Souostroví Gulag je nejrozsáhlejší literární svědectví o praktikách sovětského režimu, o stalinských represích a o systému pracovních táborů, které sovětský režim k těmto represím využíval. Toto monumentální dílo má téměř 1700 stran, je rozdělené do tří dílů a Solženicyn na něm v utajení pracoval deset let, od roku 1958 do roku 1968. Nakladatelství Academia nyní přichází s prvním úplným vydáním této knihy v češtině.

Román světoznámého irského prozaika Columa McCanna přibližuje osudy Romů v zemích východního bloku na ploše téměř celého 20. století. Zoli prožívá dětství v době, která pro její lid znamená období nejhoršího pronásledování. Rodina je vyvražděna Hlinkovou gardou a romská skupina, ve které pak v péči dědečka vyrůstá, se musí neustále skrývat. Je to však také doba, kdy se sžívá s cikánskými tradicemi a především poznává sílu a moc hudby, která celému společenství pomáhá přežít.

Tiller v románu mistrně zachycuje patologii rodinných vztahů, destruktivní partnerskou komunikaci i pocity vyhoření, čímž plasticky portrétuje celou jednu generaci. Absence jakéhokoliv měřítka objektivity vyústí zákonitě v to, že výsledkem nebude jasná (a plochá) portrétní fotografie, ale spíš trojrozměrný, byť mírně rozostřený pohled skrz 3D brýle.

Román Rossija – obščij vagon byl poprvé publikován v roce 2006 v časopise „Novyj mir“ a okamžitě vyvolal bouřlivé reakce mezi čtenáři i kritiky. Vzápětí byl, ještě jako časopisecké vydání, nominován na prestižní literární cenu „Nacionaľnyj bestseller“. V roce 2007 vyšel knižně v nakladatelství Limbus Press a dosud byl přeložen do deseti evropských jazyků včetně angličtiny, němčiny, francouzštiny a italštiny.

Setkání se současnou nejmladší polskou poezií je osvěžující – najdeme v ní množství různorodých básnických jazyků. Hledajících, hravých, odhodlaných, váhajících, brutálních, jemných, kosmických i groteskních.

Kronikář čchanového buddhismu z 9. století známý už i našim čtenářům, mnich jménem Šu‑la‑ce, nás v této práci seznamuje se zráním, a formováním učení slovutného opata Lin‑ťiho na břehu řeky Chu‑tchuo, který dodnes patří k nejvíce oceňovaným a nejznámějším postavám čínského buddhismu.

Heslář české avantgardy je kolektivním projektem, jehož cílem je rekonstrukce vybraných stěžejních pojmů a konceptů, které česká umělecká avantgarda zavedla zejména do literatury a výtvarného umění.

Pražské nakladatelství dybbuk vydalo už třetí překlad z bulharštiny během čtyř let. Po povídkovém výboru Aleka Popova (Zelný cyklus, 2008, přel. Ivana Srbková) a románu stejného autora (Mise Londýn, 2010, přel. David Bernstein) se dostalo i na knihu převážně erotických legend, pohádek a humorek z Bulharska a Makedonie.

Konec stříbrného věku je sžíravá satira plná černého humoru, reagující na problém stárnoucí populace. Z rozkazu Ministerstva práce a zdravotnictví má být učiněno následující: všichni japonští občané starší 70 let se povinně zúčastní programu vzájemného vyvražďování, v jehož rámci bude tato obtížná část populace značně redukována, a tím pádem odpadne současné vládě alespoň jedna nepříjemná starost...

Při prvním setkání čtenáře s knížkou, při jejich vzájemném seznámení, hraje bezesporu velkou úlohu titul knížky. V případě této sbírky poezie si nejeden z nás může pomyslet - chce snad autor básní, který je pojmenoval jako „Banality“, hrát se čtenářem hru plnou ironie?

Těžko bychom hledali jiné téma českých a středoevropských dějin raného novověku, které by bylo tak populární a zároveň dodnes tak málo pochopené, jako je alchymie spojená s vládou císaře Rudolfa II. (1552–1612). Nemá na tom zdaleka vinu pouze známý filmový opus ze začátku 50. let minulého století, neboť ten jen převzal schematický obraz „rudolfínské alchymie“...

V románu Co svět světem stojí se ledacos točí okolo mrakodrapů Světového obchodního centra. Nepíše se však rok 2001 a věže se nehroutí k zemi, je rok 1974 a sedmého srpna ráno se ve výšce čtyř set metrů mezi nedokončenými a dosud neobydlenými budovami objeví lano – a na něm provazochodec.

Rubrika "Světová literatura" časopisu Host je v čísle 3/2011 věnována vlámské literatuře. Obsahuje esej vysokoškolského učitele a publicisty Toma Van Imschoota Jak byla vynalezena vlámská literatura. Ukázky z románu Cukrová vata (Suikerspin) Erika Vlamincka a románu My (Wij) Elvise Peeterse z nizozemštiny přeložila Martina Loučková. Ukázku z románu Hlídač...

Autoři se v tomto svazku pokouší představit literární dějiny netradičním způsobem. Jádrem jejich přístupu je pokus vyprávět příběhy literárních textů v jednotlivých letech sledované periody tak, aby vynikly jejich vzájemné vazby a střety.

Kniha Rosina Gibelliniho je první syntézou, která čtenáře do hloubky seznamuje s hlavními teologickými proudy 20. století, a to od jeho počátku až po pád totalitních režimů ve střední a východní Evropě.

Současná mexická autorka Guadalupe Nettel své postavy obnažuje na kost, odhaluje jejich strachy, obsese, mánie.

Český překladatel-hispanista Miloslav Uličný se rozhodl přeložit Máj do španělštiny s respektem k jeho formálním složkám, bez nichž je v originálu nemyslitelný.

Bible je nejrozšířenější kniha na světě. Byla přeložena do více než dvou tisíc jazyků a odhaduje se, že jen v posledních dvou stoletích se prodalo šest miliard biblí. Autorka v tomto klíčovém pojednání sleduje proces utváření Bible a odhaluje, jak složité a vnitřně rozporuplné literární a teologické dílo...

První urzidilovská monografie v němčině s řadou citátů z knih i korespondence, bohatým obrazovým a zvukovým materiálem na CD s názvem „Der böhmische Akzent“ („Český akcent“) ukazuje Johannese Urzidila jako „humanistu v nehumánních časech“.

Johannes Urzidil nás přivádí do Prahy dvacátých let a názorně líčí nabitou tvůrčí atmosféru, v níž se pohybovali tehdejší velikáni literatury a výtvarného umění, k nimž patřil i on sám.

Příběh je rozprostřen do dlouhého období pětadvaceti let i velkého prostoru - dějištěm je nejprve kraj Chaco na severu Argentiny, potom se přesouvá do metropole Mexika. Formálně je vyprávěním v první osobě k nepřítomnému posluchači, ústřední postavou je bezejmenný emigrant, který v době vojenské diktatury v rodné Argentině žije v mexickém exilu.

Na lavičce v parku sedí holčička a pláče. Ztratila panenku. Franz Kafka, který se svou družkou Dorou Diamantovou právě pobývá v Berlíně, si děvčátka všiml a chce je utěšit.

Soubor Bernhardových nejranějších prozaických textů – většinou novinových příspěvků z let 1950 až 1956 – je poprvé takto souhrnně představen českému čtenáři.

Jednou z vědeckých senzací konce 20. století byl objev velké potopy, která kolem roku 6700 př. n. l. vytvořila dnešní Černé moře. Tehdy se prolomil pevninský most mezi Středozemním mořem a sladkovodním Euxeinským jezerem.

Že Západ má v sobě, ve svém civilizačním úspěchu, již připraven svůj zánik – tato hrozivá, ale současně i temně přitažlivá myšlenka se vracela znovu a znovu, ve chvílích krizí různého druhu, celozápadních i lokálních i jen personálních, autorských.

Mrtvorozená Eliška Frankensteinová je oceňovaná existenciální detektivka o bezduché dokonalosti. Autor svým formálně dokonalým, rytmizujícím textem ironicky zpřesňuje proslulou větu, že „peklo jsou ti druzí“.

Autorka v duchu moderního vyprávění o tzv. místech paměti přibližuje příběhy své vídeňské rodiny se židovsko-katolickými kořeny, kterou politické okolnosti rozptýlily po celém světě (jeden z bratrů se prosadí jako fotbalista v Anglii, zatímco druhý se protlouká v barmské džungli ve vojenském mundůru a sestra Katzi zmizí v Kanadě).

Tématem loňského románu Evy Menasse je sedm smrtelných hříchů – lenost a obžerství, chtíč a marnivost, hněv, závist a lakomství. Autorka pátrá po tom, co z těchto archaických vzorů, jež určovaly normu lidského chování po celá staletí, zbylo v dnešní postmoderní době.

Tento Buarqueho román z roku 2009 žánrově patří mezi rodinné ságy, propojující osudy konkrétních avšak fiktivních osob s osudy země a historickými událostmi. V podání Chica Buarqueho však tento žánr prošel jistou úpravou pro netrpělivého čtenáře 21. století.

Román Křišťálová doba (1990) je první z velkých děl slovinského prozaika Lojze Kovačiče (1928–2004), které vychází v českém překladu. Jedním z typických rysů tohoto románu i většiny jeho dalších děl je autobiografičnost a také introspektivní a místy až svědecký charakter výpovědi, která se ale prolíná také se vzpomínkami nebo sny.