Oskar Ed v labyrintu snů a halucinací
Po devíti letech se Branko Jelinek vrací s dalším rozmáchlým příběhem Oskara Eda. A dílo je to opět v mnoha ohledech mimořádné. Jen až příliš kryptické.
Po devíti letech se Branko Jelinek vrací s dalším rozmáchlým příběhem Oskara Eda. A dílo je to opět v mnoha ohledech mimořádné. Jen až příliš kryptické.
S ukrajinskou spisovatelkou Jevhenijou Kuzněcovou o potřebě zachytit obyčejnost uprostřed chaosu, o síle detailů, které mizí z paměti, i o tom, proč se také v době tragédií musí psát s humorem.
Tchajwanský prozaik Syaman Rapongan ve svých dílech propojuje mytické příběhy kmene Tao s moderní realitou, aby ukázal hluboké sepětí člověka s oceánem. Moře je pro něj i jeho hrdiny nejen zdrojem obživy, ale i metaforou identity, tradice a vzdoru vůči asimilaci.
Jak mám rád Francii, tak je mi z duše protivné, že považuje za svého národního hrdinu taky Napoleona Bonaparte. I jeho velkolepá vojenská tumba, sarkofág umístěný do majestátní síně v pařížské Invalidovně, patří k nejoblíbenějším pařížským turistickým atrakcím.
Kouzelný vláček v podání tchajwanského autora a českého ilustrátora proveze malé cestovatele od čtyř let krásami tchajwanské krajiny, navštíví s nimi domorodé kmeny i významné památky a přiblíží jim tak celé století tamní železnice.
Český výbor z mnohaleté badatelské práce slavistky Veroniky Tuckerové, působící na Harvardově univerzitě v Cambridge, se zaměřuje na československou reflexi díla Franze Kafky v literatuře, výtvarném umění, hudbě, divadle i filmu v období vymezeném Kafkovým úmrtím a pádem komunismu.
Ve své nejnovější sbírce Klára Goldstein dokazuje, s jakou citlivostí je možné pracovat s dějinnými reáliemi i politickým tématem. Po přečtení některých veršů se sice může objevit pocit prázdna, vyvažují ho však nevšední obrazy a autorčina schopnost oslavit okamžik těmi správnými slovy a vytvářet prostor pro osobní revoluci.
Literatura a výtvarné umění spolu odpradávna úzce souvisí, říká španělský spisovatel a kurátor Enrique Juncosa. Pro pražský DOX připravil historicky první výstavu věhlasného katalánského umělce Miquela Barcelóa v České republice.
Esejistická kniha nabízí introspektivně laděný, ale rozporný pohled na život kazašských pastevců v „čínském Sin-ťiangu“. Autorka píše z pozice osadnice chanského původu a její vzpomínky odhalují spíše zkušenost čínských kolonistů než místních Kazachů. Kniha tak ve výsledku reprodukuje oficiální obraz Sin-ťiangu, v němž jsou turkické národy redukovány na matnou kulisu hlavního příběhu čínského „pokroku“.
Série brutálních úmrtí několika narkomanů znepokojuje havířovské vyšetřovatele. Pachatel, který sám sobě dal jméno Čistič, zanechává na místě činu falešné stopy a vzkazy. Kolik mrtvých se ještě objeví?
„Pořád je za tím ta goethovská idea, že něco jako kánon světový literatury existuje. Snažíme se vydávat to, o čem si myslíme, že je to trošku nadčasové,“ prohlásil v jednom rozhovoru Jaroslav Tvrdoň z nakladatelství Rubato. Próza brazilského romanopisce Osmana Linse ve zkoušce časem bezpochyby obstála a vnímat ji jako nadčasovou je zcela namístě.
Bývalé Sudety jsou oblastí opakovaného vyhánění, v níž se později zvláště silně projevoval „socialistický dezurbanismus“ a snaha komunistického vedení o pokud možno co nejrychlejší vytěžení všeho použitelného. Jaké dědictví tam ale zbylo?
Jak si vede česká literatura v nizozemské jazykové oblasti? Jak ji hodnotí nizozemští a vlámští recenzenti? Které tituly v nizozemštině v sezoně 2024/2025 vyšly a co se chystá?
Jak se v současnosti proměňují knihovny jako budovy i jako instituce? Jsou pouhým místem na regály s knihami, nebo spíš otevřeným prostředím pro setkávání a komunitní život, jakýmsi obývacím pokojem města či obce? Jak a pro koho se vlastně dnes knihovny stavějí a mají do návrhů promlouvat také jejich uživatelé? Proniká knihovní prostředí i na stránky finské beletrie?
Jaké to je, když máte za bratra někoho, kdo umí kouzlit a proklínat? Nic moc, pokud je tak sebestředný, vztahovačný a zákeřný jako Itó.
Když chce autor do svého textu vložit příliš mnoho nesourodých témat a motivů, ale chybí mu jasný záměr, může se stát, že ke čtenáři dolehne jen malá část. Ku pomoci není ani rozvleklost románu: v záplavě slov pak zapadnou i myšlenky a pasáže, které se povedly.
Noční dobrodružství a malý bobřík odvahy, to je stanování u lesa bez rodičů. Jednoduchému příběhu o objevování přírody a samostatnosti vévodí pastelové ilustrace.
Když jsem vzala ze stolu mobilní telefon svého spícího muže (měla jsem za to, že patří dceři), ozvalo se z něj: Dobrý den, s čím vám dnes mohu pomoci? Když se muž probudil a já mu o tom řekla, vyděsil se a chvíli telefon odmítal vzít do ruky.
V současnosti mezinárodně nejúspěšnější německy píšící spisovatel Daniel Kehlmann napsal román o nejlepším filmaři éry němého filmu – rodákovi z Roudnice nad Labem G. W. Pabstovi. I Kehlmann má k filmu blízko. Je synem filmového a televizního režiséra, sám píše filmové scénáře a zároveň má stále bohatší zkušenosti také s filmovými adaptacemi svých literárních děl.
Ondřej Fibich působí jako neúnavný autor – píše stále nové knihy, které spadají do celé řady žánrů. Co je ale důležité – a co dokládá i jeho nová sbírka Osamělý argonaut – je neúnavný i v hledání poctivé básnické výpovědi.
Známý lékař v knize uvažuje o literatuře, náboženství, a především o medicíně. Díky širokému společenskému kontextu jsou ale jeho úvahy, zvláště o proměnách západního vnímání autority, hodné doporučení. I pro ty, kteří si dosud mysleli, že je lékařství ani Pavel Pafko nezajímá.
Další návrat Evžena Bočka k úspěšné ukončené sérii vzbuzuje spíše rozpaky. Jeho humor ztrácí jiskru a je zatížený stesky na ohlupující vymoženosti současnosti.
Mluví německy a myslí si, že jsou Češi. Markéta Pilátová napsala zdánlivě historický román z prostředí českých Němců v Brazílii v 19. století. Její hlavní hrdina, kluk probíjející se dobrodružně životem, objevuje a sceluje odlišné světy Evropanů a indiánů, misionářů a vyznavačů domorodých kultů, přistěhovalců doufajících v lepší budoucnost, válečníků i botaniků. Němců a Čechů.
Střípky z kubánských dějin, diapozitivy násilí, absurdity a groteskna. Sto jedna krátkých textů bez vlastních jmen a bez kontextu ilustruje příběh „krásného, zeleného, nehynoucího, věčného ostrova“, který všechno a všechny přežije.
Plechová skříň v opuštěných kasárnách slouží v románech Ztracený v povětří a Strach nad řekou nejenom jako brána do minulosti, ale především podporuje dětskou představivost a odvahu. Právě chuť „vymýšlet si vlastní věci“ je něco, co se Stanislav Beran snaží ve svých čtenářích probouzet.
Mezi Starým a Novým světem se pohybuje hrdina nového románu Markéty Pilátové, český Němec a emigrant v Jižní Americe. A také osciluje mezi evropskou racionalitou a spiritualitou přírodních národů.
Memoáry předního českého historika odhalují jen málo o jeho osobním životě, o to cennější jsou jako sonda do dějin české historiografie.
Dokumentární verze jednoho příběhu Palánovy úspěšné knihy o samotářích těží především z toho, že se režisérovi podařilo otevřít nitro hlavních hrdinů – stárnoucích, ale spontánních a komunikativních dvojčat usazených na Šumavě.
Finská autorka Kiba Lumberg sleduje v částečně autobiografickém románu dospívání romské dívky Memesy, která se vzepře patriarchálnímu řádu své rodiny i diskriminaci většinovou společností. Její příběh o útěku, hledání svobody a právu být jiná je zároveň manifestem proti všem formám společenského vyloučení.