...Snažili jsme nikdy neztratit ze zřetele, že existují obtíže, se kterými je systematicky konfrontován každý Hrabalův překladatel. Velmi silné výhrady, které zde vyslovujeme, se týkají pouze přetrvávajících omylů v překladu a některých izolovaných chyb, jejichž důsledky jsou ale příliš závažné na to, aby zůstaly nezmíněny.

V přístupu k překládání se zásadně lišíme...

V březnu 2007, s měsíčním zpožděním, vyšel pod titulem Praags dagboek 1941-1942 nizozemský překlad deníku Petra Ginze. Opožděné vydání bylo způsobeno tím, že nakladatelství Manteau z Antverp se z nejasných důvodů rozhodlo pro překlad z německé verze. Ginzova sestra Chava Pressburger, která vlastní autorská práva, se o tom dozvěděla až ve chvíli, kdy už byl překlad údajně hotový.

Po jedenácti letech je tu opět Ecova esejistická juvenilie (1964) v překladu Zdeňka Frýborta. Recenzovat dílo tak známé, jako jsou Skeptikové a těšitelé, přináší některé výhody a mnohá omezení.

Pynchonovy české překlady jako by stíhalo nějaké prokletí...

Ve Tvaru 2005/12 vyšla dvojrecenze na sbírku Eelke de Jonga a Cornelise Bakkera Bludný bruslař, pověsti a báchorky z Nizozemska a Flander. Reagovala jsem dvěma poznámkami...

Byla jsem požádána o napsání krátkého článku o překládání románu portugalského spisovatele Josého Luíse Peixota Nikdo se nedívá. Žádné vtipné historky z překládání však v zásobě bohužel nemám a vzhledem k tomu, že překlad byl proveden na zakázku, tak nemohu ani popisovat proč právě tato kniha…

Dostalo se mi nelehkého úkolu: porovnat dva překlady Exupéryho Malého prince (Zdeňka Stavinohová pro Albatros, Martin Sasák pro Ottovo nakladatelství) a zjistit, zda ten druhý není opsaný z toho prvního...

Hovorové prvky v nizozemském románu z roku 1904 - jak si s nimi poradit v současném překladu do češtiny.

Sbírka básní a písňových textů Leonarda Cohena Hudba neznámého získala r. 2004 překladatelskou anticenu Skřipec.

Ať už si o prózách Stephena Kinga myslíme cokoli, jedno mu snad uzná každý: King je znamenitý vypravěč a výborný řemeslník. V roce 1999 se po těžké automobilové nehodě rozhodl vydat počet ze svého díla i ze svého života a napsal knihu s prostým názvem "O psaní" - napůl autobiografii, napůl příručku pro začínající autory. Stejně jako jeho romány se tato kniha čte jedním dechem, bohužel pro nás však pouze v angličtině. České vydání je přímo zločinným znehodnocením této Kingovy knihy.

Termín "ukrajinská literatura" je mnohem širší než termín "literatura psaná ukrajinsky". S mnohojazykovostí ukrajinského spisovného jazyka úzce souvisí také velmi rozšířený jev, kdy spisovatelé píší jedním, dvěma, třemi a někdy dokonce i čtyřmi jazyky.

Původně se kniha měla jmenovat Memória de Elefante (Sloní paměť), ale teto název nakonec dostala Antunesova prvotina, a v pořadí druhá vydaná kniha dostala název Os cus de Judas, čímž vznikl poněkud zapeklitý problém pro pozdější překladatele...

Na sympoziu pro překladatele sdílela autorka středního proudu Anna Enquistová (1945) s téměř dvousethlavým překladatelským publikem své pocity a zkušenosti se zahraničními překlady.

Téma Marie Darrieussecqové, spisovatelky s velmi bohatou, provokující představivostí, je prosté, ale závažné, pro ni tíživé: postavení ženy ve společnosti, její zatížení výchovou, předsudky, nemožnost vlastní seberealizace...