Stručné, avšak ilustračně velmi zdařilé seznámení s jedním z největších přírodovědců historie čtenáři nepřibližuje jen jeho život, nýbrž i dílo, jehož výsledkem byla teorie, která nadobro změnila nazírání člověka na živou přírodu, včetně sebe sama.

Stančíkův Nulorožec trochu připomíná pohádku o chytré horákyni: je to taková detektivka-nedetektivka, konspirace-nekonspirace. Přesto – anebo možná právě proto – čtenáře upoutá natolik, že hltá jednu stránku za druhou a nemůže se dočkat, jak cynický inspektor Lavabo vyřeší svůj případ či co odhalí Goethův tajný deník. Vedle nesporné zábavnosti má ale román i další přednost – na nejednom místě autor svými hříčkami čtenáře vyzývá, aby sáhl i po jiných knihách a trochu se dovzdělal.

Čtrnáct povídek americko-britského spisovatele nabízí nový pohled na některé z postav jeho trilogie Roztříštěná říše. Pro příznivce dobrodružství prince Jorga Ankrata se jedná o milé střípky, plné skrytých „velikonočních vajíček“, pro ostatní je to soubor místy zbytečných jednohubek.

Reportér Wojciech Jagielski, stojící tak trochu ve stínu slavnějšího Ryszarda Kapuścińského, nabízí v obsáhlé knize o Afghánistánu vyčerpávající portrét země, jejíž dějiny sestávají prakticky jen z bojů o moc mezi místními vládci i mezinárodními mocnostmi a o které se obvykle mluví hlavně v souvislosti s islámským terorismem.

Ve svém souboru novinových textů populární ekonom odvážně propojuje koncepty z odlišných oblastí, ale nezřídka překračuje rozumnou mez. Jeho potenciálně inspirativní nápady bohužel nejsou mírněny skeptickým úsudkem ani ohledem ke konkrétním faktům, všední realitu až příliš často přisekává podle svých abstraktních schémat.

O novém francouzském překladu Haškova Švejka z roku 2018 se v prosinci polemizovalo na stránkách časopisu Host a debata se zčásti přelila i pod článek překladatele B. Meuniera publikovaný u nás. Nabízíme proto reakci Patrika Ouředníka, kterou otiskla revue Souvislosti.

Cenné stati v tradičním sborníku filmových historiků podrobně a v kontextu studují podoby propagandy: od té Baťovské kapitalistické přes nacistickou až po různé podoby propagandy komunistické.

Román, v jehož centru stojí osudy jedné konkrétní rodiny, je v americké literatuře oblíbeným žánrem. Po knize Union Atlantic, v níž se Adam Haslett strefoval do praktik, které zapříčinily globální ekonomickou krizi, se přesouvá do této intimnější polohy a předkládá čtenářům obraz rodiny poznamenané duševní nemocí.

Kniha interdisciplinárně zkoumá, jak se mění rodinné vzpomínání a nakolik je potřebné identitotvorné příběhy uchovat i v budoucnosti.

Herbář kronikáře zániku měšťanské epochy Sándora Máraiho je sbírka aforistických ponaučení, v nichž se lidová moudrost spojuje se stoickým náhledem na svět. Píše, jaké jsou dva druhy lenosti, jaký sport je nejhumanističtější, co říct na to, když vám někdo vyčítá lásku ke zvířatům, anebo proč je člověk víc nevypočitatelný než bouře.

V Cukrárně U Šilhavého Jima servíruje Marek Toman všem milovníkům literatury i chronickým nečtenářům obří porci humoru, ochuceného parodickými postupy. Středobodem románového dění situovaného na dobrodružný Divoký západ je totiž cukrárna, v níž otrlí trapeři vyměnili kolty za dezertní vidličky a namísto whisky konzumují spolu s kávičkou a zákusečky lahůdky světové literatury.

Štěpán Hobza obdržel za svou básnickou prvotinu Ferrari v džungli nominaci v kategorii objev roku v rámci letošního ročníku cen Magnesia Litera. Možná i proto, že debutantova kniha se s ničím nepáře a ke čtenáři promlouvá napřímo skrze jakousi „antipoetičnost“. Hobza básní doslova o ničem, ale právě zaznamenání této obsahové prázdnoty je hlavním hnacím motorem jeho tvorby.

Kniha představuje variace na témata, o kterých už u nás pojednaly některé starší tituly. Za přečtení stojí, v některých bodech se ale autoři vyjadřují až příliš sebejistě, přestože ke „kritickému myšlení“ by mělo patřit i stálé (sebe)zpochybňování.

Francouzský spisovatel Timothée de Fombelle není pro francouzské ani české čtenáře žádným nováčkem. Románem Neverland se však poprvé obrátil nikoli k dětem, ale k dospělému publiku. Poetický, často velmi dojímavý text připomíná, že si v sobě všichni neseme aspoň část svého dětského světa. Někdo samozřejmě méně, někdo více.

Dívka zdědí prastarý dům po tetě, o jejíž existenci neměla ani tušení. Ale kdo byla ta teta a proč si lidé ve městě myslí, že se s domem pojí temné síly? Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat a hlavní hrdinka zjišťuje, že prokletým domům neodzvonilo ani v jednadvacátém století.

Sinti, komunisté, židé – oběti nacistického režimu a generace jejich dětí jsou hlavními postavami románu německé spisovatelky Ursuly Krechelové. Zlo, které přežili, a traumata, která si v sobě nesou, zvládají s vypětím všech sil, přesto se nevzdávají. Děj románu začíná v letech před druhou světovou válkou a pokračuje až do současnosti.

„Devátá hodina“ je ve skutečnosti třetí hodina odpolední, čas modlitby Božího milosrdenství, čas, kdy údajně zemřel Ježíš. A Annie, která v klášteře pere prádlo, dostává v tu dobu od jeptišek volno, aby si odpočinula. Namísto nákupů se však v tu dobu schází s ženatým mužem.

Vykrmit prase, zajistit si tak obživu, přežít válku, jaksi mimochodem zplodit děti, zachránit statek, rozšířit chlívek: během života čtyř generací se rodinný majetek rozrůstá na pořádný vepřín a později i moderní velkochov. Jean-Baptiste Del Amo v pozoruhodném románu popisuje proměnu venkova v průběhu jednoho století. Na samotě v podhůří Pyrenejí se pozornost upíná především k prasatům, příběh však obnažuje hluboké a zanedbané rány lidské. V téhle rodině totiž trpí bez výjimky každý.

Když po roce 1989 přestala být federace Čechů a Slováků jen formální záležitostí, stoupl logicky i význam federálního parlamentu. Jakým způsobem a s jakým výsledkem se prosadil oproti ostatním institucím? Jak vnímali tehdejší poslanci zánik společného státu a jak vypadal jejich všední pracovní den? I tyto otázky se vzhledem ke generačnímu odstupu stávají předmětem zájmu historiků.

Sbírka Hemingwayův býk je prvním titulem Michala Šandy, který se dočkal nominace na cenu Magnesia Litera. Kniha těží z výborně odposlouchaného hospodského tlachání a ze sugestivně popsaných soubojů rybářů s přírodou. Avšak stejně jako u většiny rybářů najdeme mušky, má bohužel ty své i tato povídková sbírka – a jsou to spíše mouchy.

Naučný komiks s podtitulem „Sto padesát let boje za volnost, rovnost a sesterství“ by si měli přečíst nejen zastánci feminismu, ale především jeho odpůrci obojího pohlaví, aby si ujasnili, co se pod tímto pojmem ve skutečnosti skrývá. O tom, jestli by muži měli či neměli ženám otevírat dveře, není v knize samozřejmě ani zmínka.

Kniha přesvědčivě líčí temnou, odvrácenou stranu ekonomického úspěchu Číny. Autor ho srovnává s vývojem v dalších asijských zemích, přičemž pro nejlidnatější zemi světa tato komparace nevyznívá příznivě.

Byli by současní Islanďané schopni přežít bez kontaktu se zbytkem světa a vrátit se k původnímu zemědělskému způsobu života? Ve své dystopické prvotině otevírá islandská novinářka řadu nepříjemných otázek, jako jsou ty týkající se naší závislosti na technologiích a přístupu západního světa k imigrantům, což je v její rodné zemi aktuálně velmi výbušné téma.

Literárně hodnotný bestseller… Příběh samotáře, který ztratil matku… Součást literárního kánonu… Anekdotický realismus… Citlivá analýza samoty… Oblíbenější u čtenářů než u kritiky… Hledání svobody – z dosahu rodiny a náboženství… Tvorba Maartena ’t Harta má nadšené příznivce i zavilé odpůrce. Svým nejúspěšnějším románem Osud tažných ptáků zkouší autor štěstí u českých čtenářů už podruhé. Podaří se mu tentokrát uspět?

Někdo se červená, někdo pořád kýchá – i takové drobnosti nám znepříjemňují život, pokud je nedokážeme ovládat. Francouzský kreslíř Sempé rozehrává příběh dvou malých samotářů, z nichž se stanou nerozluční přátelé. Co se ale stane, když život jejich cesty rozdělí?

Specifický fikční svět, který pro mnohé většinové čtenáře zůstával neznámý, přibližuje autorka hravě a s humorem. Kniha naznačuje, že fanfikce si pozornost (nejen) literárních teoretiků zaslouží.

Patrik Ouředník se ve svém nejnovějším „románu“ po sedmi letech vrací k tématu apokalypsy. Tentokrát ale ne v tak depresivním tónu; naděje a optimismu tu najdeme až dost.

Komisařka Teresa Battagliová nedoběhne vraha, protože na to nemá – fyzicky. Naštěstí má ale jiné schopnosti: intuici, empatii, svérázné způsoby a výdrž. Prvotina italské autorky přivádí na scénu postarší popudlivou dámu při těle, jež trpí cukrovkou, a jak právě zjistila, také Alzheimerovou chorobou. Přesto vede vyšetřování série vražd.

Melancholický příběh s magickými prvky mapuje zrod nové hudební legendy. James z kapely Fallen je možná poslední velkou rock-and-rollovou ikonou – alespoň v příběhu současné hvězdy latinskoamerické prózy Mariany Enriquezové.

Proudící voda vytváří nejrůznější jevy, které se odehrávají na hladině i pod ní a které nenápadně, ale o to usilovněji formují okolní prostředí. Jsou zdánlivě všední, všeobecně známé, setkáváme se s nimi v běžném životě a většinou na nich neshledáváme nic mimořádného. Výpravná a bohatě ilustrovaná kniha, která je společným počinem pracovníků Ústavu pro výzkum proudění pod vedením Andrease Wilkense, ukazuje nevšední krásu a úchvatnou symetrii, která je s pohybem vody spojena.