Mělo by to zaznít rovnou zkraje: kniha s názvem Vnitřní tvrz. Úvod k Hovorům k sobě Marka Aurelia vydaná na začátku roku 2025 (s vročením 2024) nakladatelstvím Dauphin se nepovedla. A to je ještě eufemismus.
Pavel Hak pokračuje ve své tradici příběhů plných násilí a sexu, tentokrát se ale v románové fresce široce rozkročil v čase i prostoru.
Světový den čokolády se slaví 7. července. Právě toho dne roku 1550 se měla dostat do Španělska, odkud se pak šířila dál po kontinentu. Co tím náš světadíl všechno získal? A jak na přítomnost kakaa a čokolády reagovala zdejší kultura?
„Lenka Reinerová se programově obklopovala mladými lidmi. Mě také pozvala do svého bytu na Plzeňské ulici. Moc hezky se s ní povídalo a nemusela to být jen intelektuální témata, mluvila prostě běžně o životě. Vyprávěla způsobem, jakým psala knížky. Když jsem je četla, měla jsem pocit, že ji slyším,“ vybavuje si během následujícího rozhovoru germanistka Monika Loderová.
Ve vyprávění oceňované autorky ožívá nejenom příběh holčičky, kterou kdysi zvedl do výšky sám prezident Masaryk, ale také příběh symbolů, nezdolnosti, hledání domova a životní síly.
Poslyšte strašlivý příběh z časů AI! Odevzdal jsem před pár dny po čtyřech měsících tlustý překlad – možná na delší dobu svůj poslední –, a protože bych chtěl v následujících měsících psát hlavně „svoje věci“, napadlo mě zkusit, jak je na tom s psaním umělá inteligence. Abych viděl, jestli to má vůbec ještě cenu…
Intimní a zároveň ostře ironická sonda do života ženy, která se vyrovnává se smrtí svého bratra-dvojčete. Autorka v rozhovoru odhaluje, jak svou osobní zkušenost s osamělostí a ztrátou blízkého člověka přetavila do literární podoby, a hovoří o tom, jak jí humor a útržkovitá forma pomáhají zpracovat i ta nejbolestnější témata.
Debutový román zachycuje několik let života mladého Čecha v současném (resp. předpandemickém) Berlíně. Je napsaný čtivě, dbá na dějovou srozumitelnost a nabízí nosné téma; lze tedy říct, že oplývá základními atributy dobré prózy.
Prvotina americké autorky je pozoruhodná ve více ohledech, vyniká však jeden: role iniciativních, mocných a bojovných postav tu téměř výhradně zastávají ženské hrdinky; kladné i záporné.
Kniha Hus vo veľkomeste se v rámci ocenění Anasoft litera probojovala do desítky nejlepších prozaických slovenských knih vydaných v minulém roce. Hlavním námětem sbírky povídek je vztah mezi matkou a dcerou.
Přáním Lenky Reinerové bylo vybudovat v Praze Muzeum Egona Erwina Kische. „Chtěla na to od města získat jeho dům, ale já jsem si říkala, že to asi nebude tak jednoduché, aby magistrát dal Lence dům v nejexponovanější ulici v centru Prahy. Ale Lenka tou představou žila a myslela, že se jí to podaří,“ objasňuje okolnosti, které předcházely vzniku Pražského literárního domu autorů německého jazyka Markéta Mališová.
Co z české literatury rezonuje v Íránu, jak těžké je přeložit českou knihu do perštiny a co číst, když dojde na Írán?
Polská básnířka a psycholožka se ve své nejnovější sbírce nebojí bezohledně pošlapat všechny morální jistoty, které si moderní člověk snad ještě drží. Malé povinnosti jsou velice drsným nárazem na beton.
Nedávno zesnulý básník a esejista Jan Suk se v knize esejí zamýšlí nad tím, jakou roli hraje v opeře příroda a jak s pomocí přírodní tematiky „přenáší svou vitální a magickou moc na publikum“. Může být taková působnost přírody v opeře i uzdravující?
V novém komiksovém románu Daniela Clowese hlavní protagonistka pátrá po rodičích, kteří ji v dětství opustili. Autor do příběhu míchá podivné spolky a sekty, hlasy ze záhrobí a trochu apokalypsy.
Dybuk je postava z židovského folklóru. Zbloudilá duše, která posedne živého a nechá ho stát na půl cesty. Co když si každý neseme svého dybuka? Osvobozených nevěst je v Jehošuově románu víc, než se na první pohled zdá.
Vizuálně podmanivá kniha přibližuje medúzy v celé jejich přízračné kráse. Jen škoda, že od nich autor až příliš často odbíhá jinam.
„Kdo neporozumí emocionálnímu šoku, který pro Izraelce představoval 7. říjen, nemůže porozumět tomu, co přišlo potom,“ napsal nedávno pro Die Zeit, v eseji nazvané Strachy, jež se zdály být minulostí, ožívají, Benjamin Balint, americko-izraelský spisovatel žijící v Jeruzalémě. Čím složitější se stává situace na Blízkém východě, tím více si uvědomuji, kolik je v tom pravdy.
„Můj otec se znal s Lenkou ještě před válkou, pohyboval se v obdobných kruzích. Ti lidé něčemu věřili a pak se jim to různě rozbíjelo, nějak se s tím potýkali a většinou skončili jako velmi smutní lidé. Ona ne. Ona je prostě kompaktní, nedala si to rozbít, věděla, co je správné,“ vzpomíná na Lenku Reinerovou její překladatelka do češtiny Olga Walló.
O queer a homosexuální tematice ve vlastní tvorbě i v současné tchajwanské literatuře obecně. Tchajwanský spisovatel a vysokoškolský pedagog Chi Ta-wei vysvětluje, proč ho vedle žánru sci-fi zajímají i mangy a proč obdivuje českou překladovou tradici.
Patnáct povídek, patnáct nahlédnutí do nejrůznějších rodin a vztahů. Romské spisovatelky z klubu Paramisara mají co říct a pracují na tom, aby jejich hlasy byly slyšet.
Prizmatem životních osudů pěti hrdinů z různých dob moderní pražské historie zkoumá americký historik vztah aktuální většiny k příslušníku menšiny. Dobře se přitom ukazuje, že kdo je menšinou a kdo většinou, se v minulosti několikrát převrátilo.
V románu Tchyně, třetím, který vychází česky, se Moa Herngren vrací k otázce, jak může konflikt dvou blízkých lidí zajít tak daleko, že se jeden z nich rozhodne zcela přerušit vzájemné kontakty.
Írán: země dvojí literatury, cenzury, ale také mistrů sociálních sítí, kde měl na státem zakázaném Twitteru účet i ministr zahraničí.
Pokus zcela se odříznout od okolního světa je v měřítku celé vesnice nejspíše od začátku odsouzen k nezdaru, autorce však jde o více než jen o humorné vykreslení bizarních situací, k nimž takový plán nevyhnutelně vede.
Pátá do češtiny přeložená kniha italského teoretického fyzika a spisovatele bere čtenáře za horizont černých děr, jejichž budoucnost možná není tak temná, jak jsme si dosud mysleli.
„Používala takový jednoduchý průzračný jazyk, který byl ale jako na dřeň otesaný. To mám hrozně rád, když se takhle píše, je to velké umění neschovávat se za nějaké velké metafory, neztrácet se v textu. Měla klidný tón vyprávění, čisté, krásné, průzračné věty,“ komentuje autorský styl Lenky Reinerové Jaroslav Rudiš.
„Fear is in the air,“ píše Rui Zink ve své Instalaci strachu, když parafrázuje známou píseň o lásce. Jenže tentokrát není ve vzduchu opojení, ale systematicky šířená úzkost. Strach se může v duchu písně skrývat kdekoliv: v šepotu stromů, v hukotu moře, v očích kolemjdoucích. Mnohem jednodušší ale je, když ho stát nechá nainstalovat rovnou k lidem domů. Bez zbytečného odporu, „pro vaše dobro“.
Jako „hřiště zábavných spekulací“ pojímá ilustrátor Boardman ufologii pro dospělé i teprve dospívající čtenáře. Jemu samému kniha slouží jako prostředek, jak uchopit a snad i kategorizovat vizuální pestrost mimozemšťanů i jejich vesmírných lodí. Jen musí nechat stranou možnost, že jsou neviditelní nebo na sebe dokážou brát různé podoby včetně té nerozlišitelně lidské.
Chvíli jsem si doopravdy myslela, že umění je zásadní ingrediencí naší národní identity. A také to i řekla.
