Knižní výprava do historie objevování chemických prvků příliš nepřekvapí a sází hlavně na osvědčené příběhy, ale vyváženým spojením slova a obrazu si čtenáře snadno získá. A ačkoli jde o obrazového průvodce, autor dává na odiv i svůj popularizační um.
Hvězda světové knižní ilustrace přichází s novou knihou po dlouhých sedmi letech. Je to okouzlující a působivé jako vždy, jen čtenář marně pátrá po tom, proč to autorovi tak dlouho trvalo.
V březnu uplynulo 90 let od narození opomíjené britské experimentální autorky Ann Quin. Ve svém díle částečně navazuje na Virginii Woolfovou, ale zároveň předznamenává postmoderní postupy. Stěžejní je pro ni tělesnost, motivy násilí a smrti.
Literární překladatelka – to je pro Kateřinu Klabanovou vysněné povolání. Přeložila na pět desítek knih z němčiny a angličtiny. Vedle beletrie pro dospělé se zaměřuje i na jazykově hravé, přitom tematicky závažné knihy pro děti a mládež. A její jazyková kreativita nezůstává bez povšimnutí, nominace na Cenu Muriel a Zlatou stuhu jsou toho důkazem.
Vyučená knihkupkyně a začínající literární překladatelka Susa Wolfrum se naučila česky díky divadlu a překlad chápe jako inscenaci textu v jiném jazyce. K prvnímu překladu z češtiny, kterým byla próza Elsy Aids Přípravy na všechno, ji nasměrovalo vítězství v překladatelské soutěži. A jaké záludnosti skrýval převod česko-tchajwanské perspektivy do německé kultury v novele Ostrov duchů od Kláry Wang Tylové?
Odpoutání se od minulosti, nový začátek v odlišné kultuře, srdce toužící po čisté lásce a hledání sebe sama. To vše nabízí prvotina nadějné íránsko-nizozemské spisovatelky.
Krátké nahlédnutí do světa, který v dané podobě sice nikdy neexistoval, ale kdyby se evoluce vydala po trošku odlišných cestičkách, klidně mohl. Netradiční naučná kniha pro menší čtenáře sice občas popouští uzdu fantazii, také však ukazuje, že skutečnost je někdy stejně úchvatná jako nejsmělejší představy.
Ladislav Mňačko napsal v šedesátých letech minulého století krátký román či spíš novelu Jak chutná moc. Je to u nás první pokus o anatomii mocichtivosti, a to na jednom příkladném politickém exempláři. Navíc je to pokus představit politiku jako rajón, v němž je mocichtivost zabydlena.
Finka Maria Turtschaninoff v rozhovoru vypráví o nacházení neotřelých postav, tvůrčích krizích i o tom, proč její román Usedlost oslovuje čtenáře od Ázerbájdžánu po Čínu.
Nekompromisní lidskost je zbraní celospolečenské kritiky ve verších Iryny Zahladko. Připojte se i vy ke svazáctvu!
Motivy původní verze příběhu o Modrovousovi slouží v románu americké spisovatelky spíš jako atmosférická kulisa než jako nosné prvky děje. Děj táhne slušně vystavěná detektivní zápletka, avšak oproti autorčiným předchozím knihám je romantická linka schematická a některé vedlejší postavy působí jen jako prostředky k dokreslení prostoru.
Média i „hlas lidu“ mají víceméně jasno: čtení, čtenářství, čtenářská kultura jsou v krizi; přestáváme číst; a pokud ne, tedy alespoň přestáváme umět číst se soustředěním a porozuměním. Různé výzkumy u nás i v zahraničí tento trend tak úplně nepotvrzují, ale na druhé straně ho ani nejsou s to vyvrátit opačnými zjištěními. Tedy: čte se, ale úroveň čtenářské kultury klesá.
Překladatelka Marta Eich má dobrý přehled o německojazyčné literární scéně, protože žije v Berlíně, kam se odstěhovala po studiu bohemistiky a translatologie na FF UK. Názvem článku připomínáme jeden z úspěšných románových titulů, který přeložila, a poukazujeme jím i na ojedinělou zahraniční perspektivu: v čem bezprostřední kontakt s německým knižním světem usnadňuje překladatelce práci, a co naopak z odstupu už „není tak vidět“?
V posledním románu tureckého nobelisty se na fiktivním osmanském ostrově stane morová epidemie katalyzátorem vraždy, revoluce a vzniku nového národa.
Básník a překladatel Pavel Novotný připouští, že ztratil ostych, „tu převelikou úctu před originálním textem“, už během vysokoškolského studia. Vděčíme mu za překlady děl dnes takřka stoletého Gerharda Rühma, klavíristy a předního představitele vídeňské moderny, nebo dadaisty Kurta Schwitterse. Přitahuje ho takzvaně „nepřeložitelná“ poezie, „jak“ mnohem spíš než „co“.
Mnoho jazyků, nespočet domovů, jediná paměť. Průvodce krajinou židovské literatury nás vede po modrobílé značce vinoucí se po tři tisíce let.
Vládní koalice prohrála senátní a komunální volby, a místo aby začala pracovat na zlepšení poměrů v podstatných oblastech, pustila se do toho, co jde populistům nejlépe. Do kulturní války.
Dánský dramatik Thomas Markmann chce na jeviště přivádět obyčejné lidi a klasickým textům, včetně Shakespeara, podle něj někdy nejlépe posloužíme, když se jich přestaneme bát.
Téměř sedmdesát let starý argentinský komiks má i dnes svou působivost. Zub času je znát hlavně v pomalejším tempu a dlouhých dialozích. Český čtenář žasne především nad tím, jak nadčasoví uměli scenárista i kreslíř být.
Norský spisovatel sámského původu Sigbjørn Skåden obdržel letošní prestižní Cenu Severské rady za literaturu. Ocenění po pětatřiceti letech získává dílo napsané v sámštině. Vítězný román propojuje detektivní zápletku s rodinnou historií a temným dědictvím asimilační
politiky vůči Sámům.
Vítejte ve světě staré Indie, kde čas neplyne pouze lineárně, kde probíhají působivé metamorfózy a různí tvorové se vyjadřují řečí, která je lidem srozumitelná. V centru románu Vítězné město stojí silná ženská postava, jež se dožije téměř půl třetího století. S protagonistkou sledujeme vývoj bájné říše Bisnagy včetně dynamiky idejí, které zpočátku zajišťují společenskou soudržnost, ale navzdory jejich zdánlivě nadpozemské síle se jejich magie časem vyčerpá.
Autorka, překladatelka, neúnavná organizátorka a iniciátorka nejrůznějších literárních a divadelních akcí: Martina Lisa vyrůstala v Praze, univerzitní studium absolvovala v Lipsku, kde dnes také žije a tvoří. Byla by ráda, kdyby zájem o českou literaturu v Německu byl dlouhodobý.
Katharina Hinderer se už více než dvacet let věnuje překládání v oblasti filmu a literatury. Překládá komiksy, naučné knihy, beletrii i literaturu pro děti a mládež. A sní o tom, že si jednou založí vlastní nakladatelství a vydá tituly podle svého gusta.
V posledních dnech diskutovaný projev Radky Denemarkové z frankfurtského knižního veletrhu zdůrazňuje nedělitelnost literatury a politiky, apeluje na lidská práva, podtrhuje důležitost demokracie a roli literatury jako nástroje morálky. Proslov svět dělí na „my“ versus „oni“ s tím, že Radka Denemarková v textu vystupuje jako arbitr morálky, protože literatura je nejvíc.
Čtenářsky oblíbený autor se ze sci-fi žánru přesouvá k dobrodružné fantasy ve středověkých kulisách, v níž srozumitelně zprostředkovává lidskou příchylnost k náboženství a ochotu slepě uvěřit snadným řešením. To podstatné z jeho tvorby ale zůstává zachováno – význam osobní odvahy a dětského přátelství.
Novinářka Rika se kvůli rozhovoru s foodblogerkou obviněnou z trojnásobné vraždy začne učit vařit a objevovat rozkoš z jídla. Román otevírá v Japonsku aktuální téma misogynie a společenského tlaku na ženské tělo, byť se jeho ambiciózní záměr ne vždy daří naplnit.
Prestižní středoevropskou literární cenu Angelus letos získala Kateřina Tučková za román Bílá Voda. Autorka uspěla také v hlasování čtenářů a ocenění si odnesla i polská překladatelka knihy Julia Różewicz.
Debutový román se hrdě hlásí ke svým vzorům v hrdinské fantasy. A i když v základní premise pokulhává, vše zachraňuje skvělá směs situačního humoru v podání postav unavených válkou.
Berlínský slavista, překladatel a nakladatel Ruben Höppner srší nakažlivou energií a entuziasmem. Od roku 2024 vede berlínské nakladatelství Anthea, s jehož programem se zaměřuje na literaturu střední a východní Evropy. Za poslední dva roky vydal pod touto značkou desítku českých knih. Sám také z češtiny překládá, jeho prvním literárním překladem byl Berlínský zápisník Dory Kaprálové.
Ve Vykloubeném čase protíná křivku osobní historie anglisty a shakespearologa Martina Hilského vertikála nadčasových literárních děl, jimž se většinu života profesně věnoval. Kniha je inspirativní nejen pro filology.
