knihy, texty - ukázky

Marcello D'Orta
Já to doufejme ňák zmáknu

Marcello D´Orta: Já to doufejme ňák zmáknu, přel. Kateřina Vinšová, Baobab, Praha 2009, 80 stran

Kdybyste byli miliardáři…

Kdybych já byl miliardářem, nebyl bych jako Berlusconi, protože ten si nechává všechno pro sebe a nikomu nic nedá a jenom natáčí pornofilmy. Ten na chudý nemyslí. Je miliardářem jenom pro sebe a pro svojí rodinu, ale pro ostatní ne. Já kdybych byl tak bohatý jako on, konal bych dobro, abysem se dostal do Ráje. 

Kdybych byl miliardářem, dal bych všechno chudým, slepým, třetímu světu a potulným psům. V Caivanu je hromada potulných psů, který se jim ztratili na ulicích. Oni jednou na dovolenou a ztratí psa a on pak vběhne pod auto.

Já kdybych byl miliardářem, postavil bych Neapol celou novou a udělal bych parkoviště. Bohatým v Neapoli bych nedal ani liru, ale chudým všechno, hlavně těm zemětřeseným. Pak bych nechal zabít celou kamoru a zachránil bych feťáky.

Sobě bych koupil pravé ferrari testarossa, vilu a služebnou pro maminku. Tatínek by už nepotřeboval chodit do práce, jenom by byl v důchodu a na odpočinku, Nicolinovi by jsem koupil šaty s stošestaddvacítku, Patrizii všechny desky Madony. Potom by jsem koupil nový auto taky našemu panu učiteli, protože to jeho je stará kraksna a nakonec by jsem chtěl do Benátek, abych viděl Benátky. Nakonec bych chtěl mluvit s Maradonou a pozvat k nám domů Madonu, kvůli mý sestře Patrizii.

To všechno budu moct udělat, jestli vyhraju na sázenku v Agnanu, kterou koupil tatínek.

V televizi se často objevují zprávy z černé kroniky. Myslíte si, že je správné poskytovat takovým informacím prostor, nebo byste dávali přednost jinému typu zpravodajství?

Když mám říct pravdu, ale opravdu pravdu, tak já mám rád televizní zprávy v jednu, protože je nevidím, protože když jdu ze školy je už po jedný. Ale večerní zprávy v televizi vážně nenávidím. Když tatínek přijde večer z práce domů, jíme a koukáme přitom na televizi. Ale jak si sedneme, začnou, teda jako zprávy. Začnou vždycky, když my začnem. To tatínek je pustí. Jen co pustí televizi, první pohroma, jak se přinese jídlo, druhá pohroma. U nás doma jíme při pohromách. Potom když dojíme a objeví se obličej Kadáfího, tatínek si odkrkne.

Když se objeví nápis NEAPOL, řekne tatínek: „Buďte všichni zticha, ať slyšíme, co se zase stalo za další pohromu.“ Tatínek říká, že když ukazujou Neapol, je to jedině kvůli nějaký pohromě, a že když Neapol vyhrála ligu, v Turínu se mohli posrat.

Zprávy v televizi uvádí jeden takovej blbec, kterej má ksicht samej beďar a chechtá se jako blbec.

Mně se ze zpráv líbí jedině fotbal, ale ne když Neapol prohraje.

Já bych chtěl, aby zprávy v televizi šly ne když my jíme, ale trochu pozdějc, abychom se najedli v klidu!

Hlad ve světě

Hladu je ve světě hodně. Existujou národy, který umírají hlady. Existujou mouchy. Krokodýlové. Pavouci. Hlad. To je Afrika.

Ale ani v Indii to není žádná sranda.

V Číně když si neuděláš dítě, tak ti zaplatěj.

Hlad ve světě se hemží jako červy, jako žížaly. Existujou národy hrozně bohaté, které ani nevědí, co znamená hlad, ale existuje taky Indie, Afrika a Basilicata, kde vědí, co znamená hlad!

Svět je příšerný. Země je příšerná. Lidské bytosti jsou příšerný. Svět se chová jako Bohatec a Lazar je Afrika, a taky trochu Peru. Kdysi bylo Peru strašně bohatý, teď ho bolí břicho hlady.

Svět je příšerný, já se to nebojím říct, protože jsem přeceda třídy a některý věci můžu klidně říkat.

A tuhle slohovou práci chci zakončit těmihle slovy:

CLOVĚK NEPOCHÁZÍ Z OPICE, ALE Z UPÍRA!

Překlad © Kateřina Vinšová

Související články

diskuze

Vložit nový příspěvek