Sotva ve španělském literárním světě skončily oslavy pětistého výročí dona Quijota, začaly další, tentokrát na počest stých narozenin klasika španělské literatury Franciska Ayaly.

Autor se narodil v Granadě 16. března roku 1906. Vystudoval práva na Madridské univerzitě, kde působil až do vypuknutí občanské války. Do jejího skončení (v letech 1936-1939) pracoval jako sekretář na vyslanectví španělské republikánské vlády v Praze. V letech 1939-1950 žil v argentinském exilu. V Argentině vyučoval na La Platské univerzitě. Poté odešel do Portorika, kde založil známý časopis La Torre. Později přednášel španělskou literaturu na univerzitách v Princetonu, New Yorku a Chicagu. Od roku 1960 začal pravidelně navštěvovat rodné Španělsko, kde se trvale usadil v roce 1980.

Mezi Ayalova první publikovaná díla patří například Tragicomedia de un hombre sin espíritu (Tragikomedie bezduchého člověka, 1925), Historia de un amanecer (Příběh jednoho svítání, 1926) nebo El boxeador y un ángel (Boxer a anděl, 1929).

Z pozdějších krátkých próz vynikají La cabeza del cordero (Beránčí hlava, 1949), kde rozvíjí téma války a exilu, Los usurpadores (Uchvatitelé, 1949), Historia de los macacos (Historie makaků, 1955) nebo El jardín de las delicias (Zahrada rajských potěšení, 1971).

K nejvýznamnějším románům patří Muertes de perro (Smrti psa, 1958) a El fondo del vaso (Dno sklenice, 1962).

Ayalova tvorba má blízko ke kritickému realismu, k typu děl autorů jako Thomas Mann, Aldous Huxley nebo Ramón Pérez de Ayala. Jeho próza je hluboce reflexivní, se silným morálním apelem. Co rovněž charakterizuje jeho tvorbu, je ironie a skepticismus.

Významnou část Ayalova díla tvoří esejistická tvorba, v níž se věnuje tématům z oblasti filozofie, sociologie, politologie, umění, filmu či literární kritiky. Z literárně-kritických studií jmenujme například Los ensayos: Teoría y crítica literaria (Eseje: literární teorie a kritika, 1972), La novela: Galdós y Unamuno (Román: Galdós a Unamuno, 1974), Cervantes y Quevedo (1974), z jiných oblastí například El problema del liberalismo (Problém liberalismu, 1941), Tecnología y libertad (Technologie a svoboda, 1958), La integración social en América (Sociální integrace v Americe, 1958).

Autor je členem Španělské královské akademie (Academia Real de España) a držitelem několika prestižních cen, z nichž nejvýznamnější jsou Cena kritiky (Premio de la Crítica, 1972), Národní cena za prózu (Premio Nacional de Narrativa, 1983) a Cervantesova cena (Premio Cervantes, 1991). Francisco Ayala byl rovněž několikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu.