Litevský spisovatel Alvydas Šlepikas v působivém historickém románu Jmenuji se Maryte připomněl široké čtenářské veřejnosti příběhy takzvaných vlčích dětí – osiřelých dětí německé národnosti, které se v bývalém Východním Prusku musely v nelehkých časech po skončení druhé světové války postarat samy o sebe. V rozhovoru se k tématu vrací a říká, že jeho kniha sehrála roli jakéhosi ledolamu, který odkryl tabuizovanou minulost.

O současném Slezsku, vlivu dospívání na život, tvůrčím procesu a vnímání české literatury s mladou a nadějnou polskou spisovatelkou Annou Cieplak.

Rozhovor s norským spisovatelem Thorvaldem Steenem jde za hranice literatury. Autor otevřeně mluví o své bolestné a překvapivé minulosti, o níž se dozvěděl pravdu teprve před několika lety. Na poli literatury proslul zejména historickými romány, v nich hledá skrytou pravdu, podobně jako ve vlastním osudu, který poznamenala vážná svalová nemoc. „Je to paradox, že spisovatel, který psal o historii světa, neznal svou vlastní,“ přiznává v rozhovoru.

„Okapi jsem zvolila jako takovou ‚galionovou figuru‘, protože si myslím, že vypadá nereálně, jako by byla poskládaná z jednotlivých dílů, které k sobě vlastně nepatří,“ říká o své nové knize německá spisovatelka Mariana Leky.

Audioknihy jsou pro mnohé z nás už samozřejmou součástí života, ale jejich kritice a reflexi se věnuje málokdo. Oslovili jsme jednu ze specialistek na toto téma, spisovatelku a lektorku Kláru Smolíkovou, která v rozhovoru mluví mimo jiné o potenciálu mluveného slova při vzdělávání a osvojování čtenářské gramotnosti.

Proč je osmdesátiletá Hildegard analfabetka? Proč jí vadí, že nepoznala otce ani matku? Švýcarský spisovatel ve svém románu Rasa sirotků vyprávěl o tom, jak nacisté „vyráběli“ děti zaručeně čisté rasy, a zajímalo ho hlavně to, co se s nimi stalo po válce. V našem rozhovoru jsme se chtěli dozvědet více o tom, jak se kniha zrodila a jak na ní autor pracoval.

„Někdy mám dojem, že dnešní psychologie odbavuje pacienty jako na běžícím pásu,“ upozorňuje dánská prozaička a psycholožka Anne Cathrine Bomann. Na Světě knihy 2021 představila svoji prvotinu Agathe, ve které vycházela mimo jiné i ze své praxe.

Francouzská ilustrátorka a autorka komiksů Magali Le Huche vydala na jaře roku 2021 nové album s názvem Nowhere Girl. V autobiografickém komiksu plném hudby s lehkostí a humorem zpracovává i vážné otázky týkající se dospívání a školní fobie. Svou tvorbu přijela představit na veletrh Svět knihy 2021, kde byl pořízen i tento rozhovor. Autorka v něm vypráví, jak komiks vznikal a jak se v něm vracela k těžkému období svého života. A mluví také o své milované kapele Beatles.

Oceňovaný polský reportér a čechofil Mariusz Szczygieł v novém rozhovoru seznamuje české čtenáře s tím, jak Poláci vnímají tvorbu tuzemských autorů. Mluví také o božství spisovatelského povolání a o tom, proč Václav Havel reprezentuje žánr absurdního divadla i na vlastním pohřbu.

„Nejvíce mě ovlivnili autoři z východní a střední Evropy, kteří tvořili v první polovině dvacátého století,“ říká v rozhovoru norský spisovatel Gunstein Bakke. Není mnoho severských literátů, kteří by za své vzory považovali tvůrce z naší části Evropy. Bakke mluví samozřejmě i o své tvorbě, a to především o dvou románech přeložených do češtiny.

„Při psaní mě především baví hledat spojitosti mezi mnou – Finkou žijící v jedenadvacátém století – a ženami, který žily v jiných obdobích a jiných zeměpisných šířkách,“ říká autorka Mia Kankimäki, která při svém prvním pobytu v Praze uskutečněném v rámci Týdnů finské literatury mluvila nejen o vztahu k cestování, Japonsku či Africe, ale také o silných ženách a finské rovnoprávnosti.

S Petrem Hruškou jsme mluvili o zážitcích z varšavského knižního veletrhu, o tvářích polské a české poezie a jejich blíženectví, o mnoha pozoruhodných setkáních, o vandráctví i o tom, o čem nelze mluvit, ale o čem lze zpívat.

Spisovatelka Alena Mornštajnová zpočátku kritiky na své knihy četla s nadějí, že jí poskytnou rady, jak se zlepšit ve psaní. Podle svých slov ale postupem času zjistila, že každý kritik má jiný názor, a proto si z jejich reflexí nemá co odnést. V rozhovoru mluví o svém psaní, o tvůrčím procesu, o úspěchu, o zpětné vazbě na svá díla a o tom, proč při zrodu románu důvěřuje hlavně sama sobě.

„Některé součásti sámské kultury určitě nezaniknou, například chov sobů nikam nemizí. Asi největší hrozbou pro tradiční způsob života je stěhování mladých Sámů na jih. Naštěstí dochází i k opačnému jevu, tedy jejich návratu do Laponska,“ říká finský autor Mikko-Pekka Heikkinen. Přestože převážnou část roku žije v Helsinkách, Laponsko si zamiloval natolik, že se do něj vrací ve většině svých děl.

Pozornost věnovaná audioknihám ve veřejném prostoru v posledních letech sice stoupá (stejně jako nabídka jednotlivých vydavatelů), ale jak o nich mluvit či psát zatím tolik vyjasněné není. Rozhovor se spisovatelem a audioknižním recenzentem Lukášem Vavrečkou se věnuje zejména audioknižní praxi v českých podmínkách i tomu, co všechno se pod pojmem audiokniha vůbec skrývá.

„Beru překladové slovníky čistě orientačně, protože slovo nabývá význam vždycky až v kontextu a heslo ve slovníku vás do tohoto kontextu neuvede. Vždycky tvrdím, že každé slovo má kolem sebe jakýsi sémantický opar a ty opary se mezi jednotlivými cizími jazyky navzájem nekryjí.“ Připomeňte si významného překladatele z angličtiny Miroslava Jindru (5. 8. 1929 – 27. 7. 2021) mimořádným rozhovorem, který byl pořízen r. 2010 pro knihu Slovo za slovem.

Mělo by se o literatuře psát zábavně? Jak popularizovat literární vědu nebo lingvistiku? S Jakubem Říhou z ÚČL AV ČR jsme debatovali také o tom, že literární časopis může být živý a vtipný.

Švédsko bývá občas prezentováno jako země rozvrácená přistěhovalci, v jejíchž městech nebývale stoupá kriminalita, a jindy zase jako ráj na zemi, ideální společnost blahobytu a udržitelných technologií. Spisovatel a novinář Niklas Orrenius v rozhovoru přibližuje svou reportážní knihu o svobodě slova a islamistickém i pravicovému extremismu ve Švédsku, která brzy vyjde i česky a výše uvedených rozporů se úzce dotýká.

Jaké to je, vrátit se po více než 30 letech natrvalo do Čech? A jak si udržet kontakty s autory v zahraničí? Nejen o uměleckých on-line konferencích, ale také o vydávání knih v USA vypráví Bronislava Volková.

O literárních počátcích, o obtížnosti přesunu ze škatulky „poezie“ do škatulky „próza“, o tom, proč psala román z ceauşescovské totality jako „posmrtné dílo“, nebo o strastech při porevolučním budování památníku obětem komunistického režimu mluví v rozhovoru nejpřekládanější rumunská básnířka.

Populární řecký prozaik, překladatel a scenárista Petros Markaris (*1937) upozorňuje na palčivá témata řecké společnosti detektivními romány. V rozhovoru autor představuje hlavní postavu svých děl, komisaře Charitose, popisuje svůj způsob psaní nebo odhaluje, čím zaujal zahraniční čtenáře.

„Literární scéna se fragmentuje a je stále těžší dostávat k širšímu publiku i jiné knihy než ty z plakátů v metru,“ říká v rozhovoru o tom, jak pandemie poznamenala nezávislý knižní trh, zakladatelka platformy Knihex Anna Štičková.

Aleš Kauer se věnuje hudbě a grafice a má také vlastní nakladatelství Adolescent. Před pár měsíci mu navíc vyšla už několikátá sbírka básní, nazvaná HappyEND. Ta silně reflektuje pozici jedince ve společenském systému. „Když jste citlivý gay dospívající v devadesátých letech na maloměstě, jste tak otřískán životem, že si přece nenaděláte do kalhot,“ říká v otevřeném rozhovoru Kauer, který dále vypráví o svém vztahu k Vysočině, genderové problematice nebo o nově připravovaných knihách.

Potřebuje kultura propagaci? Jak ji dělat co nejefektivněji? A co může udělat on-line literární časopis pro to, aby se o něm více vědělo? Na dalším z workshopů v rámci iLiLaboratoře literární kritiky, v jejichž rámci se členové redakce vzdělávají, na toto téma promluvila Tereza Ježková z katedry marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Vyzpovídat Eugeniusze Tkaczyszyna-Dyckého se podaří jen málokomu. I proto jistě čeští čtenáři ocení tento rozhovor s nezaměnitelným polským básníkem. Autor se v něm skrze vzpomínky na složitou rodinnou historii a reflexi (nejen) vlastního básnictví cyklicky vrací k výrazné osobnosti polské romantické literatury – básníku Cyprianu Kamilu Norwidovi, od jehož narození letos uplyne 200 let. Možná si i povšimnou, že v tomto neobvyklém básnickém rozhovoru Tkaczyszyn-Dycki nepotřeboval tazatele…

O příčinách úspěchu jeho knih u českých čtenářů, o míře jejich autobiografičnosti, o patosu rumunské ruralistické literatury, ale i o ikoničnosti rozhrkaných kišiněvských trolejbusů jsme mluvili s moldavským spisovatelem Iulianem Ciocanem, kterému v češtině vychází třetí kniha – nevelký román A ráno přijdou Rusové.

V dubnu si připomínáme sedm let od smrti Tadeusze Różewicze. Tento významný polský básník proslul mimo jiné neochotou poskytovat rozhovory. Čeští čtenáři nyní mají exkluzivní možnost poznat autora díky dialogu, který vedl s publicistou Witoldem Zalewským, mnohem více pak se sebou samotným.

Za Ministerstvo kultury České republiky reaguje na otázky ohledně zrušení české účasti na knižním veletrhu náměstek ministra Milan Němeček.

„Boloňa“ je pro vydavatele knížek pro děti velký pojem: jde o zástupné označení pro knižní veletrh Bologna Children's Book Fair. V našem rybníčku se v minulých dnech rozpoutalo vlnobití, když vedoucí sedmi nakladatelství a další zástupci knižního trhu a literárního provozu oslovili ministerstvo kultury otevřeným dopisem, v němž se vyhrazují proti zrušení oficiální české účasti na této významné akci.

„Jednotlivec proti blížící se katastrofě často příliš nezmůže. Jednoduše nechápeme, co se kolem nás odehrává, prohlédnout svou současnost je složité,“ říká Kjell Westö v rozhovoru u příležitosti vydání prvního českého překladu jeho románu. Ačkoliv se Chiméra 38 odehrává v předvečer druhé světové války, mnohá její témata rezonují i v současném světě: pocity jednotlivce tváří v tvář neznámé hrozbě, přetrvávající společenské rozdíly či neschopnost národa vstřebat obtížné události svých dějin.