Čína na přelomu 19. století je úzce svázaná svými tradicemi, které prostupují všechny vrstvy společnosti a každodenní jednání, ale zároveň je také zemí, v níž se zraky mocných upírají k Západu. Na příběhu dvou dívek z rozdílných poměrů Jane Yang ukazuje, jak konvence formují a deformují jejich životy a že změna nepřichází snadno.
Oleandr, prudce jedovatý, zato krásný a opojně vonící keř je symbol prolínající se tvorbou Federica Garcíi Lorky, na nějž odkazují překladatelky nové poetické sbírky tohoto básníka. Učaruje tento výbor čtenáři stejně tak jako vůně oleandru?
Autor knihy Jak Island změnil svět přibližuje Island hromadně skupovaný cizími investory, zamýšlí se nad možným přínosem Islandu modernímu světu v oblasti ekologie a kulinářství a v neposlední řadě prozradil, čím popudil tehdejšího islandského prezidenta.
Nela Bártová na sebe strhla pozornost už svým básnickým debutem, který se v roce 2021 dočkal nominace na Magnesii Literu za debut roku. A nutno říct, že ve své druhé sbírce Házeliště granátů je ještě přesvědčivější.
Novinář Zbigniew Rokita pochází z dnes polských, dříve německých Hlivic, a má předky polské i německé. Ve své knize formou reportáží i rozhovorů s odborníky pozoruhodně zkoumá, jaká je identita této oblasti, nakolik tam nově příchozí po roce 1945 zakořenili a zda mají nějaký identitotvorný příběh.
Trojice povídek belgického komiksového veterána nás vrací do dob, kdy nejčastějším žánrem komiksového média byly dobrodružné příběhy. A návrat je to docela sympatický.
Téměř sto let po své smrti zůstává Rjúnosuke Akutagawa jedním z nejvýraznějších autorů japonské literatury. Sbírka Život jednoho blázna ukazuje tohoto povídkáře v celé šíři – jako citlivého pozorovatele moderní doby, neúnavného hledače krásy i člověka zápasícího se svými démony.
Básnický soubor Uložit si získá pozornost již svým nevšedním zevnějškem. Jeho konceptuální důvtip podtrhuje i číselná shoda – 144 stran doprovází fyzická disketa s desetiminutovou nahrávkou čtení o kapacitě 1,44 MB. Aby si čtenáři mohli básně vychutnat opravdu naplno, budou patrně muset svůj zážitek z knihy rozšířit o skutečné putování a podniknout výpravu do zastavárny…
Nenápadná drobná knížka mapuje v krátkých epizodách běžné soužití malé vykutálené holčičky s rodiči a nabízí hojnou dávku situačního humoru a jazykové hravosti.
Tak nějak se to sešlo a tento měsíc dělám porotkyni ve dvou dětských literárních a jedné středoškolské esejistické soutěži. Soutěž dětských prací je plná princezen, zámků, neviditelných plášťů, draků… a taky strachu ze šikany, pocitů neviditelnosti a… a raději volám organizátorce soutěže, protože v jednom textu je té bolesti nějak příliš a kluk v textu skáče ze střechy zámku, protože to už nemůže vydržet.
Nejnovější básnická sbírka Vojtěcha Vacka představuje omamnou pozvánku do světa, kde se příroda prolíná s civilizací, jazyk se vlní jako živý organismus a spáry mezi věcmi odhalují křehkost i jednotu bytí. Nabízí poezii, v níž se zvěř, lidé i kontinenty zmítají v jednom rytmu eroze, proměny a tichého soucitu se světem.
Druhý díl středověké detektivky je snad ještě násilnější a krvavější než ten první. I samotný komplot sahá do ještě vyšších pater a hlavní hrdinové se musejí potýkat nejen s vrahem a zlodějem vzácné relikvie, ale i nepřízní vlastního panovníka.
Mezi téměř stovkou titulů o potřebě řádu a úklidu, která u nás zatím vyšla, nebyl žádný tak obsáhlý a neměl tak široký záběr jako Organizovaná mysl. Zabývá se tím, že si i zvířata organizují své prostředí, a zkoumá, jak to mají s (ne)pořádkem umělci.
Debut quebeckého autora zavede čtenáře do Káhiry na konci dvacátého století, konkrétně do komunity levantských křesťanů. Příběh zakázané lásky neosloví jen city, ale i smysly, a probudí zájem o egyptskou historii.
Básník Roman Polách v rozhovoru mluví o své nové sbírce Stupeň 8, světelném smogu i krátkozrakosti literární scény. O tom, proč si založil vlastní „nakladatelství“, jak chápe poezii coby dialog, i proč se psaní dá naučit. Osobitý pohled na poezii jako stav mysli i způsob existence.
Leckdo by jistě mohl namítnout, že učit se jiný jazyk než angličtinu je ztrátou času, český lingvista a antropolog však jasně ukazuje, že úsilí udržet při životě či obnovit již mrtvé jazyky má význam – nejen etický, ale někdy i velmi praktický.
Ostravský básník Roman Polách je výraznou postavou současné české poezie. Autor tří sbírek, držitel Ceny Jantar a aktivní kulturní organizátor působí i jako pedagog a literární teoretik na Ostravské univerzitě.
Publikace psychologa i filmového publicisty nabízí cenný pohled na vnímání filmového média. Škoda jen, že se autor omezuje spíše na shrnutí poznatků zahraničních teoretiků.
Román o německém chlapci, který se po skončení druhé světové války ocitne v městečku osídleném výlučně Židy, sice obsahuje řadu komických scén, především ale pozoruhodně pracuje s motivem kolektivní viny a individuální odpovědnosti za vlastní činy.
Sbírka Kosti splňuje nároky, které lze klást na poměrně pozdní debut. Autor již nalezl svá témata, motivy, postupy a dovede přemýšlet nad tím, jak básně komponovat v rámci knihy. Ta má nicméně i nešvary, které jsou pro debuty charakteristické: ze začátku sice zaujme, ale postupně jí dochází dech.
S překladatelkou Dagmar Hartlovou o osobité poetice Tove Janssonové i o tom, co a proč se změnilo v revidované verzi vyprávění o skřítcích muminech.
Zamýšlené úvodní seznámení s genetikou určené mladším čtenářům je trochu hutnější, než by bylo nutné, vytyčený cíl ale plní a krom názorných ilustrací zaujme i snahou o nápravu jedné dávné genetické křivdy.
Pavouky zároveň ctím a zároveň si je protivím. Když vidím mezi větvemi stromu tu nádhernou síť, zviditelněnou na zázračný okamžik slunečními paprsky, jsem si jist, že ta kreativní stavba má velice blízko třeba k „lyrické abstrakci“ Bena Nicholsona. Ale zároveň vím, že je to krutá, smrtelná past.
Štěstí jako povinnost, autenticita jako iluze a seberozvoj jako byznys – Liv Strömquist v novém komiksu rozebírá současnou posedlost dokonalým životem s humorem, ironií i filozofickou hloubkou.
Milostná aférka M. M. s exotickou Maud, Paříž na přelomu tisíciletí a nijak závratná, ale typická francouzská kariéra jako splněný sen jednoho malého kluka vyrůstajícího s bratrem a poněkud despotickým otcem v normalizačních Čechách. Román o různých podobách lásky (nebo snad posedlosti)? O velmi dobrém jídle. O Paříži. O zrádnosti splněných snů. Jsou ale věci skutečně takové, jaké se zdají být?
Chytré chobotnice z Naylerovy předchozí knihy vystřídal v jeho loňské novele, která v češtině vyšla letos, jiný inteligentní živočich. Nikdy nekončící lidská honba za kly, k níž má každý pytlák své vlastní důvody, se v sugestivním líčení zprostředkovaném pohledem slonů a mamutů stává životně bolestnou.
Jaké objekty se při filmování označují jako „MacGuffin“ nebo „rudý sleď“? Proč se průměrná délka filmového záběru historicky výrazně snižuje? Co vědci mohou říct ke vzniku husí kůže? Kniha vystudovaného psychologa a filmového kritika je informacemi nabitá, ale současně i čtivá.
Jaké je to být doma v prostředí, které je nám zároveň cizí? Sociologické a politické zkoumání sebe sama, v němž se autor vyrovnává s vlastní sociální podmíněností a snahou se z ní vymanit, rozporem mezi homosexuální a dělnickou identitou a s potřebou úniku i návratu. Ukazuje, jaké to je, když je naše identita v konfliktu s normami prostředí, do kterého jsme se narodili.
Sametová revoluce nám otevřela dveře na západ – ale umožnila také vypořádat se s mnoha životními sny a plány, které přetrhla válka a odsun. Angela Kreuz barvitě domýšlí epizodu z života vlastního dědečka, který musel v Čechách zanechat svou lásku z mládí.
Bavorská spisovatelka Angela Kreuz se ve svém novém románu Taktwechsel (Změna taktu) vrací k pohnutým událostem česko-německých poválečných dějin, a to z dnešní perspektivy vnuků a vnuček.
