Druhý díl trilogie Záhutí amerického spisovatele Roberta J. Bennetta rozvíjí přísliby předchozího románu. Stejně jako v případě autorovy předchozí trilogie má i nová série prudce vzestupnou úroveň.

Kostky jsou vrženy. Tento okřídlený citát, v latinské podobě připisovaný Juliu Caesarovi, se ve sbírce Josefa Hrdličky specifickým způsobem aktualizuje na Kosti jsou vrženy. Básně v ní obsažené variují témata spojená s časovou omezeností lidského života, jeho cykličností a smrtí jako největším prokletím i darem zároveň.

Gertruda Steinová je spolu s Virginií Woolfovou jednou z čelních představitelek anglosaského modernismu, ale jejich přístupy k tvorbě se radikálně liší. Na rozdíl od anglické spisovatelky se Steinová pouštěla do daleko odvážnějších experimentů na hranici srozumitelnosti, kvůli čemuž byla často svými současníky zesměšňována a odmítána. Výbor Mluvit a naslouchat obsahuje česky dosud nevydané texty, které mapují vývoj autorčiny poetiky a pomáhají čtenáři pochopit její komplexní a osobité dílo.

Druhý román Štěpána Kučery přináší fantastické vyprávění, ve kterém se setkává věhlasný autor se svými postavami, fikce a historie se mísí v zábavně spekulativní hře a pletivo příběhů silou imaginace přetváří skutečnost.

Zevrubně vylíčený a mimořádně čtivý příběh jednoho z nejrevolučnějších objevů biologie za posledních několik desetiletí i všech badatelů, kteří se o něj zasloužili. Hlavní hvězdou knihy je však americká biochemička Jennifer Doudnaová, která za tento mimořádný počin získala v roce 2020 Nobelovu cenu.

Na začátku příběhu leží Amálie v posteli ve starém letenském bytě a nenapadá ji žádný důvod, proč by měla vstát. Jako čtenáři ji provázíme po sedm následujících let, kdy hrdinka dějiště rodinných traumat opustí a procestuje mnoho míst včetně milovaného Japonska. A přece se nakonec i pod tíhou názvu musíme ptát, nakolik k nějakému pohybu skutečně došlo.

Mezi nominovanými tituly na letošní ceny Magnesia Litera v kategorii prózy je i nová sbírka povídek Ireny Douskové. V knize nahlížíme zlomové životní situace obyčejných lidí zasazené do odlišných dějinných událostí. Různí lidé v různých dobách, s různými názory a různými životy. Přesto mají všichni něco společného…

Karel Marx kdysi kritizoval, že v továrnách někteří majitelé přednostně zaměstnávali ženy s dětmi, protože byly odpovědnější, čímž se jejich ctnosti obracely proti nim samotným. Poutavá kniha o civilizované ženě ambivalentně líčí, jak ženské ctnosti, touhy a možnosti transformoval modernismus první poloviny 20. století.

Nejnovější adaptace knihy Philipa Rotha pochází z Francie. Režisér Desplechin si přitom zvolil prózu Milostné rozmluvy, která se skládá pouze z dialogů.

Perník oceňované britské spisovatelky Helen Oyeyemi není sladký ani úhledně zabalený jako perníkové srdce, které si odnesete z pouti. Magický svět této prózy klade před čtenáře množství otázek. První z nich zní: co to vlastně čteme?

Jednou z dětských knih, které v letošním roce obdržely nominaci na cenu Magnesia Litera, je i Kráva Říčanová o životě a úzkém vztahu mlékařky s krávou. Nevhodná je pro rodiče, kteří nechtějí, aby se jejich děti naučily výraz „hovnopytel“. Mimo to jde však o knihu s nenásilně vetkaným ekologickým poselstvím, jež je prodchnutá pokorou a moudrostí pramenící z nespočtu dnů těžké práce – a nechybí v ní ani humor.

Klikař Beny je příkladem toho, že není třeba zas a znovu zkoušet objevit Ameriku ani pokoušet se doložit, že vypouštěním tabákového dýmu do vody zlato nevznikne. Je to sázka na zručně vyprávěný uvěřitelný příběh, s nímž se mnozí ze čtenářů, často i na základě vlastní zkušenosti s dobou před pádem železné opony, mohou nějakým způsobem ztotožnit.

Výběr povídek z tvorby nesmírně plodného amerického spisovatele nabízí silnou kolekci přemýšlivé sci-fi tradičního ražení. Oblíbeným motivem povídek je cestování v čase.

V českém překladu vyšla dosud nepublikovaná krátká próza francouzské spisovatelky a filozofky Simone de Beauvoir z padesátých let. Silně autobiografický text nahlíží do autorčina dětství a dospívání a především na její vztah s přítelkyní Elisabeth Lacoin, zvanou Zaza. Po jeho přečtení se ptáme, zda právě toto dívčí přátelství s tragickým koncem formovalo názory a postoje budoucí ikony druhé vlny feminismu, ženy neúnavně bojující za všeobecné právo prožívat život a milostné vztahy podle svého.

Monografie věnovaná osobnosti dlouholetého vedoucího sbírky orientálního umění Národní galerie Lubora Hájka představuje nejen zdroj cenných informací o sběratelství asijského umění, ale říká mnohé i o povaze a vývoji kulturních kontaktů mezi Evropou a Asií.

Křehký komiks mladé německé autorky tematizuje její boj s úzkostmi a pochybnostmi, s vlastní nejistotou a strachem. Žánrově je někde mezi osobní zpovědí a obrázkovou esejí.

Na jedné straně fenomenální osobnost sama o sobě, na druhé skvadra přátel, které zná převážná většina výhradně z médií. Jak je možné, že v tandemu Voskovec-Werich bylo tolik protikladů, co Karla Gotta přesvědčilo jít do Semaforu a proč se Miloš Forman nesžil s Hollywoodem – nebulvárně, ale přitom zevrubně, jako součást vlastního příběhu, vypráví Jiří Planner.

Kdo vezme do rukou toto luxusní dvojjazyčné zrcadlové vydání, kde je chronologicky představena básnická tvorba jedné z kultovních postav amerických hippies a „posledního z beatniků“, získá představu o osobité imaginaci Richarda Brautigana takříkajíc z první ruky. Spontánně zachycené detaily, jednotlivosti a momentky vedou k nevšedním asociacím, které se zřetězují, občas v podobě mikropříběhů. Podobný postup stál ostatně i u zrodu jeho románů V melounovém cukru nebo Chytání pstruhů v Americe.

Alenčin sen, Uvnitř, Hlava v hlavě – to je namátkou jen pár úspěšných titulů zahraniční i domácí provenience, které představují tu nejvíc sexy část lidského těla. Směle jim může konkurovat i nová česká kniha s naprosto obyčejným názvem: Ruka. Koneckonců už filozof Kant tvrdil, že ruka je viditelná část mozku.

V antologii Pandezie sdílí osmdesát básníků a básnířek své dojmy a názory na pandemii onemocnění covid-19. Editorka souboru Anna Luňáková uvádí knihu tím, že nechala autorům volnou ruku, a bylo to správné rozhodnutí. Po dlouhé době totiž vznikla antologie, která může mít nejen literární, ale i společenský význam.

Vězení na Měsíci, omezování lidské svobody, tajná zločinecká organizace, hranice reality nebo divoké lunární honičky – to vše se skrývá v mnohovrstevném románu Ondřeje Neffa, v němž se autor po letech vrací k populární sérii Arkádie.

Jak dnes někoho přimět, aby odtrhl zrak od mobilního telefonu? Prózu čistou jako samo průzračné chilské nebe nabízí první přeložený román chilského spisovatele Hernána Rivery Leteliera. A bude i Darth Vader.

Má svoboda projevu nějaké hranice? Jaká je role umění? Do jaké míry nese umělec zodpovědnost za své dílo? Odpovědi na tyto nesnadné otázky hledá novinář Niklas Orrenius na příkladu švédského umělce Larse Vilkse, který byl kvůli své tvorbě nucený žít v utajení. Portrét kontroverzního tvůrce a problematiku svobody projevu autor zasazuje do kontextu švédského pravicového extremismu a proměny Švédska v multikulturní společnost.

U nás dosud neznámá série nejslavnějšího francouzského scenáristy přináší vynalézavý situační i slovní humor, který funguje i po padesáti letech.

Festival Sněz tu žábu již od roku 2014 přibližuje českému publiku současnou francouzskou dramatiku. Ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem připravil soubor francouzských her, které byly v průběhu let uvedeny ve festivalových scénických skicách.

Švýcarský umělecký kritik William Ritter se na přelomu 19. a 20. století zajímal o prostředí „orientální“ Evropy, tedy zejména o prostor Balkánu a zemí Rakouska-Uherska. Kniha Krajiny umění, kterou sestavil francouzský bohemista Xavier Galmiche, vykresluje Ritterův portrét, ale dává nám také možnost poznat, jak tento teoretik a nadšený podporovatel místních autorů reflektoval dobový kvas ve výtvarném umění, architektuře i hudbě.

Bohatě ilustrovaný průvodce po všem, co se byť jen vzdáleně týká spánku: rekordy, zázraky i záhady, zkrátka zajímavosti a fakta nejen o lidech, ale také o zvířatech a celém vesmíru.

Žánrově těžko zařaditelný román s velmi spletitým dějem umně spojuje tolik oblíbené detektivní motivy s láskou ke dřevu a řemeslnému umění, pod povrchem ale jasně cítíme, že jeho poselství spočívá v usmíření s rodinnou minulostí.

Dvojjazyčná publikace osloví humorem, nadhledem a výstižnými popisy krušnohorských postaviček. Ve vtipných postřezích nahlédneme do Abertam 19. století a zjistíme, proč Frantu Hannese pokousal mrtvý slaneček, čím se živili „profesoři hejlů“, co to jsou „mapyglobu“ nebo proč děti „pocelovaly“ ruku kuchařce s knírkem.

V nacistických koncentračních táborech se jako vězni ocitali i psychologové. Už záhy po druhé světové válce vznikaly publikace zpracovávající jejich zkušenosti a jednou z nich je v češtině nedávno nově vydaná kniha Bruna Bettelheima. Na rozdíl od Viktora Frankla, jehož text nabízí takřka lyrické pasáže o tom, že i v koncentračním táboře je možné obdivovat západ slunce, volí Bettelheim analytičtější a méně osobní přístup. Nejkritičtěji se přitom staví k příslušníkům střední třídy.