V současné ukrajinské literatuře často nelze rozeznat, o jaký žánr se jedná. A to dosti často v případě detektivek, které bývají označovány za klasické romány. Dokonce u mnohých, které nesou klasické znaky detektivky, není často uvedeno, že jde alespoň o román či povídky s detektivní zápletkou. Knížka krátkých próz Horoško i ja patří k těm zdařilejším, přestože upozornění na to, že jde o detektivky, lze pochopit pouze z loga evokujícího detektivní žánr.

Novelka Horoško i ja (Hrášek a já) je ze studentského prostředí. Hlavní hrdinka se odmalička kamarádí s Hráškem, nepříliš přitažlivým vrstevníkem, s nímž je zatažena do komplikované historie hledání tajemných šperků, nacházení mrtvol a postupného odhalování minulosti vlastní rodiny. Příběh je občas tak zamotaný, že je s podivem, jaké úžasné schopnosti hrdinka má, když si dává dohromady informace a dochází ke správnému závěru. Čtenář si může v tu chvíli připadat trošku jako blbeček, kterému není tak jasná věc na první pohled zřejmá. Následuje novelka Tajemnycja staroho Agresta (Tajemství starého Agresta), v níž je hlavní hrdinka, pracovnice IT oddělení jisté firmy, součástí jí zpočátku nesrozumitelné honby za dědictvím, dochází k záměně jmen, k vykrádání počítačů a k několika pokusům o vraždu. V poslední novelce vystupuje ta samá hrdinka, tentokrát pracující v jiné firmě. Její kolegyně ji poprosí, aby jí týden zalévala doma květiny po dobu nepřítomnosti a hrdinka rovnýma nohama spadne do řetězce honiček, vražd, pokusů o vraždy, až se nakonec ukáže, že šlo o narkomafii sledovanou až z Pobaltí.

Knížka má bohužel několik nedostatků, co se spisovné ukrajinštiny týče, tu a tam se v ní objevují rusismy, z nichž je cítit, že buď autorka, nebo redaktorka ukrajinštinu zcela neovládají.