knihy - recenze

Ryhor Baradulin
Žít!

Ryhor Baradulin: Žít!, přel. Františka Sokolová, úvodní slovo Václav Havel, předmluva Michas Skobla. Dvojjazyčné vydání veršů běloruského básníka. Vyd. Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna, edice Publikace Slovanské knihovny 55, Praha 2006, 1. vydání

Ryhor Baradulin (*1935) je současný běloruský básník pocházející od Vitebska, od roku 1954 žije v Minsku. Venkovský původ se prolíná veškerou jeho tvorbou a jak sám říká v rozhovoru na konci sbírky Žít!, cítí se být stále vesničanem.

Baradulin byl letos navržen na Nobelovu cenu za literaturu a Slovanská knihovna ve své řadě Publikace Slovanské knihovny vydala výbor z jeho básní. Přesto, že je u nás současná běloruská literatura prakticky neznámá, jde letos již o druhý překlad běloruských děl. První byla vynikající Antologie běloruských povídek. Obě knihy nám dávají alespoň částečně nahlédnout jak do tvorby prozaické, tak básnické.

Baradulin patří k nejvýraznějším běloruským básníkům 20. století. První sbírka mu vyšla r. 1959 (Měsíc nad stepí). Kniha Žít! je výběr básní ze sbírek z let 1979 až 2003. Autor je označován za křesťanského básníka, kterému nic lidského není cizí či lhostejné, výborně rozumí vztahu člověka k Bohu, univerzálnosti vesmíru, „vše má v jeho poezii místo,“ jak napsal Michas Skobla (také básník) v předmluvě. Již z názvů jeho sbírek je jasné, kudy se Baradulinovy vnitřní poutě ubírají – Adam a Eva, Evangelium od Matky, Kříže (právě tato jeho kniha byla impulsem k navržení básníka na Nobelovu cenu), Runy Perunovy…

Opravdu je zajímavé v dnešní době, kdy se zdá, že duchovno se už nadobro odebralo kamsi mimo tento svět, číst a prožívat význam slov tryskajících z takové hloubky. Je z nich cítit, že autorovi je úplně jedno, jak se na ně kdo bude dívat, prostě píše bez zábran o tom, co my ostatní nejsme často ani schopni říct. A přitom slovy srozumitelnými a přesně vystihujícími naše pocity i okolní skutečnost. Zajímavé je rozhodně zkusit se ponořit i do běloruských originálů, o nichž Skobla napsal, že je porota Nobelovy ceny měla číst v běloruštině. Tím, že je běloruština na ústupu i ve vlastní zemi, těžko ji můžeme dnes vůbec někde zaslechnout a udělat si tak představu o fonetice tohoto jazyka, který v psané podobě na mě osobně působí až skoro archaicky. Skobla se v předmluvě též zmiňuje o obrovském množství neologismů, které Baradulin vymýšlí, a tím znesnadňuje práci překladatelů. V českých překladech však na nějakou nesrozumitelnost čtenář nenarazí a žádné slovní excesy tam nenajde.

Přestože je Baradulin básník skutečně duchovního rázu, v knize je též několik ukázek jeho krátkých „spotů“, v nichž porůznu glosuje i současné politické události.

Referendum
Kocour vypsal referendum:
„Všechny myšky ochráním.“
Myši dali na legendu
A teď piští čím dál míň.

Teprve s řádnou boulí na hlavě
Bělorus poznává,
že Bělorusem je.

Související články

diskuze

Vložit nový příspěvek