Marcela Iacubová (1964) vydala v minulém roce román, který kritika charakterizovala jako „komicko-psychologický“. Nabízí satirický obraz dnešní společnosti, která se čím dál víc plete do soukromého života občanů.

Autorka pochází z Argentiny, ale od roku 1989 žije ve Francii. Tato právnička a vědecká pracovnice se před třemi lety proslavila filozofickou pohádkou s názvem Co jste to udělali se sexuální revolucí? odsuzující politickou a mediální kampaň proti pornografii v televizi a za zákaz prostituce.

Její nová kniha je sice obsahem podvrh, ale jinak jde o román, jak má být. Otvírá ho Předmluva k prvnímu vydání, za níž následuje Předmluva k druhému vydání, přičemž obě sepsala jistá Dolores Jammetová, sestra smyšleného psychiatra a psychosociologa Jeana-Luca Jammeta, údajného autora posmrtně publikovaného eseje Milovat zabíjí s podtitulem Návrhy na reformu politiky vášní. Esej fiktivního autora je doplněna ještě doslovem k druhému vydání od jakéhosi senátora, přičemž vše uzavírá dopis nakladateli od pána, jenž se poznal v hlavní postavě zmíněného eseje…

Jean-Luc Jamet vypráví osm případů ze své praxe, které jsou historkami o lásce - končí však zásadně velmi špatně. Milovat totiž zabíjí, zvlášť když si vyberete partnera nebezpečného, násilníka, který se bude v ničení vztahu vyžívat. Jean-Luc Jamet bojuje za spravedlivou a bezpečnější společnost, kde by láska byla zakázaná a její oběti by chránily zákony. Pokud čtenář na jeho argumenty a vize přistoupí, ani se nevšimne a postupně se stává poněkud perverzním moralistou.

Jak vidno, Iacubová si s formou své knihy pěkně vyhrála, ostatně ani obsah a tón celého textu nevyznívá nijak vážně. Rozličné příběhy „obětí“ lásky – jako vystřižené z rubrik ženských časopisů věnovaných tématu „ze života čtenářek“ – už jen nahromaděním a řazením působí komicky, a když se přidá ještě autorčin kousavý komentář, vtipná kniha je na světě.