Projekt pražského nakladatelství Rybka Publishers, které se rozhodlo znovu uvést na trh kompletní překlad Hledání ztraceného času od Jiřího Pechara a Prokopa Voskovce, je mj. i symbolickým dárkem k letošnímu dvacátému výročí programu F. X. Šalda.

Svérázné zapojení výrazů z různých jazykových vrstev a hrůzy války podané bez přetvářky a navíc dítětem, které o nich vypráví stejným způsobem, jako by hovořilo o šarvátkách se spolužáky ve škole, jsou tak nejpůsobivějším rysem knihy a zároveň i velkou výzvou pro překladatele.

Salman Rushdie nepoužívá jednu angličtinu, jeho arzenál zahrnuje vypulírovanou řeč soukromých škol i bombajskou pouliční angličtinu prošpikovanou hindí. Anonymní překlad Satanských veršů tento příval jazykové energie proměňuje v jednolitý tok, jehož nejvýraznějším znakem je nepřirozenost.

U příležitosti desátého výročí teroristických útoků na Spojené státy americké se českému čtenáři poprvé dostal do rukou překlad kontroverzní knihy Hněv a hrdost (La rabbia e l’orgoglio), kterou roku 2001 sepsala významná italská novinářka a spisovatelka Oriana Fallaciová (1929–2006). Česká verze vznikla z anglického textu, který – naneštěstí – pořídila z italštiny sama Fallaciová v touze udržet si text pod kontrolou.

Podle Dvořáka je nový překlad nutný, protože starší už zastaraly a něco je třeba „udělat s tou francouzštinou“. Delší francouzské pasáže nahradil českým překladem vyvedeným kurzívou – z francouzských součástí vyprávění tak vznikly poznámky „vzadu“. Tím byla narušena autenticita originálu, text byl mechanicky zploštěn, ochuzen stylisticky i sémanticky.

Slepá skvrna není „prvotřídní thriller“, jak se píše na zadní straně přebalu, napětí však rozhodně nepostrádá a autor je dokáže čtenáři dobře dávkovat. Kvalita překladu je však zoufalá, v tiráži uvedená překladatelská dvojice Miluše Juříčková a Štěpán Lichorobiec odvedli práci skutečně velice nekvalitní. Prohřešili se proti veškerým zásadám češtiny, na které si lze vzpomenout.

Překladatel románu S elegancí ježka prokázal při práci s textem velkou míru nápaditosti a kreativity: román si i v české verzi zachovává lehkost a vtip, kniha si u nás stejně jako ve Francii získala mnoho příznivců. Co všechno musel Petr Christov dohledat, zachovat a zohlednit? Nastavuje originál překladateli nějaké limity?

Nemyslím, že překlad je celý špatný, některé obraty mi naopak připadaly skvělé. Spíš mě udivila jeho nevyrovnanost. Byla bych ráda, kdyby mých pár výtek k překladu přispělo k upozornění na nezbytnost redakční práce: mnohé z nedostatků mohly být odstraněny redaktorem, kdyby se více zaměřil na smysl textu s přihlédnutím k originálu, případně na ověření reálií.

Život po francouzsku je úspěšný francouzský román z roku 2004, za nějž autor Jean-Paul Dubois obdržel cenu Prix Femina. Hlavní postavou a vypravěčem je Paul Blick, na pozadí jehož života a rodinných vztahů autor mapuje 2. polovinu 20. století ve Francii i ve světě a společenské a politické změny, jež se během této historické éry odehrály. Paul na svůj život nahlíží s až lakonickým odstupem, který vyzdvihuje banálnost lidské existence a ztracenost jednotlivce v davu podobně „nedůležitých“ jedinců

Nakladatelství Garamond vydává dvě ediční řady knížek ve dvojjazyčných zrcadlových vydáních – Bilingua a Bilingua crimi. V edici Bilingua crimi vycházejí až na výjimky (Georges Simenon) anglické a americké detektivky. Dvojjazyčná vydání čtenářsky přístupné literatury, to je počin jistě záslužný a prospěšný. Zřejmě i úspěšný, neboť v této edici už vyšly od jejího počátku v roce 2004 tři desítky knížek, a dvě z nich se už dočkaly i druhého vydání.

Český překlad knihy Anthonyho Burgesse A Clockwork Orange od Ladislava Šenkyříka vyvolal po svém prvním vydání (Volvox Globator, 1992) mnoho nevole. Přestože v dalších dvou vydáních u Volvoxu došlo k drobným změnám...

Tři velká témata dominují tvorbě nobelistky Herty Müllerové: život v Ceauşeskově diktatuře, exodus rumunských Němců ze země a nucené práce příslušníků této menšiny v sovětských gulazích.

Protagonista příběhu se v novém domově setkává s panem Jindrou, paní Zdechláčkovou, panem Hopsou a panem Jouzou. Jména jsou sice zdařile počeštěná, nicméně nutně uvádějí čtenáře do rozpaků: odkud a kam se Francouz přestěhoval?

Upřímně řečeno, nejspíše to vypadá tak, že nakladatel dal jen oskenovat původní strojopis překladu a takto vzniklý počítačopis pak dal „zredigovat“ sekretářce svého tetovacího salónu.

Začnu tímto přirovnáním: V jedné ruské pohádce je hrdina poslán „tam, nevím kam, aby přinesl to, nevím co“. Cesta, kterou musí podniknout, je těžká a dlouhá a mnohokrát je hrdinovo odhodlání podrobeno zkoušce.

Při hodnocení knížky jako Ptačí křik je vždy důležité mít na paměti četná omezení překladu z jazyka a kultury vzdálených od nás tolik jako v případě poezie psané v Číně v osmém století našeho letopočtu.

Staré italské přísloví praví, že když se překládá určitá kniha, stává se překladatel zrádcem. Vzhledem k nedávné prezentaci českého překladu románu Roberta Bolaña Divocí detektivové bych se rád pokusil o reflexi některých aspektů autorova literárního života a oné pomyslné zrady, vše v duchu Bolañova nezaměnitelného stylu.

...Úroveň překladu mj. značně snižuje (a jeho věcnou správnost redukuje na nulu) fatální neznalost reálií, s níž se v knize setkáváme na každém kroku.

Na nejednoznačnost této pasáže jsem narazila pár dní předtím, než měl jít překlad do tisku. V recenzi Milana Kundery z Le Mondu, která v knize slouží jako doslov, vznikla ve větě o hrdinovi Osewoudtovi dosazením příslušného citátu z mého překladu potíž...

Nový překlad Komedie z pera Vladimíra Mikeše je již čtvrtým kompletním překladem Komedie do českého jazyka. Poprvé ji přeložil Jaroslav Vrchlický (1879-1882), po něm Karel Vrátný (1930) a Otokar František Babler spolu s Janem Zahradníčkem (1952). S trochou velkorysosti a s přihlédnutím k hendikepu čtyřicetileté devastace české kultury komunisty lze říci, že stejně jako u nejvyspělejších národů i u nás si každá generace znovu Danta přeložila a interpretuje.

Překlad Rosových próz stojí a padá s jazykem a Burití je toho dokonalým příkladem. Obtížné není jen převedení řady výrazů odkazujících ke specifickým reáliím, především k místní fauně a flóře, ale i uchování velkého množství filozofických a náboženských konotací, odkazů a skrytých významů. Současně – a především – je třeba přetlumočit silný emoční náboj, který z příběhu vyvěrá a činí jej tolik přitažlivým.

Vladimír Mikeš svoje životní překladatelské dílo představil večer 19. září 2009 v bazilice sv. Františka přiléhající k Dantově hrobce.

Recenze Anny Čmejrkové na překlad knihy Marge brute Laurenta Quintreaua se objevila v časopisu Plav. Zajímavý je už název celého příspěvku: Hrubá marže v hrubém překladu. Nápaditý titulek, ke kterému bohužel jeho autorka nepodává vysvětlení: má tím na mysli, že je překlad vulgární, nepřesný, nebo nedotažený?

Koltèsova hra Le Retour au désert byla česky vydána v roce 1991 pod názvem Návrat do pouště v nakladatelství Dilia. Znovu vyšla ve vydavatelství Divadelního ústavu v českém souboru autorových „zralých“ děl v roce 2006, tentokrát však upravena redakčními zásahy Václava Jamka.

Zprostředkování Bouvierových knih klade na překladatele vysoké nároky. Citací dokonale vystihujících výjimečnost a osobitost této knihy po stránce jazykové i obsahové bychom snadno nalezli na každé stránce hned několik – a daly by se stejně použít pro doložení, jak je text po stránce stylové a lexikální pro překlad náročný.

Analýza a kritika překladu literárního díla se může zaměřit také otázku autora knihy jako editora vlastního textu – v tom případě se nám přímo nabízí dílo Milana Kundery. Jedná se o jev poměrně vzácný a samozřejmým předpokladem je autorova dostatečná znalost cizího jazyka. Hlavním důvodem zásahů je potom přirozeně nespokojenost s úrovní původního překladu.

Jean-Christophe Grangé ve Francii proslul už svým prvním románem – Let čápů. Thriller/detektivka Purpurové řeky ho však proslavil i v zahraničí. Román ve Francii získal cenu čtenářů za nejlepší detektivní román roku 1998 RTL/Lire a byl podle něj natočen stejnojmenný film (Jean Reno). „Francouzský Stephen King“ při jeho psaní využil zkušeností ze své novinářské praxe.

Veřejně se o tom nemluví, ale v dvojjazyčných kruzích koluje celá řada nových překladatelských perliček ve Vonkově duchu: nimrod čekající na „jachetní sezónu“ (místo na „loveckou“ – „jachtseizoen“)...

Reakce na "nehoráznou kritiku překladu" knihy Doroty Masłowské Královnina šavle (Paw królowej) od Martiny Bořilové.

...poslyšte storku vostrou a nebo taky Hej lidi, tak už se proberte a poslechněte si příběh (nehorázná kritika překladu)...