Žánr humor

Pošťačka Providencie Nebeská se potřebuje ihned dostat z Paříže do Marrákeše, kde si má v nemocnici vyzvednout svou těžce nemocnou adoptivní dceru. A tak se naučí létat. Novopečený bestsellerista Romain Puértolas nabízí pohádkový příběh pro dospělé. Jeho úspěch se však zdá být hlavně záležitostí dobrého marketingu.

S Létem bez Facebooku Puértolas opouští žánr pohádek pro dospělé a předkládá čtenářům humoristickou detektivku. Pro lepší představu: v Puértolasově provedení jde o kombinaci prvoplánové řachandy v duchu Troškova Kameňáku, středoškolského čtenářského deníku a série vražd jako inspirovaných náhodně vytaženými kartami z balíčku Černých historek.

Puértolasovho román niektorí dokonca označili za úžasný. Čím si dokázal debutant získať priazeň širokého publika a aj náročnej kritiky? Pravdupovediac, táto kniha sľubuje viac, ako skutočne dáva.

Když člověk místo horkého kakaa doma po těžkém dnu popadne sklenku s něčím ostřejším a shodí pracovní oděv, ať už jsou to montérky, nebo formální oblek, může se snadno stát šťastným Finem.

Ač kritika Robinsovy romány nevítá právě s jásotem, o jejich čtenářském úspěchu nemůže být pochyb.

První české setkání s prózami v USA již dlouho velmi oblíbeného autora je velmi osvěžující. Jednak díky melancholii, která prosakuje tragikomickými situacemi a sarkasmem, jednak pro netypickou kompozici povídek, v nichž vrchol humoru tvoří epizodní děje a pointy bývají převážně trpké, často rozvolněné metaforickým obrazem či dojmem.

Tucet mystifikací a parodií žánrů nejen pokleslých nabízí poslední sbírka povídek Viki Shocka. Autor chce být věrný svému pseudonymu a tak se v jeho povídkách páří křižák s kentauřicí, neohrabaný obr ve freakshow zašlapává trpaslíky a dva japonští vojáci soutěží v tom, kdo usekne víc hlav čínských civilistů.

Kniha Zahradníkův rok na hřbitově je útlá, svěží, černohumorná črta s jiskřivým křížením jazykových vrstev, která však nezbavuje čtenáře respektu ze smrti a posledních věcí člověka.

Úplné vydání všech her a seminářů Divadla Járy Cimrmana přináší na 568 stranách ve druhém vydání z roku 2010 všech 15 autorských her se semináři od roku 1967 (Akt) do roku 2008 (České nebe). Všech 15 her je dosud na repertoáru této scény, což je v českém divadelnictví unikum.

Je to literatura, nebo forma happeningu? Soubor bizarních dopisů, které Vladimír Syrovátka zasílal různým institucím a firmám, dal v každém případě dohromady jednu z nejvtipnějších knih končícího roku.

Novinka Petra Šabacha nabízí dvě odlišné poloviny. Zprvu epizodický text plný hospodských historek v závěru získává strukturu romantické komedie s „podrazovskou“ pointou, kdy ti hodní a slušní velkolepě napálí někoho mnohem mocnějšího a nebezpečnějšího.

Novela ze šedesátých let si pohrává s dobovým koketováním některých komunistických prominentů s paranormálními jevy. Autorovy fanoušky potěší konverzačním humorem, ale v závěru zklame, když nenabídne uspokojivé rozuzlení.

Pablo Tusset svému textu dává "grády" a vyniká mezi kolegy - spisovateli španělského literárního boomu. Lahve vodky a hroudy hašiše slouží vypravěči jako rekvizity klauna, který chce mít hlavně klid, ale zaplete se do detektivního dobrodružství.

Svérázný protagonista Pablo Miralles ví, co má loupák nejraději - když ho někdo namaže máslem. Zemitá postava ale brzy zabrousí pod zem, do barcelonského undergroundu. Román ale přímo zhltnete...

Michal Viewegh je na propagaci svých knih přímo mistr. Jeho předchozí Román pro ženy byl měsíčně avizován ve vagonech metra (v podobě dopisů nešťastně zamilovaného muže své bývalé přítelkyni Lauře), jeho poslední prózu zase v LN jako velký, "antiklausovský" román...

Druhá kniha fejetonů Michala Viewegha Na dvou židlích není podprůměrné čtivo.

Všechny zaznamenané příběhy jsou skutečné, žádná postava není vymyšlená, a domnívá-li se čtenář, že některý příběh „je dokonce přímo o něm, pak je to také pravda“. Jiří Weinberger píše i o sobě, neboť pocit, že autor nepíše o sobě, je podle něj vždycky mylný.

Dva roky po Tanatonautech vychází u nás jejich pokračování, které autorovi, Francouzi Bernardu Werberovi, trvalo roků šest, ale šlo by mu jistě rychleji, kdyby si v mezičase neodskakoval k mravencům a leckam jinam, kam ho jeho bujná až bujará fantazie zavádí.