Smí bílá, genderově nebinární básnířka bez překladatelské zkušenosti překládat poezii „skinny Black girl“, jak sama sebe charakterizuje její americká vrstevnice Amanda Gorman, čerstvě proslavená vystoupením na Bidenově inauguraci? Zdánlivě černobílá diskuse má víc odstínů. Stačí prostor glosy k ujasnění názoru?

Po rozhovoru v internetovém Knižním magazínu, v němž se vyslovila pro vyřazení dvou klasických děl maďarské literatury z povinné četby ve školních osnovách pro z dnešního pohledu neadekvátní zobrazení genderových rolí a násilí na dětech, čelí spisovatelka Krisztina Tóthová v Maďarsku denunciační kampani. „Jsem přesvědčená, že je to řízeno,“ řekla iLiteratuře.

Díky audioknihám se literatura probojovala i do takových zákoutí naší každodennosti, kde bychom ji dříve nečekali, a poslední rok tuto tendenci jenom podpořil. Statistiky navíc říkají, že díky audioknihám „čteme“ více.

Umírá poezie, nebo nabírá druhý dech? Asi záleží na tom, co všechno si pod touto literární formou představujeme a kde ji hledáme. Přinášíme trochu inspirace ze Severu, kde básně ovládají Instagram a vyjadřují rozporuplné pocity přistěhovalců, kteří v této části Evropy našli druhý domov.

Také slýcháte, že bychom měli knihy nakupovat zodpovědně? Ale jak poznat tzv. „parazitní e-shopy“ a v čem celý jejich problém vězí? Může velká sleva znamenat, že jsme naletěli? A kam se vůbec podějí peníze, které za knihy utratíme? Komplikované pozadí světa knižní distribuce poodkrývá Anna Štičková z platformy Knihex.

Brněnský nakladatel a překladatel, autor sloupků o češtině, hráč na ukulele a cyklista Jan Mattuš uváděl na konci ledna na digitální platformě pořad ke stému výročí narození Maria Benedettiho. Setkání zahájil připomenutím celého výčtu děl uruguayského autora, která si můžeme přečíst i česky, a také zamyšlením o tom, jak relativní je naše povědomí o významné zemi latinskoamerického prostoru.

Pandemie Covid-19 má mnoho stinných stránek, ale občas se projeví i jako potřebný stimul. Pár příkladů z Portugalska ukazuje, že nejen literáti, ale také nakladatelé, knihkupci nebo pořadatelé literárních akcí dokáží být kreativní i ve ztížených podmínkách. A někde a někdy i pohotově a záslužně jedná třeba i ministryně kultury. Státní pomoc se v knižní branži očividně vyplatí – a může mít i variabilnější podobu než pouze finanční náhrady.

Číst, nebo koukat? Zatímco na naší Boženě všichni jen hledají mouchy, netflixový seriál na motivy detektivky o Arsènu Lupinovi vzbudil nebývalý zájem o Leblancovy knihy – a zvedl prodeje tak, že si nakladatel mne ruce.

Božena zachránila depresivní leden. Nechala nás zapomenout na COVID, zimu a tmu a oživila naše ložnice. Alespoň na českém internetu to tak vypadá.

Dle vědců zanikne do deseti let třetina profesí – účetní, listonoš, pokladní. A co knihkupec?

Zapomenuté knihy jsou schopny jen němých výčitek. Ale na konci roku přesto bývají nějak víc slyšet.

V lednu 2020 se v Bruselu sešlo 30 spisovatelských talentů, 79 překladatelských ochotníků a 6 literárních profesionálů selského rozumu. Došlo tak ke vzájemnému evropskému propojení 115 vynořujících se literárních umělců z 10 zemí. Coby jeden z účastníků jsem se v rámci uplynulých dvanácti měsíců průběžně dovídal, co to vlastně znamená. A že být zavřený v CELE není synonymem pro karanténu.

„Literárky v Evropě chyběly,“ popisoval A. J. Liehm (1924–2020) v jednom z rozhovorů pro Paměť národa počátky velkolepého projektu Lettre Internationale. Martin Petráš, který v letech 1973–2012 působil na Université Charles de Gaulle v severofrancouzském městě Lille, v krátké vzpomínce uvádí, jak se s AJL seznámili, přibližuje detaily a dosah Lettre a přidává osobní ohlédnutí za postavou zajímavého člověka, jehož dnes lapidárně označujeme za „komunistického a reformního novináře“.

Boj o norskou literární cenu Brageprisen ovládly knihy o stavu klimatu, nemoci a obezitě. Ani v jednom případě nejde o dílo příliš veselé, ale jsou to témata, kterým se současní norští autoři věnují již více než desetiletí.

Tísnivá situace českých nakladatelů vlivem pandemie viru COVID-19 ohrožuje samozřejmě i budoucnost překladů z nizozemštiny. Které překlady jsou v plánu na rok 2021? Které tituly vyšly v posledních letech a jsou momentálně k dostání? Inspirujte se a podpořte nakladatele tím, že si právě teď koupíte knihu nizozemského nebo vlámského autora!

V rámci apelů na jistě potřebnou podporu nakladatelů a knihkupců se poněkud zapomíná na ty, kdo knihám dávají druhý život – na provozovatele antikvariátů.

Ceny Finlandia se minulý týden udělovaly netradičně v přímém přenosu veřejnoprávní televize. Hlavní ocenění si za rozsáhlý román Margarita, který se odehrává v poválečném Finsku během virové epidemie dětské obrny, odnesla Anni Kytömäki.

Do nominací na nejvýznamnější švédskou literární cenu se letos ve všech kategoriích probojovaly tituly s ekologickou tematikou, avšak ocenění se nakonec nedočkal ani jeden z nich. Vítězný titul beletristické kategorie pak názvem „Sebrané spisy“ nejspíš zmate nejednoho čtenáře.

Jak ve známém citátu o bingu pro snoby poznamenal Julian Barnes, vyhlášení Bookerovy ceny provází každoročně šílenství na všech frontách: vydavatelé se můžou zbláznit z naděje, že jejich autor uspěje, knihkupci z vidiny astronomických výdělků, porotci se opájejí mocí, která jim byla svěřena, vítězům stoupá pýcha do hlavy a poraženými cloumá závist a zklamání. Všichni pak samozřejmě nalézají různé mouchy na nejužším výběru šestice nominovaných i vítězi samotném.

Letošní Bookerovu cenu si vysloužil srdcervoucí autobiografický příběh o dospívání ve skotském Glasgow v thatcherovských 80. letech s matkou alkoholičkou a menšinovou sexuální orientací na krku.

„Jsme přesvědčeni, že čtení pomáhá, zvlášť v těžkých dobách. Číst se dá pořád, dokonce i po 20. hodině večerní do 6. ranní.“ Těmito slovy letos zahájila odborná porota svůj proslov při udílení Rakouské knižní ceny, jež se konalo pouze formou tiskového prohlášení. Annette, Ananke a Marianne – tak se jmenují literární postavy vítězných titulů z pera laureátů roku 2020: Anne Weber, Anny Stern a Felixe Beyera.

K Mezinárodnímu dni studenstva přejeme nejen autorce následující glosy trpělivost, sílu a naději. Naději, že i když se nám to aktuálně možná vůbec nezdá, i online studium má smysl.

Kavárna Bunkier Café. Bunkr. Sotva plnoleté přerostlé pimprle, které se na mě šklebilo pokaždé, když jsem se procházel krakovskými Planty. Po devatenácti letech sklaplo, natáhlo bačkory na rozvrzaných kuřích nožkách svých prehistorických stolků a sesliček. V Krakově bylo jen málo míst, kde by si člověk tak ikonicky početl.

Přichází čas úvah nad vánoční nadílkou, a tak neuškodí Ježíškům připomenout, kde ty úplně nejlepší dárky hledat. Inspirovat se můžete i tím, jaké dárky vybírají naši redaktoři.

Cenu Severské rady za literaturu letos získala švédskojazyčná autorka z Finska Monika Fagerholm (*1961) za dílo s názvem Vem dödade bambi? (Kdo zabil bambiho?), vydané v loňském roce. Původně plánovaný slavnostní večer s udílením tohoto ocenění měl proběhnout 27. října na Islandu, byl ale v důsledku nepříznivé epidemické situace zrušen a uskutečnil se pouze v podobě digitální.

Státní cena za překladatelské dílo byla v roce 2020 udělena Blance Stárkové.

Dětem nevadí číst tu samou knížku třeba dvacetkrát za sebou. Vy ale uděláte nejlíp, když v zájmu vlastního duševního zdraví pořídíte domů pár pěkných dětských titulů, nejlépe z eshopu nějakého menšího knihkupectví. Nakonec to ocení i vaše smečka.

Čtenářství má mnoho podob a ne všechny jsou viditelné ve veřejném, natož pak virtuálním prostoru. Že se mohou různé typy čtenářů navzájem obohacovat, člověk zjistí třeba v malé venkovské knihovně.