V nových krátkých prózách dělá Borkovec další krok: k poetizaci každodennosti pomocí smyslových detailů přidává surreálné, děsivé nebo prostě ambivalentní motivy. Pod povrchem konkrétních situací prostupuje textem existenciální rovina – pomíjivost, vnitřní napětí. Kniha pracuje s mystifikací, roztržitostí i afektem; výsledek je mnohotvárný, ironický, podvrací očekávání a rozšiřuje hranice žánru.
Kriminální román mladé autorky začíná zmizením matky od rodiny. Působivý psychologický thriller posiluje i u nás málo využívaný vypravěčský trik: hlavní zločin se odehraje až v poslední třetině knihy.
„Zažíváme chronický nedostatek představivosti, která by nám umožnila uvidět, jak výrazně lepší by svět mohl být,“ říká autor knihy, jež nemá být pouhou příručkou ke šťastnému životu, ale náročným a nepříjemným čtením. Nutí nás ptát se, čím můžeme přispět světu.
Tradiční pohádkový hrdina se vydává do světa, kde leccos zakusí, a obohacen se vrací zpátky, případně zachrání princeznu a šťastně žijí až do smrti. Hrdinové knihy Soft asi tvoří šťastný pár už na počátku příběhu, poté ale také putují po celém světě, odkud se vracejí sexuálně zkušenější (a snad i šťastnější). A otevřenější dosud netušeným aspektům sexuality i skrytým stránkám sebe sama.
Americký kreslíř se v nové knize vrací k tomu, co jej proslavilo v začátcích: autobiografickému komiksu. Je to obdivuhodné, monumentální, vtipné i poučné dílo, jen snad poněkud roztěkané.
Dystopický příběh o dospívání, ekologické krizi a přílišném sdílení osobních dat se odehrává v nedaleké budoucnosti a ukazuje její znepokojivý obraz. Na pozadí vymírající planety prožívají dvě rebelující dívky první lásku.
Poetický příběh vypráví o čtyřleté Olívii, která za asistence dědy Moučky proměňuje fádní částí dnů v expedice plné strašidelných zvířat a dobrodružných úkolů.
Měl jsem teď jednu takovou holku, Eleni, která se mě pořád na něco vyptávala. Hlavně na moje emoce. Tvářila se přitom jako utrpení s nožem v kapse. Zdaleka nejhorší byl její prompt: „So what is going on. Tell me.“ Co nás čeká v roce 2026? Totéž.
Básnická sbírka Punkva slibuje temné sny, návraty do minulosti i hypnotické obrazy, ale její jazykové experimenty balancují na hraně toho, co je rušivé. Když však forma obsah nepřebije, básně skutečně vystoupí – a právě tato křehká rovnováha činí sbírku tak lákavou k pozornému objevování.
Poslední smrt roku, další ze série nových případů Hercula Poirota se odehrává v době silvestrovských oslav na malém fiktivním řeckém ostrově Lamperos. Vražda na sebe nenechá dlouho čekat a před Poirotem a inspektorem Catchpoolem najednou místo hostitelů stojí řada podezřelých. Může kniha čtenářům něco nabídnout, nebo je lepší se vrátit k některé z původních knih?
Odysseus Kan je pověřen založením útulku pro opuštěné psy, kterými se hemží caracaské ulice. Jejich majitelé totiž tváří v tvář Madurově režimu opustili zemi a své „nejlepší přátele“ nechali napospas osudu. Sympatie je román plný metafor, odkazů na kinematografii, je o boji za přežití, o bolesti, ale také o naději.
Koláž nedokončených vzpomínek lingvistky a disidentky Larisy Bogoraz přináší svědectví o každodenním životě v Sovětském svazu, absurdních postupech totalitní moci i osobních kontaktech v občanském hnutí šedesátých a sedmdesátých let.
O tuzemských příznivcích letničního hnutí slyšel nejspíše jen málokdo, o Svědcích Jehovových se většina populace poprvé dozvěděla až po sametové revoluci. Budovatelé socialismu v nich viděli protivníky, se kterými si navíc dost dobře nevěděli rady.
Nová sbírka Lenky Nehybové otevírá tichý, pozorný dialog mezi člověkem a přírodou. Ekologická lyrika bez aktivistických gest tu skládá svět z drobných pozorování, vědecké přesnosti i intimní subjektivity – a zve čtenáře nahlédnout, co vše se odehrává mezi větvemi, zahradou a lidskou přítomností.
Návštěva veřejného koupaliště může být pro děti zážitek – už od chvíle, kdy vkročí do šaten a sprch. Všechna ta rozmanitá těla, obvykle ukrytá, jsou tu zničehonic na očích. Může to vyvolat zvědavost, rozpaky i otázky. Jak vlastně lidské tělo doopravdy vypadá?
Kniha amerického filmového publicisty rozšiřuje už tak docela bohatou bibliografii o nejslavnějším japonském filmaři současnosti. Má své klady, nicméně příště by si mohli čeští vydavatelé všimnout i nějaké japonské monografie.
Příběh silného citového vzplanutí může čtenáře lehce zahřát poetickým jazykem, ale celkový dojem je spíše vlažný kvůli přílišné zkratkovitosti a neuspokojivému plynutí děje.
Syrové, nesentimentální a silné svědectví Ukrajinek, které se rozhodly otevřené válce neustoupit. Portrét ženské odvahy, odhodlání a schopnosti vzdorovat, ale i hluboký vhled do toho, co válka dělá s tělem, psychikou a lidskou každodenností. Osobní příběhy patnácti dívek a žen nejrůznějšího věku i povolání vykreslují realitu konfliktu, který si ještě nedávno nikdo z nás nedokázal představit.
Poslední román Reinalda Arenase je provokativní alegorií života na Kubě. Jako cyklon se točí okolo fiktivního karnevalu ne právě fiktivního diktátora, kterému se smí jen tleskat. Smršť explicitních obrázků nekonečné honby za rozkoší a zmar života v absurdní totalitě střídají střídmější kapitoly, kde groteskou probleskuje autorova agonie a hledání smyslu života skrze psaní.
Do vánoční atmosféry zasadila česká básnířka nečekaný, až surreálný příběh holčičky, která znovu prožije období před vlastním narozením.
Uplynuly tři roky od začátku války Ruska proti Ukrajině v roce 2014. V šedé zóně mezi separatistickou, Ruskem okupovanou částí Donbasu a ukrajinskou frontou zůstali ve vylidněné vesnici jen dva lidé. Sergej Sergejič neodešel především kvůli svým včelám. Elektřina nefunguje, pro potraviny se musí chodit daleko a v okolí se neustále střílí: Sergej se nakonec odhodlá alespoň načas své včelky odvézt do klidu.
Nestává se zas tak často, aby se vám do ruky dostala literárně pozoruhodná próza, u jejíž lehkosti a nápaditosti se budete dobře bavit, ale přitom cítit, jak z podhoubí vyrůstá i cosi závažného. Mariborská hypnóza si hodně hraje, ale taky podává zprávu o aktuální náladě světa.
Básník, publicista a spoluzakladatel rybářského klubu vysvětluje, jak vysoké mají ryby duševní schopnosti a citlivost, ovšem následně bez rozpaků nepříznakově píše o jejich „zemědělské výrobě“ či „výrobním cyklu“. Což je paradox, který si nejživěji můžeme uvědomit právě o Vánocích…
Jan Zikmund přichází s přelomovým počinem – po šestadvaceti letech prvním výborem ze severoamerické poezie v českých překladech. Antologie nastiňuje pestrou realitu Spojených států a nahlíží pod povrch dnešního světa.
Současní básníci a básnířky nadělili čtenářům staršího školního věku antologii básní ušitých na míru. Vznikl tak pozoruhodný soubor, který k dětem hovoří jejich jazykem a v němž se tematicky střídá lehkost s vážností i každodennost s nadčasovostí dospívání. Především ale pootevírá dveře do světa „dospělé“ poezie.
Bývalá finská premiérka Sanna Marin se rozhodla přiblížit čtenářům nejen svoji politickou dráhu, ale zároveň zanechat i jasný politický odkaz pro budoucí generace mladých politiků. Dílo jistě inspirativní, ale zároveň i plné klišé, předvídatelnosti a do určité míry i naivity.
Společná práce dvou věhlasných komiksových tvůrců příběhovou formou vysvětluje, jak se dělá komiks. Pro školáky může být povzbuzením i praktickou příručkou, která poradí, na co se soustředit a kde neztrácet čas a energii.
Středověký muslimský vzdělanec Ibn Fadlán nebyl dobrodruh ani cestovatel, přesto se stal předlohou hollywoodského hrdiny. Jeho barvité zápisky z cest jsou dodnes nejcennějším zdrojem zpráv o kočovných obyvatelích euroasijských stepí.
Amadoka tematizuje zpochybňování paměti, identity i možnosti vypovědět minulost. Základní rovinou vyprávění je návrat vojáka, který po těžkém zranění přišel o paměť, do civilního života. Čtenář se spolu s ním snaží rekonstruovat jeho minulost z rodinných fotografií a útržkovitých vzpomínek jeho ženy Romany. Ta však zná velkou část jeho minulosti jen z rodinného vyprávění. Bude jí její hrdina věřit?
Kara Swisher je novinářka, které se podle některých podařilo „povýšit mezi šlechtu Silicon Valley tím, že psala o šlechtě Silicon Valley, často velice jízlivě“. Například jí připadá legrační sledovat nejbohatší muže světa, jak nabádají lidi, aby se vzbouřili proti systému, když onen systém dnes představují především oni sami…
