Básník, publicista a spoluzakladatel rybářského klubu vysvětluje, jak vysoké mají ryby duševní schopnosti a citlivost, ovšem následně bez rozpaků nepříznakově píše o jejich „zemědělské výrobě“ či „výrobním cyklu“. Což je paradox, který si nejživěji můžeme uvědomit právě o Vánocích…
Jan Zikmund přichází s přelomovým počinem – po šestadvaceti letech prvním výborem ze severoamerické poezie v českých překladech. Antologie nastiňuje pestrou realitu Spojených států a nahlíží pod povrch dnešního světa.
Současní básníci a básnířky nadělili čtenářům staršího školního věku antologii básní ušitých na míru. Vznikl tak pozoruhodný soubor, který k dětem hovoří jejich jazykem a v němž se tematicky střídá lehkost s vážností i každodennost s nadčasovostí dospívání. Především ale pootevírá dveře do světa „dospělé“ poezie.
Bývalá finská premiérka Sanna Marin se rozhodla přiblížit čtenářům nejen svoji politickou dráhu, ale zároveň zanechat i jasný politický odkaz pro budoucí generace mladých politiků. Dílo jistě inspirativní, ale zároveň i plné klišé, předvídatelnosti a do určité míry i naivity.
Společná práce dvou věhlasných komiksových tvůrců příběhovou formou vysvětluje, jak se dělá komiks. Pro školáky může být povzbuzením i praktickou příručkou, která poradí, na co se soustředit a kde neztrácet čas a energii.
Jak se překládají středověké rukopisy, co všechno (ne)zvládne AI nebo proč je dobré vidět Crichtonovy Vikingy? Nejen o tom jsme si povídali s akademikem a překladatelem Ondřejem Beránkem, čerstvým držitelem prestižní Turjuman Award.
Středověký muslimský vzdělanec Ibn Fadlán nebyl dobrodruh ani cestovatel, přesto se stal předlohou hollywoodského hrdiny. Jeho barvité zápisky z cest jsou dodnes nejcennějším zdrojem zpráv o kočovných obyvatelích euroasijských stepí.
Amadoka tematizuje zpochybňování paměti, identity i možnosti vypovědět minulost. Základní rovinou vyprávění je návrat vojáka, který po těžkém zranění přišel o paměť, do civilního života. Čtenář se spolu s ním snaží rekonstruovat jeho minulost z rodinných fotografií a útržkovitých vzpomínek jeho ženy Romany. Ta však zná velkou část jeho minulosti jen z rodinného vyprávění. Bude jí její hrdina věřit?
Kara Swisher je novinářka, které se podle některých podařilo „povýšit mezi šlechtu Silicon Valley tím, že psala o šlechtě Silicon Valley, často velice jízlivě“. Například jí připadá legrační sledovat nejbohatší muže světa, jak nabádají lidi, aby se vzbouřili proti systému, když onen systém dnes představují především oni sami…
Zatímco rodina na statku klidně spí, jejich domácí skřítek je vzhůru a obchází stavení, aby vše zkontroloval. V příběhu, díky překladu nyní přístupném i českému čtenáři, vypráví Astrid Lindgrenová o jedné idylické zimní noci.
Martina Malinová debutuje sebevědomou sbírkou veršů, která působí jako manifest za tělo. Právě ono totiž může takřka za všechno: za každou utrápenou matku, za každého apatického člena mužského rodu i za blížící se klimatickou a jadernou katastrofu. A může také za uhrančivou a syrovou sbírku české autorky.
Barnesovi patří ke smetánce irského maloměsta, mají dvě děti, jejich autosalon vzkvétá a vydělává, ale jen dokud nepřijde finanční krize. Dickieho žena Imelda začne po internetu rozprodávat nábytek, jeho dcera Cass se děsí, že nebude moct na univerzitu, syn Pídžej toho, že se rodiče rozvedou, a Dickie si začne stavět bunkr. Krize samotná zůstává v knize v matných obrysech, funguje jen jako rozbuška. Dickieho s Imeldou dožene temnota z minulosti, jež vrhne stín i na jejich děti.
Dá se rozvíjet AI empatická, soucitná a milující? Lukáš Sedláček tvrdí, že bychom se o to měli alespoň pokoušet.
Rozsáhlý román u nás zatím neznámého amerického autora je označován jako military sci-fi. Docela dlouho se přitom zdá, že bude přemýšlivější, než bychom od této nálepky čekali.
Díky crowdfundingovému nakladatelství Pointa letos debutovala Kamila Roučková. Její básnická sbírka lehce uhrane nápaditým názvem, který ovšem většině textů zrovna zdatně nesekunduje…
S překladatelkou z němčiny a nizozemštiny Janou van Luxemburg o zkušenosti s nebinárním jazykem při překladu Knihy krve, limitech češtiny i o tom, jak si můžeme v literatuře prožít to, co v realitě prožívají jiní.
Literatura s trans a nebinární tematikou se v posledních letech čím dál víc dostává do hledáčku českých nakladatelství. V zahraničí oceňované autofikce i starší, dnes již etablovaná a kultovní díla se dočkávají českého překladu. Oceňuje české čtenářstvo v zahraničí úspěšné experimenty? A proč v Česku pořád ještě nikdo nenapsal „velký genderově nekonformní román“?
Zdánlivě nesourodá dvojice děl autorky u nás známé především coby tvůrkyně příběhů z muminího údolí nabízí v jednom svazku nesentimentální popis letních dnů, které babička s vnučkou tráví na jednom z finských ostrůvků, a sbírku povídek, jejímiž hrdiny jsou někdy hraví a společenští, jindy osamělí a tápající, ale stále zvídaví dospělí.
Produktivní autorka literatury pro děti a mládež tentokrát oblékla knihu o jinakosti a síle přátelství do hávu pohádkové fantasy. Jednoduchý příběh se sympatickými duchy a bájnými zvířaty ale oslabuje nedostatečně propracovaný děj a ústřední postavy.
Jak vrátit do Říma poutníky, když jeho ulice dusí davy „rychloturistů“? Martin C. Putna nabízí řešení v provokativním antiprůvodci, kde s obdivuhodnou erudicí, nakažlivou vášní pro římskou kulturu a ironií sobě vlastní ukazuje město znovu, zcela jinak, způsobem, který nikoho nenechá chladným.
Literární zpracování příběhů z archivu Paměti národa, jejichž společným jmenovatelem je láska, představuje emocionální nápor i připomínku toho, jakou netušenou sílu v sobě dokáže najít ten, kdo opravdu miluje.
Mladý moldavský autor nejen poodhaluje vnitřní strachy vlastní i ty, jimiž trpí hlavní postava jeho románového debutu, ale přibližuje i svůj komplikovaný vztah k železnici, která v románu hraje důležitou roli.
Debut moldavského spisovatele ukazuje, jaké to je žít se vzpomínkami na dětství v zemi, která již neexistuje, mít matku v zemi, která oficiálně neexistuje, a čelit vnitřním démonům, o kterých si namlouváme, že neexistují.
Pět komiksových povídek opět vychází z osvědčeného konceptu: zaznamenaná vyprávění pamětníků zdramatizují scenáristé a kreslíři. Někdy konvenčně, jindy vynalézavěji.
Povídková Antarktida irské spisovatelky Claire Keeganové spojuje zdánlivě nespojitelné – irský venkov a horký americký jih. Mistryně krátkých formátů už ve své prvotině ukazuje, že k vylíčení silného příběhu jí bohatě stačí pár stránek. Byla by ale škoda kvůli tomu sbírku rychle zhltnout. Spíš je záhodno dávkovat si povídky na líné zimní večery a dopřát jim prostor pro doznění. Některé z nich možná jen lehce křupnou pod nohama a vytratí se, jiné vám jako mráz zalezou pod kůži a už neodejdou.
Nezvyklý titul nového románového příběhu Ivy Procházkové, královny české literatury pro děti a mládež, odkazuje k hlavnímu hrdinovi a vypravěči: Džojo je jeho jméno, jedenáct a čtvrt jeho věk. Snadno tak lze odvodit i doporučený věk čtenářů.
„Na tom filmu není nic přehnaného,“ řekla mi Naid. „Takhle to u nás je.“ Naid se narodila v Íránu dva roky před Islámskou revolucí a vyrůstala tam v době nejhorších represálií. Teď žije ve francouzském Lyonu.
Tři hry dánského dramatika otevírají svět plný jemných i drsných momentů, v nichž člověk zápasí s neviditelnými silami systému, technologií i vlastních vztahů. Autor dokáže z drobných situací vystavět obraz současnosti, který zneklidňuje svou pravdivostí.
Byl únos Sabinek aktem civilizovaného národa? I s odkazem na něj tvrdí historik Stephen Kershaw, že staří Římané ctili i aspekty své historie, které by jejich řecké protějšky považovaly za typicky barbarské. A snaží se kategorii „barbar“ – tedy ten, kdo mluví nesrozumitelně, „brblá“ – lépe porozumět.
