Žánr sci-fi

Román z roku 1993 přenáší bytosti klasické fantasy do světa, který je podoben tomu reálnému současnému, ale taky je v něm mnoho magie i vyspělé technologie. A nejednoznačná hlavní hrdinka.

Tom Sweterlitch je zatím znám spíše svou účastí na krátkých filmech, na nichž se podílel režisér Neill Blomkamp. Ten by měl zfilmovat i autorův druhý román – Terminus. Jedná se o ukázkový příklad moderní fúze sci-fi a temného, až hororově laděného trhilleru, který by neměl uniknout pozornosti fanouškům obou žánrů.

Trojice sci-fi povídek zavedeného autora se odehrává v postapokalyptické Evropě a opět se tu objevuje trojice nesourodých dobrodruhů. Ovšem do děje zavítal i závan současné protimigrantské hysterie.

Vladimír Šlechta nikdy nešetřil nápady a nikdy se nebál dělat si ze svých oblíbených pokleslých žánrů legraci. Umně balancuje mezi zábavou, hořkou ironií i ryzím, adrenalinovým pulpem. Právě ochota vystavět akční, často velmi krvavý příběh kolem v podstatě anekdotické nebo fraškovité zápletky jeho psaní činí zajímavým.

Rok Havrana lze číst jako postapokalyptický akční román i jako výraz přehnaných obav z toho, co Česku hrozí z islámských zemí. Ve Šlechtově světě česká vláda přijala statisíce nepřizpůsobivých uprchlíků. Následné bouře přerostly v občanskou válku, během níž se do České kotliny stáhli víkendoví válečníci z celého světa.

Román Mondschein, který nedávno vyšel v pražském Argu, je knižní debut novináře a rozhlasového moderátora Ondřeje Štindla (* 1966), podle jehož scénáře byl před dvěma lety natočen snímek Pouta. Pro svou prozaickou prvotinu si autor zvolil žánr dystopie či antiutopie, jehož bohaté tradice na poli světové i tuzemské literatury se nikterak nezalekl, naopak využil řadu nabízejících se motivů a přetavil je do podoby díla zcela původního a nadmíru zajímavého.

Ironická sci-fi začínajícího amerického autora je postavená na tom, že vědomí jednoho ajťáka je po jeho tragické smrti zmraženo a po sto letech vsazeno do řídícího programu kosmické lodi. A umí se opakovaně replikovat.

Co vznikne, když se smíchá dystopie a severské podivno? Na tuto otázku odpovídá Karin Tidbecková románem Amatka, kde tradiční dystopický námět ozvláštňuje myšlenka, jak by vypadal svět, v němž si musíte dávat zatraceně dobrý pozor na jazyk.

V Cene Fantázie zostávajú každý rok nezverejnené poviedky, ktoré stoja za prečítanie. Po zániku časopisu Fantázia vznikol nápad aspoň niektoré z týchto poviedok zverejniť. A tak v čase e-publikovania, keď odpadá nemalá časť nákladov na vydanie, padlo rozhodnutie, že viacerí autori si zaslúžia aspoň takúto publicitu.

Co by se stalo, kdyby se v současném Berlíně náhle probral z padesátiletého spánku Adolf Hitler? Kniha, jež to zjišťuje, má být varující, mrazivou satirou. Funguje především díky dobře vykreslené hlavní postavě, která nikdy není dostatečně odpudivá a nikdy dostatečně sympatická. Bohužel ostatní stavební prvky stojí o třídu níž.

Náměty a motivy Vernových románů nabízejí různé možnosti třídění.

„V neděli dne 24. května 1863 vrátil se můj strýc profesor Liddenbrock nečekaně brzy do svého domu číslo 19 v Královské třídě, jedné z nejstarších ulic starobylé hamburské čtvrti…“ Touto typicky vernovskou větou začíná v pořadí druhý z Vernových románů Podivuhodných cest.

Jeden z méně známých Vernových románů - Číňanovy trampoty v Číně, vydaný ve Francii poprvé roku 1879, je u nás známý rovněž pod názvy O život nebo Nebešťan a jeho svízel i štěstí.

Čtvrtý román Podivuhodných cest (1866) je u nás méně známý. Přesto náleží ke klasickým verneovkám.

Říci, že je Zajatec pustin (1891) „poslední dobrý Vernův román“, by bylo přehnané. Ještě po něm přece tvůrce Podivuhodných cest vydal u Hetzela i taková díla jako Vynález zkázy (1896) anebo Výstředníkovu závěť (1898). Ale - pravda, tolik už takových verneovek nebylo a tato je možná tou „poslední klasickou“. I když málo známou!

Na prvních mnoha desítkách stran románu kanadského autora se vše jeví tak, že půjde o kdovíkolikátý pokus popsat první kontakt s inteligentní mimozemskou bytostí. Lidstvo se má v poslední čtvrtině 21. století konečně setkat „s Rámou“.

Téměř devět stovek stran bojů, intrik, odhodlaného patosu hrdinů i zbabělosti padouchů. To je podstata dalšího z mnoha románů od Davida Webera, který žánr military sci-fi ovládá téměř dokonale.

Mark Watney uvízl na Marsu – bez kolegů z posádky, kteří jej pokládali za mrtvého a museli odletět, bez spojení se Zemí, s nedostatkem zásob a zdrojů, aby přežil do příletu další mise. Debut amerického autora přináší poctivou vesmírnou robinsonádu.

Bernard Werber je jedním z nejúspěšnějších a zároveň nejplodnějších současných francouzských spisovatelů. V románu Tanatonauti si představil, co se skrývá za tajemstvím smrti a jaké by mohly být následky jeho odhalení...

Oproti předchozímu česky vydanému románu Američanka Connie Willisová překvapuje. Její sci-fi o cestování časem totiž parafrázuje humoristickou klasiku Jerome Klapky Jeromea. A podařilo se jí vytvořit vtipnou sci-fi, která sice nedosahuje úrovně Tří mužů ve člunu, ale úsměv z tváře při jejím čtení nezmizí nikdy.

Američanka Connie Willisová se pokusila o unikát, když do bezesporu zajímavého celku spojila historický román a sci-fi. Ale neuspěla, přinejmenším ne tak, jak by čtenář od tak atraktivního konceptu očekával. Rádoby závažný historický rámec brání spekulativní zápletce o cestování v čase v rozletu.

Connie Willisová je autorka tradičnějšího pojetí sci-fi a loni vydaný výbor jejích povídek se soustřeďuje na ty, které získaly některé z významných žánrových ocenění. Syntetizují to nejlepší z jejích dovedností: břeskný nápad, zvládnutí kondenzovaného povídkového útvaru, nadčasové zobecnění i vzácnost největší - humor.

Ocitáme se v rurální společnosti zamořené radioaktivitou a zmítané náboženským fanatismem, která se z technologických a civilizačních výšin propadla téměř na středověkou úroveň. Ve společnosti, která ze svého středu vytěsňuje všechno „nenormální“, desetiletý David zjišťuje, že dokáže telepaticky komunikovat s dalšími dětmi.

Miroslav Žamboch se vrací do světa svého románu Seržant. A už obálka, která obsahuje oblíbené autorovy motivy (hrdinu, krásnou ženu, zbraně a především víno), slibuje, že se alespoň částečně vrací i ke kvalitě knih, které jej proslavily.