Tématem obsáhlé biografie ruského režiséra a scenáristy, první, která vyšla v češtině, je nejenom život a tvorba, ale také potíže s orgány sovětské státní kinematografie, emigrace na Západ, úspěchy i nerealizované projekty a hledání domova.

Nejnovější kniha Salmana Rushdieho Zlatý dům byla mimo jiné označena za první velký román trumpovské éry, což vzbuzuje nemalá očekávání. Dá se již vysledovat existence něčeho jako „trumpovská literatura“? A jak se s osobností současného amerického prezidenta popasoval jeden z nejlepších spisovatelů poslední doby? Zlatý dům je v tomto ohledu spíše zklamání a příliš neoslní ani další aspekty knihy.

Případy detektiva Šikuly přinášejí řešení „největších záhad světa“ – jako třeba kam se poděly Zuzčiny oblíbené ponožky s delfíny, které nosila už včera a předevčírem, anebo jaký chuligán v první mrazivé noci rozbil vázu na balkóně paní Květákové. Malí čtenáři se mohou na rozluštění záhad sami podílet a v závěru knihy si pak ověřit správnou odpověď. Jedinou záhadou tak zůstává, jak detektiv používá svou údajně jedinou zbraň – kaktus.

Marek Epstein si pro svůj první román vybral ošidné téma – domácí násilí. Naštěstí se mu ale podařilo vyhnout se takovým klišé, jako je motiv alkoholu coby spouštěče agrese, a to především díky hlubšímu ponoru do duše i minulosti postav. Scenáristickým rukopisem čtenáře seznamuje hned se dvěma generacemi poznamenanými násilnickým chováním a v retrospektivních pohledech ukazuje, jak se ze vzdělané mladé ženy stává oběť bez špetky sebeúcty.

Co je to fotoelektrický jev a proč za něj dostal Albert Einstein Nobelovu cenu? O čem pojednává kosmologický princip? Jak se liší speciální a obecná teorie relativity? A proč nemůže být vesmír statický? To je jen několik otázek, na něž jasně, stručně a s humorem odpovídá kniha věnovaná jednomu z nejikoničtějších fyziků všech dob.

Zatím poslední česky vydaný román populárního autora představuje zbrusu novou postavu – a navíc ženu. Ty zatím Michael Connelly držel striktně ve vedlejších rolích obětí, svědků, dcer, partnerek a parťáků. Pokus o ozvláštnění dosavadních schémat se však moc nepovedl.

Debut Američana Gabriela Tallenta láká kromě jiného na velice svéhlavou protagonistku. Čtrnáctiletá Turtle žije v kopcích s ovdovělým otcem, jehož výchova spočívá převážně ve výcviku střelby pestrou škálou zbraní. Román toho však nabízí mnohem víc a zbraně zdaleka nejsou tím, co je na příběhu nejvíce znepokojivé.

Voda bezpochyby patří k nejúžasnějším chemickým sloučeninám ve vesmíru. Považuje se za jednu ze základních podmínek života, bývá ale též nositelkou smrti a destrukce. Pojí se s ní řada pověr a mýtů, není však vyloučeno, že na některých z nich je nějaké to zrnko pravdy. Zůstává pouze na ochotě a otevřenosti vědců, jestli tyto jevy budeme bez předsudků zkoumat, nebo ignorovat a připravovat se o možnost poznat svět vody v celé jeho šíři.

Dva francouzští tvůrci se pustili do výpravné fantasy s využitím motivů a postav skandinávské mytologie. Žánrové fanoušky rozhodně nezklamou.

David nutí Amandu, aby vyprávěla svůj příběh tak podrobně, až sama objeví moment, kdy se vše začalo hroutit. Jen tak si prý může vybavit banální chybu, která způsobila nevratnou změnu. V románu argentinské autorky Samanty Schweblin se čtenář stává součástí příběhu, ovládá ho nervozita a hrůza z toho, co odhalí.

Podobu dvorské lásky a zásady galantní komunikace názorně představuje kanonický příběh pastýře Seladona a pastýřky Astrey, situovaný do idylické francouzské krajiny. Pavla Doležalová se jím zaobírá do detailů: charakterizuje pastýřskou literaturu, popisuje původní i novou verzi Astrey a věnuje se i tomu, jaké stopy zanechala v novější literatuře. Důležité místo v této studii dostávají úvahy o překládání starší literatury a konkrétně Nové Astrey, jejíž text je ve svazku zařazen.

Díky černému kocourovi dvanáctiletá Klára zjistí, že má nadpřirozené schopnosti, které ji řadí mezi divočary. Až svoji sílu a umění propojit se s přírodou ovládne natolik, aby prošla zkouškou ohněm, bude připravena postavit se zlu. Zkouška ohněm je první kniha ze série o Divočarce dánské spisovatelky Lene Kaaberbølové.

Román Hodiny z olova vzbuzuje ve čtenářích velká očekávání nejen díky vítězství v kategorii Magnesia Litera Kniha roku, ale především díky zvolenému tématu. Autorka se v rozsáhlém textu snaží na osudech několika bezejmenných postav ukázat stále rafinovanější represivní praktiky čínského režimu. V naplnění původního potenciálu však knize brání schematičnost a černobílé vidění.

Žil muž jménem Geirmund Heljarskinn a patřil mezi nejpřednější muže Islandu. Přesto, nebo právě proto mělo být jeho jméno zapomenuto. Z jeho rodu však vzešel Bergsveinn Birgisson, jemuž norny určily jako nejpřednější zbraň nikoliv meč, ale jazyk. Když dospěl v muže, rozhodl se odčinit křivdu spáchanou na Geirmundovi.

Náhlé ukončení podpory obnovitelných zdrojů nastartuje v příběhu částečně situovaném do nádherné jesenické přírody nebezpečnou hru s nenulovým součtem. Bude se střílet, bude se vraždit, bude se intrikařit, a to všechno úplně zbytečně.

Kapitoly z dějin typografie a zároveň přehledná příručka k rozlišení písem a fontů, k tomu základy typografických pravidel. A spousta, spousta historek spojených s písmenky, jejich návrháři, aktivními uživateli i pouhými konzumenty. Kniha Ten můj font od britského novináře Simona Garfielda je doslova nevyčerpatelná studnice informací.

Reprezentativní výbor z prací kreslíře Miloše Nováka představuje zapomenutého komiksového pracanta, jehož nejlepší díla vycházela jen v novinách a časopisech. Dodnes mají jeho perokresby skvělou dynamiku a naléhavost.

Vpravdě babylonskou knihu, kde si pravda podává ruku se lží a výmyslem, sepsal – v italštině – argentinský spisovatel s anglickým jménem Wilcock. Sbírka obsahuje třicet pět portrétů smyšlených i reálných osobností a v češtině objevuje s odstupem téměř půlstoletí po původním vydání. Čas však její originalitu nijak nesetřel.

Nejobsáhlejší kniha o penisu, která u nás zatím vyšla. Autora, profesí urologa, zajímají hlavně lékařské aspekty věci. Jeho přístup je kvůli tomu žel trochu fyziologicky jednostranný, a navíc místy možná až příliš bulvárně lascivní.

Pro Jendu Vosiku je fotbal nejdůležitější na světě. Důležitější než Masarykův portrét, který tatínek s hrdostí věší na stěnu, a mnohem důležitější než důvody, kvůli kterým se musí rodina odstěhovat z Mostu, daleko od kamarádů. Dějinné pohyby prvních dnů, týdnů a nakonec i let nové republiky Jendovu rodinu zavedou přes Prahu a Brno až na daleké Podkarpatsko. I tam se však naštěstí hraje fotbal.

Stručné, avšak ilustračně velmi zdařilé seznámení s jedním z největších přírodovědců historie čtenáři nepřibližuje jen jeho život, nýbrž i dílo, jehož výsledkem byla teorie, která nadobro změnila nazírání člověka na živou přírodu, včetně sebe sama.

Stančíkův Nulorožec trochu připomíná pohádku o chytré horákyni: je to taková detektivka-nedetektivka, konspirace-nekonspirace. Přesto – anebo možná právě proto – čtenáře upoutá natolik, že hltá jednu stránku za druhou a nemůže se dočkat, jak cynický inspektor Lavabo vyřeší svůj případ či co odhalí Goethův tajný deník. Vedle nesporné zábavnosti má ale román i další přednost – na nejednom místě autor svými hříčkami čtenáře vyzývá, aby sáhl i po jiných knihách a trochu se dovzdělal.

Čtrnáct povídek americko-britského spisovatele nabízí nový pohled na některé z postav jeho trilogie Roztříštěná říše. Pro příznivce dobrodružství prince Jorga Ankrata se jedná o milé střípky, plné skrytých „velikonočních vajíček“, pro ostatní je to soubor místy zbytečných jednohubek.

Reportér Wojciech Jagielski, stojící tak trochu ve stínu slavnějšího Ryszarda Kapuścińského, nabízí v obsáhlé knize o Afghánistánu vyčerpávající portrét země, jejíž dějiny sestávají prakticky jen z bojů o moc mezi místními vládci i mezinárodními mocnostmi a o které se obvykle mluví hlavně v souvislosti s islámským terorismem.

Ve svém souboru novinových textů populární ekonom odvážně propojuje koncepty z odlišných oblastí, ale nezřídka překračuje rozumnou mez. Jeho potenciálně inspirativní nápady bohužel nejsou mírněny skeptickým úsudkem ani ohledem ke konkrétním faktům, všední realitu až příliš často přisekává podle svých abstraktních schémat.

O novém francouzském překladu Haškova Švejka z roku 2018 se v prosinci polemizovalo na stránkách časopisu Host a debata se zčásti přelila i pod článek překladatele B. Meuniera publikovaný u nás. Nabízíme proto reakci Patrika Ouředníka, kterou otiskla revue Souvislosti.

Cenné stati v tradičním sborníku filmových historiků podrobně a v kontextu studují podoby propagandy: od té Baťovské kapitalistické přes nacistickou až po různé podoby propagandy komunistické.

Román, v jehož centru stojí osudy jedné konkrétní rodiny, je v americké literatuře oblíbeným žánrem. Po knize Union Atlantic, v níž se Adam Haslett strefoval do praktik, které zapříčinily globální ekonomickou krizi, se přesouvá do této intimnější polohy a předkládá čtenářům obraz rodiny poznamenané duševní nemocí.

Kniha interdisciplinárně zkoumá, jak se mění rodinné vzpomínání a nakolik je potřebné identitotvorné příběhy uchovat i v budoucnosti.

Herbář kronikáře zániku měšťanské epochy Sándora Máraiho je sbírka aforistických ponaučení, v nichž se lidová moudrost spojuje se stoickým náhledem na svět. Píše, jaké jsou dva druhy lenosti, jaký sport je nejhumanističtější, co říct na to, když vám někdo vyčítá lásku ke zvířatům, anebo proč je člověk víc nevypočitatelný než bouře.