá, kniha ji však zpracovává fragmentárně a diskutabilně. Podnětnější jsou v ní možná texty týkající se konkrétních výtvarníků a také připojené rozhovory.

Motýlí odysea ve verších, vystavěná na osvědčeném pohádkovém půdorysu – se sudičkami, nástrahami, statečnými činy, životní láskou a šťastným koncem. Nápadité a odvážné rýmy Ester Staré si nezadají s vždy originálními ilustracemi Milana Starého. A jako bonus audiokniha se zpěvem!

Autorka se ve svých vzpomínkových črtách vrací především do sedmdesátých a osmdesátých let, prožitých v heterogenní skupině českých exulantů. Přináší historky a anekdoty o úspěšných i neúspěšných kariérách, překážkách i nečekaných osudových zvratech.

Ženami v přechodu se zabývá řada odborných textů, jiné se snaží negativní obraz menopauzy narušit a ukázat, že život je krásný i po padesátce. Nizozemská spisovatelka a výtvarnice nakreslila knihu o tom, jak prožívala vlastní menopauzu. Nebyla to procházka růžovou zahradou, spíše emoční tobogán, ve kterém se málem utopila. A čtenářky spolu s ní.

Kniha zkoumá digitální data a ukazuje, že jejich prostřednictvím se můžeme dozvědět leccos z toho, co o sobě ani my sami nevíme. Radí také, jak s daty coby nebezpečně dvousečnou zbraní náležitě zacházet. Autorovy interpretace jsou někdy příliš přímočaré, ale celkově jde o potřebnou a užitečnou publikaci.