Žánr beletrie česká

Poslední články

Bolavá, Anna: To kolo z Prachatic

Anna Bolavá - 23. 10. 2020

80%

Láníková, Kristina: Úvahy nad zájmeny

Vojtěch Kinter - 21. 10. 2020

Borkovec, Petr: Lavička babičky Toničky

Petr Borkovec - 16. 10. 2020

Nejčtenější články

70%

Řehák, Jakub: Obyvatelé

Libor Staněk - 7. 10. 2020

Nejlepší knihy roku 2019

iLiteratura - 7. 12. 2019

Česká nakladatelství – odkazy na webové stránky

Rita Kindlerová - 7. 11. 2009

Všechny články

• Binar, Vladimír: Hlava žáru
  Autor článku: Kateřina Steinová - 17. 9. 2009
  recenze
  Pro označení Hlavy žáru tradiční kategorie žánrů nepostačují. Není však sporu, že je to dílo celistvé; nejlépe by asi bylo nazvat je koláží. Jejím rámem jsou léta 1958-68, jenže tento rám je jen stěží s to ukrotit dynamiku barev a tvarů, přelévají se přes něj všemi směry.
• Binar, Vladimír: Rty na sněhu
  Autor článku: Aleš Misař - 18. 2. 2015
  recenze
  Vladimír Binar proslul především jako znalec a editor díla Jakuba Demla. Ale jaký je Binar básník? Svou první samostatnou sbírku veršů vydal až v roce 2010, nesla titul Hlava žáru a zahrnovala tvorbu z období 1959–1968. Tedy celkem dlouhé ohlédnutí do minulosti. Podobný „moment zpoždění“ obsahuje i novinka s názvem Rty na sněhu, která soustředí verše z let 1969–1972. Oproti prvotině ji poznamenává sice drtivý, avšak tvůrčímu i osobnostnímu zrání příznivý tlak doby.
• Blekastadová, Milada
  Autor článku: Karolína Stehlíková - 11. 10. 2017
  portrét
  Milada Blekastadová (1917–2003) se narodila v Praze do nakladatelské rodiny Topičových. V šestnácti letech odjela na zkušenou do Norska, kde poté prožila celý zbytek života. Stala se uznávanou překladatelkou, komenioložkou, literární vědkyní a publicistkou.
• Blekastadová, Milada: Zlatá brána
  Autor článku: Milada Blekastadová - 11. 10. 2017
  ukázka
  Ukázky z nepublikovaných pamětí Milady Blekastadové (1917–2003), nazvaných Zlatá brána, přibližují českému publiku ženu, která se narodila do nakladatelské rodiny Topičových, ale prožila většinu života v Norsku, kde se stala uznávanou překladatelkou, komenioložkou, literární vědkyní a publicistkou.
• Blumfeld: Peep show
  Autor článku: Bára Gregorová - 9. 4. 2003
  recenze
  Odporně růžová obálka a na ní slečna v jedné ruce s medvídkem, ve druhé s lahví šampónu, ze které se zavřenýma očima a zvednutým levým malíčkem smyslně usrkuje...
• Bohatá, Simona: Všichni sou trapný
  Autor článku: Daniel Mukner - 20. 11. 2019
  recenze

  80%
  Ve své druhé knize zavádí Simona Bohatá čtenáře na pražský Žižkov osmdesátých let. Parta spolužáků se tu setkává s invalidy či drobnými kriminálníky a všechny přitom sleduje nemilosrdné oko normalizačního režimu. Knihu však nelze označit za další z řady titulů o normalizaci. A to je dobře.
• Bolavá, Anna: Do tmy
  Autor článku: Petr Nagy - 15. 7. 2015
  recenze

  80%
  Nezvykle zdařilá prozaická prvotina. Sběračka léčivých bylin a příležitostná překladatelka Anna je pevně zakořeněna v krajině jihočeského venkova, ale její osud se vymyká životním zkušenostem většiny čtenářů. O to silnějším a přitažlivějším dojmem působí.
• Bolavá, Anna: Ke dnu
  Autor článku: Jaroslav Soukup - 5. 7. 2017
  recenze

  80%
  Anna Bolavá, autorka oceňovaného románu Do tmy, volně navazuje na svůj literární debut románem zasazeným do prostředí jihočeského maloměsta. Příběh odehrávající se v sychravém bezčasí v sobě skrývá kriminální motiv, řadu tragických lidských osudů i důmyslně vystavěnou zápletku.
• Bolavá, Anna: Messi v Praze
  Autor článku: Anna Bolavá - 8. 11. 2019
  sloupek
  Že fotbalová Barcelona přijede hrát do Prahy, jsem zaregistrovala někdy začátkem září. Prý se dokonce utká se Slavií, které moji kluci fandí.
• Bolavá, Anna: Novoroční burza ryb
  Autor článku: Anna Bolavá - 24. 1. 2020
  sloupek
  Burza je strašlivé slovo. Připomíná kožní nemoc nebo stupeň bolesti hlavy, může to být i šupinaté exotické zvíře, záludný počítačový virus nebo rostlina, která kvete jenom v lednu.
• Bolavá, Anna: Sloup nultý
  Autor článku: Anna Bolavá - 16. 2. 2018
  sloupek
  Kdyby mě někdo vyzval, abych psala sloupky, bylo by to o mrtvých lidech. O těch, kteří se přes svou obrovitou všednost nevejdou do žádné knihy. O nenápadných, nicotných stínech, jejichž zmizení téměř nikdo nezaregistruje.
• Bolavá, Anna: Ten, co mě operoval
  Autor článku: Anna Bolavá - 4. 5. 2018
  sloupek
  Ten, co mě operoval nařídil otočit moje tělo na břicho. Pak skalpelem vedl nedlouhý řez od konce lýtka k patě, nalevo od pohromy, kterou ten den dostal na starost.
• Bolavá, Anna: Ten, co odmítl trhat
  Autor článku: Anna Bolavá - 15. 2. 2019
  sloupek
  Plížím se podél zdí vinohradských domů do zubní ordinace, kde se chystám přejmenovat svého nového doktora. Minulý týden byl ještě andělem, ale bohužel i Tím, co odmítl trhat.
• Bolavá, Anna: Ten, co srážel kaštany v parku
  Autor článku: Anna Bolavá - 26. 10. 2018
  sloupek
  Ten, co srážel kaštany v parku poznamenal každý můj podzim. Nikoli ve zlém ani v dobrém, jen neutrální zářez navlhlé vzpomínky pokaždé, když uklouznu na spadaném listí rozježděném auty napadrť.
• Bolavá, Anna: Tetry nervózní
  Autor článku: Anna Bolavá - 4. 10. 2019
  sloupek
  Letošní podzim bude ve znamení moudré ryby. Je stará, samotářská a zná odpovědi na cokoliv. Bude bydlet s námi.
• Bolavá, Anna: To kolo z Prachatic
  Autor článku: Anna Bolavá - 23. 10. 2020
  sloupek
  Na patnáct členů naší rodiny vychází zhruba dvacet jízdních kol. Je letošní jaro, zákaz volného pohybu osob. Jsem na půdě. Mám několik týdnů na důkladný úklid. Nedá se tu hnout. Nedá se tu sušit.
• Bolavá, Anna: Vlaky, bezy a mrtvoly
  Autor článku: Anna Bolavá - 30. 5. 2019
  sloupek
  Sedím ve vlaku z Českého Těšína. Autorské čtení nebylo špatné, přestože se jednalo o besedu se studenty. U nich nikdy nevíte, jak to dopadne.
• Bondy, Egon
  Autor článku: Martin Machovec - 12. 11. 2007
  portrét
  Vlastním jménem Zbyněk Fišer, syn legionáře a vysokého důstojníka prvorepublikánské československé armády Jana Fišera. Studium na reálném gymnáziu v Praze neukončil, v letech 1947-57 neměl stálé zaměstnání, žil na pomezí ilegality, v roce 1950 např. několikrát ilegálně přešel hranice do Rakouska a navštívil Vídeň, několikrát byl zatčen a krátkodobě zadržen, několikrát byl též hospitalizován v psychiatrických léčebnách, o čemž po letech podrobně napsal ve svých memoárech Prvních deset let.
• Bondy, Egon: My žijeme v Praze... DVD
  Autor článku: Petr Vaněk - 12. 11. 2007
  recenze
  Jedním z příspěvků do mozaiky jménem Egon Bondy, jinak poměrně homogenní, jakkoli bohaté, je i počin hudebního vydavatelství Guerilla Records, které nedávno vydalo dvojnosič CD + DVD My žijeme v Praze.... Na discích nenalezneme samotný básníkův portrét, ale básně a prózy předčítané samotným autorem, jakož i několik filmů, které představují básníkovu Prahu s jeho vlastním komentářem.
• Borecký, Felix: Makabrózní povídky
  Autor článku: Marek Jančík - 5. 8. 2020
  recenze

  50%
  Makabrózní povídky Felixe Boreckého tvoří soubor krátkých příběhů se záhrobní tematikou, jejímž opakujícím se motivem je nečekaný přechod mezi dvěma světy. Jde o zábavné čtivo spíš lehčího rázu, jehož pointy ovšem mohou působit poněkud repetitivně.
• Borkovec, Petr: Berlínský sešit / Zápisky ze Saint-Nazaire
  Autor článku: Bára Gregorová - 26. 1. 2009
  recenze
  Někteří spisovatelé se netají tím, že během stipendijních pobytů nemohou napsat ani řádku, neboť jsou duchem pořád ve své rodné zemi a spojeni s jejím instrumentářem (například Vladimir Sorokin a ruské běrjózky). To však není Borkovcův případ.
• Borkovec, Petr: Berlínský sešit / Zápisky ze Saint-Nazaire
  Autor článku: Petr Borkovec - 26. 1. 2009
  ukázka
  „Z berlínské ulice je vidět na měsíc, v berlínských ulicích dlouží se lidský stín,“ psal před osmdesáti lety ruský exilový neoklasicista Vladislav Chodasevič v básni o nočních tazích větrnými ulicemi „macechy ruských měst“. Bloudili tenkrát v trojici – Chodasevič, Nina Berberovová, Andrej Bělyj.
• Borkovec, Petr: Berlínský sešit / Zápisky ze Saint-Nazaire,...
  Autor článku: Josef Straka - 26. 1. 2009
  recenze
  Jako by si Petr Borkovec ve své nové knize (knize krátkých próz, prozaických a básnických sentencí a básní) vymezil jiný půdorys. Ptáme se, je to ten stejný Petr Borkovec, jak jej známe z předchozích knih? Je, jen nabízí jinou, novou polohu, rozkrývá jinak svou ustálenou poetiku právě na půdorysu jiného, přijatého města (měst), kde pobýval delší časový úsek.
• Borkovec, Petr: En scen ur ett äktenskap
  Autor článku: Petr Borkovec - 17. 4. 2020
  sloupek
  Už jsem o tom párkrát psal: ačkoli jsem vyrostl deset minut od lesa a od dětství dělám, co můžu, nikdy jsem nenatrefil na shozené jelení ani srnčí paroží.
• Borkovec, Petr: Erik, já a dvě mámy...
  Autor článku: Petr Borkovec - 7. 2. 2020
  sloupek
  „Tohle – a fejeton, pane? Toto – a kytka na klobouku internetového večerníku? Ani jako causerii to nevybojujete. Neruda se obrací v hrobě, Hálek už obrácen natrvalo!“
• Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
  Autor článku: Daniel Mukner - 24. 10. 2018
  recenze

  70%
  Nová básnická sbírka Petra Borkovce Herbář k čemusi horšímu zaujme nejen svým tajuplným názvem. Autor, jehož knihy budí pozornost dlouho předtím, než jsou publikovány, přichází s opulentní sbírkou plnou humoru a nadsázky, v níž vedle přírodní lyriky nalezneme medailony pornohereček a vedle útržků z internetových diskusních fór vzletnou češtinu obrozenců.
• Borkovec, Petr: Jaro a Shetlandské ostrovy
  Autor článku: Petr Borkovec - 5. 4. 2019
  sloupek
  Hyacinty už dávno lezou. Slunce pálí do harampádí, kterého přes zimu přibylo nejenom na půdě, v kůlně, v zahradním altánu, ale taky pod postelí, na nočním stolku, v mobilu a v tajném šupleti s dopisy, eury a starými snubáky. Zloději na jaře makaj od nevidim do nevidim; nový lesklý rejče mizej dřív, než je poprvý polkne vlhká zem.
• Borkovec, Petr: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
  Autor článku: Petr Borkovec - 8. 2. 2019
  sloupek
  Na veřejných čteních a besedách, při rozhovorech do novin a do rádia se – jak ví každý spisovatel – některé otázky opakují. Mrzí mě, že nepíšu tak dobře, abych dostával jen otázky, které žádný jiný spisovatel nedostává.
• Borkovec, Petr: Lavička babičky Toničky
  Autor článku: Petr Borkovec - 16. 10. 2020
  sloupek
  Moje babička Tonička nebyla moje babička. Seděla před domem na lavičce, opřená o plot, za kterým se zelenal dvůr. Na hlavičce flanelový šátek. Na sobě soustavu flanelových košil, jupek a kazajek, které bez rozdílu nazývala slovem „kacabajka“ a které za celý život nesvlékla až k té úplně poslední. A v zimě v létě tlusté žebrované punčocháče. Seděla tam, sedí tam. A vypráví.
• Borkovec, Petr: Lido di Dante
  Autor článku: Markéta Kittlová - 1. 11. 2017
  recenze

  80%
  Soubor obsahuje dvanáct povídek, z nichž každá je nějakým způsobem spojená s Itálií – nejčastěji s letoviskem Lido di Dante, které se nachází několik kilometrů od Ravenny. Přestože se toho v povídkách vlastně moc neděje a autor se většinou namísto rozvíjení děje oddává pomalému, trpělivému pozorování, je jejich četba bezmála dobrodružství.