Bývalé Sudety jsou oblastí opakovaného vyhánění, v níž se později zvláště silně projevoval „socialistický dezurbanismus“ a snaha komunistického vedení o pokud možno co nejrychlejší vytěžení všeho použitelného. Jaké dědictví tam ale zbylo?
Jaké to je, když máte za bratra někoho, kdo umí kouzlit a proklínat? Nic moc, pokud je tak sebestředný, vztahovačný a zákeřný jako Itó.
Když chce autor do svého textu vložit příliš mnoho nesourodých témat a motivů, ale chybí mu jasný záměr, může se stát, že ke čtenáři dolehne jen malá část. Ku pomoci není ani rozvleklost románu: v záplavě slov pak zapadnou i myšlenky a pasáže, které se povedly.
Noční dobrodružství a malý bobřík odvahy, to je stanování u lesa bez rodičů. Jednoduchému příběhu o objevování přírody a samostatnosti vévodí pastelové ilustrace.
Když jsem vzala ze stolu mobilní telefon svého spícího muže (měla jsem za to, že patří dceři), ozvalo se z něj: Dobrý den, s čím vám dnes mohu pomoci? Když se muž probudil a já mu o tom řekla, vyděsil se a chvíli telefon odmítal vzít do ruky.
V současnosti mezinárodně nejúspěšnější německy píšící spisovatel Daniel Kehlmann napsal román o nejlepším filmaři éry němého filmu – rodákovi z Roudnice nad Labem G. W. Pabstovi. I Kehlmann má k filmu blízko. Je synem filmového a televizního režiséra, sám píše filmové scénáře a zároveň má stále bohatší zkušenosti také s filmovými adaptacemi svých literárních děl.
Ondřej Fibich působí jako neúnavný autor – píše stále nové knihy, které spadají do celé řady žánrů. Co je ale důležité – a co dokládá i jeho nová sbírka Osamělý argonaut – je neúnavný i v hledání poctivé básnické výpovědi.
Známý lékař v knize uvažuje o literatuře, náboženství, a především o medicíně. Díky širokému společenskému kontextu jsou ale jeho úvahy, zvláště o proměnách západního vnímání autority, hodné doporučení. I pro ty, kteří si dosud mysleli, že je lékařství ani Pavel Pafko nezajímá.
Další návrat Evžena Bočka k úspěšné ukončené sérii vzbuzuje spíše rozpaky. Jeho humor ztrácí jiskru a je zatížený stesky na ohlupující vymoženosti současnosti.
Mluví německy a myslí si, že jsou Češi. Markéta Pilátová napsala zdánlivě historický román z prostředí českých Němců v Brazílii v 19. století. Její hlavní hrdina, kluk probíjející se dobrodružně životem, objevuje a sceluje odlišné světy Evropanů a indiánů, misionářů a vyznavačů domorodých kultů, přistěhovalců doufajících v lepší budoucnost, válečníků i botaniků. Němců a Čechů.
Střípky z kubánských dějin, diapozitivy násilí, absurdity a groteskna. Sto jedna krátkých textů bez vlastních jmen a bez kontextu ilustruje příběh „krásného, zeleného, nehynoucího, věčného ostrova“, který všechno a všechny přežije.
Plechová skříň v opuštěných kasárnách slouží v románech Ztracený v povětří a Strach nad řekou nejenom jako brána do minulosti, ale především podporuje dětskou představivost a odvahu. Právě chuť „vymýšlet si vlastní věci“ je něco, co se Stanislav Beran snaží ve svých čtenářích probouzet.
Mezi Starým a Novým světem se pohybuje hrdina nového románu Markéty Pilátové, český Němec a emigrant v Jižní Americe. A také osciluje mezi evropskou racionalitou a spiritualitou přírodních národů.
Memoáry předního českého historika odhalují jen málo o jeho osobním životě, o to cennější jsou jako sonda do dějin české historiografie.
Dokumentární verze jednoho příběhu Palánovy úspěšné knihy o samotářích těží především z toho, že se režisérovi podařilo otevřít nitro hlavních hrdinů – stárnoucích, ale spontánních a komunikativních dvojčat usazených na Šumavě.
Finská autorka Kiba Lumberg sleduje v částečně autobiografickém románu dospívání romské dívky Memesy, která se vzepře patriarchálnímu řádu své rodiny i diskriminaci většinovou společností. Její příběh o útěku, hledání svobody a právu být jiná je zároveň manifestem proti všem formám společenského vyloučení.
Lze najít teplo rodinného krbu uprostřed bělavého arktického lesa? Ano, stačí jen odhalit kouzlo sdílené radosti a krásu obyčejných věcí. Čtenářům při tom pomůžou zdařilé poetické ilustrace.
Jak by vypadal náš život, kdybychom měli třetí ruku? A jaký je rozdíl mezi omylem, lží, bludem a vírou? Höschlovy drobné úvahy jsou vtipné i erudované a dají se vnímat jako jeho posmrtný vzkaz.
László Krasznahorkai (* 1954) patří k nejvýznamnějším a nejosobitějším maďarským prozaikům. Ve své tvorbě upoutal především silou výpovědi a pronikáním k podstatě bytí. V roce 2025 se stal laureátem Nobelovy ceny za literaturu.
Poštolka kálí na barokní světce, sluce se nepovedlo proletět sklem a netopýr měl sen o tom, že je člověk. Marie Iljašenko po delší době vydává novou básnickou sbírku a každou stránkou dokazuje, že město je domovem každého živého tvora. Navíc se jedná o čtení vysoce podmanivé.
Tchajwanský autor Chi Ta-wei ve své novele rozehrává mnohovrstevnatý příběh o identitě, intimitě a technologiích v dystopickém podmořském světě. Kniha z roku 1995, dnes považovaná za průlomové dílo čínsky psané queer sci-fi, se konečně dostává i k českému čtenáři.
Dvě bezejmenné palestinské dívky, drásavý psí štěkot a život v nepřekročitelných hranicích. Román Podružný detail je tenká kniha s dlouhým dozvukem, která se snaží popsat něco nepopsatelného bez jediné emoce navíc. Nechce se zalíbit, ale zarýt se pod kůži a zůstat tam.
Bulharská spisovatelka Gergana Galabova podlehla literárnímu bádání, zároveň s literaturou ráda experimentuje jako autorka. Ve svých krátkých prózách reflektuje současné dění v Bulharsku a aktuální témata jako domácí násilí, postavení LGBT lidí nebo všudypřítomnou byrokracii. V rozhovoru naráží i na to, že svůj oblíbený surrealismus nachází i v dnešní společnosti.
Jak fungovala česká média v devadesátých letech a na počátku milénia, jaké to bylo pracovat jako zahraniční dopisovatel a je opravdu Blízký a Střední východ tak nepochopitelný, jak nám může připadat?
Recenze Martina Lišky na knihu Ženy u oltáře, jejímž jsem autorem, obsahuje několik nepřesností a mírných invektiv, rád bych na něj proto reagoval. Martin Liška volil ve své recenzi sympatický sarkasmus, dovolím si tedy reagovat v podobném tónu, zdvihaje tak hozenou rukavici.
Absurdní bloudění nekonečnými chodbami úřadu, kde za přepážkami vládne chaos, groteskní pravidla a démoničtí úředníci. Hrdinka Lýdie tu hledá spravedlnost i jeden chybějící dokument – a s každým patrem se propadá hlouběji do byrokratického pekla, které je stejně směšné jako děsivé.
Postavy antropomorfizovaných zvířat mají sice milé výrazy a jejich velké hlavy jako by patřily do komiksu pro děti, první pohled ale klame. Krátký komiksový román je krvavá noirová detektivka se sériovou vražedkyní v hlavní roli.
Norský klasik dokázal několika úsečnými větami postihnout prázdnotu mezilidských vztahů i křehké okamžiky blízkosti. Nový český výbor povídek Kjella Askildsena ukazuje, proč jeho dílo neztrácí na síle.
Od piškvorek k superinteligenci. Tak by se daly shrnout dějiny toho, jak jsme si AI, roboty a umělé stroje odpradávna představovali a postupně vytvářeli. Kniha je nastiňuje nutně torzovitě a selektivně, ale přesto košatě a poutavě.
