Botanik Lubomír Hrouda a ilustrátorka Anna Skoumalová-Hadačová spojili síly a společně vytvořili obdivuhodný akvarelový atlas obsahující stovky rostlin, které lze v současnosti najít v České republice. Jedná se po dlouhé době o mimořádný počin mezi botanickými encyklopediemi české provenience, a byl proto plným právem oceněn jako kniha roku nakladatelství Academia.

Tenisový zápas mezi malířem Caravaggiem a básníkem Franciskem de Quevedem se v románu prolíná se zachycením dobyvatelské pouti Hernána Cortése, ale i s e-mailovou korespondencí autora s jeho nakladatelkou – jednou z předností románu Náhlá smrt mexického spisovatele Álvara Enrigueho je důmyslná kompozice. Další doklad toho, že hispanoamerická literatura neskončila obdobím takzvaného „boomu“.

České publikum se dočkalo překladu dnes už klasického díla kulturálních studií, které vychází z analýzy divácké obliby slavného seriálu. Leccos z toho, o čem kniha pojednává, nám dnes připadá jako samozřejmost, ale přesto (a třeba v případě studentů právě proto) stále stojí za přečtení.

Českému čtenáři se poprvé dostává do ruky český překlad novely Na počátku bylo moře kolumbijského spisovatele Tomáse Gonzáleze. Přestože má dílko jen něco málo přes sto stran, nabízí intenzivní zážitek karibské idylky smetené tropickou bouří.

Kolumbijský spisovatel Fernando Vallejo, bojovník za práva zvířat a horlivý kritik katolické církve i islámu, se řadí k nejvlivnějším intelektuálům Latinské Ameriky. V jeho románu Madona zabijáků, první autorově knize přeložené do češtiny, se stárnoucí intelektuál Fernando potkává s mladým zabijákem a homosexuálem Alexisem: skrytý a násilí plný svět medellínské chudiny, taxikářů, politiků, úředníků i vrahounů se střetává s vytříbenou evropskou kulturou.

Chilský autor Diego Zúñiga se českému čtenáři poprvé představuje skvělou miniaturou, do níž dokázal pohodlně vměstnat trampoty klučičího dětství a dospívání i problémy čerstvé dospělosti mladého muže. A také vyprázdněnost současného Chile, úlohu paměti v životě člověka, chřadnoucí mezilidskou komunikaci a rozpad nejen rodiny, ale společnosti jako takové.

Mstí se Mario Vargas Llosa svému někdejšímu protikandidátovi v prezidentských volbách, když v románu Pětinároží čtenářům přibližuje ohrané praktiky peruánského bulvárního tisku? Tento thriller a erotický románek v jednom je sice čtivý, v kontextu díla držitele Nobelovy ceny však vyznívá nečekaně lacině.

Románová prvotina argentinského spisovatele se směle řadí k tradici latinskoamerické fantastické literatury. Juan Pablo Bertazza se v knize zpovídá ze své hořkosladké a hluboké lásky k Praze.

V šestnácti letech si připadá jako exot kdekdo. Když ale Evie zjistí, že se jí výstřednost trochu vymkla z rukou a nese symptomy toho, co lékaři označují jako obsedantně-kompulzivní poruchu (OCD), nezbývá jí nic jiného, než se se svým duševním hendikepem vypořádat. A my jí v jejím každodenním boji, který na stránkách knihy Už jsem normální?!? vtipně glosuje, můžeme jen fandit.

Veřejný intelektuál Vargas Llosa v knize vysvětluje svoje politické krédo a vyjadřuje se i k řadě aktuálních témat. Nijak provokativně, zato se snahou zahrnout všechny možné aspekty daných problémů.

Vyprávění vystavěné okolo deníkových záznamů o vývoji dítěte v letech 1936–40 zachycuje starosti mladé paničky, jejího muže a jejich okolí. Starosti maloměšťáků se nám mohou zdát vzdálené, banální či nezajímavé, ale jen do chvíle, kdy autorka začne převracet svět svých postav naruby.

Jednotlivé kapitoly knihy o subkulturách se vyznačují jak vnitřním vhledem, tak vědeckým odstupem. Autoři tak předkládají nepřikrášlenou analýzu, která se danými komunitami zabývá bez zbytečného idealismu.

Příběh o klukovském dospívání na francouzském maloměstě v 90. letech minulého století, kdy se na osudech zdejších rodin podepsala hospodářská krize: Nicolas Mathieu líčí naprosto průměrné životy několika chlapců a zároveň dokonale vystihuje ekonomické a sociální pozadí doby. Román na podzim získal prestižní francouzskou cenu Prix Goncourt.

Předvánoční Paříž. Pro ni bezpečné útočiště, pro něj protivná šedá metropole, překypující špínou, turisty a demonstranty. Dva navzájem cizí lidé mají zničehonic hodně společného – byt ukrytý v zapadlé pařížské aleji, který byl omylem pronajat oběma najednou. Ukázkový začátek románu pro ženy? Nenechte se zmást…

Na pozadí několika poklidných dní, které Gato tráví v domě u pomalu plynoucí řeky, se odehrává příběh o hledání surového vraha koní… Saerův román z roku 1980, psaný technikou filmového střihu, čtenáře ale zaskočí mnoha nečekanými přesahy: je to trochu detektivka, zčásti alegorické dílo o argentinské diktatuře, zdánlivě i text blízký postupům francouzského „nového románu“ – a především existenciální zamyšlení nad neuchopitelností toho, co se děje „právě teď“.

Mario Vargas Llosa je spisovatel s širokým záběrem, který se nebojí vstupovat do žánrů, jimž se autoři takzvané vysoké literatury často spíše vyhýbají. Svědčí o tom i Chvála macechy, dílo nejčastěji označované za erotický román.

Vlámská prozaička Griet Op de Beeck se ve svém třetím do češtiny přeloženém románu opět zabývá mezilidskými vztahy, tentokrát hlavně tím, jak břemeno z minulosti může tížit rodiče a děti. Celkové vyznění příběhu, jehož hrdinou je muž trpící na první pohled hlubokou krizí středního věku, není příliš optimistické, ale právě tím je – zdálo by se snad, že paradoxně – jeho sdělení autentičtější a uvěřitelnější.

Kniha o dějinách českého sportu do roku 1939, ve které je František Plánička zmíněn jen pětkrát, Josef Bican jednou a Bohumil Váňa vůbec? Prvotní nevěřícné zakroucení hlavou se však při četbě knihy opavského historika postupně změní v souhlasné přikyvování.

Král české akční fantastiky František Kotleta zkouší také komiksové médium. Jeho prvotina je sice pro komiksové zpracování jako stvořená, ale nejspíš to chtělo najít zkušenějšího komiksového tvůrce.

Po nedávném úmrtí izraelského autora Amose Oze (1939–2018) vyšla v češtině další jeho kniha, Mezi svými. Doslovný překlad titulu by zněl „mezi přáteli“ nebo „mezi soudruhy“, tj. „mezi členy kibucu“. V osmi povídkách ze života kibucníků nabídl autor citlivý i kritický vhled do tragických i humorných okamžiků ze života jednotlivců žijících v idealistickém a ideologicky motivovaném kolektivu.

Knižní rozhovor s Martinem M. Šimečkou líčí nedávné dějiny naší země i problémy současnosti z více perspektiv, třeba z česko-slovenské i mezigenerační. Důležité je též postavení Šimečky coby liberála, který se snaží pochopit i voliče Trumpa či Zemana. Daří se mu to se střídavými úspěchy.

Jak si naši předci vysvětlovali vznik Měsíce a původ zatmění? Jak měsíční fáze souvisí s lidskou či ptačí plodností nebo velikostí jam mravkolvů? A přívrženci kterého náboženství dnes vnímají tyto fáze jako příležitost rozvíjet svůj duchovní život? Kniha britské autorky Hannah Pang zaujme multidisciplinárním přístupem a nečekanými ilustracemi.

Kamil Bouška se ve své třetí sbírce Inventura vydává prozkoumávat lidství v jeho rozličných a rozporuplných podobách. Básnická kniha, letos nominovaná na cenu Magnesia Litera v kategorii poezie, je oslavou, ale i zatracením člověka jako takového. Bouškovy nekompromisní básnické ponory vrhají člověka zpátky do temnoty a požírají mu srdce, aby se nakonec znovu zrodil s pocitem naděje: „Vracíš se domů s tímhle světlem tisíckrát prošlou cestou a víš, že jsme z jediného světla, ty i já.“

Co vznikne, když se smíchá dystopie a severské podivno? Na tuto otázku odpovídá Karin Tidbecková románem Amatka, kde tradiční dystopický námět ozvláštňuje myšlenka, jak by vypadal svět, v němž si musíte dávat zatraceně dobrý pozor na jazyk.

Čtenářům se po delší přestávce dostává do rukou opět jedna z pestrých prací polského „filozofujícího fejetonisty“ Jerzyho Pilcha, útlá melancholická sbírka krátkých próz Nenávratně ztracené leváctví, v nichž se Pilch vrací do časů svého dětství a mládí.

Finové mají slabost pro nejrůznější bizarní sporty, ať už to jsou močálový fotbal, běh přes překážky s partnerkou na zádech, či hod starou nokií. Finský národní poklad se však jmenuje sauna. Na dnes už neexistujícím mistrovství světa v saunování rozehrál švýcarský spisovatel Joseph Incardona svůj příběh, nazvaný stručně Žár.

Marie Šuláková má jako novinářka bohaté zkušenosti s publicistikou zaměřenou na zemědělství a regionální výrobky. Tentokrát byla oslovena, aby přinesla zprávu o farmách v České republice, které se věnují biopotravinám. Spolu s fotografkou Nikol Klapkovou nahlédly pod pokličku chodu rodinných firem a formou rozhovorů přiblížily každodenní starosti i radosti lidí, kteří se snaží vyrábět a prodávat kvalitní produkty a nezatěžovat životní prostředí.

Tématem obsáhlé biografie ruského režiséra a scenáristy, první, která vyšla v češtině, je nejenom život a tvorba, ale také potíže s orgány sovětské státní kinematografie, emigrace na Západ, úspěchy i nerealizované projekty a hledání domova.

Nejnovější kniha Salmana Rushdieho Zlatý dům byla mimo jiné označena za první velký román trumpovské éry, což vzbuzuje nemalá očekávání. Dá se již vysledovat existence něčeho jako „trumpovská literatura“? A jak se s osobností současného amerického prezidenta popasoval jeden z nejlepších spisovatelů poslední doby? Zlatý dům je v tomto ohledu spíše zklamání a příliš neoslní ani další aspekty knihy.

Případy detektiva Šikuly přinášejí řešení „největších záhad světa“ – jako třeba kam se poděly Zuzčiny oblíbené ponožky s delfíny, které nosila už včera a předevčírem, anebo jaký chuligán v první mrazivé noci rozbil vázu na balkóně paní Květákové. Malí čtenáři se mohou na rozluštění záhad sami podílet a v závěru knihy si pak ověřit správnou odpověď. Jedinou záhadou tak zůstává, jak detektiv používá svou údajně jedinou zbraň – kaktus.