Ďábel, Mefistofeles, Lucifer, Satan, Rarach, Čert, Belzebub. Tato i mnohá jiná, neméně originální jména lidská fantazie vytvořila pro svého věčného nepřítele, pro ono chlupaté umolousané stvoření nebo také švarného mládence v mysliveckém, který je již odpradávna učiněným ztělesněním zla. Že ona temná postava patří už dávno do mýtů a hodí se tak maximálně ke strašení dětí nebo do církevních kázání? O pravém opaku se nás snaží přesvědčit v Čechách téměř neznámý skotský prozaik James Robertson, jehož román, Závěť Gedeona Macka, vyšel nedávno v povedeném českém překladu Ladislava Nagye v nakladatelství BB/art.

Robertsonův prozatím největší literární úspěch stojí rozhodně za povšimnutí. Spojení nejžhavější současnosti s tématem, které bychom očekávali spíše v nějakém mravoučném viktoriánském dílku, je originální a více než překvapivé. Ocitáme se na skotském maloměstě počátku dvacátého století. Ve skříni útulného penzionku na Vysočině je nalezen obsáhlý rukopis podepsaný jménem faráře skotské presbyteriánské církve Gedeona Macka, který před několika měsíci záhadně zmizel a jehož mrtvé tělo bylo posléze nalezeno kdesi v horách. Mnohem zajímavější než osudy nešťastného faráře se ukáže být samotný rukopis, jeho vlastní závěť nebo ještě lépe zpověď, kterou napsal v předtuše blížící se smrti ve snaze vypořádat se (pokud možno důstojným způsobem) s poněkud bizarními událostmi, jež ho postihly na samém sklonku jeho života. V samém středu románu tedy stojí literární dílo, s jehož obsahem (a především autenticitou) se musí vypořádat nejprve fiktivní nakladatel a posléze i samotní čtenáři.

To, že Robertson, jinak Skot jako poleno, situoval svůj román do Skotska, není samozřejmě náhoda. Kde jinde než v drsném kraji plném rázovitých a v mnohém značně konzervativních lidí by našel živnou půdu pro příběh, který zkoumá vztah mezi tradicí a moderností, církevním dědictvím a způsobem života na počátku třetího tisíciletí? Jak se nechal slyšet sám Robertson, Skotsko je částí Británie, která je nejvíce prodchnuta duchem kalvinismu, zároveň však i místem, které během pouhých dvou generací urazilo obrovský kus cesty od výhradně křesťansky smýšlející společnosti k čistě sekulární. Otázka, která se přímo nabízí, je nasnadě: jaký dopad měl takový „pokrok“ na tuto zem a její obyvatele, jsou skutečně natolik moderní, aby dokázali zabouchnout dveře před mýty, legendami, ale i církví jako takovou, a byli s to shovívavě respektovat libůstky a mnohdy i zvláštnosti svých bližních? Robertson, na základě vlastní zkušenosti i někdejší presbyteriánské výchovy, dospěl k názoru, že nikoliv, že je Skotsko víc než co jiného ideálním místem pro dualitu, rovněž i přetvářku. Není tedy divu, že hlavní postava příběhu, Gedeon Mack, je přímo prototypem takového rozštěpení. Ač farář, v Boha nevěří, kněžskou kariéru si vybral jen proto, že jde ve šlépějích otce, že ho nic lepšího nenapadlo a snad i proto, že chce pomáhat lidem. 

O tom, do jaké míry je skotská společnost moderní, se má ostatně přesvědčit na vlastní kůži. Pro malé město, kde působí jako farář, bylo těžko stravitelným soustem již jen to, že měl za ženu bezvěrkyni. I jeho nepříliš „důstojné“ záliby, jako například přespolní běh, jsou mnohým zasloužilým občanům proti srsti.. Když se nakonec spřátelí s místní černou ovcí, poněkud excentrickou starší dámou zajímající se o dávné legendy a pokuřující marihuanu, vyslouží si veřejné pokárání. To však ještě nikdo netuší, že jim Gedeon připraví mnohem větší šok: po záhadném pádu do místní propasti, který jen zázrakem přežije, vyrukuje s příběhem, který je pro některé komický a těžko uvěřitelný, pro druhé jasným důkazem toho, že se definitivně zbláznil: tvrdí, že ho od jisté smrti zachránil sám ďábel.

Robertsonově románu nejde ani tak o to, zda se Gedeon Mack skutečně setkal s ďáblem či nikoliv, ani nedostaneme uspokojivé odpovědi na všechny otázky, které při četbě tohoto zdánlivě prostého díla vyvstanou. To ostatně nebylo autorovým záměrem. Robertson chtěl neotřelým způsobem popsat současné Skotsko, ve kterém jsou mýty, historie a legendy natolik propleteny s každodenní realitou, že je mnohdy těžké rozeznat, kde končí hranice jednoho a začíná druhé. Autor chce zpochybnit dogmatické pojetí pravdy, obzvláště ono křesťanské. Jak říká: „Co jiného jsou dějiny křesťanství v téhle malinkaté zemi než dějiny pochybností a obav, snah propojit nebesa se skálou a močály?“ A právě tyto pochybnosti, zda se přiklonit na stranu Gedeona Macka a jeho stěží uvěřitelného příběhu, nebo na stranu zkostnatělého maloměsta, jež vše hodnotí značně černobílou optikou, činí z Robertsonova románu knihu, která v každém případě stojí za přečtení a která kromě kvalitního čtenářského zážitku nutí své čtenáře i tak trochu přemýšlet.