Žánr beletrie česká

Poslední články

70%

Erml, Richard: Můj muž, má žena

Kateřina Středová - 28. 6. 2017

Čtení na léto 2017

21. 6. 2017

80%

Myšková, Ivana: Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

Marek Jančík - 14. 6. 2017

Nejčtenější články

Nejlepší knihy roku 2010

18. 12. 2010

Nejlepší knihy roku 2013

8. 12. 2013

Nejlepší knihy roku 2012

9. 12. 2012

Všechny články

• 25 milníků 25 polistopadových let
  Autor článku: Pavel Mandys - 20. 11. 2014
  přehled
  Literární život uplynulých pětadvaceti let se z odstupu nejeví tak chabý, jak se nám v té době v porovnání s lety minulými občas zdálo. Platí, že zatímco ještě v první polovině devadesátých let byly mimořádné knihy rozpoznány a oceněny hned, později už to bylo těžší a ten proces trval déle.
• Ajvaz, Michal: Cesta na jih
  Autor článku: Jonáš Hájek - 12. 1. 2009
  studie
  Cesta na jih, nový román Michala Ajvaze, je knihou o šťastném prázdnu, z kterého se rodí příběhy, vyprávěním o vyprávění. Obsahuje množství sebevysvětlujících prvků, a tak je stejně příkladem tohoto šťastného prázdna jako jeho obhajobou.
• Ajvaz, Michal: Cesta na jih
  Autor článku: Michal Ajvaz - 12. 1. 2009
  ukázka
  „Za úsvitu se objevilo město ze světlého betonu, táhnoucí se do daleka po pobřeží; chtěl jsem jít vzbudit Kristýnu, ale objevila se sama. Usmála se na mne a začala se mě vyptávat, jak se dostaneme z Iraklionu do Chanie.
• Ajvaz, Michal: Cesta na jih
  Autor článku: Pavel Kořínek - 6. 3. 2009
  recenze
  Náhodné setkání dvou nikam nepospíchajících u stolku pobřežní restaurace v jedné malé krétské vesničce nabízí příležitost k vyprávění. Mladý muž, který si k vypravěči Cesty na jih přisedá, tak po dobu několika večerů zpřítomňuje zažité události, dojde ale i na příběhy, které psali či vykládali hrdinové jeho vyprávění.
• Ajvaz, Michal: Lucemburská zahrada
  Autor článku: Markéta Kittlová, _nemazat - 13. 11. 2011
  recenze

  60%
  Michal Ajvaz i ve svém nejnovějším románu důmyslně a s neuvěřitelnou fantazií komponuje síť na sebe navazujících, křížících se a vzájemně se ovlivňujících příběhů. Opět vytváří intertextové vazby mezi jednotlivými fikčními rovinami textu a navíc včleňuje do knihy další autorský text, jehož dialogy jsou vedeny v yggurštině – neznámém a nesrozumitelném jazyce, který Ajvaz pro tento účel vytvořil.
• Ajvaz, Michal: Zlatý věk
  Autor článku: Bára Gregorová - 9. 4. 2003
  recenze
  Pražský prozaik, esejista a básník Michal Ajvaz je v české porevoluční próze jedním z nejpozurohodnějších autorů...
• Amsterodam, město (české) knihy (2009)
  Autor článku: Magda de Bruin Hüblová - 26. 3. 2009
  aktualita
  Poslední měsíc roku, kdy se Amsterodam honosil titulem Světové město knihy (Wereldboekenstad – od 23. dubna 2008 do 22. dubna 2009), zahájila pestrá Noc knihy (Boekennacht).
• Andjelkovski, Tašo: Mirny
  Autor článku: Markéta Kittlová - 28. 3. 2011
  recenze

  60%
  První stránky Andjelkovského sbírky jsou magické a strhující. Básně připomínají mumlání zaklínajícího šamana, který v různém, ale přesně stanoveném pořadí opakuje stále stejná, magická slova. Nutno ale říci, že toto kouzlo brzy vyprchá.
• Andronikova, Hana
  Autor článku: Olga Stehlíková - 19. 1. 2012
  studie
  Úmrtí Hany Andronikovy (* 1967) nedlouho před Vánoci bylo nepřekvapivě zastíněno těmi medializovanějšími. Přestože nepatřila k autorům, kteří otisknou během jednoho desetiletí sedm románů, zapsala se zlínská rodačka, cestovatelka a terapeutka, absolventka bohemistiky a anglistiky, do historie české literatury ne snad nápadně, ale důrazně. Andronikova navíc psala pokaždé zcela jinak, jako by se autorský rukopis dal změnit na přání. Přesto mají její prózy cosi společného.
• Andronikova, Hana: Nebe nemá dno
  Autor článku: Markéta Kittlová - 3. 11. 2010
  recenze
  Spisovatelka Hana Andronikova předkládá čtenářům novou knihu po dlouhé odmlce. Osmiletá pauza (poslední autorčinou knihou byl roku 2002 vydaný povídkový soubor Srdce na udici) dala vzniknout zajímavému a originálnímu, avšak místy trochu překombinovanému a nepřehlednému textu.
• ANTIKVARIÁT na iliteratuře (2005)
  15. 1. 2005
  článek
• Audioknihy mají své ceny
  25. 6. 2014
  přehled
  Mluvené slovo je v rámci knižního trhu zatím mimo hlavní proud. Cenami pro nejlepší audioknihy se to pokouší změnit nově založená Asociace vydavatelů audioknih: na letošním veletrhu Svět knihy vybrala nejlepší loňské nahrávky v celkem osmi kategoriích.
• Babka, Michael: Krajničky
  Autor článku: Marek Lollok - 15. 6. 2016
  recenze

  70%
  Sbírka zhruba stovky nejzdařilejších textů, jež autor publikoval na serveru krajnicky.cz. Upoutá nejen vtipností, vytříbeným jazykem a stylem, ale i pozorností, s níž se věnuje některým aktuálním tématům naší doby.
• Bajaja, Antonín
  Autor článku: Markéta Kittlová - 11. 10. 2010
  portrét
  Spisovatel Antonín Bajaja se narodil roku 1942 ve Zlíně. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně a nyní působí na Filozofické fakultě UP...
• Bajaja, Antonín (2010)
  Autor článku: Markéta Kittlová - 26. 10. 2010
  aktualita
  Laureátem letošní Státní ceny za literaturu se stal spisovatel Antonín Bajaja, který byl oceněn za svůj nejnovější román Na krásné modré Dřevnici (Host, 2009)
• Bajaja, Antonín: Na krásné modré Dřevnici
  Autor článku: Olga Stehlíková - 11. 10. 2010
  recenze
  Rozsáhlý kolážový román Antonína Bajaji (1942) Na krásné modré Dřevnici (Host) tvoří střídavé party několika literárních útvarů: fabulované povídkové příběhy se překlápějí do autentických vzpomínek...
• Bajaja, Antonín: Na krásné modré Dřevnici 1
  Autor článku: Antonín Bajaja - 10. 11. 2010
  ukázka
  Marián nejenže umí plavat, je o něco starší, chce nám dělat instruktora. Já, mávaje mu před obličejem síťkou na motýly, nabídku odmítám. Odmítám ji hlasem objevitele Viktoriiných vodopádů: „Budu lovit hmyz a ryby.“
• Bajaja, Antonín: Na krásné modré Dřevnici 2
  Autor článku: Antonín Bajaja - 10. 11. 2010
  ukázka
  Nemohu se, drahá Jeanne, zbavit jedné vzpomínky. Doteď se mi ji nepodařilo úplně identifikovat. Má obrysy těkavých představ, jako by se bála sama sebe. Asi se při jejím zrodu zatmělo víc než jindy.
• Balabán, Jan
  Autor článku: Markéta Kittlová - 29. 4. 2010
  portrét
  Jan Balabán se narodil roku 1961 v Šumperku, ale již od raného dětství žil v Ostravě. Zemřel 23. 4. 2010.
• Balabán, Jan: Jsme tady
  Autor článku: Jan Balabán - 13. 2. 2007
  ukázka
  Rozsvítil si svíčku, jako by věděl, že umře. Ale spíš chtěl mít jen nějaké světlo v domě. Aspoň plamének v tom šeru, které v pozdním říjnu sestupuje z lesů do údolí už brzy odpoledne. Hleděl na hořící knot a říkal si, dokud ho vidím, jsem tu. Ale jeho pohled se rozdvojoval a on pořád viděl plaménky dva, jako dvě hvězdy hořící těsně vedle sebe.
• Balabán, Jan: Jsme tady 1
  Autor článku: Petr Nagy - 13. 2. 2007
  recenze
  Jak již podtitul nové knihy napovídá, navzdory vnější formě povídkového souboru se jedná o dílo v mnoha směrech sepjaté a celistvé – jednotlivé texty v něm obsažené sjednocuje nejen stránka tematická, jak bývá často zvykem, ale též rovina postav, procházejících obvykle hned několika povídkami.
• Balabán, Jan: Jsme tady 2
  Autor článku: Petr Vaněk - 13. 2. 2007
  recenze
  Balabán v novince potvrzuje především dvě věci. Jednak, že v předchozích knihách našel silné téma, které může dál rozvíjet, a jednak v ní opět proklamuje bytostné rozpoložení povídkáře. Toto tvrzení je ovšem nutné brát s rezervou, protože v knize Jsme tady se ryzí povídky spojují v načrtnutý, nikoli striktně koherentní příběh.
• Balabán, Jan: Kudy šel anděl
  Autor článku: Petr Vaněk - 13. 2. 2006
  recenze
  Na úspěch Balabánovy knihy Možná že odcházíme zareagovalo nakladatelství Host vydáním autorova předchozího románu Kudy šel anděl, který v roce 2003 vyšel v omezeném nákladu u Vetus Via. Kujme železo, dokud je žhavé, chtělo by se říct. Avšak tato próza, i když v některých ohledech skutečně „jenom“ předchází oceněné sbírce povídek, je důležitým mezistupněm v kontextu Balabánovy tvorby.
• Balabán, Jan: Možná že odcházíme
  Autor článku: Petr Vaněk - 11. 8. 2005
  recenze

  90%
  Balabánovy postavy jsou alkoholici, intelektuálové, rodiče a jejich děti, lidé milující a rozcházející se. Každý z nich si nese nějaký svůj kříž, smutek či bol.
• Balabán, Jan: Zeptej se táty
  Autor článku: Jan Balabán - 26. 6. 2010
  ukázka
  Vstát časně. Za oknem modrý inkoust noci už zlomené v den. Stalo se to před malou chvílí. Jak rád bych zase někdy byl u toho, když naše zemská kra opouští pásmo noci.
• Balabán, Jan: Zeptej se táty 1
  Autor článku: Anna Vondřichová - 6. 9. 2010
  recenze

  80%
  Poslední román Jana Balabána se na necelých dvou stech stranách dotýká toho, co nazýváme posledními věcmi člověka. Jde o ohledávání smrti a konečnosti, úporné, ale přesto ze své podstaty neúspěšné.
• Balabán, Jan: Zeptej se táty 2 (in Týden)
  Autor článku: Pavel Mandys - 9. 9. 2010
  recenze
  Zeptej se táty je patrně nejočekávanější knihou letošního roku: jde o poslední román Jana Balabána, dokončený krátce před jeho nečekanou smrtí letos v dubnu. Tato očekávání ještě zvýšilo téma knihy (snad spíše novely než románu), jímž je umírání.
• Ballek, Ladislav: Pomocník
  Autor článku: Irena Malec - 5. 4. 2005
  recenze
  Ballekov román Pomocník vyšiel v prvom vydaní v roku 1977. Odvtedy sa spolu s predchádzajúcou poviedkovou Južnou poštou (1974) a naň nadväzujúcimi románovými Agátmi (1981) stal nielen časťou Ballekovho tzv. palánskeho cyklu, ale tiež pevnou súčasťou súčasnej slovenskej literatúry.
• Balvín, Jaroslav
  Autor článku: Miroslav Tomek - 22. 4. 2012
  portrét
  Jaroslav Balvín se narodil roku 1981 v České Lípě. Studoval nejprve v Ústí nad Labem, v Praze na Fakultě humanitních studií pak absolvoval obor Elektronická média a sémiotika. Nyní žije v severočeských Litoměřicích. Po skončení studií se věnuje literatuře a souvisejícímu dění profesionálně jako editor bulletinu litoměřické knihovny, od roku 2009 je pak šéfredaktorem Portálu české literatury. Působí také jako publicista.
• Balvín, Jaroslav
  Autor článku: Miroslav Tomek - 22. 4. 2012
  rozhovor
  „Má se člověk někdy zastavit a stát? Ještě jsem k tomu nedospěl,“ říká Jaroslav Balvín, autor dvou prozaických knih, Mácha: Deníků a aktuální Lásko, teď! V rozhovoru s Miroslavem Tomkem se kromě nich zastavuje u severočeské literární školy, spojitosti Vladimíra Párala s Michelem Houellebecquem nebo u své záliby v podivínech.