Motivy původní verze příběhu o Modrovousovi slouží v románu americké spisovatelky spíš jako atmosférická kulisa než jako nosné prvky děje. Děj táhne slušně vystavěná detektivní zápletka, avšak oproti autorčiným předchozím knihám je romantická linka schematická a některé vedlejší postavy působí jen jako prostředky k dokreslení prostoru.
Média i „hlas lidu“ mají víceméně jasno: čtení, čtenářství, čtenářská kultura jsou v krizi; přestáváme číst; a pokud ne, tedy alespoň přestáváme umět číst se soustředěním a porozuměním. Různé výzkumy u nás i v zahraničí tento trend tak úplně nepotvrzují, ale na druhé straně ho ani nejsou s to vyvrátit opačnými zjištěními. Tedy: čte se, ale úroveň čtenářské kultury klesá.
Překladatelka Marta Eich má dobrý přehled o německojazyčné literární scéně, protože žije v Berlíně, kam se odstěhovala po studiu bohemistiky a translatologie na FF UK. Názvem článku připomínáme jeden z úspěšných románových titulů, který přeložila, a poukazujeme jím i na ojedinělou zahraniční perspektivu: v čem bezprostřední kontakt s německým knižním světem usnadňuje překladatelce práci, a co naopak z odstupu už „není tak vidět“?
V posledním románu tureckého nobelisty se na fiktivním osmanském ostrově stane morová epidemie katalyzátorem vraždy, revoluce a vzniku nového národa.
Básník a překladatel Pavel Novotný připouští, že ztratil ostych, „tu převelikou úctu před originálním textem“, už během vysokoškolského studia. Vděčíme mu za překlady děl dnes takřka stoletého Gerharda Rühma, klavíristy a předního představitele vídeňské moderny, nebo dadaisty Kurta Schwitterse. Přitahuje ho takzvaně „nepřeložitelná“ poezie, „jak“ mnohem spíš než „co“.
Mnoho jazyků, nespočet domovů, jediná paměť. Průvodce krajinou židovské literatury nás vede po modrobílé značce vinoucí se po tři tisíce let.
Vládní koalice prohrála senátní a komunální volby, a místo aby začala pracovat na zlepšení poměrů v podstatných oblastech, pustila se do toho, co jde populistům nejlépe. Do kulturní války.
Dánský dramatik Thomas Markmann chce na jeviště přivádět obyčejné lidi a klasickým textům, včetně Shakespeara, podle něj někdy nejlépe posloužíme, když se jich přestaneme bát.
Téměř sedmdesát let starý argentinský komiks má i dnes svou působivost. Zub času je znát hlavně v pomalejším tempu a dlouhých dialozích. Český čtenář žasne především nad tím, jak nadčasoví uměli scenárista i kreslíř být.
Norský spisovatel sámského původu Sigbjørn Skåden obdržel letošní prestižní Cenu Severské rady za literaturu. Ocenění po pětatřiceti letech získává dílo napsané v sámštině. Vítězný román propojuje detektivní zápletku s rodinnou historií a temným dědictvím asimilační
politiky vůči Sámům.
Vítejte ve světě staré Indie, kde čas neplyne pouze lineárně, kde probíhají působivé metamorfózy a různí tvorové se vyjadřují řečí, která je lidem srozumitelná. V centru románu Vítězné město stojí silná ženská postava, jež se dožije téměř půl třetího století. S protagonistkou sledujeme vývoj bájné říše Bisnagy včetně dynamiky idejí, které zpočátku zajišťují společenskou soudržnost, ale navzdory jejich zdánlivě nadpozemské síle se jejich magie časem vyčerpá.
Autorka, překladatelka, neúnavná organizátorka a iniciátorka nejrůznějších literárních a divadelních akcí: Martina Lisa vyrůstala v Praze, univerzitní studium absolvovala v Lipsku, kde dnes také žije a tvoří. Byla by ráda, kdyby zájem o českou literaturu v Německu byl dlouhodobý.
Katharina Hinderer se už více než dvacet let věnuje překládání v oblasti filmu a literatury. Překládá komiksy, naučné knihy, beletrii i literaturu pro děti a mládež. A sní o tom, že si jednou založí vlastní nakladatelství a vydá tituly podle svého gusta.
V posledních dnech diskutovaný projev Radky Denemarkové z frankfurtského knižního veletrhu zdůrazňuje nedělitelnost literatury a politiky, apeluje na lidská práva, podtrhuje důležitost demokracie a roli literatury jako nástroje morálky. Proslov svět dělí na „my“ versus „oni“ s tím, že Radka Denemarková v textu vystupuje jako arbitr morálky, protože literatura je nejvíc.
Čtenářsky oblíbený autor se ze sci-fi žánru přesouvá k dobrodružné fantasy ve středověkých kulisách, v níž srozumitelně zprostředkovává lidskou příchylnost k náboženství a ochotu slepě uvěřit snadným řešením. To podstatné z jeho tvorby ale zůstává zachováno – význam osobní odvahy a dětského přátelství.
Novinářka Rika se kvůli rozhovoru s foodblogerkou obviněnou z trojnásobné vraždy začne učit vařit a objevovat rozkoš z jídla. Román otevírá v Japonsku aktuální téma misogynie a společenského tlaku na ženské tělo, byť se jeho ambiciózní záměr ne vždy daří naplnit.
Prestižní středoevropskou literární cenu Angelus letos získala Kateřina Tučková za román Bílá Voda. Autorka uspěla také v hlasování čtenářů a ocenění si odnesla i polská překladatelka knihy Julia Różewicz.
Debutový román se hrdě hlásí ke svým vzorům v hrdinské fantasy. A i když v základní premise pokulhává, vše zachraňuje skvělá směs situačního humoru v podání postav unavených válkou.
Berlínský slavista, překladatel a nakladatel Ruben Höppner srší nakažlivou energií a entuziasmem. Od roku 2024 vede berlínské nakladatelství Anthea, s jehož programem se zaměřuje na literaturu střední a východní Evropy. Za poslední dva roky vydal pod touto značkou desítku českých knih. Sám také z češtiny překládá, jeho prvním literárním překladem byl Berlínský zápisník Dory Kaprálové.
Ve Vykloubeném čase protíná křivku osobní historie anglisty a shakespearologa Martina Hilského vertikála nadčasových literárních děl, jimž se většinu života profesně věnoval. Kniha je inspirativní nejen pro filology.
S osmdesátiletou frekvencí navštěvuje české literární prostředí Halleyova kometa v podobě překladu díla science fiction od některé frankofonní autorky. V českém prostoru tak tuto tvorbu zastupují pouze dvě spisovatelky: Noëlle Roger a Jacqueline Harpman.
Pátrání po neznámém českému básníkovi ukazuje úskalí výzkumu autora, který nezanechal skoro žádné stopy. Autorka mapuje různé materiály a zdroje, nabízí vzpomínky pamětníků, dopisy, básně i kresby Jiřího Volfa. Vzniká nejen obsáhlý portrét zapadlého exilového básníka, ale i kritický pohled na práci s omezenými zdroji a na problematiku exilové literatury v rámci jazyka i literárního dědictví.
Spisovatelce Viktorii Hanišové je při překladu z němčiny nejbližší současná beletrie a literatura první republiky. Oceňuje, když se může na textu vyřádit jako v případě Chuligána Philippa Winklera nebo u Melchiora Vischera. Jako autorce se jí líbí pointy v textech E. E. Kische, a nejen proto je tady přeložila a spolu s Radimem Kopáčem připravila jejich nově koncipovaný výbor.
Monografie významného tvůrce českého filmu šedesátých let, jehož následně normalizátoři cíleně drtili a zakazovali, je důkladná a zasvěcená. Jen by autor mohl být odvážnější ve vlastním hodnocení díla i osobnosti.
Co se dělo, než byla stvořena Tolkienova Arda? Finskými lesy si vykračoval vzteklý Kullervo s černým psem Mustim. Vyšel raný Tolkienův text přímo inspirovaný Kalevalou.
Sophia Marzolff má díky jazykovým znalostem němčiny, češtiny, francouzštiny a italštiny mnoho kontaktů v literárním světě a při překladatelské práci hodně čerpá i ze svých zkušeností redaktorských. Popisuje, jak překladatelé více hájí autory, zatímco redaktoři perspektivu čtenáře – a jak mezi tím sama jako překladatelka hledá ten správný balanc.
Jméno maršála Radeckého si obvykle spojujme s debatami o pomníku na Malostranském náměstí nebo se známou pochodovou melodií. Čím si pomník a skladbu vysloužil?
Humorné verše provádějí předškoláky běžným dnem a zpříjemňují nudné i nelibé okamžiky.
Nahlédnutím do etymologického slovníku shledáte, že pampeliška byla ve staročeštině popí pléška, tudíž mnišská pleš, a to vše podle holého okvětí poté, co vítr odnes pampeliščí chmýří. Ale já, ctitel liščího plemene, nepovažuju za náhodné to zvukomalebné spříznění pampe–liška.
Vítězná sbírka letošní Magnesie Litery za poezii s sebou nese velká očekávání. Radovan Jursa je naplňuje zdánlivě protichůdnými spojeními a netradiční kompozicí, v níž se lyrické básně střídají s básněmi v próze a svět kardiochirurgie se přirozeně prolíná s intimní výpovědí o ztrátě, pochybnostech i samotném psaní.
