Od prvního knižního vydání povídkového souboru Jana Wolkerse Model (překladatelský debut Veroniky Havlíkové) uplynulo již devět let. Nyní splácí Nakladatelství Lidové noviny dluh nejen jednomu z nejlepších romanopisců moderní nizozemské literatury, ale i jeho překladatelce Olze Krijtové. Ta román Růže z masa připravila pro vydání již na konci 60. let. Kvůli neslučitelnosti s orientací české oficiální literatury po roce 1968 byl náklad románu skartován a jméno Jana Wolkerse se na dlouhou dobu ocitlo mimo ediční plány. Po letech se tedy do rukou českého čtenáře dostává jeden z prvních románů tohoto klasika moderní nizozemské literatury a pomyslný seznam dluhů vůči nizozemské literatuře je opět o jednu položku kratší.

Děj románu je sice zasazen do koloritu Nizozemí šedesátých let, ale stejně tak dobře by se mohl odehrávat kdykoliv a kdekoliv. Růže z masa je totiž vyprávěním o nejhlubších, téměř nesdělitelných, a zároveň nejtrýznivějších pocitech, o tíživé lidské samotě a svazující moci minulosti nad přítomností. Růže z masa zachycuje tedy nadčasové drama, které se v lidských srdcích odehrává v různých podobách denně na jakémkoli místě, v jakékoli době. Intenzita, s níž je drama jednoho lidského osudu líčeno, je téměř na hranici šílenství. Celý děj románu se odehrává během jediného dne, jenž je sondou do hloubi Danielovy duše, jeho minulosti a nesnesitelné přítomnosti. Za všemi psychickými pochody a událostmi, jimž je čtenář v románu přítomen, stojí smrt malé dcery. I toho dne, o němž román podává svědectví, se Daniel dusí (nejen duševně, ale i fyzicky) nesnesitelným pocitem viny za smrt dcery, rozpadlé manželství, neschopnost komunikace s okolím a neschopnost projevit své city.

Časová struktura je jedním z klíčových prvků příběhu. V románu je zachycen pouze jeden den Danielova tichého šílenství, ale reálný čas se zde prolíná s událostmi patřícími do jeho dětství či nedávné minulosti. Další časovou dimenzi tvoří Danielovy sny a introspektivy, které umocňují nesnesitelnost přítomného okamžiku. Čas se tak v románu stává pastí, z níž nelze uniknout. Nelze odhadnout, co další vteřina přinese, co se zrodí ve vědomí a neovladatelném podvědomí. Čas, stejně jako proud myšlenek, není možné zastavit. Každá další vteřina obsahuje vědomí těch minulých. Nelze utéct. Lze se jen zmítat v bolesti. Stejně jako ranění ptáci, jejichž motiv hraje v románu důležitou roli. Snad i proto je na obálce knihy vyobrazena Ohrožená labuť Jana Asselyna.

Jedním ze základních stavebních kamenů Wolkersovy poetiky je hledání krásy v obyčejných a morbidních věcech života. Třeba i umělý vývod tlustého střeva lze vnímat jako zajímavou růži, byť z masa. Poetiku morbidní krásy podtrhuje navíc Wolkersův expresivní styl psaní a časté užití metafor. Expresivní náboj umocňuje i překlad Olgy Krijtové, která za pomoci zdrobnělin, odvozenin a slov více či méně příznakových, jimiž nizozemština v takové míře jako čeština nedisponuje, vytvořila plastický a kontrapunktický text, který českému čtenáři může volně asociovat styl Hrabalových próz.

Bylo by jednostranné mluvit pouze o tragickém a existenciálním rozměru románu. Wolkersovu vyprávění nechybí ani specifický, poněkud černý humor, který čtenáře alespoň na chvíli vytrhne z ponurých událostí. Román dále nevypovídá pouze o existenciálním dramatu jednoho člověka, ale nalézáme zde ve zkratce mnoho dalších nadčasových témat, která jsou příznačná nejen pro Wolkersovu tvorbu, ale i pro nizozemskou moderní literaturu.

Na záložce knihy se dočítáme, že Růže z masa nám předkládá zkomprimovaného Wolkerse. Doufejme, že čeští čtenáři sami budou moci prověřit pravdu tohoto výroku a že v budoucnu bude vydán i některý z vrcholných románů tohoto klasika poválečné nizozemské literatury.