Úderná kniha předního českého klimaskeptika, který nejenže považuje hypotézu významného vlivu člověka na globální oteplování za neopodstatněnou, ale rovněž se snaží demaskovat údajné mýty, jež se se změnou klimatu pojí. Nechybí ani tradiční dodatek, že princip předběžné opatrnosti se nám ve srovnání s možnými přínosy nemile prodraží. Otázkou však zůstává, jestli autorův bojovný styl nebude pro českou klimaskepsi spíše medvědí službou než jasným tahem na branku.

Mělké jámy mají netuctový koncept. Kůs si v nich osvojil zásadu, která u básnických sbírek platí dvojnásob: „Méně je někdy více.“ Nejde ji ale přijmout prvoplánově, básník s ní musí souznít. To znamená zhutnit svůj projev a nelpět na jediné linii. A hlavně mluvit na rovinu.

Co prožíval člověk, který byl po roce 1948 z politických důvodů zatčen? V jakém vězeňském společenství se ocitl a co mu pomohlo, aby se represivnímu prostředí přizpůsobil? Znamenalo pro něj následné propuštění z vězení úlevu z pocitu nabyté svobody, nebo stál znovu před novými výzvami, jimž musel čelit? Jak je možné, že lidé zatčení v padesátých letech 20. století zůstali ve svém vědomí politickými vězni i po pádu východního bloku?

Norské nemocnice jsou patrně ráj na zemi. Rogera Pihla totiž k napsání příběhu muže, který dělá vše pro to, aby z ní nemusel odejít, inspirovala vlastní zkušenost – respektive péče sestřiček v nemocnici Aker sykehus. Za přečtení kniha stojí především těm, kteří si chtějí odpočinout od každodenního stresu.

Je Bernièresova novinka příliš tradiční? Chybí v ní jeho oblíbené postmoderní hrátky, exotické lokace i typický humor. Rodinná sága zachycující přerod anglické společnosti od zlaté viktoriánské éry po první desetiletí 20. století je však strhující. Mnohost rozličných hlasů, deníkových záznamů či dopisů jí dodává nebývalou energii a autentičnost.

Autorka poutavě reflektuje, jak se proměňoval obraz, který si Evropané o náboženství Mayů tvořili, ať už byl základní rámec promítaných stereotypů křesťanský, osvícenský, esoterický, či vycházel z myšlenkového okruhu new age.

Než byla na obrazovky uvedena veleúspěšná seriálová adaptace Babylon Berlin, dočkal se retrodetektivní román Volkera Kutchera Mokrá ryba komiksové verze. Není špatná, ale působí především jako ilustrace.

Rumunsko-francouzský autor Dumitru Ţepeneag, který mj. seznamoval francouzskou veřejnost s československým disentem a „paralelní“ kulturou, je spoluzakladatelem oneirismu, rumunského literárního směru, který se snažil vytvářet realitu rovnocennou snu (nešlo mu tedy o zkoumání podvědomí, jako tomu bylo v surrealismu). Výbor Probuď se do snu představuje průřez jeho třemi sbírkami prozaických textů.

Člověk se obecně bojí zapomínání, protože ztrátou paměti jako by ztrácel i část sama sebe. Cruzův román však ukazuje, že rekonstrukce minulosti ze vzpomínek druhých lidí nemusí být vždy tou nejlepší volbou. Ve složité skládance se postupně objevuje pro někoho překvapivý a pro jiného děsivý obraz uplynulé skutečnosti. A neopomenutelnou roli v něm hrají květiny.

Nikoli moderní pohádka o hrůzu nahánějícím mláděti kura domácího, ale naučná kniha o evoluci pro děti od sedmi let. Navzdory titulu jsou v ní pomocí nádherných vědeckých ilustrací zpopularizována namísto dinosaurů převážně obří prehistorická zvířata typu pozemního lenochoda megatherium.

Pakliže vás zajímá, proč nakrojené avokádo tak rychle hnědne, jestli absint způsobuje halucinace nebo proč někomu po chřestu zapáchá moč, výběru této sympatické příručky, která jednoduše a zábavně popisuje chemické procesy stojící v pozadí mnoha otázek spjatých s nejrůznějšími potravinami, určitě litovat nebudete.

Ve své nové knize, novele s názvem Mrtvá schránka, zachází Ondřej Horák zatím nejdál v tom, co je mezi českými literáty jeho doménou. Z příběhu o bývalém legionáři, který se po návratu do vlasti živí pašováním drog, totiž odstranil takřka vše, co čtenáři na knihách oceňují.

Krátký příběh vypráví banální historku o dívce, které byla svěřena velká zodpovědnost. Přestože se jedná pouze o hříčku, je to paradoxně jeden z nejděsivějších příběhů, jaké v poslední době Stephen King napsal – a ne náhodou ve spolupráci s u nás zatím neznámým Richardem Chizmarem.

Ve druhém díle svého projektu zpřístupňování textů řecké tragédie, které nevešly do klasického kánonu, se Matthew Wright obrací k fragmentům z neznámého díla velké trojky tragiků – Aischylovi, Sofoklovi a Euripidovi.

Znepokojující výpověď o ženách a násilí na nich představuje velkou obžalobu mužského světa, ale zároveň studii naprosté samoty člověka. Tento suverénní a nekompromisní hlas čínské literatury osloví čtenáře napříč kulturami.

Chceme-li pochytit něco z dovedností, jak se orientovat v přírodě bez navigačních přístrojů, Tristan Gooley bude jistě tím nejlepším průvodcem, který nám prozradí, jak si poradit za každé situace. Vedl horské expedice po celém světě, sám se plavil přes oceány a pilotoval malé letadlo do Afriky, na Antarktidu, přes Atlantik. Jaké jsou možnosti orientace v přírodě, ukazuje na svých kurzech a ve velmi podrobné a ucelené podobě nyní také v této publikaci.

Existovalo něco takového jako „socialistické dětství“? Autoři se v obsáhlé publikaci snaží postihnout základní rysy dětství a dospívání v socialistickém Československu. Některé kapitoly působí trochu nezáživně a suše, knihu ale oživují tematické exkurzy, třeba o hračkách napomáhajících budovatelskému úsilí nebo o tématu partnerství v dobových osvětových knihách pro mládež.

Rozsáhlý knižní rozhovor s italským skladatelem nejen filmové hudby nabízí zasvěcený a čtivý pohled do jeho tvůrčí dílny i na cestu životem, na hudbu a filmy jako takové, vzpomínky na spolupráci s režiséry i muzikologické úvahy.

Bianco umí číst lidem myšlenky. Tato schopnost je možná výhodou, ale může mu také ublížit. Argentinský spisovatel Juan José Saer se v tomto románu představuje jako mistr zachycení prchavých okamžiků. V poetickém, stylisticky úchvatném vyprávění zkoumá posedlost, touhu vlastnit druhého. Příběh o žárlivosti a nikdy nepotvrzené vině zasadil do argentinské nížiny a do končícího 19. století.

Velkoformátová kniha Áďa spadla do kanálu je autorským počinem výtvarnice, fotografky a ilustrátorky Sylvy Francové. V příběhu holčičky, která ve společnosti svérázných zvířecích průvodců objevuje historickou a vlastně tak trochu kouzelnou tvář našeho hlavního města, autorka dokonale využila bohaté ilustrátorské zkušenosti.

Hrozba hladomoru provází lidstvo po celou jeho historii. Velký irský hladomor či uměle vyvolaný hladomor ve 30. letech na dnešní Ukrajině nejsou pro většinu čtenářů neznámé pojmy; málo se však ví, že koncem 60. let 19. století postihl hladomor i severní Evropu. Švédský publicista se v knize Hladovění, oceněné hlavní domácí literární cenou, zamýšlí nejen nad průběhem hladomoru, ale i nad jeho rolí při utváření moderního švédského státu a nad ponaučením, které si může vzít dnešní společnost.

Novodobý kronikář finského venkova Tommi Kinnunen se po úspěšném debutu vrací s románem Vystrkov. Ačkoli se v něm znovu setkáváme s postavami z předchozího titulu, je z jiného těsta. Místo historické fresky a rodové ságy nabízí melodrama (ne)funkčních rodinných vztahů, které je sice stylisticky vybroušené, ale poněkud ploché.

Po 23 letech nakladatelství Druhé město znovu vydalo román Zuzany Brabcové (1959–2015) Zlodějina a uzavřelo tak souborné vydání děl této významné české spisovatelky. V textu, ve kterém jsou různé prvky složitě propojeny a navzájem se v sobě zrcadlí, se odráží chaos polistopadových let nejen v osudech, ale i v duších protagonistů.

Novela ze šedesátých let si pohrává s dobovým koketováním některých komunistických prominentů s paranormálními jevy. Autorovy fanoušky potěší konverzačním humorem, ale v závěru zklame, když nenabídne uspokojivé rozuzlení.

První český knižní průřez dílem básníka, který má v současné polské poezii solitérní postavení, přináší výbor z jeho absurdních, nonsensových básní, psaných záměrně nepoetickým jazykem a prozrazujících jeho kořeny v alternativě a literárním undergroundu. Výbor je komponován tak, že od prvotních básní zakotvených ještě v pozorování reality směřuje ke snovým, surrealistickým vizím.

Román není árijec, podotýká v knize Fyzika smutku postava Gaustina, která je alter egem autora Georgiho Gospodinova. Dalo by se říct, že v této formulaci je shrnuta celá kniha – žánr, námět ani styl vyprávění nejsou „čistě“ románové. Zástupce bulharského postmodernismu ve Fyzice smutku totiž kromě hranic lidského bytí a vyprávění příběhů hledá také hranice románu jakožto literárního žánru.

Proč a jak stárneme? Jak to, že některé buňky stárnou, a jiné nikoli? Je stárnutí skutečně nevyhnutelné, nebo existuje nějaký prostředek, který by tento proces, považovaný za nedílnou součást života, dokázal zvrátit? Nedávné výzkumy ukazují, že určitá naděje existuje, a souvislost s praxí nemusí být tak daleko, jak se na první pohled zdá.

Shakespearovská hrdinka i mladá kalifornská self-made woman, která si po americku buduje novou identitu. Hlavní postava románu Godsend spisovatele Johna Wraye se přestrojí za muslimského chlapce Suleymana a vydá se do Afghánistánu s cílem připojit se k hnutí Tálibán. Wray se při psaní inspiroval skutečným příběhem Američana, který totéž udělal tři měsíce před útoky na Světové obchodní centrum.

Jednoduchá, až naivní kresba a neokoukaný, chytrý humor, ať už je tématem láska ke knihám, feminismus, prokrastinace či rozdělená společnost. Právě takové stripy kreslí Tom Gauld pro britské a americké noviny.

Ranami osudu notně zkroušený Jonas se rozhodne opustit rodný Island a ukončit dobrovolně život v daleké cizině. Do cesty mu nečekaně vstoupí rozbořený hotel a jeho oprav chtiví majitelé. Příběh o druhých šancích sice příliš připomíná autorčiny minulé tituly, ale i tak patří k tomu kvalitnějšímu, co současná feelgood literatura nabízí.