Co má společného Stravinskij s 78otáčkovou deskou a šaman s falešným zpěvem? Knižní esej bourá mýty o hudebním géniu a hudbu popisuje jako výsledek toho, pro jaký prostor byla objednána, čím bude hrána či kdo to zaplatí… Může být součástí rituálů, které dokážou stmelit komunitu, ale také přivodit popravu. Je to pozvánka do světa, kde zpívají i budovy.
Další část populárního seriálu historických příběhů a pověstí, který vycházel v časopise Mateřídouška v sedmdesátých letech, se dočkala knižního vydání. Tentokrát to jsou vesměs pověsti, obecně známé i regionální.
V jedné z kapitol vyzve profesorka narativní techniky své studenty oboru fotografie, aby popsali, co vidí na daguerrotypii před sebou. Přitom dobře ví, že přehlédnou to nejdůležitější. Když jim to ukáže, naopak to nelze nevidět.
V rezidenční zóně jménem Černošice, kde bydlím, bydlí mnoho miliardářů a milionářů a také velmi mnoho jejich manželek. A když se v místní knihovně koná veřejné čtení některého z koučů novější české prózy, manželky bývají upozorňovány, že pozvaný spisovatel „veškeré knihy tvoří autorsky“.
Poutavá, poučná a graficky vydařená kniha seznámí malé i větší čtenáře s historií využívání a základními vlastnostmi tří desítek rostlin, bez nichž by byl náš každodenní život nejen složitější, ale i fádnější.
V době, kdy se hlava státu oslovovala „soudruhu prezidente“, mířily na Hrad statisíce dopisů se stížnostmi i zoufalými prosbami. Historik Tomáš Vilímek na základě archivního výzkumu ukazuje, že prezident v očích občanů pomyslně suploval ombudsmana, soudce, a někdy snad i zpovědníka – přestože tento „kouzelný proutek“ prezidentské kanceláře fungoval jen výjimečně.
Lullaby je křehký, ale drsný příběh o bezpráví. Jeho autorka čerpá nadpřirozené motivy přesně z té těžko postihnutelné hrany, kdy je možné je brát reálně, ale i jako hru vnímání a smyslů. Rozhodně se tedy nejedná o knihu pro ty, kteří chtějí mít ve všem jasno.
Ztráta je nevyhnutelnou součástí lidské existence. Přesto (anebo právě proto) se s ní každý vyrovnává jinak. Co byste však byli schopni udělat pro to, abyste zaplnili prázdnotu ve své duši? Román Mezi námi rozvíjí překvapivý příběh truchlení, odhalující lidské slabosti.
Zatímco dnes je používání chemických zbraní na bojištích i vzhledem k mezinárodním dohodám záležitostí veskrze okrajovou, kdysi hrály roli výrazně vyšší, jak upozorňuje kniha seznamující s historií i chemickou podstatou těchto bojových prostředků.
Publikace o podobách dokumentárního filmu (a jeho zachycování umění) od počátků do současnosti působí trochu torzovitě. V rámci současné teoretické reflexe českého dokumentu však obstojí.
Dvě novely japonského autora, v nichž se prolínají erotika, grotesknost a zvrácená posedlost, vycházejí v novém překladu s ilustracemi Jana Švankmajera. Tyto sondy do vyšinuté lidské psychiky ani po sto letech neztrácejí nic ze své síly a provokativnosti.
Strhující a místy ironický epos plný slepých větví, podivuhodných těl i znepokojivých paralel se současností. Zatímco neandertálci žili pod zemí jako postavy z Wellsových románů, my se podle autora blížíme k populačnímu vrcholu a nevyhnutelnému zániku. Máme se připravit na svět, kterému budou vládnout obří netopýři, nebo dokážeme evoluci oklamat pomocí technologií?
Když se v hotelovém pokoji jezevce pana Skřípala rozlije tma, všechno může vypadat strašidelnější, než to ve skutečnosti je. Talentovaná absolventka plzeňské Sutnarky přichází s nápaditým debutem pro předškolní čtenáře.
Druhá sbírka Petyi Stach otevírá zkušenost tranzice, strachu z pohledu druhých i každodenního boje o bezpečí. Osobní nejistota, queer aktivismus i milostná lyrika se tu střetávají v sevřeném, syrovém a místy zneklidňujícím celku, který ukazuje, jak vypadá hledání identity ve světě, jenž ji sám často odmítá vidět.
Rakouský autor opět přichází s příběhem, který se sice nejspíše neodehrál, ale který se dost dobře odehrát mohl.
Román oceňované novinářky a exilového umělce ukazuje, že boj za svobodu může mít mnoho podob – a že i umění se může stát formou odporu. V jejich dystopickém světě, děsivě blízkém našemu, zní otázka revoluce naléhavěji než kdy dřív.
Během srpna roku 1895 bylo ve vídeňské svatoštěpánské katedrále nalezeno tělo muže. Při pořízení fotografií z místa činu se za ním objevuje přízrak barona von Reichenbacha. Může opravdu duch ze záhrobí vraždit? Odpověď se snaží urychleně nalézt inspektor Leopold von Herzfeldt, jemuž při objasňování zločinů pomáhá hrobník ústředního hřbitova a začínající spisovatel.
Alternativní spiritualita je všudypřítomná a těžko uchopitelná, může být stejně hravá a podpůrná jako klamavá či nebezpečná. Kniha nabízí sérii silných osobních příběhů, které ukazují „ezo“ v celé jeho ambivalenci. Autoři se přitom vyhýbají jednoduchým soudům a zasazují fenomén do širších sociálních, politických a kulturních souvislostí. I když jejich vnímání světa je ideologicky jasně vyhraněné.
Neige Sinno nechce jen vyprávět svůj příběh, zve čtenáře do svých myšlenek: zvažuje, jak psát o něčem, co bylo dlouho tabu, jak pojmenovat nevyslovitelné. Otčím malou Neige zneužíval od jejích sedmi do čtrnácti let. Po čtyřech dekádách se autorka ke svému traumatu vrací, chce pochopit sebe, svého predátora, nejbližší rodinu. Ukazuje také, že zásadní vinu nese společnost.
Jsou-li zasazeny do správného odborného kontextu, mohou i nařízení o chůzi přes Karlův most nebo Masarykův vztah k abstinenčnímu hnutí představovat inspirativní zdroj pro zkoumání dané doby, nikoli pouhou historickou kuriozitu.
Přežije jen ten, kdo dokáže tuhle hru na city hrát nejlépe. Celosvětový fenomén webtoonu si našel cestu i do češtiny.
Tři romány, tři bestsellery, jedna filmová adaptace – to vše zvládla třicetiletá Caroline Wahl za tři roky, a stala se tak nepřehlédnutelnou postavou současné německojazyčné literatury. Loni v srpnu vyšel v češtině její druhý román, který se tentokrát točí kolem rozervané dvacetileté Idy, mladší sestry Tildy z debutu 22 bazénů.
Stařičká Berta se na divadelních prknech pročítá dětstvím, pubertou i dalšími roky svého života, aby nám mohla lásku ke knihám jako mocné kouzlo předat.
Ve vypravěčsky sevřené novele se debutantce podařilo sugestivně zprostředkovat milostný příběh odehrávající se na konci léta během tradičních vesnických slavností. Text má svoje nedostatky, ale zároveň nabízí sympatickou vyprávěcí strategii i atmosféru.
Oceňovaný americký autor zejména sci-fi povídek se v posledním románu vydal do žánru fantasy. Ve světě velmi podobném renesanční Itálii sleduje příběh mladíka z mocné bankéřské rodiny.
Ve své vlasti etablovaný estonský spisovatel se představuje románem o rozpadu Sovětského svazu a vzniku samostatného Estonska, v němž se střídají perspektivy i stylistické roviny, ale přesto zůstává kompaktním celkem, kde každá součástka dopadá na své místo.
Čekání, nejistota a tíha odpovědnosti. Reportážní kniha citlivě obrací pozornost k migraci z méně viditelné strany; k ženám z různých částí světa, které zůstávají doma, zatímco jejich muži odcházejí za prací. Navzdory odlišným místům se osudy žen i důvody k migraci bolestně podobají.
Ceněný fantasy příběh ze současnosti sice zajímavě využívá indických reálií, zejména v závěru však spíše selhává, když se rozmlží do básnivých obrazů a úvah o životě a smrti.
Výbor Úvahy o terorismu, který čerpá z prakticky všech oblastí Camusovy tvorby, je bohatý na texty (a s tím i na hodnotné myšlenky), je však chudý na kontext. I když je to výbor uspořádaný přední odbornicí a doprovozený jejím úvodem i doslovy dalších dvou autorů, vnitřně vděčí za soudržnost především obdivuhodné Camusově myslitelské důslednosti.
Okouzlující ilustrace a poučný obsah, avšak také depresivní přehlídka rostlin, které jsou dnes často kvůli člověku k vidění už jen v botanických zahradách či muzeích. Naděje ale umírá poslední.
