Amadoka tematizuje zpochybňování paměti, identity i možnosti vypovědět minulost. Základní rovinou vyprávění je návrat vojáka, který po těžkém zranění přišel o paměť, do civilního života. Čtenář se spolu s ním snaží rekonstruovat jeho minulost z rodinných fotografií a útržkovitých vzpomínek jeho ženy Romany. Ta však zná velkou část jeho minulosti jen z rodinného vyprávění. Bude jí její hrdina věřit?
Zatímco rodina na statku klidně spí, jejich domácí skřítek je vzhůru a obchází stavení, aby vše zkontroloval. V příběhu, díky překladu nyní přístupném i českému čtenáři, vypráví Astrid Lindgrenová o jedné idylické zimní noci.
Martina Malinova debutuje sebevědomou sbírkou veršů, která působí jako manifest za tělo. Právě ono totiž může takřka za všechno: za každou utrápenou matku, za každého apatického člena mužského rodu i za blížící se klimatickou a jadernou katastrofu. A může také za uhrančivou a syrovou sbírku české autorky.
Barnesovi patří ke smetánce irského maloměsta, mají dvě děti, jejich autosalon vzkvétá a vydělává, ale jen dokud nepřijde finanční krize. Dickieho žena Imelda začne po internetu rozprodávat nábytek, jeho dcera Cass se děsí, že nebude moct na univerzitu, syn Pídžej toho, že se rodiče rozvedou, a Dickie si začne stavět bunkr. Krize samotná zůstává v knize v matných obrysech, funguje jen jako rozbuška. Dickieho s Imeldou dožene temnota z minulosti, jež vrhne stín i na jejich děti.
Dá se rozvíjet AI empatická, soucitná a milující? Lukáš Sedláček tvrdí, že bychom se o to měli alespoň pokoušet.
Rozsáhlý román u nás zatím neznámého amerického autora je označován jako military sci-fi. Docela dlouho se přitom zdá, že bude přemýšlivější, než bychom od této nálepky čekali.
Díky crowdfundingovému nakladatelství Pointa letos debutovala Kamila Roučková. Její básnická sbírka lehce uhrane nápaditým názvem, který ovšem většině textů zrovna zdatně nesekunduje…
Zdánlivě nesourodá dvojice děl autorky u nás známé především coby tvůrkyně příběhů z muminího údolí nabízí v jednom svazku nesentimentální popis letních dnů, které babička s vnučkou tráví na jednom z finských ostrůvků, a sbírku povídek, jejímiž hrdiny jsou někdy hraví a společenští, jindy osamělí a tápající, ale stále zvídaví dospělí.
Produktivní autorka literatury pro děti a mládež tentokrát oblékla knihu o jinakosti a síle přátelství do hávu pohádkové fantasy. Jednoduchý příběh se sympatickými duchy a bájnými zvířaty ale oslabuje nedostatečně propracovaný děj a ústřední postavy.
Jak vrátit do Říma poutníky, když jeho ulice dusí davy „rychloturistů“? Martin C. Putna nabízí řešení v provokativním antiprůvodci, kde s obdivuhodnou erudicí, nakažlivou vášní pro římskou kulturu a ironií sobě vlastní ukazuje město znovu, zcela jinak, způsobem, který nikoho nenechá chladným.
Literární zpracování příběhů z archivu Paměti národa, jejichž společným jmenovatelem je láska, představuje emocionální nápor i připomínku toho, jakou netušenou sílu v sobě dokáže najít ten, kdo opravdu miluje.
Debut moldavského spisovatele ukazuje, jaké to je žít se vzpomínkami na dětství v zemi, která již neexistuje, mít matku v zemi, která oficiálně neexistuje, a čelit vnitřním démonům, o kterých si namlouváme, že neexistují.
Pět komiksových povídek opět vychází z osvědčeného konceptu: zaznamenaná vyprávění pamětníků zdramatizují scenáristé a kreslíři. Někdy konvenčně, jindy vynalézavěji.
Povídková Antarktida irské spisovatelky Claire Keeganové spojuje zdánlivě nespojitelné – irský venkov a horký americký jih. Mistryně krátkých formátů už ve své prvotině ukazuje, že k vylíčení silného příběhu jí bohatě stačí pár stránek. Byla by ale škoda kvůli tomu sbírku rychle zhltnout. Spíš je záhodno dávkovat si povídky na líné zimní večery a dopřát jim prostor pro doznění. Některé z nich možná jen lehce křupnou pod nohama a vytratí se, jiné vám jako mráz zalezou pod kůži a už neodejdou.
Nezvyklý titul nového románového příběhu Ivy Procházkové, královny české literatury pro děti a mládež, odkazuje k hlavnímu hrdinovi a vypravěči: Džojo je jeho jméno, jedenáct a čtvrt jeho věk. Snadno tak lze odvodit i doporučený věk čtenářů.
Tři hry dánského dramatika otevírají svět plný jemných i drsných momentů, v nichž člověk zápasí s neviditelnými silami systému, technologií i vlastních vztahů. Autor dokáže z drobných situací vystavět obraz současnosti, který zneklidňuje svou pravdivostí.
Byl únos Sabinek aktem civilizovaného národa? I s odkazem na něj tvrdí historik Stephen Kershaw, že staří Římané ctili i aspekty své historie, které by jejich řecké protějšky považovaly za typicky barbarské. A snaží se kategorii „barbar“ – tedy ten, kdo mluví nesrozumitelně, „brblá“ – lépe porozumět.
Propracovaná psychologická studie sleduje životní cestu ženy od mládí v dětském domově až po dospělost, kdy se živí jako exkluzivní prostitutka. Zaznamenává otevřenou výpověď nevšední formou monologu na nahrávce, zachycující i ruchy z jejího života. Hrdinka se skrze záznam snaží vypořádat s minulostí, kdy se stala obětí sexuálního predátora. Čtenáře tím dostává do znepokojivé role diváka i soudce.
Detektivky Michala Sýkory jsou čím dál temnější a krvavější. Ani název jeho letošního románu nezní zrovna optimisticky. A v ději je na české poměry opravdu hodně mrtvých.
České vydání vrcholného perského opusu islámské mystiky má své nedostatky. Přesto je dobře, že jej máme. Poutavé podobenství totiž může přiblížit duchovní odkaz súfismu i těm čtenářům, kteří se se zdejší odbornou literaturou míjejí.
Svět se žene za „pokrokem“, ale Ailton Krenak hlasitě varuje: skutečný pokrok hledejme v zastavení. Hlas indiánského národa Krenaků nás vyzývá k probuzení – k návratu k Zemi, která už dlouho volá o pomoc, a k přemýšlení nad tím, co znamená být člověkem.
O jednoduché, ne-li přímo primitivní hře píše autor natolik zapáleně, že čtenář by nejraději usedl k počítači a po x letech si ji znovu zahrál.
Ve snaze postihnout vše živé – tentokrát až s encyklopedickou důsledností – přichází po tvůrčí pauze Jitka Bret Srbová se svou nejnovější sbírkou. Zůstává v ní věrná citlivosti a empatii k přirozenému řádu světa. Všudypřítomný mýtus „malých věcí“ (nesoucí tíhu obrovského celku) upomíná na křehkost rovnováhy, na níž je závislý veškerý život. Srbová přitom naznačuje, že možná přeceňujeme vlastní schopnost přírodu zničit – neboť právě ona, v neustálé proměně, zůstává tím, co nás přesahuje.
Adaptace Goldflamových pohádek sice přináší významové i syžetové posuny oproti předloze, ale i tak představuje zdařilý snímek, který diváky vyzývá ke spoluprožívání emocí.
Dánská autorka přichází po dlouhé tvůrčí pauze s románem, který propojuje osobní příběh s napínavým politickým dramatem ze současného světa. Tragická smrt aktivistky Joanny spouští pátrání jejího otce, diplomata OSN, jež se promění v hlubokou úvahu o vině, moci a morálních hranicích. Tellerová znovu potvrzuje pověst autorky, která otevírá etické i existenciální otázky.
To poslední, co obyvatelé Mizerné Lhoty potřebují, je nečekaná mizérie v podobě mrtvého čaroděje, která naruší jejich poklid. Debutující autorka vykresluje kouzelný svět, který je i přes množství nadpřirozených postav veskrze povědomý a lidový.
Básnířka má těžkou práci / spojit fakta a legraci, říká Tereza Marianová v básni věnované rychlosti koňského kroku. Při pročítání jejího nejnovějšího počinu, kde se snoubí encyklopedický charakter, výtvarná invence a poetické hříčky, lze nicméně konstatovat, že konkrétně tahle práce se básnířce a ilustrátorce vydařila.
Těžko bychom ve 20. století hledali dvě osobnosti Británie, které by se jevily jako protikladnější. Přesto je ke konci života mnohé spojovalo, ale právě v tom jsou podle výborné knihy novináře Rickse inspirativní a aktuální.
Adam Borzič ve své sbírce otevírá snový atlas světa, v němž se ptačí okázalost střetává s přesností myšlení, Východ se dotýká Západu a imaginace se mění v mapu touhy. Sbírka plná barev, vůní i jemné absurdity však nabízí víc než poezii: zve k cestě, na níž se poznání rodí z obrazů, které nelze zapomenout.
Známý herec „obsadil“ do hlavní role svého románového debutu masérku Emmu. Láká na špionážní a milostné dobrodružství zasazené do exotického prostředí Ománu. Dlouho očekáváná kniha však ve svém žánru představuje spíše průměr.
