Žánr beletrie česká

Poslední články

90%

Havelka, Jan: Cesta na Praděd: Cestopis z konce 19. století

Matěj Matela - 17. 10. 2018

Mercks, Kees: Čeština jako hlavní obor do dvou let skončí

Olga Stehlíková - 14. 10. 2018

Zábranský, David: Za_raný turisti

David Zábranský - 12. 10. 2018

Nejčtenější články

Nejlepší knihy roku 2010

18. 12. 2010

Nejlepší knihy roku 2013

8. 12. 2013

Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky

Rita I. Kindlerová - 7. 11. 2009

Všechny články

• Bolavá, Anna: Do tmy
  Autor článku: Petr Nagy - 15. 7. 2015
  recenze

  80%
  Nezvykle zdařilá prozaická prvotina. Sběračka léčivých bylin a příležitostná překladatelka Anna je pevně zakořeněna v krajině jihočeského venkova, ale její osud se vymyká životním zkušenostem většiny čtenářů. O to silnějším a přitažlivějším dojmem působí.
• Bolavá, Anna: Ke dnu
  Autor článku: Jaroslav Soukup - 5. 7. 2017
  recenze

  80%
  Anna Bolavá, autorka oceňovaného románu Do tmy, volně navazuje na svůj literární debut románem zasazeným do prostředí jihočeského maloměsta. Příběh odehrávající se v sychravém bezčasí v sobě skrývá kriminální motiv, řadu tragických lidských osudů i důmyslně vystavěnou zápletku.
• Bolavá, Anna: Sloup nultý
  16. 2. 2018
  článek
  Kdyby mě někdo vyzval, abych psala sloupky, bylo by to o mrtvých lidech. O těch, kteří se přes svou obrovitou všednost nevejdou do žádné knihy. O nenápadných, nicotných stínech, jejichž zmizení téměř nikdo nezaregistruje.
• Bolavá, Anna: Ten, co mě operoval
  Autor článku: Anna Bolavá - 4. 5. 2018
  článek
  Ten, co mě operoval nařídil otočit moje tělo na břicho. Pak skalpelem vedl nedlouhý řez od konce lýtka k patě, nalevo od pohromy, kterou ten den dostal na starost.
• Bondy, Egon
  Autor článku: Martin Machovec - 12. 11. 2007
  portrét
  Vlastním jménem Zbyněk Fišer, syn legionáře a vysokého důstojníka prvorepublikánské československé armády Jana Fišera. Studium na reálném gymnáziu v Praze neukončil, v letech 1947-57 neměl stálé zaměstnání, žil na pomezí ilegality, v roce 1950 např. několikrát ilegálně přešel hranice do Rakouska a navštívil Vídeň, několikrát byl zatčen a krátkodobě zadržen, několikrát byl též hospitalizován v psychiatrických léčebnách, o čemž po letech podrobně napsal ve svých memoárech Prvních deset let.
• Bondy, Egon: My žijeme v Praze... DVD
  Autor článku: Petr Vaněk - 12. 11. 2007
  recenze
  Jedním z příspěvků do mozaiky jménem Egon Bondy, jinak poměrně homogenní, jakkoli bohaté, je i počin hudebního vydavatelství Guerilla Records, které nedávno vydalo dvojnosič CD + DVD My žijeme v Praze.... Na discích nenalezneme samotný básníkův portrét, ale básně a prózy předčítané samotným autorem, jakož i několik filmů, které představují básníkovu Prahu s jeho vlastním komentářem.
• Borkovec, Petr: Berlínský sešit / Zápisky ze Saint-Nazaire
  Autor článku: Bára Gregorová - 26. 1. 2009
  recenze
  Někteří spisovatelé se netají tím, že během stipendijních pobytů nemohou napsat ani řádku, neboť jsou duchem pořád ve své rodné zemi a spojeni s jejím instrumentářem (například Vladimir Sorokin a ruské běrjózky). To však není Borkovcův případ.
• Borkovec, Petr: Berlínský sešit / Zápisky ze Saint-Nazaire
  Autor článku: Petr Borkovec - 26. 1. 2009
  ukázka
  „Z berlínské ulice je vidět na měsíc, v berlínských ulicích dlouží se lidský stín,“ psal před osmdesáti lety ruský exilový neoklasicista Vladislav Chodasevič v básni o nočních tazích větrnými ulicemi „macechy ruských měst“. Bloudili tenkrát v trojici – Chodasevič, Nina Berberovová, Andrej Bělyj.
• Borkovec, Petr: Berlínský sešit / Zápisky ze Saint-Nazaire,...
  Autor článku: Josef Straka - 26. 1. 2009
  recenze
  Jako by si Petr Borkovec ve své nové knize (knize krátkých próz, prozaických a básnických sentencí a básní) vymezil jiný půdorys. Ptáme se, je to ten stejný Petr Borkovec, jak jej známe z předchozích knih? Je, jen nabízí jinou, novou polohu, rozkrývá jinak svou ustálenou poetiku právě na půdorysu jiného, přijatého města (měst), kde pobýval delší časový úsek.
• Borkovec, Petr: Lido di Dante
  Autor článku: Markéta Kittlová - 1. 11. 2017
  recenze

  80%
  Soubor obsahuje dvanáct povídek, z nichž každá je nějakým způsobem spojená s Itálií – nejčastěji s letoviskem Lido di Dante, které se nachází několik kilometrů od Ravenny. Přestože se toho v povídkách vlastně moc neděje a autor se většinou namísto rozvíjení děje oddává pomalému, trpělivému pozorování, je jejich četba bezmála dobrodružství.
• Borkovec, Petr: Lido di Dante
  Autor článku: Petr Borkovec - 6. 12. 2017
  ukázka
  Dante je pohřbenej v Ravenně, má to pěkný, celý ve zlatě a ve stínu, po kterejch teče voda z kašniček, a kolem rostou černozelený bobkový keře a stříbrný olivovníky s kmenama, co vypadaj jak termitiště, akorát že mě nepustili až úplně dovnitř, protože mi Alice jenom tak, z rozpustilosti, kterou v ní „pokaždý nastartuje Itálie“, schovala tričko do květináče na piazza Catone, a bez trička se dovnitř nesmělo (nahý bezhlavý přeškrtnutý tělo na kryptě).
• Borkovec, Petr: Lido di Dante
  Autor článku: Adam El Chaar - 8. 8. 2018
  aktualita
  Luhačovice a Lido di Dante – dva místopisné názvy spojuje počet slabik, výletní charakter a poslední červnovou sobotu také Petr Borkovec. Do valašského lázeňského centra přijíždí číst z knížečky povídek z místa v severní Itálii, odkud pochází jeho žena. Zná je jako své boty, ale v Luhačovicích je poprvé. „Dobré, že?“ říkám. „Moc pěkné,“ přisvědčí, „vy jste odtud?“ „Ze Zlína.“ „Jak je to daleko?“ „Třicet.“
• Borkovec, Petr: Milostné básně
  Autor článku: Olga Stehlíková - 16. 4. 2013
  recenze
  Konečně je tu taky poezie, která je podivně, jedinečně vtipná a současně postrádá humorek. Vtipná tak, jak je to snad v poezii jedině snesitelné: bolestně, ironicky, úzkostně, těžce. Začal ji psát, mohlo by to být překvapení, Petr Borkovec. Jeho předchozí tvorba je nejnovější sbírkou Milostné básně vhozena do jiného nasvícení. Asi jsme to celé ty roky, co jednotlivé kousky z Milostných básní vycházely časopisecky, brali jen vážně.
• Borkovec, Petr: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
  Autor článku: Petr Borkovec - 11. 5. 2018
  článek
  Po obědě jsme vyšli z jasně a prudce osvětlené gymnaziální jídelny na ulici a zůstali stát u zábradlí. Zavřela oči, přitiskla si na rozpálenou tvář ruku s dlaní vytočenou ven a řekla tři začátky tří vět: „Pane bože, já se červenám… To mezi námi je literatura, kterou nečtu… Konec, studente…“
• Borkovec, Petr: Prázdniny teprve začínají
  Autor článku: Petr Borkovec - 29. 6. 2018
  článek
  Na předměstí L’Aquily jsem vrátil vypůjčenou regatu, vylíčil majiteli autopůjčovny všechny útrapy, které mi „květ jeho stáje“ (majitelův týden starý výraz) způsobil, doplatil 200 tisíc lir (ten mluvka, který se jmenoval Foscolo, chtěl 300) a šel hledat bar. Trvalo mi to, byla siesta.
• Borkovec, Petr: Smutek a knihovnice...
  Autor článku: Petr Borkovec - 13. 4. 2018
  článek
  Spisovatelé do knihoven. Tenhle nápad dostal nevím přesně kdo a nevím, jestli ho odněkud neokopíroval. Ale to nevadí. Deset spisovatelů jezdí od loňského září číst a mluvit do knihoven v celé zemi. Každý měsíc jedna veřejná knihovna. Jezdím taky.
• Borkovec, Petr: Writer in Residence
  Autor článku: Petr Borkovec - 21. 9. 2018
  článek
  Lilo. Když konečně ve čtvrti Connewitz, kam zabloudil, natrefil na otevřené bistro, bez rozmýšlení se celou dlaní opřel do skleněných dveří. Přivítal ho barmanův kyselý obličej, za kterým se ukrývalo vyčítavé souvětí pojednávající o klice a její úloze v dějinách lidstva.
• Borzič, Adam: Orfické linie
  Autor článku: Markéta Kittlová - 6. 1. 2016
  recenze

  70%
  Sbírka vyniká výrazným básnickým gestem, charakterizovaným vášnivou touhou subjektu uchopit a vyslovit celý svět. To nezní příliš pokorně – ale intenzivní tázání a účast, která je přítomná v každém básníkově pohledu, svědčí o tom, že v základu Borzičových divoce imaginativních básní není pýcha, ale osobní zaujetí pro skutečnost, citlivá a upřímná starost o svět.
• Borzič, Adam: Rozevírání
  Autor článku: Michael Alexa - 22. 3. 2012
  recenze
  Básník a člen literární skupiny Fantasía Adam Borzič, který bývá označován za angažovaného básníka, je ve své nové sbírce aktuální, ale i intimní a citlivý.
• Boučková, Tereza: Rok kohouta
  Autor článku: Pavel Janoušek - 6. 6. 2008
  recenze
  Nejnovější kniha Terezy Boučkové – a řekněme hned na začátku kniha literárně pozoruhodná – tematicky navazuje na autorčiny starší práce, zejména na Indiánský běh a scénář k filmu Smradi.
• Boučková, Tereza: Rok kohouta
  Autor článku: Tereza Boučková - 6. 6. 2008
  ukázka
  Zazvonila pevná linka. Poplach. Volali z hygienické stanice. Přišlo jim hlášení z nemocnice, že má náš syn Patrik svrab. Jako nejbližší rodinní příslušníci se proto máme ihned všichni dostavit k lékaři, abychom se začali léčit a nešířili dál tuto nepříjemnou infekční nemoc.
• Boučková, Tereza: Život je nádherný (in HN)
  Autor článku: Pavel Mandys - 16. 11. 2016
  recenze

  60%
  Nová próza Terezy Boučkové dlouho působí jako nevýrazný blog: procházky se psem, starost o matku, zvlčilí synové a komentáře k politice i přečteným knihám. Teprve závěr všednodenní zápisky výrazně přesahuje.
• Bouška, Kamil: Hemisféry
  Autor článku: Michaela Kašičková - 17. 2. 2016
  recenze

  80%
  Autor se v nové sbírce soustřeďuje na co nejpřesnější popis jevů pod povrchem skutečného. K pointám zraje neprvoplánově, pomalu a zvolna, zpravidla za přítomnosti melancholické atmosféry v mnoha variantách, od jemně nostalgické po dusivou.
• Bouška, Kamil: Oheň po slavnosti
  Autor článku: Markéta Kittlová - 24. 6. 2011
  recenze

  60%
  Básnický debut Kamila Boušky je rozdělen do čtyř tematických oddílů, v nichž se ale kromě tématu mění i poetika, styl a kvalita textů. Sbírka jako celek díky tomu působí rozkolísaně, i přes autorovu snahu tuto rozkolísanost usměrnit a učinit z ní její přednost.
• Brabcová, Zuzana: Rok perel...
  Autor článku: Pavel Mandys - 26. 8. 2015
  studie
  Když v roce 2000 vyšel poprvé román Rok perel, stala se z něj zanedlouho událost, o jakou stojí většina spisovatelů. Šlo o první výraznou českou prózu jednadvacátého století a díky atraktivnímu tématu si ji našli nejen recenzenti, ale i široké publikum.
• Brabcová, Zuzana: Stropy
  Autor článku: Markéta Kittlová - 16. 12. 2012
  recenze

  80%
  Pokud má nový román Zuzany Brabcové, který vychází dvanáct let po autorčině úspěšné knize Rok perel, vůbec nějaký děj, pak je velmi prostý. Spočívá na autobiografickém základu: hlavní hrdinka Ema nedobrovolně nastupuje léčbu v detoxikačním oddělení psychiatrické léčebny v Bohnicích. Setkává se zde s nejrůznějšími typy žen a závislostí, ale především na ni útočí vzpomínky na vlastní minulost, které se prolínají s halucinačními vizemi, sny a přítomnou realitou.
• Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
  Autor článku: Pavel Mandys - 15. 12. 2012
  recenze

  70%
  Po dvanáctileté odmlce od úspěšného románu Rok perel vydala Zuzana Brabcová svou teprve čtvrtou knihu. Stropy zachycují její zkušenosti z psychiatrické léčebny.
• Brabcová, Zuzana: Voliéry
  Autor článku: Markéta Kittlová - 14. 9. 2016
  recenze

  80%
  Voliéry jsou tvořeny nahodilými deníkovými zápisy, postřehy, stručnými vyprávěními, uspořádanými do krátkých kapitol. V centru tohoto kaleidoskopu se nachází vypravěčka, přesněji její pohled: zjitřený, přecitlivělý a pronikavý.
• Brabcová, Zuzana: Voliéry
  30. 11. 2016
  ukázka
  Voliéry jsou tvořeny nahodilými deníkovými zápisy, postřehy, stručnými vyprávěními, uspořádanými do krátkých kapitol. V centru tohoto kaleidoskopu se nachází vypravěčka, přesněji její pohled: zjitřený, přecitlivělý a pronikavý.
• Brácha, Karel Hynek: Bác!
  Autor článku: Michael Alexa - 2. 9. 2014
  recenze
  Jako dvaatřicátý svazek edice Ulita plzeňského nakladatelství Pro libris vyšel Bác! od Karla Hynka Bráchy, další z řady parodií Máchova Máje. Přestože si Brácha z Máje vypůjčuje mnoho, jeho variace nejprovařenějších veršů nemá charakter hejhurácké senzace, která by z textu bezúčelně čněla.