Překladatelka Anežka Charvátová na podzimním Tabooku představila svůj aktuální počin – knihu Amulet chilského spisovatele Roberta Bolaña. Pozoruhodný rozhovor s ní při této příležitosti pořídila organizátorka festivalu Tereza Horváthová. Se svolením obou jej nyní na iLiteraturu v poupravené verzi přejímáme z festivalového bedekru a věříme, že si v online světě najde další čtenáře.

Musí být fikce vždy nutně opakem reality? Co vytváří dobrou literaturu? A co s námi literatura musí udělat, abychom si uvědomili, jestli se v nás něco skrývá? V rozhovoru se španělským spisovatelem Alejandrem Morellónem se dostáváme do zvláštních prostorů mimo realitu, které má autor opravdu rád a které si nesmírně užívá.

Nizozemsky psaná literatura zastává v projektu CELA osobitou pozici. Reprezentují ji totiž dvě trojice autorů, jedna z Nizozemska a druhá z Vlámska, tedy nizozemsky hovořící části Belgie. Pětadvacetiletá Aya Sabi je představitelkou vlámské literatury. V rozhovoru, který vedla překladatelka Veronika Horáčková, se dovíte o jejích zdrojích inspirace, o psaní za časů korony, ale především o jejím novém románu.

Ana Marija Grbić se do projektu CELA zapojila se svou povídkovou sbírkou Skorosmrtelná, jejíž název nakonec změnila na Srnčí hřbet. Co ji vedlo ke změně? Kde všude se dají její povídky číst a proč můžou být aktuální i pro českého čtenáře?

„Zahlazování a popírání násilí kvete v každé zeměpisné šířce a v každé době,“ tvrdí polská reportérka Joanna Gierak-Onoszko. Skrze vyprávění o své úspěšné a oceňované knize, která popisuje osudné morální přešlapy katolické církve v Kanadě, se dostává až k současné situaci v Polsku a zmiňuje se rovněž o výhodách i úskalích žánru reportáže.

Náhodné setkání v centru hlavního města. Že z této banální situace může vzniknout nejen oceněný román, ale i hluboké přátelství, potvrzuje Slovinec Andraž Rožman. V rozhovoru se také zmiňuje o procesu, jímž se z novináře stává spisovatel, o možnosti světa bez hranic a o tom, jak se žije s diktátorem uvnitř sebe.

Daniela Costa do projektu CELA zaslala ukázku ze své pozoruhodné knihy Bomba nad Marão, která má ambice vyplnit bílá místa v relativně nedávných portugalských dějinách. Jak napsat příběh s historickým pozadím a vyvarovat se při tom pouhé sekvenci daných a ověřitelných faktů? I o tom se dozvíte v rozhovoru s portugalskou spisovatelkou.

Nizozemskou literaturu zastupuje v projektu CELA mezi jinými i mladá spisovatelka Alma Mathijsen. Hlavní postavou jejího románu Ik wil geen hond zijn (Pes být nechci) je dívka, která se kvůli nešťastné lásce rozhodne pro nezvyklou a velmi extrémní proměnu. V rozhovoru pro iLiteraturu prozradila, z čeho čerpá inspiraci a jak se vlastně z dyslektičky může stát spisovatelka. A proč být, či nebýt psem?

Cristina Vremeș začala studovat v rodném Rumunsku, pokračovala v Anglii a nakonec se usadila ve Francii. O cestách, milých drobnostech, životní filozofii a v neposlední řadě i o románu Trilogie toulavého pohlaví, se kterým se přihlásila do projektu CELA, se rozpovídala v rozhovoru. Se „svou“ překladatelkou Terezou Prymak se paradoxně nikdy osobně nesetkala. A přesto vzniklo tolik slov…

Italský spisovatel a někdejší režisér Fabrizio Allione se do projektu CELA zapojil se svým dystopickým románem Jericho. V rozhovoru mluví o zážitcích ze školy tvůrčího psaní, o významu moderní americké literatury nebo o propojování filmových a literárních zkušeností. V neposlední řadě se také zmiňuje o tom, jak jeho tvůrčí metodu i osobní život poznamenala pandemie koronaviru.

Monografie Ota Pavel: Pod povrchem byla v Polsku nominována na nejprestižnější literární cenu Nike. Její autor Aleksander Kaczorowski v rozhovoru přibližuje okolnosti vzniku knihy. Zároveň vysvětluje, proč má pocit, že Smrt krásných srnců zná odjakživa a proč Ota Pavel stále čeká na své objevení v českém prostředí.

Obec překladatelů na konci listopadu přinesla smutnou zprávu: zemřela Božena Koseková, vynikající překladatelka z němčiny a nakladatelská redaktorka. Připomínáme Boženu Kosekovou a její významné celoživotní dílo rozhovorem, který vyšel v roce 2012 v knize Slovo za slovem.

Švýcarská spisovatelka Gianna Molinari měla českým čtenářům představit svoji knižní prvotinu na pražském veletrhu Svět knihy, který se však v roce 2020 z důvodu koronavirové pandemie nekonal. Vznikl však korespondenční rozhovor, v němž autorka mj. prozrazuje záměr, se kterým knihu psala: chtěla prozkoumat právo na existenci.

Jak děti vnímají architekturu, co je baví, a co naopak nudí? V knize Archistorie, oceněné mezi nejkrásnějšími polskými publikacemi roku 2018, vypráví její autorka příběh architektury trochu jinak, než jsme zvyklí.

V září měla do ČR přijet německá spisovatelka, aby představila svůj román Wohin wir gehen, v němž tematizuje poválečný odsun Němců z Československa. Do Prahy ji na festival Literatura v parku pozval Pražský literární dům autorů německého jazyka. Letošní epidemiologická situace však nedovolila hned několika autorům festival navštívit, a jejich účast tak suplovaly předem vedené rozhovory. Peggy Mädler v interview mj. naznačuje, jak je nebezpečné, když se individualita stává „obchodní“ značkou.

„Snažím se nemrhat časem,“ říká Radim Kopáč, který vedle práce na plný úvazek stihne každoročně napsat, uspořádat nebo zredigovat několik knižních titulů a na spoustu dalších napsat recenzi.

Tělesnost, sexualita a svoboda. Jak spolu souvisejí? Pro polskou spisovatelku Martu Dzido jsou to témata stěžejní. Za svou knihu Slast získala Cenu Evropské unie za literaturu, nyní pracuje na povídkovém souboru.

Pozoruhodné nakladatelství, kterému se daří připoutávat pozornost k reportážní literatuře, zprostředkovat tu zahraniční českému a slovenskému publiku i podněcovat vznik děl původních. To vše je Absynt.

„Vlastně se moji hrdinové za ty roky moc nezměnili,“ konstatuje Štěpán Kučera, který již v dětství začal psát dobrodružné příběhy a v jehož barvitých povídkách je i dnes dobrodružství stěžejním prvkem.

Díla novodobých klasiků, jejichž překlady jsou tvrdým oříškem, ale také provokativní knihy reprezentující alternativní myšlenkové proudy zvláště v otázce klimatu – tak široký je rozsah nabídky titulů nakladatelství Dokořán. Co jejich zakladatelé považují za příznak mozkové smrti? Co jsou podle nich knihy napsané chytráky speciálně pro hlupáky? A který překlad je stejně obtížný jako překlad Joyceova Odyssea?

Patrik Ouředník nahlíží na problematiku překládání jak očima překladatele, tak spisovatele. O svých zkušenostech v této oblasti i o životě mezi dvěma jazyky, češtinou a francouzštinou, vypráví v korespondenčním rozhovoru.

O důležitosti věcí všeho druhu, o životě spisovatele po udělení významné literární ceny i o tom, proč měli komunisté velký problém s výrobou talířů, v rozhovoru vypráví polský spisovatel Marcin Wicha, laureát literární ceny Nike za rok 2018.

„To prolínání, v němž můžu porovnávat život lidí v různých obdobích, mě na Sběrateli sněhu baví ze všeho nejvíc,“ říká o své dosud nejúspěšnější próze Jan Štifter, který tuto metodu hojně využívá i v nové povídkové sbírce Světlo z Pauliny.

„I když by už technicky nic nemuselo bránit existenci ‚čtečky‘, která se fyzicky chová skoro jako papírová kniha, a přitom umí poskytnout i možnost sdílení čtenářských zážitků mezi lidmi či s autorem přímo ‚uvnitř‘, nad konkrétním textem, kladu si v poslední době stále častěji otázku, zda po něčem takovém bude ve stále digitálnějším světě masová poptávka. Tichosti papírové knihy nelze uřvaností digitálna konkurovat,“ myslí si nakladatel Tomáš Baránek.

„Obecně bych se rád dočkal vzepětí zájmu o žánr uměleckých hybridů,“ říká spisovatel Ondřej Macl, který se mezi autory obdobných děl zařadil už svou žánrově neuchopitelnou prvotinou Miluji svou babičku víc než mladé dívky.

Česká autorka s bulharskými kořeny. Borjana Dodova (nar. 1983) debutovala sbírkou povídek Inverzní kyvadlo (2014), publikuje v časopisech Revolver Revue, Umělec, A2 a Psí víno. V esejistické tvorbě se věnuje architektuře, survivalismu či psychologii kosmických letů. Začátkem roku 2020 strávila několik týdnů v Sofii v rámci rezidenčního programu nadace Next Page, kde pracovala na své nové knize Balkánská kuchařka.

S překladatelem Zbyňkem Černíkem o neslušné předrevoluční době, přátelství s velikány severské literatury, cestovatelské vášni a oblibě medvědů.

Nakladatelští manželé vydávající náročné populárně naučné texty o nenáboženské spiritualitě, morálce či problematice svobodné vůle, ale též erotické či skatologické antologie s provokativními názvy a dosti nekonvenčními obálkami. Jak to jde všechno dohromady? K jaké spiritualitě sami tíhnou? Rozhovor doporučujeme dočíst až do konce.

„Stojím si za tím, že vycestovat – jednou provždy anebo aspoň na pár let – je výsostně osvobozující proces,“ říká spisovatelka Dora Kaprálová, která už přes deset let žije v Berlíně a své odpovědi mi posílala z jednoho maďarského ostrova uprostřed Dunaje…

Tradiční formát leporela „na šířku“, karton, lamino, převaha ilustrací nad textem, akceptovatelná cena. Zatím dvanáct svazků, renomovaní čeští básníci, zavedení ilustrátoři, i zcela nová jména a originální nápady. To je REPOLELO z Meanderu.