V debutové sbírce osmi povídek nabízí Kateřina Castañeda příběhy životních outsiderů, kteří se z hlubin svých mizérií pokoušejí vydrápat na světlo, aby si nakonec uvědomili, že na tom zas až tak špatně nebyli. K tomu, aby ukázala, že štěstí člověk nenajde ani v nenadále získaném bohatství, ani v šanci prožít jiný život, však autorka často používá ty nejlacinější triky.

Knih o spánku u nás vychází nemálo. Walkerova kniha je z nich asi nejobsáhlejší a také nejobecnější, i když třeba kulturní aspekty spánku zmiňuje jen okrajově.

Čtveřice delších povídek hororového mistra se tentokrát obejde bez nadpřirozených strašidelných monster a lekacích scén. A občas dokonce opatrně zamíří i k vážnější literatuře.

Franciszek Nastulczyk se neomezuje pouze na reflexivní a pesimistickou poezii. Dokáže spojit kysané zelí, jelítka a pivo se zahradou v podzimním slunci, kvetoucími fialkami a bílými mraky či hltem studeného piva v parném dni. S bláznovskou posedlostí prožívá bolest prstu pořezaného při krájení cibule a s neutuchající dětskou radostí pozoruje kámen s oblázkem v ústech.

Místo tíhnutí k univerzalismu, typického pro devadesátá léta, nyní po celé Evropě nastupuje nacionalismus. Snyderova práce z roku 2003 je paradoxně velmi aktuální.

Pozoruhodnou, formálně pestrou sbírku reportáží polské novinářky Katarzyny Boni spojuje téma trojí tragédie zemětřesení, cunami a výbuchu elektrárny Fukušima, k níž došlo v březnu 2011.

Neúspěšný architekt Leo Lander doufá, že své pravé místo najde v Číně, ve městě, které je přesnou kopií jeho rodného Curychu. Ve vizuálně podmanivém komiksu je čtenář svědkem krátké epizody Leova života, která mu však přinese nevratnou změnu.

Rozsáhlý výbor z textů novináře, filmového kritika, pedagoga a překladatele Vladimíra Bystrova pokrývá téměř celé dějiny 20. století.

Nejnovější román Die Kieferninseln (Borovicové ostrovy) německé spisovatelky Marion Poschmann se loni právem ocitl mezi pěticí titulů nominovaných v užším výběru na Německou knižní cenu. Jeho český překlad připravuje nakladatelství Paseka na příští jaro. Profesor kulturních věd utíká před svými chimérami do Japonska, aby našel sebe sama – a na nádraží v Tokiu potká kluka, který se právě chystá spáchat sebevraždu.

Sport může lidi spojovat, dodávat jim pocit pospolitosti, společný cíl a možnost vyšvihnout se mezi elitu – a v neposlední řadě také přilákat sponzory do jednoho upadajícího městečka. Může ale také rozdělovat a vychovávat z dětí takové dospělé, kteří chtějí dát gól, ať to stojí, co stojí. I za cenu vztahů nebo morálních hodnot. Překvapivě vážný román o vyrůstání na místě, které nezná nic jiného než hokej.

„Miř výš. Per se s vervou. Popusť uzdu svým snům.“ Tato slova najdete na zadní straně knihy i v úvodním věnování malým čtenářkám. Velmi dobře ilustrují záměr výpravného titulu dvou autorek a šedesáti ilustrátorek, které předkládají stovku medailonků žen z celého světa, aby ukázaly, že s odvahou a odhodláním se ženy navzdory překážkám mohou zapsat do historie.

Tři čtyřicátníci v krizi se po letech setkávají, aby se vydali na víkendové alkoholové tažení po anglické metropoli. Námět Víkendu v Londýně připomíná třeskuté filmové komedie à la Pařba ve Vegas, při četbě Folného knihy se ale bude smát málokdo.

Knud Rasmussen, jehož socha v nadživotní velikosti krášlí kodaňské pobřeží u prominentní čtvrti Charlottenlund, představuje dodnes ikonu dánského cestovatelství. Rasmussenův přínos pro povědomí o grónské kultuře nemá ve světě obdoby, ačkoli od jeho polárních cest uplynulo už přes sto let.

Týká se evoluce jen živé přírody, nebo ji lze aplikovat i na systémy neživé? A lze-li, jedná se o povrchní analogizování dvou odlišných procesů, nebo za vším stojí v jádru totožný princip? Jak může evoluční smýšlení přispět k řešení problémů táhnoucích se od ekonomických záležitostí přes reformu školství až po palčivé otázky typu rychle rostoucí lidské populace? Nejen tím se ve své nové knize zabývá známý britský popularizátor. Výsledek je i přes jisté výhrady v mnoha směrech (r)evoluční.

Třebaže má posmrtně vydaná Crichtonova novinka poměrně daleko k tomu, aby odpovídala označení uváděnému v anotaci, tedy že jde o jakýsi prequel k Jurskému parku, rozhodně se jedná o poutavé dílko, zasazené do ještě poutavějšího prostředí Divokého západu. Navíc vystavěné kolem jedné z pozoruhodných etap dějin paleontologie, takzvané „války o kosti“.

O Bojující Solidaritě, tedy o radikálnější „nevlastní sestře“ známého hnutí Solidarita, jejímž cílem bylo svrhnout komunismus, píše ve své knize Igor Janke. Nevěnuje se ovšem pouze společensko-politické a historické situaci v Polsku v osmdesátých letech 20. století, také zdařile zachycuje vzpomínky pamětníků či individuální příběhy aktivistů.

Winston Churchill a Charlie Chaplin – co mohou mít ti dva společného? V románu rakouského spisovatele Michaela Köhlmeiera je to kromě deprese především jejich pevné přátelství. Hlavní postavy fascinující knihy mají mezi sebou úmluvu, že pokud se jednomu z nich něco stane, všeho nechají být a přispěchají si na pomoc.

U odborného spisu nebývá zvykem rozebírat jej z hlediska stylistiky. Ovšem Gramofon, film, typewriter z tohoto hlediska není standardní vědecký text, je to spíš esej, kde se autor snaží o překvapivé pointy a paradoxy, nešetří sarkasmem a používá prostředky až beletristické.

Soubor bezeslovných komiksových miniatur Pavla Čecha spojuje závan starých časů bez mobilů a počítačů a převážně melancholická nálada. Žánrově jde o pohádkové anekdoty, pastiše i příběhy docela smutné, ale ne beznadějné.

Hoci autor nevie ukočírovať konštituovanie narátora – na miesto neoavantgardného pikara totiž servíruje pikareskného týpka z východnej Európy –, vo viacerých momentoch sa mu podarilo výstižne načrtnúť korporatívny systém komerčných plavebných spoločností, plný naivných gastarbeiterov zo všetkých kútov planéty.

Slon putující z Lisabonu do Vídně někdy kolem roku 1552: slavný portugalský spisovatel José Saramago v románu vychází z absurdní, leč skutečné historické události, kdy se tehdejší portugalský panovník, král Jan III., rozhodl vyslat slona i s mnohačetným vojenským a zásobovacím doprovodem přes celou Evropu. Příběh však tvoří pouze kulisu úvahám o postavení a roli nepatrného jedince v dějinách a o pomíjivosti slávy a života. A také o moci a bezmoci.

„Odjakživa ležela na rozhraní říší, civilizací a náboženských okruhů.“ Černá Hora je další hrdinkou populární edice Dějiny států Nakladatelství Lidové noviny, její historii sepsal přední český montenegrista. Nezapomněl přitom sledovat ani české stopy v dané oblasti.

Příběh o chlapečkovi, kterého povozí po světě Dálka, ale on se zas rád vrátí domů, je prozatím poslední vydaná publikace známé autorky bilderbuchů Daisy Mrázkové. Doma to má chlapeček nejradši, ale Dálku potřebuje mít nablízku.

Slavíci, netopýři, alchemyši, psohlavci, básníci, vycpaniny, mrtvý daněk… Poutavou pouť po cestách rozličných zvířat v lidské imaginaci i hlubokou sondu ke „zvířeti v nás“ nabízí 83. číslo časopisu Analogon.

David doufá, že na Harvardu najde nové přátele a životní lásku. Bude mu štěstěna přát, nebo bude muset být sám svého štěstí strůjcem? A jak může vypadat milostný univerzitní román moderního věku?

Zdenka Hamerová už delší dobu (a v českém prostředí unikátně) píše psychologické thrillery kombinované s romancemi. Je to případ i Bílé tmy, která dlouho nabízí fádní vztahové drama, pak ale potěší solidní kriminální zápletkou.

Román Podzemní železnice Colsona Whiteheada sleduje cestu patnáctileté otrokyně Cory za svobodou. Bez servítků popisuje život na americkém Jihu v 19. století a nevyhýbá se ani líčení vztahů mezi otroky na plantáži nebo situace osvobozených otroků, které rovněž čekaly různé formy útlaku. Román loni obdržel Pulitzerovu cenu.

Nejnovější výlet do matematického světa čtenáře důkladně seznámí s dozajista nejznámějším číslem vůbec, pí. Autor zabrousí do historie jeho zkoumání a zpřesňování, dostane se i ke kulturním přesahům či nedořešeným otázkám, jež před nás tato úžasná konstanta nadále staví.

Komiksové začátky dobrodružství slavného francouzského uličníka Mikuláše sice nepostrádají vtip a nápady, přesto za literární předlohou pokulhávají. Jakkoliv jinak René Goscinny brilantně zvládal obě média.

Název knihy je ve své neutrálnosti a mírnosti možná až zavádějící, protože ve skutečnosti jde spíše o historii ekologické zkázy. Publikace vyznívá jako drsná obžaloba lidstva ze skutečně dlouhodobého ničení přírody a ústí v ostrou kritiku sobectví a nezodpovědnosti zvláště nejbohatších států současnosti.