(1886 Vídeň – 1951 New Heaven, USA)
Rakouský spisovatel a esejista, původem z bohaté židovské rodiny vídeňského textilního továrníka. Po studiu na textilní škole pracoval v otcově podniku. V roce 1927 celý podnik prodal a začal studovat matematiku, psychologii a filozofii na Vídeňské univerzitě. Posléze se plně věnoval své spisovatelské a filozofické tvorbě. Po nástupu Hitlera k moci patřil k osobnostem, které soustavně upozorňovaly na nebezpečí nacismu. Po anšlusu Rakouska byl pro svůj židovský původ a spisovatelskou a esejistickou činnost vězněn. Propuštěn byl po intervenci významných evropských osobností – mj. J. Joyce, T. Manna či A. Einsteina – a bylo mu umožněno opustit Rakousko. Vycestoval nejprve do Skotska a posléze do USA. V letech 1941–1948 žil v Princetonu, od roku 1949 v New Heaven. Na univerzitě v New Heaven působil jako profesor německé literatury. Roku 1950 byl navržen na Nobelovu cenu. Řadí se k předním představitelům rakouské literární moderny. K jeho nejvýznamnějším dílům patří romány Die Schlafwandler. Eine Romantrilogie (1932, č. Náměsíčníci, 1966), Der Tod des Vergil (1945, č. Smrt Vergilova, 1967), Der Versucher (1953, č. Pokušitel, 1969), řada kritických a teoretických esejů a v neposlední řadě rozsáhlá korespondence (č. Dopisy o Německu /1945–1949/, 1996). Stěžejní témata svého myšlení rozvinul Hermann Broch v četných esejích, z nichž ty nejvýznačnější ve výboru Milana Kundery přináší soubor Román – mýtus – kýč.