Ponuře bizarní lázeňské obrazy
Mladá hvězda současného švédského komiksu se v Česku představuje svébytným kreslířským rukopisem. Lázně jsou však spíše sledem uhrančivých obrazů a scén než promyšleným komiksovým románem.
Mladá hvězda současného švédského komiksu se v Česku představuje svébytným kreslířským rukopisem. Lázně jsou však spíše sledem uhrančivých obrazů a scén než promyšleným komiksovým románem.
Letošní hlavní literární cenu si v Norsku odnesl reportážní román o současném Rusku, temné vyprávění o lidském zlu i několik výjimečných publikací pro děti, které neotřelým způsobem nahlížejí do historie.
Achilles byl jako dítě ponořen do řeky Styx a Siegfried se vykoupal v dračí krvi. To jim poskytlo kůži, jíž nedokázala proniknout zbraň. Zůstala zranitelná místečka, která se oběma stala osudnými. Ukázalo se, že navzdory svému polobožskému původu zůstali lidmi. Britský lékař poutavě popisuje, v čem je naše kůže „knihou“ i „obrazovkou“ a proč ji považuje za nejlidštější orgán.
Těžko přijímáte fakt, že smutek a zármutek patří k životu? Jordanka Beleva vás možná přesvědčí o tom, že mohou přinést i krásu…
Vánoce nejsou vždy časem radosti a dárků, ale také zkouškou lásky a odvahy. Andersenovsky laděný příběh dvou sester, které se snaží převzít odpovědnost dospělých, vydělat pár korun na dárky a snad i získat vlastní vánoční stromek, propojuje drsnou realitu s dětskou vírou a nadějí.
Uznávaná spisovatelka odlétá do panamské džungle zrekonstruovat případ zmizení dvou dívek z Holandska. Zažívá hororovou cestu do hlubin pralesa a čelí racionálnímu i iracionálnímu strachu. Oceňovaný román ukazuje temné stránky člověka a jeho opuštěnost.
Jestliže jsou dějiny civilizace dějinami usnadňování, pak se zaostalost projevuje dřinou. Jsem zaostalá, když se domnívám, že poslední výspou, kde není ulehčování vítané, je myšlení? Že krása myšlení je právě v potýkání, v bloudění, nezdaru, boji o smysl, a zase novém bloudění, které uspokojivý výsledek přinese klidně až na několikerý pokus? Třeba až za několik let?
Básnická prvotina Martiny Malinové zprostředkovává čtenáři sdílenou zkušenost pandemie, válek za hranicemi, environmentálního žalu, ale především mateřství v celé jeho syrovosti. Nabízí poezii, která z tělesnosti činí mapu společných zkušeností – od únavy a péče po odpor a smíření. Vzniká tak intimní i společenská zpověď o tom, co všechno naše těla nesou.
Čína na přelomu 19. století je úzce svázaná svými tradicemi, které prostupují všechny vrstvy společnosti a každodenní jednání, ale zároveň je také zemí, v níž se zraky mocných upírají k Západu. Na příběhu dvou dívek z rozdílných poměrů Jane Yang ukazuje, jak konvence formují a deformují jejich životy a že změna nepřichází snadno.
Oleandr, prudce jedovatý, zato krásný a opojně vonící keř je symbol prolínající se tvorbou Federica Garcíi Lorky, na nějž odkazují překladatelky nové poetické sbírky tohoto básníka. Učaruje tento výbor čtenáři stejně tak jako vůně oleandru?
Autor knihy Jak Island změnil svět přibližuje Island hromadně skupovaný cizími investory, zamýšlí se nad možným přínosem Islandu modernímu světu v oblasti ekologie a kulinářství a v neposlední řadě prozradil, čím popudil tehdejšího islandského prezidenta.
Nela Bártová na sebe strhla pozornost už svým básnickým debutem, který se v roce 2021 dočkal nominace na Magnesii Literu za debut roku. A nutno říct, že ve své druhé sbírce Házeliště granátů je ještě přesvědčivější.
Novinář Zbigniew Rokita pochází z dnes polských, dříve německých Hlivic, a má předky polské i německé. Ve své knize formou reportáží i rozhovorů s odborníky pozoruhodně zkoumá, jaká je identita této oblasti, nakolik tam nově příchozí po roce 1945 zakořenili a zda mají nějaký identitotvorný příběh.
Trojice povídek belgického komiksového veterána nás vrací do dob, kdy nejčastějším žánrem komiksového média byly dobrodružné příběhy. A návrat je to docela sympatický.
Téměř sto let po své smrti zůstává Rjúnosuke Akutagawa jedním z nejvýraznějších autorů japonské literatury. Sbírka Život jednoho blázna ukazuje tohoto povídkáře v celé šíři – jako citlivého pozorovatele moderní doby, neúnavného hledače krásy i člověka zápasícího se svými démony.
Básnický soubor Uložit si získá pozornost již svým nevšedním zevnějškem. Jeho konceptuální důvtip podtrhuje i číselná shoda – 144 stran doprovází fyzická disketa s desetiminutovou nahrávkou čtení o kapacitě 1,44 MB. Aby si čtenáři mohli básně vychutnat opravdu naplno, budou patrně muset svůj zážitek z knihy rozšířit o skutečné putování a podniknout výpravu do zastavárny…
Nenápadná drobná knížka mapuje v krátkých epizodách běžné soužití malé vykutálené holčičky s rodiči a nabízí hojnou dávku situačního humoru a jazykové hravosti.
Tak nějak se to sešlo a tento měsíc dělám porotkyni ve dvou dětských literárních a jedné středoškolské esejistické soutěži. Soutěž dětských prací je plná princezen, zámků, neviditelných plášťů, draků… a taky strachu ze šikany, pocitů neviditelnosti a… a raději volám organizátorce soutěže, protože v jednom textu je té bolesti nějak příliš a kluk v textu skáče ze střechy zámku, protože to už nemůže vydržet.
Nejnovější básnická sbírka Vojtěcha Vacka představuje omamnou pozvánku do světa, kde se příroda prolíná s civilizací, jazyk se vlní jako živý organismus a spáry mezi věcmi odhalují křehkost i jednotu bytí. Nabízí poezii, v níž se zvěř, lidé i kontinenty zmítají v jednom rytmu eroze, proměny a tichého soucitu se světem.
Druhý díl středověké detektivky je snad ještě násilnější a krvavější než ten první. I samotný komplot sahá do ještě vyšších pater a hlavní hrdinové se musejí potýkat nejen s vrahem a zlodějem vzácné relikvie, ale i nepřízní vlastního panovníka.
Mezi téměř stovkou titulů o potřebě řádu a úklidu, která u nás zatím vyšla, nebyl žádný tak obsáhlý a neměl tak široký záběr jako Organizovaná mysl. Zabývá se tím, že si i zvířata organizují své prostředí, a zkoumá, jak to mají s (ne)pořádkem umělci.
Debut quebeckého autora zavede čtenáře do Káhiry na konci dvacátého století, konkrétně do komunity levantských křesťanů. Příběh zakázané lásky neosloví jen city, ale i smysly, a probudí zájem o egyptskou historii.
Básník Roman Polách v rozhovoru mluví o své nové sbírce Stupeň 8, světelném smogu i krátkozrakosti literární scény. O tom, proč si založil vlastní „nakladatelství“, jak chápe poezii coby dialog, i proč se psaní dá naučit. Osobitý pohled na poezii jako stav mysli i způsob existence.
Leckdo by jistě mohl namítnout, že učit se jiný jazyk než angličtinu je ztrátou času, český lingvista a antropolog však jasně ukazuje, že úsilí udržet při životě či obnovit již mrtvé jazyky má význam – nejen etický, ale někdy i velmi praktický.
Ostravský básník Roman Polách je výraznou postavou současné české poezie. Autor tří sbírek, držitel Ceny Jantar a aktivní kulturní organizátor působí i jako pedagog a literární teoretik na Ostravské univerzitě.
Publikace psychologa i filmového publicisty nabízí cenný pohled na vnímání filmového média. Škoda jen, že se autor omezuje spíše na shrnutí poznatků zahraničních teoretiků.
Román o německém chlapci, který se po skončení druhé světové války ocitne v městečku osídleném výlučně Židy, sice obsahuje řadu komických scén, především ale pozoruhodně pracuje s motivem kolektivní viny a individuální odpovědnosti za vlastní činy.
Sbírka Kosti splňuje nároky, které lze klást na poměrně pozdní debut. Autor již nalezl svá témata, motivy, postupy a dovede přemýšlet nad tím, jak básně komponovat v rámci knihy. Ta má nicméně i nešvary, které jsou pro debuty charakteristické: ze začátku sice zaujme, ale postupně jí dochází dech.
S překladatelkou Dagmar Hartlovou o osobité poetice Tove Janssonové i o tom, co a proč se změnilo v revidované verzi vyprávění o skřítcích muminech.
Zamýšlené úvodní seznámení s genetikou určené mladším čtenářům je trochu hutnější, než by bylo nutné, vytyčený cíl ale plní a krom názorných ilustrací zaujme i snahou o nápravu jedné dávné genetické křivdy.