Berlínský slavista, překladatel a nakladatel Ruben Höppner srší nakažlivou energií a entuziasmem. Od roku 2024 vede berlínské nakladatelství Anthea, s jehož programem se zaměřuje na literaturu střední a východní Evropy. Za poslední dva roky vydal pod touto značkou desítku českých knih. Sám také z češtiny překládá, jeho prvním literárním překladem byl Berlínský zápisník Dory Kaprálové.
Spisovatelce Viktorii Hanišové je při překladu z němčiny nejbližší současná beletrie a literatura první republiky. Oceňuje, když se může na textu vyřádit jako v případě Chuligána Philippa Winklera nebo u Melchiora Vischera. Jako autorce se jí líbí pointy v textech E. E. Kische, a nejen proto je tady přeložila a spolu s Radimem Kopáčem připravila jejich nově koncipovaný výbor.
Sophia Marzolff má díky jazykovým znalostem němčiny, češtiny, francouzštiny a italštiny mnoho kontaktů v literárním světě a při překladatelské práci hodně čerpá i ze svých zkušeností redaktorských. Popisuje, jak překladatelé více hájí autory, zatímco redaktoři perspektivu čtenáře – a jak mezi tím sama jako překladatelka hledá ten správný balanc.
Němčina provází Michaelu Škultéty již od dětství. Překládání se začala profesně věnovat hned po studiu translatologie na FF UK, přeložila již více než dvě stě knih a získala řadu ocenění. Často si vybírá autory, jejichž mateřštinou není němčina. Ke knížkám, které překládá, chce přistupovat jako čtenář: baví ji postupně objevovat text, jeho příběh a skrytá překvapení.
Třiadvacetiletý Oliver Lovrenski zaujal norskou literární scénu románem Když nám bylo míň, v němž zachytil svět mladých lidí z okraje Osla plný drog, násilí a hledání vlastní identity. V rozhovoru mluví o jazyce své generace, o problémech mladých mužů, o osobní odpovědnosti a také o tom, proč dnes studuje teologii.
Slovenská spisovatelka Barbora Hrínová navštívila v září 2026 Prahu a v rámci Noci literatury se zúčastnila čtení ze svého nového románu Plachý dům. Knihu také představila v rámci diskusního večera Literatura v parku, který pořádal Pražský literární dům. Při této příležitosti jsme si s ní popovídali o její tvorbě, ale také o tom, zda jí jsou bližší takzvaní mileniálové, nebo boomeři.
Se zakladatelem Zikmund literary agency Janem Zikmundem jsme hovořili o jeho cestě k literatuře na pražské anglistice, vášni pro poezii, zrodu jeho literární agentury a blížícím se veletrhu ve Frankfurtu.
Ioana Maria Stăncescu mluví o tom, zda má rumunská literatura nějaká tabu, o trpělivosti potřebné k napsání románu a hlavně o mateřství, které jí vstupuje i do snů: „Objevují se nové úhly pohledu. V literatuře je teď více obyčejných žen, píše se o strachu, frustraci i nenávisti.“
Hledání příležitostí pro vývoz české literatury se rozhodně neomezuje na obchodní jednání. Zásadní je síť překladatelů, grantová podpora i chuť riskovat, říká Pavlína Juračková z Nakladatelství Paseka.
Spisovatel Wu Ming-yi spojuje ve svých románech ekologii, historii, folklór i magický realismus. Hovoří o vztahu Tchajwanců k přírodě, o inspiraci domorodými kulturami, o síle literatury otevírat nové způsoby myšlení i o své připravované knize, která se dotýká stárnutí společnosti a proměn rodinných vztahů.
Proč opustil úřednickou kariéru a jak se jeho životní zkušenosti promítají do literární tvorby? Bývalý námořník, spisovatel a ekolog Liao Chung-ťi hovoří o vztahu člověka a oceánu, duchovním rozměru moře i o tom, proč je důležité probouzet zájem o podmořský svět i v zemích daleko od pobřeží.
Autorku celosvětového bestselleru Jeřábi táhnou na jih Lisu Ridzén vyzpovídala během Světa knihy přímo překladatelka Linda Kaprová. Výsledkem je nebývale osobní rozhovor o rodině, mužích a stáří, o švédském severu, o tom, jak hrdina románu Bo Andersson přišel na svět skrze erotické scény – ale také o překladatelském pláči.
Letošní Svět knihy přinesl českým čtenářům možnost blíže se seznámit se čtyřmi velikány zahraniční detektivky – publiku se představili Michel Bussi, Helen Fieldsová, Robert Bryndza a Bernard Minier. Právě s posledně jmenovaným jsme v rozhovoru hovořili o jeho oblíbených českých autorech, procesu psaní, ale také třeba o tom, jak si na francouzském knižním trhu stojí povídky.
Rozhovor s dánským spisovatelem Robertem Zolou Christensenem o románu Balonky zakázány, švédských pravidlech a dánské neformálnosti.
Autorka románu Mizíme prozradila nejen to, jak by lidé její román vnímat neměli, ale i proč musela doma několik týdnů velmi opatrně vysávat nebo co mají Rakušané na mysli, když jedí „neprovdanou housku“.
S irským spisovatelem Paulem Murrayem jsme hovořili o jeho oceňovaném románu Včelí bodnutí, hlubokém zájmu o lidské příběhy a lásce k jazyku. Dotkli jsme se i nebývale štědré vládní podpory, o kterou se opírá irská literární tvorba.
S překladatelem a bohemistou Janem Rubešem o tom, jak s rodinou emigrovali a „trochu náhodou“ skončili v Belgii, kde nakonec v Bruselu vybudoval katedru bohemistiky a založil Archiv spisovatelů v exilu. Jak se překládal Vaculík nebo Vančura? Čeho si Jan Rubeš ve svém archivu nejvíce cení? A co vlastně dělají absolventi bruselské bohemistiky?
S norským autorem Frodem Gryttenem o obyčejných lidech, tvrdé severské krajině i o odvrácené straně norského bohatství.
Román Poslední siréna finské spisovatelky Iidy Turpeinen vypráví strhující příběh o vyhubení Stellerovy mořské krávy a zároveň zkoumá proměny lidského vztahu k přírodě. V rozhovoru autorka vypráví o práci s archivními prameny i o tom, jak mohou humanitní vědy pomoci proměnit naše uvažování o světě kolem nás.
„Úkolem intelektuálů je vzdorovat útlaku,“ vysvětluje v rozhovoru tchajwanský autor, který se snaží knihami, ale i činy udržet kulturu svého domorodého ostrovního národa.
Mathias Voigt, ředitel německé PR agentury Literaturtest – zajišťující propagaci české literatury v německy mluvících zemích v rámci českého hostování na Frankfurtském knižním veletrhu a Roku české kultury – prozrazuje obrysy připravované kampaně.
S překladatelem z ruštiny a francouzštiny Janem Machoninem o pozapomenutém ruském klasikovi, současném stavu ruské literatury v Rusku i za jeho hranicemi a objevování překladatelského řemesla.
Pavel Novotný rád balancuje na hranici přeložitelnosti. Při překladu je pro něj zásadní vést s textem dialog a zároveň čtenářům prokázat službu. Proto si texty pečlivě a dlouho vybírá. Nebo si vybírají ony jeho?
Jak hodnotí účast na tchajwanském knižním veletrhu ředitelka Českého centra v Tchaj-peji Markéta Lipold Záhumenská? „U nás na stánku bylo téměř nepřetržitě živo a velký zájem vzbudilo například několikametrové leporelo Na pouti od Robina Krále a Andrey Tachezy z nakladatelství Meander. K leporelu jsme pro naše nejmenší návštěvníky měli tematické doplnění: cukrovou vatu ve tvaru lvíčka.“
Novinářka a literární redaktorka Lucie Fialová pozitivně vnímá společenskou roli knihy na Tchaj-wanu: „Měla jsem pocit, že se tu nikdo nebojí spojit čtení s radostí, hravostí a komunitním zážitkem. Neznamená to rezignaci na kvalitu – spíš přijetí toho, že kniha může být zároveň textem, designovým objektem i společenskou událostí.“
Kateřina Tučková vysvětluje, proč román Žítkovské bohyně zaujal tchajwanského nakladatele i překladatelku: „Na Tchaj-wanu existují mezi příslušníky původních obyvatel vědmy, které vykonávají podobné praktiky jako bohyně z Moravských Kopanic. Místní si jich však cení, jsou součástí běžného života vesnic.“
Ilustrátorka Nikola Logosová absolvovala v Tchaj-peji několik workshopů ke svým knihám: „Trochu jsem se bála, zda budu schopna předat srozumitelně sdělení knih, které jsem tam vezla, jelikož kulturní odlišnosti rozhodně existují. Ukázalo se ale, že právě to by mohlo být pro publikum atraktivní.“
Petra Soukupová shrnuje své dojmy z Tchaj-peje: „Byl to pro mě zážitek, poprvé v životě jsem byla v jihovýchodní Asii a kromě toho, že jde opravdu o jinou kulturou a vlastně velkou exotiku, zase jsem si připomněla, jak je člověk vázaný na domov a na to, co zná.“
Jaká atmosféra dýchla na Báru Dočkalovou na knižním veletrhu v Tchaj-peji? „Fotoaparáty neustále cvakaly, každou chvíli byli u nějaké akce vidět reportéři a kamery, a to všechno kvůli knihám – to byla krása.“
Z veletrhu si Jakub Pavlovský přivezl silné zážitky: „Výjimečné pro mě bylo setkání s ředitelem nadace při TIBE, s Rexem Howem, s nímž jsem měl soukromou schůzku. Vyprávěl mi o svých začátcích, fungování veletrhu i o Daně Kalinové, bývalé ředitelce veletrhu Svět knihy, se kterou se v Praze kdysi seznámil.“
