Narodila se ve Stockholmu, ale část její duše se vždycky nejlépe cítila v Tornedalenu – bohem zapomenutém údolí řeky Torne na pomezí Švédska a Finska. Polární kruh a drsné podmínky pro život daly vzniknout rázovité povaze místních obyvatel. Jednou z nich byla i matka Niny Wähä, jejíž příběh a rozsáhlá rodina se staly inspirací nedávno česky vydaného románu Odkaz.

„Současní Albánci mají problém najít odpověď na otázku, čím je albánská identita, co stvořilo jejich národ a na co mohou být pyšní. Proto je pro ně tak snadné zemi opustit,“ říká polská reportérka Małgorzata Rejmer. Její nejnovější kniha Bláto sladší než med zavádí čtenáře do temného a krutého období komunistické Albánie. Jak se pracuje s obětmi nelidského režimu a jak se minulost odráží v životech současných Albánců?

Jasně žlutý přebal románu Průměrný index štěstí působí už na první pohled pozitivně a vstřícně. Stejně vstřícný a příjemný je autor knihy, portugalský spisovatel David Machado, který do Prahy přijel uvést český překlad svého románu, odměněného mimo jiné i Cenou Evropské unie za literaturu.

„Pro Finsko bylo a stále je těžké zpracovat svou historii sympatií k nacismu,“ říká v rozhovoru finská spisovatelka Petra Rautiainen, jejíž debut o krutých podmínkách zajateckých táborů ve finském Laponsku i poválečné obnově spálené země otvírá mnoho palčivých a bohužel opět velmi aktuálních témat, nejen válečných.

Švýcarský spisovatel Ralph Dutli, znalec středověké francouzské literatury i ruské poezie, romanopisec a autor osobitých „malých kulturních dějin“, navštíví letošní Svět knihy, aby představil český překlad svých Zlatých snů, knihy o roli zlata v mýtech a náboženství, v literatuře a umění.

Do švédštiny přeložila Jáchyma Topola, Michala Ajvaze či Květu Legátovou. Letos v dubnu se během pražské rezidence zaměřila na kratší české prózy a básně. V rozhovoru mluvíme o tom, co bohemistku Toru Hedin na překládání baví, i o situaci české literatury ve Skandinávii.

Na 21. března připadá světový den poezie. ILiteratura přináší rozhovor s přední rakouskou básnířkou a dramatičkou Margret Kreidl, rodačkou ze Salcburku, která od přelomu tisíciletí žije ve Vídni. Publikovala na dvě desítky knih nejrůznějších žánrů, včetně rozhlasových her či libret. V rozhovoru představuje svoji nejnovější sbírku akrostichů, jejichž nepřeložitelnost komentuje slovy: „Básně je třeba ochutnávat jazykem.“

Korespondenční rozhovor Jeana-Gasparda Páleníčka s Patrikem Ouředníkem o novém překladu Rabelaisova Pantagruela.

V říjnu 2021 získal francouzský bohemista Xavier Galmiche ocenění Prix Décembre za knihu Le Poulailler métaphysique (Metafyzický kurník). Benoit Meunier mu při té příležitosti za iLiteraturu položil několik otázek. Společně tak představují soubor krátkých próz, jehož záměrem bylo navést mysl k tomu, aby přecházela od pozorování slepic k úvahám o běhu světa, o lásce, o smrti.

Úkolem umění není „bourat hranice“ ani „vyvolávat debatu“, říká v rozhovoru finská autorka Leena Krohn. Podobně vyhraněné názory má tato spisovatelka, jejíž díla kriticky reflektují nejrůznější společenské fenomény, na současnou politiku, architekturu nebo média.

Elisabeth Åsbrink, autorka historického reportážního románu „A stromy ve Vídeňském lese stále stojí“, nastavuje zrcadlo švédské společnosti a připomíná, že i v dějinách této rovnostářské a blahobytné země se najde řada temných míst. V rozhovoru mluví o přijetí aktuální knihy, jejíž důležitou postavou je zakladatel IKEA Ingvar Kamprad, o rozporuplném postoji Švédska k židovským uprchlíkům za druhé světové války a o proměnách rasistické ideologie.

„Když píšeme o těch, které jsme ztratili, provádíme něco jako vyvolávání duchů. Zemřelí se zpřítomňují a stávají se překvapivě fyzickými,“ tvrdí polská autorka Mira Marcinów o své literární prvotině Bezmatek (Osiřelec), ve které otevřeně a velmi tělesně popisuje vztah s matkou, její nemoc a umírání. V rozhovoru mluvila také o tom, jak a proč truchlí Poláci, jestli náboženství pořád hraje v Polsku důležitou roli a proč se ona sama těšila na blížící se české vydání své knihy.

Litevský spisovatel Alvydas Šlepikas v působivém historickém románu Jmenuji se Maryte připomněl široké čtenářské veřejnosti příběhy takzvaných vlčích dětí – osiřelých dětí německé národnosti, které se v bývalém Východním Prusku musely v nelehkých časech po skončení druhé světové války postarat samy o sebe. V rozhovoru se k tématu vrací a říká, že jeho kniha sehrála roli jakéhosi ledolamu, který odkryl tabuizovanou minulost.

O současném Slezsku, vlivu dospívání na život, tvůrčím procesu a vnímání české literatury s mladou a nadějnou polskou spisovatelkou Annou Cieplak.

Rozhovor s norským spisovatelem Thorvaldem Steenem jde za hranice literatury. Autor otevřeně mluví o své bolestné a překvapivé minulosti, o níž se dozvěděl pravdu teprve před několika lety. Na poli literatury proslul zejména historickými romány, v nich hledá skrytou pravdu, podobně jako ve vlastním osudu, který poznamenala vážná svalová nemoc. „Je to paradox, že spisovatel, který psal o historii světa, neznal svou vlastní,“ přiznává v rozhovoru.

„Okapi jsem zvolila jako takovou ‚galionovou figuru‘, protože si myslím, že vypadá nereálně, jako by byla poskládaná z jednotlivých dílů, které k sobě vlastně nepatří,“ říká o své nové knize německá spisovatelka Mariana Leky.

Audioknihy jsou pro mnohé z nás už samozřejmou součástí života, ale jejich kritice a reflexi se věnuje málokdo. Oslovili jsme jednu ze specialistek na toto téma, spisovatelku a lektorku Kláru Smolíkovou, která v rozhovoru mluví mimo jiné o potenciálu mluveného slova při vzdělávání a osvojování čtenářské gramotnosti.

Proč je osmdesátiletá Hildegard analfabetka? Proč jí vadí, že nepoznala otce ani matku? Švýcarský spisovatel ve svém románu Rasa sirotků vyprávěl o tom, jak nacisté „vyráběli“ děti zaručeně čisté rasy, a zajímalo ho hlavně to, co se s nimi stalo po válce. V našem rozhovoru jsme se chtěli dozvědet více o tom, jak se kniha zrodila a jak na ní autor pracoval.

„Někdy mám dojem, že dnešní psychologie odbavuje pacienty jako na běžícím pásu,“ upozorňuje dánská prozaička a psycholožka Anne Cathrine Bomann. Na Světě knihy 2021 představila svoji prvotinu Agathe, ve které vycházela mimo jiné i ze své praxe.

Francouzská ilustrátorka a autorka komiksů Magali Le Huche vydala na jaře roku 2021 nové album s názvem Nowhere Girl. V autobiografickém komiksu plném hudby s lehkostí a humorem zpracovává i vážné otázky týkající se dospívání a školní fobie. Svou tvorbu přijela představit na veletrh Svět knihy 2021, kde byl pořízen i tento rozhovor. Autorka v něm vypráví, jak komiks vznikal a jak se v něm vracela k těžkému období svého života. A mluví také o své milované kapele Beatles.

Oceňovaný polský reportér a čechofil Mariusz Szczygieł v novém rozhovoru seznamuje české čtenáře s tím, jak Poláci vnímají tvorbu tuzemských autorů. Mluví také o božství spisovatelského povolání a o tom, proč Václav Havel reprezentuje žánr absurdního divadla i na vlastním pohřbu.

„Nejvíce mě ovlivnili autoři z východní a střední Evropy, kteří tvořili v první polovině dvacátého století,“ říká v rozhovoru norský spisovatel Gunstein Bakke. Není mnoho severských literátů, kteří by za své vzory považovali tvůrce z naší části Evropy. Bakke mluví samozřejmě i o své tvorbě, a to především o dvou románech přeložených do češtiny.

„Při psaní mě především baví hledat spojitosti mezi mnou – Finkou žijící v jedenadvacátém století – a ženami, který žily v jiných obdobích a jiných zeměpisných šířkách,“ říká autorka Mia Kankimäki, která při svém prvním pobytu v Praze uskutečněném v rámci Týdnů finské literatury mluvila nejen o vztahu k cestování, Japonsku či Africe, ale také o silných ženách a finské rovnoprávnosti.

S Petrem Hruškou jsme mluvili o zážitcích z varšavského knižního veletrhu, o tvářích polské a české poezie a jejich blíženectví, o mnoha pozoruhodných setkáních, o vandráctví i o tom, o čem nelze mluvit, ale o čem lze zpívat.

Spisovatelka Alena Mornštajnová zpočátku kritiky na své knihy četla s nadějí, že jí poskytnou rady, jak se zlepšit ve psaní. Podle svých slov ale postupem času zjistila, že každý kritik má jiný názor, a proto si z jejich reflexí nemá co odnést. V rozhovoru mluví o svém psaní, o tvůrčím procesu, o úspěchu, o zpětné vazbě na svá díla a o tom, proč při zrodu románu důvěřuje hlavně sama sobě.

„Některé součásti sámské kultury určitě nezaniknou, například chov sobů nikam nemizí. Asi největší hrozbou pro tradiční způsob života je stěhování mladých Sámů na jih. Naštěstí dochází i k opačnému jevu, tedy jejich návratu do Laponska,“ říká finský autor Mikko-Pekka Heikkinen. Přestože převážnou část roku žije v Helsinkách, Laponsko si zamiloval natolik, že se do něj vrací ve většině svých děl.

Pozornost věnovaná audioknihám ve veřejném prostoru v posledních letech sice stoupá (stejně jako nabídka jednotlivých vydavatelů), ale jak o nich mluvit či psát zatím tolik vyjasněné není. Rozhovor se spisovatelem a audioknižním recenzentem Lukášem Vavrečkou se věnuje zejména audioknižní praxi v českých podmínkách i tomu, co všechno se pod pojmem audiokniha vůbec skrývá.

„Beru překladové slovníky čistě orientačně, protože slovo nabývá význam vždycky až v kontextu a heslo ve slovníku vás do tohoto kontextu neuvede. Vždycky tvrdím, že každé slovo má kolem sebe jakýsi sémantický opar a ty opary se mezi jednotlivými cizími jazyky navzájem nekryjí.“ Připomeňte si významného překladatele z angličtiny Miroslava Jindru (5. 8. 1929 – 27. 7. 2021) mimořádným rozhovorem, který byl pořízen r. 2010 pro knihu Slovo za slovem.

Mělo by se o literatuře psát zábavně? Jak popularizovat literární vědu nebo lingvistiku? S Jakubem Říhou z ÚČL AV ČR jsme debatovali také o tom, že literární časopis může být živý a vtipný.

Švédsko bývá občas prezentováno jako země rozvrácená přistěhovalci, v jejíchž městech nebývale stoupá kriminalita, a jindy zase jako ráj na zemi, ideální společnost blahobytu a udržitelných technologií. Spisovatel a novinář Niklas Orrenius v rozhovoru přibližuje svou reportážní knihu o svobodě slova a islamistickém i pravicovému extremismu ve Švédsku, která brzy vyjde i česky a výše uvedených rozporů se úzce dotýká.