Debutový román dánské písničkářky se stal okamžitě bestsellerem. Sága jedné neobvyklé rodiny, v níž se snoubí severská a ruská kultura, ke čtenáři mluví originální směsicí lyrických opisů, novotvarů a vulgarismů. Magickorealistické vyprávění přináší svérázné postavy i poznání, že lidská touha po lásce a sebeuplatnění se v čase nemění.

Je mu třináct, ona mu říká Kohoutek a potkává ho, když vyzvedává svého syna ze školy. Jí je přes třicet a pracuje v korporátu. Anotace na čtenáře zdálky křičí, že tohle není Lolita naruby. A Hana Lundiaková do své jazykové performance zaplétá otázku, jestli nejsme náhodou všichni tak trochu pokrytci.

Výborná kniha se pokouší z hlediska několika vědních disciplín definovat význam práce a hledá způsoby, jak uspořádat náš svět, abychom mohli pracovat tak dlouho, jak bychom sami chtěli. Například zavedením základního nepodmíněného příjmu.

Loni u nás vyšly hned dva hororové romány Jozefa Kariky. I když jejich působivost už není taková jako v případě Strachu či Trhliny, stále dokáží vyděsit a přidat další místa na mapě Slovenska, kam je při četbě jeho knih důrazně doporučeno nejezdit.

Smysl života, podstata štěstí, příčiny životních krizí, vztahy k nejbližším, sobectví a bezcitnost na jedné straně, altruismus na straně druhé – takové otázky román nastoluje. Vedle nich se postupně vynořuje ještě další: do jaké míry může člověk svůj život ovlivnit a do jaké míry na něj mají vliv společenské okolnosti, s nimiž nic nenadělá?

Prozaická prvotina americko-vietnamského básníka Oceana Vuonga reflektuje hned několik závažných témat současnosti a dívá se na historii prizmatem dneška. Pojednává o válce ve Vietnamu, jeho následné emigraci do Spojených států, o vyloučení ze společnosti a ztotožnění se s několika menšinovými identitami. Je to ale především dopis dospívajícího autora-vypravěče matce, která neumí anglicky, a tak si synův text nikdy nepřečte.

Nadšený ochránce přírody a autor rozsáhlé řady přírodovědných knih tentokrát zaměřil pozornost na divočinu v malém měřítku – na prostor zahrady. Poukazuje na skutečnost, že jakmile vykročíme ze dveří našeho domu, jsme obklopeni živoucím světem, jehož pestrost a variabilitu v průběhu ročních období i v postupujících klimatických změnách stojí za to pozorovat.

Letos 4. února jsme si připomněli 345. výročí křtu významného architekta barokní gotiky Jana Blažeje Santiniho Aichela v Chrámu svatého Víta. Přestože se narodil s postižením, vyučil se, vystudoval malířství a stal se proslulejším než jeho otec, vážený pražský kameník italského původu. Santini byl silně věřící katolík, ale měl též velkou zálibu v kabale, esoterice a v symbolice čísel. Co se skrývá v jeho stavbách, které nás nepřestávají překvapovat svým dokonalým uměním a výjimečnou harmonií?

Objemná kniha shrnuje umělecké osudy Ester Krumbachové: kostýmní návrhářky, jevištní i filmové výtvarnice, scenáristky, autorky písňových textů a režisérky. A postavy stále v lecčems záhadné.

Dokumentární román o autorově praprababičce, která byla jednou z prvních vyškolených porodních bab v Norsku, přináší syrový obraz chudého norského venkova 19. století i pro Skandinávce typickou emancipovanou hrdinku, která se pere za svůj osud i za svá práva.

Útlak a násilí v internátních školách pro kanadské původní obyvatele vysvětlovaly zodpovědné úřady jako důsledek politováníhodných, avšak ojedinělých pochybení. Joanna Gierak-Onoszko v knize 27 smrtí Tobyho Obeda prokazuje opak. V roli posluchače nechává o systému promlouvat ty hlasy, které společnost dlouho odmítala vyslyšet: samotné přeživší.

Jsou lidé v zásadě lepší, než jsme si mysleli? Nizozemský historik Bregman tvrdí, že ano. V něčem je jeho pohled možná příliš optimistický, ale i současnost mu dává za pravdu v tom, že obyčejní lidé se zpravidla navzájem zabíjet nechtějí, války začínají některé hlavy států, aby posílily svoji osobní moc.

Polorozpadlým postapokalyptickým světem se prodírá hrdina, jehož hlavní starostí je přežít. Nástrahy nepředstavují pouze zdivočelí lidé, ale také podivné zamaskované smrtící pasti. Jeho putování provází nevyřčená otázka: kdo nebo co představuje civilizační restart?

Longlist Německé knižní ceny za rok 2021 potěšil nejednoho milovníka železnic, přestože v románu týkajícím se nejtragičtější železniční nehody v německých dějinách vlastně ve výsledku o železniční tematiku až tolik nejde.

Norská spisovatelka Siri Pettersenová se po několika letech vrací s příběhem ze světa, v němž se odehrávala předchozí trilogie Havraní kruhy. Hlavní roli v něm hrají krev, moc, strach a touha. A konflikt s ďáblem.

Po knize věnované horám se spisovatel a profesor literatury vydal opačným směrem. Vznikla tak inspirativní kniha o putování do hlubších vrstev zemské kůry, ale také po podstatě lidského těla a historii.

Konvertitka Stefana Hertmanse je historický román založený na dvou rukopisech z 11. století. Díky autorově imaginaci a zároveň práci s historickými prameny ožívá na jeho stránkách příběh dvou mladých milenců, ale jen na chvíli. Místo romantického středověkého příběhu se následně čtenáři nabízí vhled do počátků i dílčích důsledků první křižácké výpravy nebo do komplikací spojených s konverzí křesťanské měšťanské dívky k židovství.

Výrok rabína vedeného spolu s jeho soukmenovci na popravu propůjčil název knize, v níž se americký autor snaží přiblížit sobě i čtenářům prostředí, z něhož pocházel jeho otec a po kterém bychom v dnešní krajině nenašli žádné viditelné památky.

Poměrně rozsáhlý komiksový queer román se noří do vztahové meditace. Pomocí pevné černé linky a autentických dialogů plynule a s citem pro detail vykresluje rozcházení a sbližování uvnitř partnerského a rodinného svazku.

Chyby v lidském úsudku – šum. Vlivem nepředvídatelných náhodných chyb je špatně měřitelný, podceňovaný a povětšinou i neuvědomovaný. Autoři zkoumají negativní variabilitu úsudků v profesích, kde by úsudky měly být shodné; teoretické pojednání doplňují o návrhy praktického řešení této problematiky, představují možností zlepšení.

Jak se Rusko zbavuje nepohodlných osob? Nejnovější román ruského spisovatele není zajímavý jen tím, že se inspiroval skutečnými případy vražd politických emigrantů, ale také důrazem na psychologii hlavních postav. Ta se nakonec ukáže jako důležitější než motivy, které bychom u špionážního thrilleru očekávali.

Po noční vichřici se ve větvích stromu zachytilo cosi černého. Děti to pozorují z okna a domýšlejí se, co to může být? Ta neznámá temná věc jim nahání strach. A strach má velké oči!

Co zapříčinilo kůrovcovou kalamitu, jaký dopad má změna klimatu na naše lesy a co bychom měli dělat, abychom se do budoucna vyhnuli dalšímu zhoršení situace? Cesta z krize existuje, třebaže bude trnitá, odpovídají odborníci.

Nová sbírka básníka a malíře Matěje Lipavského je především mozaika detailů, na žádný z nich se ale nevydržíme dívat příliš dlouho. Kniha plná fragmentárnosti zaujme čtenářovu pozornost promyšlenou kompozicí a využíváním okrajových sfér jazyka.

O slepicích vesele i vážně, sepsáno s lehkostí, ale v kulisách nesnesitelné tíže bytí – a odcházení. Xavier Galmiche pozoruje nenápadný půvab kurníku a medituje o červené a černé, o bosé horákyni či o paní krůtě. Jeho zápisky z neobyčejně živého dvorku jsou však hlavně výzva k přemýšlení o světě, o Bohu, o reálné variantě samozásobení, o tom, že chovat slepice znamená mít občas i krev na rukou.

Příběh praktické lékařky, která ironicky glosuje rozpad vlastního manželství a nemoci svých pacientů, oslovil norské publikum a kritiku tím, jak přesně popisuje krizi středního věku i zdravotní a psychické problémy bohaté společnosti, jež si zdánlivě nemá na co stěžovat.

Nový román Emily St. John Mandelové je sice zasazen do nedávné minulosti – období ekonomické krize roku 2008 –, nicméně časově pokrývá životní historii několika postav, odehrává se paralelně na několika místech a nejednou čtenáře dezorientuje. Kromě vždy aktuálního tématu moci a peněz v něm autorka rozebírá i různé druhy závislosti, rozpad rodinných vazeb a psychologické stírání rozdílů mezi realitou a iluzí, které ještě umocňují fantastické či surreálné prvky románu.

Některá umělecká díla, ať už literární, hudební, či filmová, mají tak spletitou historii vzniku a uvedení na veřejnost a takový význam a ohlas, že si zaslouží, aby někdo podrobně popsal jejich „příběh“. Mezi taková díla bezpochyby patří i nejznámější opera skladatele Leoše Janáčka Její pastorkyňa.

Seriál hříček s formou komiksového vyprávění nabízí vedle humorných point také zamyšlení nad zažitým modelem obrázkového zachycení příběhu. Byť žádnou revoluci v komiksovém kreslení nezpůsobí.

Dystopický román Ve jménu Metody autorce Juli Zeh vynesl přízvisko „Orwell v sukních 21. století“. Obyvatelstvo Německa v něm žije pod dohledem zdravotnického režimu Metody, díky které se podařilo vymýtit nemoci a dosáhnout blahobytu. Zdánlivě dokonalá budoucnost v područí totalitního systému však dostává trhliny v okamžiku, kdy je omylem odsouzen nevinný a prvním občanům se znelíbí ztráta svobody.