S’essayer à une traduction d’un roman de Hrabal est sans conteste, de l’avis même des traducteurs les plus expérimentés, une tâche des plus périlleuses.

...Snažili jsme nikdy neztratit ze zřetele, že existují obtíže, se kterými je systematicky konfrontován každý Hrabalův překladatel. Velmi silné výhrady, které zde vyslovujeme, se týkají pouze přetrvávajících omylů v překladu a některých izolovaných chyb, jejichž důsledky jsou ale příliš závažné na to, aby zůstaly nezmíněny.

V přístupu k překládání se zásadně lišíme...

V březnu 2007, s měsíčním zpožděním, vyšel pod titulem Praags dagboek 1941-1942 nizozemský překlad deníku Petra Ginze. Opožděné vydání bylo způsobeno tím, že nakladatelství Manteau z Antverp se z nejasných důvodů rozhodlo pro překlad z německé verze. Ginzova sestra Chava Pressburger, která vlastní autorská práva, se o tom dozvěděla až ve chvíli, kdy už byl překlad údajně hotový.

Po jedenácti letech je tu opět Ecova esejistická juvenilie (1964) v překladu Zdeňka Frýborta. Recenzovat dílo tak známé, jako jsou Skeptikové a těšitelé, přináší některé výhody a mnohá omezení.

Pynchonovy české překlady jako by stíhalo nějaké prokletí...

Ve Tvaru 2005/12 vyšla dvojrecenze na sbírku Eelke de Jonga a Cornelise Bakkera Bludný bruslař, pověsti a báchorky z Nizozemska a Flander. Reagovala jsem dvěma poznámkami...

Byla jsem požádána o napsání krátkého článku o překládání románu portugalského spisovatele Josého Luíse Peixota Nikdo se nedívá. Žádné vtipné historky z překládání však v zásobě bohužel nemám a vzhledem k tomu, že překlad byl proveden na zakázku, tak nemohu ani popisovat proč právě tato kniha…

Dostalo se mi nelehkého úkolu: porovnat dva překlady Exupéryho Malého prince (Zdeňka Stavinohová pro Albatros, Martin Sasák pro Ottovo nakladatelství) a zjistit, zda ten druhý není opsaný z toho prvního...

Hovorové prvky v nizozemském románu z roku 1904 - jak si s nimi poradit v současném překladu do češtiny.

Sbírka básní a písňových textů Leonarda Cohena Hudba neznámého získala r. 2004 překladatelskou anticenu Skřipec.

Ať už si o prózách Stephena Kinga myslíme cokoli, jedno mu snad uzná každý: King je znamenitý vypravěč a výborný řemeslník. V roce 1999 se po těžké automobilové nehodě rozhodl vydat počet ze svého díla i ze svého života a napsal knihu s prostým názvem "O psaní" - napůl autobiografii, napůl příručku pro začínající autory. Stejně jako jeho romány se tato kniha čte jedním dechem, bohužel pro nás však pouze v angličtině. České vydání je přímo zločinným znehodnocením této Kingovy knihy.

Termín "ukrajinská literatura" je mnohem širší než termín "literatura psaná ukrajinsky". S mnohojazykovostí ukrajinského spisovného jazyka úzce souvisí také velmi rozšířený jev, kdy spisovatelé píší jedním, dvěma, třemi a někdy dokonce i čtyřmi jazyky.

Původně se kniha měla jmenovat Memória de Elefante (Sloní paměť), ale teto název nakonec dostala Antunesova prvotina, a v pořadí druhá vydaná kniha dostala název Os cus de Judas, čímž vznikl poněkud zapeklitý problém pro pozdější překladatele...

Na sympoziu pro překladatele sdílela autorka středního proudu Anna Enquistová (1945) s téměř dvousethlavým překladatelským publikem své pocity a zkušenosti se zahraničními překlady.

Téma Marie Darrieussecqové, spisovatelky s velmi bohatou, provokující představivostí, je prosté, ale závažné, pro ni tíživé: postavení ženy ve společnosti, její zatížení výchovou, předsudky, nemožnost vlastní seberealizace...