„Některé součásti sámské kultury určitě nezaniknou, například chov sobů nikam nemizí. Asi největší hrozbou pro tradiční způsob života je stěhování mladých Sámů na jih. Naštěstí dochází i k opačnému jevu, tedy jejich návratu do Laponska,“ říká finský autor Mikko-Pekka Heikkinen. Přestože převážnou část roku žije v Helsinkách, Laponsko si zamiloval natolik, že se do něj vrací ve většině svých děl.

Pozornost věnovaná audioknihám ve veřejném prostoru v posledních letech sice stoupá (stejně jako nabídka jednotlivých vydavatelů), ale jak o nich mluvit či psát zatím tolik vyjasněné není. Rozhovor se spisovatelem a audioknižním recenzentem Lukášem Vavrečkou se věnuje zejména audioknižní praxi v českých podmínkách i tomu, co všechno se pod pojmem audiokniha vůbec skrývá.

„Beru překladové slovníky čistě orientačně, protože slovo nabývá význam vždycky až v kontextu a heslo ve slovníku vás do tohoto kontextu neuvede. Vždycky tvrdím, že každé slovo má kolem sebe jakýsi sémantický opar a ty opary se mezi jednotlivými cizími jazyky navzájem nekryjí.“ Připomeňte si významného překladatele z angličtiny Miroslava Jindru (5. 8. 1929 – 27. 7. 2021) mimořádným rozhovorem, který byl pořízen r. 2010 pro knihu Slovo za slovem.

Mělo by se o literatuře psát zábavně? Jak popularizovat literární vědu nebo lingvistiku? S Jakubem Říhou z ÚČL AV ČR jsme debatovali také o tom, že literární časopis může být živý a vtipný.

Švédsko bývá občas prezentováno jako země rozvrácená přistěhovalci, v jejíchž městech nebývale stoupá kriminalita, a jindy zase jako ráj na zemi, ideální společnost blahobytu a udržitelných technologií. Spisovatel a novinář Niklas Orrenius v rozhovoru přibližuje svou reportážní knihu o svobodě slova a islamistickém i pravicovému extremismu ve Švédsku, která brzy vyjde i česky a výše uvedených rozporů se úzce dotýká.

Jaké to je, vrátit se po více než 30 letech natrvalo do Čech? A jak si udržet kontakty s autory v zahraničí? Nejen o uměleckých on-line konferencích, ale také o vydávání knih v USA vypráví Bronislava Volková.

O literárních počátcích, o obtížnosti přesunu ze škatulky „poezie“ do škatulky „próza“, o tom, proč psala román z ceauşescovské totality jako „posmrtné dílo“, nebo o strastech při porevolučním budování památníku obětem komunistického režimu mluví v rozhovoru nejpřekládanější rumunská básnířka.

Populární řecký prozaik, překladatel a scenárista Petros Markaris (*1937) upozorňuje na palčivá témata řecké společnosti detektivními romány. V rozhovoru autor představuje hlavní postavu svých děl, komisaře Charitose, popisuje svůj způsob psaní nebo odhaluje, čím zaujal zahraniční čtenáře.

„Literární scéna se fragmentuje a je stále těžší dostávat k širšímu publiku i jiné knihy než ty z plakátů v metru,“ říká v rozhovoru o tom, jak pandemie poznamenala nezávislý knižní trh, zakladatelka platformy Knihex Anna Štičková.

Aleš Kauer se věnuje hudbě a grafice a má také vlastní nakladatelství Adolescent. Před pár měsíci mu navíc vyšla už několikátá sbírka básní, nazvaná HappyEND. Ta silně reflektuje pozici jedince ve společenském systému. „Když jste citlivý gay dospívající v devadesátých letech na maloměstě, jste tak otřískán životem, že si přece nenaděláte do kalhot,“ říká v otevřeném rozhovoru Kauer, který dále vypráví o svém vztahu k Vysočině, genderové problematice nebo o nově připravovaných knihách.

Potřebuje kultura propagaci? Jak ji dělat co nejefektivněji? A co může udělat on-line literární časopis pro to, aby se o něm více vědělo? Na dalším z workshopů v rámci iLiLaboratoře literární kritiky, v jejichž rámci se členové redakce vzdělávají, na toto téma promluvila Tereza Ježková z katedry marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Vyzpovídat Eugeniusze Tkaczyszyna-Dyckého se podaří jen málokomu. I proto jistě čeští čtenáři ocení tento rozhovor s nezaměnitelným polským básníkem. Autor se v něm skrze vzpomínky na složitou rodinnou historii a reflexi (nejen) vlastního básnictví cyklicky vrací k výrazné osobnosti polské romantické literatury – básníku Cyprianu Kamilu Norwidovi, od jehož narození letos uplyne 200 let. Možná si i povšimnou, že v tomto neobvyklém básnickém rozhovoru Tkaczyszyn-Dycki nepotřeboval tazatele…

O příčinách úspěchu jeho knih u českých čtenářů, o míře jejich autobiografičnosti, o patosu rumunské ruralistické literatury, ale i o ikoničnosti rozhrkaných kišiněvských trolejbusů jsme mluvili s moldavským spisovatelem Iulianem Ciocanem, kterému v češtině vychází třetí kniha – nevelký román A ráno přijdou Rusové.

V dubnu si připomínáme sedm let od smrti Tadeusze Różewicze. Tento významný polský básník proslul mimo jiné neochotou poskytovat rozhovory. Čeští čtenáři nyní mají exkluzivní možnost poznat autora díky dialogu, který vedl s publicistou Witoldem Zalewským, mnohem více pak se sebou samotným.

Za Ministerstvo kultury České republiky reaguje na otázky ohledně zrušení české účasti na knižním veletrhu náměstek ministra Milan Němeček.

„Boloňa“ je pro vydavatele knížek pro děti velký pojem: jde o zástupné označení pro knižní veletrh Bologna Children's Book Fair. V našem rybníčku se v minulých dnech rozpoutalo vlnobití, když vedoucí sedmi nakladatelství a další zástupci knižního trhu a literárního provozu oslovili ministerstvo kultury otevřeným dopisem, v němž se vyhrazují proti zrušení oficiální české účasti na této významné akci.

„Jednotlivec proti blížící se katastrofě často příliš nezmůže. Jednoduše nechápeme, co se kolem nás odehrává, prohlédnout svou současnost je složité,“ říká Kjell Westö v rozhovoru u příležitosti vydání prvního českého překladu jeho románu. Ačkoliv se Chiméra 38 odehrává v předvečer druhé světové války, mnohá její témata rezonují i v současném světě: pocity jednotlivce tváří v tvář neznámé hrozbě, přetrvávající společenské rozdíly či neschopnost národa vstřebat obtížné události svých dějin.

Překladatelka Anežka Charvátová na podzimním Tabooku představila svůj aktuální počin – knihu Amulet chilského spisovatele Roberta Bolaña. Pozoruhodný rozhovor s ní při této příležitosti pořídila organizátorka festivalu Tereza Horváthová. Se svolením obou jej nyní na iLiteraturu v poupravené verzi přejímáme z festivalového bedekru a věříme, že si v online světě najde další čtenáře.

Musí být fikce vždy nutně opakem reality? Co vytváří dobrou literaturu? A co s námi literatura musí udělat, abychom si uvědomili, jestli se v nás něco skrývá? V rozhovoru se španělským spisovatelem Alejandrem Morellónem se dostáváme do zvláštních prostorů mimo realitu, které má autor opravdu rád a které si nesmírně užívá.

Nizozemsky psaná literatura zastává v projektu CELA osobitou pozici. Reprezentují ji totiž dvě trojice autorů, jedna z Nizozemska a druhá z Vlámska, tedy nizozemsky hovořící části Belgie. Pětadvacetiletá Aya Sabi je představitelkou vlámské literatury. V rozhovoru, který vedla překladatelka Veronika Horáčková, se dovíte o jejích zdrojích inspirace, o psaní za časů korony, ale především o jejím novém románu.

Ana Marija Grbić se do projektu CELA zapojila se svou povídkovou sbírkou Skorosmrtelná, jejíž název nakonec změnila na Srnčí hřbet. Co ji vedlo ke změně? Kde všude se dají její povídky číst a proč můžou být aktuální i pro českého čtenáře?

„Zahlazování a popírání násilí kvete v každé zeměpisné šířce a v každé době,“ tvrdí polská reportérka Joanna Gierak-Onoszko. Skrze vyprávění o své úspěšné a oceňované knize, která popisuje osudné morální přešlapy katolické církve v Kanadě, se dostává až k současné situaci v Polsku a zmiňuje se rovněž o výhodách i úskalích žánru reportáže.

Náhodné setkání v centru hlavního města. Že z této banální situace může vzniknout nejen oceněný román, ale i hluboké přátelství, potvrzuje Slovinec Andraž Rožman. V rozhovoru se také zmiňuje o procesu, jímž se z novináře stává spisovatel, o možnosti světa bez hranic a o tom, jak se žije s diktátorem uvnitř sebe.

Daniela Costa do projektu CELA zaslala ukázku ze své pozoruhodné knihy Bomba nad Marão, která má ambice vyplnit bílá místa v relativně nedávných portugalských dějinách. Jak napsat příběh s historickým pozadím a vyvarovat se při tom pouhé sekvenci daných a ověřitelných faktů? I o tom se dozvíte v rozhovoru s portugalskou spisovatelkou.

Nizozemskou literaturu zastupuje v projektu CELA mezi jinými i mladá spisovatelka Alma Mathijsen. Hlavní postavou jejího románu Ik wil geen hond zijn (Pes být nechci) je dívka, která se kvůli nešťastné lásce rozhodne pro nezvyklou a velmi extrémní proměnu. V rozhovoru pro iLiteraturu prozradila, z čeho čerpá inspiraci a jak se vlastně z dyslektičky může stát spisovatelka. A proč být, či nebýt psem?

Cristina Vremeș začala studovat v rodném Rumunsku, pokračovala v Anglii a nakonec se usadila ve Francii. O cestách, milých drobnostech, životní filozofii a v neposlední řadě i o románu Trilogie toulavého pohlaví, se kterým se přihlásila do projektu CELA, se rozpovídala v rozhovoru. Se „svou“ překladatelkou Terezou Prymak se paradoxně nikdy osobně nesetkala. A přesto vzniklo tolik slov…

Italský spisovatel a někdejší režisér Fabrizio Allione se do projektu CELA zapojil se svým dystopickým románem Jericho. V rozhovoru mluví o zážitcích ze školy tvůrčího psaní, o významu moderní americké literatury nebo o propojování filmových a literárních zkušeností. V neposlední řadě se také zmiňuje o tom, jak jeho tvůrčí metodu i osobní život poznamenala pandemie koronaviru.

Monografie Ota Pavel: Pod povrchem byla v Polsku nominována na nejprestižnější literární cenu Nike. Její autor Aleksander Kaczorowski v rozhovoru přibližuje okolnosti vzniku knihy. Zároveň vysvětluje, proč má pocit, že Smrt krásných srnců zná odjakživa a proč Ota Pavel stále čeká na své objevení v českém prostředí.

Obec překladatelů na konci listopadu přinesla smutnou zprávu: zemřela Božena Koseková, vynikající překladatelka z němčiny a nakladatelská redaktorka. Připomínáme Boženu Kosekovou a její významné celoživotní dílo rozhovorem, který vyšel v roce 2012 v knize Slovo za slovem.

Švýcarská spisovatelka Gianna Molinari měla českým čtenářům představit svoji knižní prvotinu na pražském veletrhu Svět knihy, který se však v roce 2020 z důvodu koronavirové pandemie nekonal. Vznikl však korespondenční rozhovor, v němž autorka mj. prozrazuje záměr, se kterým knihu psala: chtěla prozkoumat právo na existenci.