Žánr náboženství

Životní osud a peripetie proslulého křesťanského konvertity souzní s prožitky moderního člověka. Augustin, jenž zanechal podstatný otisk ve filozofickém tázání, a ovlivnil tak na celá staletí nejen evropskou kulturu, má co říct i dnešnímu čtenáři, studentovi, badateli či člověku hledajícímu.

21. dne měsíce července 1743 jsem odcestoval ze Stockholmu a 27. jsem dorazil do Ystadu, poté co jsem projel městy Södertälje, Nyköping, Norrköping, Linköping, Gränna a Jönköping. V Ystadu jsem se setkal s hraběnkou de la Gardie, s jejími dvěma dcerami a dvěma hraběcími syny, s hrabětem Fersenem, s majorem Landtingshausenem a magistrem Klingenbergem.

Snář mapuje klíčový úsek Swedenborgova života od července 1743 do října 1744 – dobu, kterou strávil v Holandsku a Anglii. Cesta zcela změnila jeho život. Pětapadesátiletý učenec totiž v jejím průběhu prodělal duchovní krizi, při níž se z přesvědčeného racionalisty stal zanícený náboženský myslitel a horlivý propagátor víry.

Ve své knize nazvané Na počátku, stojící na pomezí mezi beletrií a nejistou a nepřehlednou půdou literatury zvané „non-fiction“, shromáždil izraelský prozaik Meir Šalev jedenáct podrobných výkladových kapitol, z nichž každá je věnovaná prvnímu výskytu určitého motivu v Bibli.

Český preklad vystúpení, kázaní, výziev a prehlásení arcibiskupa Svjatoslava Ševčuka, hlavy ukrajinskej gréckokatolíckej cirkvi.

Kniha o křesťanském umění a architektuře Západu od počátků po dnešek vychází z přesvědčení, že jeho studiem se zabýváme nejdůležitějším příspěvkem Evropy světovému umění. Z kulturního a uměleckého dědictví křesťanské minulosti čerpáme dodnes. Naše kniha se snaží být v každém ohledu na výši významu a kráse svého komplexního předmětu: svým velkým formátem i vybavením, kvalitou ilustrací i textu.

Britská spisovatelka a básnířka Evelyn Underhill je vskutku nevšední zjev: v Británii se tato vlivná a hojně čtená autorka anglo-katolické orientace velmi zasloužila o uvádění pozapomenutých středověkých i neznámých východních autorů zabývajících se spiritualitou a mystikou do obecného povědomí.

V mírně provokativní knize katolického kněze Václava Vacka se úzce propojuje duchovní rovina se světem fyzické každodennosti a hluboký vhled do lidského utrpení se prolíná s civilností a nesentimentální věcností.

Váchova kniha rozhodně není první na českém trhu, která by vztah vědy a víry pojednala ve smířlivém duchu. Žijeme však v zemi, v níž mnozí vidí v každém křesťanovi bigotního primitiva. Za takové situace je nutné být vděčný už jen za to, že existuje český duchovní, který má povědomí o současných přírodních vědách a dokáže srozumitelně vysvětlovat svoje postoje. Při interpretaci tradičních dogmat a hledání souvislostí se současnými vědeckými přístupy by snad ale přece jen mohl být i odvážnější.

Sbírka nevyžádaných rad dospívající mládeži je zčásti soubor motivačních vět, zčásti – a to té větší – svědectví o samotném autorovi a jeho volání k druhým. Knihu s užitkem otevřou všichni, kdo by ve svém životě chtěli něco změnit a nejen v duchovním ohledu se hnout z místa.

Kdysi hlavní kaplan české armády, účastník balkánských misí, později generální sekretář České biskupské konference, vyjednavač o navrácení církevního majetku… a nyní plzeňský biskup poskytl otevřený a poměrně neformální knižní rozhovor „člověku necírkevnímu“. Nabízí v něm i praktické návrhy pro zlepšení práce a života duchovních.

Kolektivní studie Řád a chaos v archaických kulturách přináší sedm statí předních českých badatelů, kteří analyzují pojmy řádu a chaosu ve vybraných archaických kulturách. Všechny studie spojuje snaha neomezovat analýzu řádu a chaosu na jeden z jejich konkrétních projevů (mytologie, náboženství, společenské poměry, právo), ale uchopit je v jejich celku.

Zastrašování kritiků, únosy, vraždy; hromadné rozšiřování jedů či svážení bezdomovců za účelem ovlivnění voleb. I to najdeme v knize, která pojednává o náboženských hnutích hlásajících lásku a mír, ale místy se čte spíš jako zpráva o bojích mezi znesvářenými gangy. Že na ně pak společnost někdy reaguje panikou, se nelze příliš divit.

Už samotný název díla v sobě zahrnuje určitou dvousměrnost: výrazem „nevěřící“ označovali křesťané muslimy, stejně jako muslimové křesťany; byli to prostě ti, kdo nepoznali světlo pravé víry: islámské na straně jedné a křesťanské na straně druhé.

Co předchází okamžiku, kdy ze Sixtinské kaple stoupá k nebi bílý kouř zvěstující, že opět „habemus papam“ neboli že byl zvolen nový papež? Zákulisí a pravidla snad vůbec nejtajnější volby světa objasňuje nová práce německého církevního historika – a upozorňuje i na mezery, s jejichž pomocí by dostatečně bezskrupulózní mocenští hráči mohli dění v katolické církvi téměř paralyzovat.

Sexuální perverze odehrávající se v polovině devatenáctého století v jednom italském klášteře nejsou jediným tématem napínavé historické studie; autor líčí z neobvyklého úhlu pohledu i tehdejší boje o směřování katolické církve.

Zásadní problém knihy spočívá v perspektivě, z níž byla napsána. Woods, který konvertoval ke katolictví krajně tradicionalistického směru, totiž historii vnímá černobíle, vybírá z ní jen to, co podporuje jeho základní tezi, že vše katolické je dobré a ostatní zlé.

Slovník, jímž se Youngův trojjediný Bůh vyjadřuje, sahá od výraziva firemních personalistů (jako když Taťka o sobě prohlašuje: "být Bohem má určité výhody; po celou svou existenci zažívám naplnění..., jedna ze zaměstnaneckých výhod toho, že Já jsem Mnou") až k příručkám pozitivního myšlení. Celkově na mne autorovo líčení ideálního, božského "společenství lásky" působí místy rozpačitě až trapně.