Sbírka sedmi povídek současných čínských autorů Na ulici vyšla v Šantungském nakladatelství literatury a umění roku 2020. Její editor je přední odborník na moderní čínskou literaturu, člen mnoha významných institucí (mj. člen Asociace čínských spisovatelů, výzkumný pracovník Muzea čínské moderní literatury), profesor Šantungské univerzity Ma Ping (Ma Bing). Do sbírky zařadil tvůrce střední a mladé generace (převážně narozené v sedmdesátých letech 20. století) z různých oblastí ČLR. 

O Tibeťanech i univerzálních tématech

Autorem první povídky s názvem Balónky je nedávno zesnulý spisovatel původem z Tibetu Pema Tseden (1969–2023), který se po absolutoriu Pekingského filmového institutu věnoval scenáristice a režii. Stal se laureátem mnoha domácích i zahraničních filmových cen a je považován za průkopníka tibetské kinematografie. Tibetsky i čínsky napsal několik románů a mnoho povídek, věnoval se i literárnímu překladu. Jeho vlastní díla byla kritikou velmi ceněna a přeložena do mnoha světových jazyků.

Povídka Balónky se stala předlohou stejnojmenného filmu, který byl uveden i na 76. MFF v Benátkách. Přibližuje čtenáři prostřednictvím zdánlivě banálního příběhu, jak se rodina tibetských pastevců se třemi syny snaží v rámci svého náboženského přesvědčení vypořádat s oficiální politikou jednoho dítěte. Autor líčí s nadhledem, ale i hlubokým pochopením každodenní život tří generací, obtíže, s nimiž se rodina vyrovnává, i drobné radosti, které zažívá. Pema Tsedenovův text sice vyrůstá ze specifického prostředí a způsobu života Tibeťanů, poukazuje však na univerzální lidské hodnoty. 

Laureátka Lu Sünovy (Lu Xun) literární ceny, spisovatelka Lu Min (nar. 1973), původem z provincie Ťiang-su (Jiangsu), je autorka povídky Koule a pistole. Než se začala věnovat literární tvorbě, působila v administrativě. Zásadní vliv na ni mělo setkání se spisovatelem Su Tchungem (Su Tong), o deset let starším autorem slavné novely Manželky a konkubíny (Čchi-čchie čcheng-čchün / Qiqie chengqun, 1990, česky 2014), jež se stala předlohou neméně proslulého filmu režiséra Čang I-moua (Zhang Yimou). Její díla byla přeložena do několika jazyků a román Liou žen wan-cchan / Liu ren wanca (Večeře pro šest) byl zfilmován.

Ve své povídce Koule a pistole zajímavým způsobem buduje napjatou atmosféru. Hrdina Mu Liang je obviněn z krádeže v klenotnictví. Pravidelně ho navštěvují vyšetřovatelé, pojmenovaní pouze „váčky“ a „zapadlé oči“, a snaží se ho přimět k doznání. Mají k dispozici rozmazanou fotografii lupiče. K prvotnímu zločinu přidávají dotazy vztahující se k dalším krádežím. Postupně se dozvídáme mnohé o Mu Liangově těhotné ženě a starém otci, který už někdy ani nemůže najít cestu domů, a když se jeho paměť ještě zhorší, musí být umístěn v sanatoriu. V Mu Liangově životě se začne objevovat tajemný A B, který je mu velmi podobný… Autorka udržuje čtenáře v neustálém napětí, postupně prozrazuje další detaily a spřádá tak složitou síť příběhu až k překvapivému rozuzlení.

Divočina čínských měst

Fu Xiuying (Fu Siou-jing, nar. 1976) je autorka povídky Jarní den, která se odehrává v současném Pekingu, kde sama žije a pracuje. Pochází z provincie Che-pej (Hebei) a je absolventka oboru čínština a čínská literatura na Pekingské jazykové univerzitě. Publikuje v literárních časopisech – kromě vlastní tvorby se věnuje literární kritice. Napsala román Wo š’ nü-šuo-š’ / Wo shi nüshuoshi (Jsem mistryně).

Příběh Jarní den (či spíše „Soumrak jara“) byl oceněn literární cenou pro mladé čínské autory povídek. Je psán z ženského pohledu a zaměřuje se na ženské emoce a pocity. Hrdinka Rose (či klidně Růžena) pochází ze vsi Voňavá a venkov má stále pod kůží, přestože žije v Pekingu. Nepatří vlastně nikam – v rodné vesnici ji považují za člověka z velkoměsta (v tom smyslu, jak si oni sami tamní život představují), ve městě utržila nespočet ran. Zprvu žila šťastně v provinčním městečku na severu a chodila s milým klukem Obrem. Něco ji ale nutilo odjet do pekingské „divočiny“. Snaží se všemu odolat a čelit ‒ plakat si dovolí jen v noci, kdy ji nikdo nevidí. Postupně dospěje k poznání, že: „Život je změť, kterou když chce člověk rozplést, nitky ho vedou jen k dalším bolehlavům, rozstřihnout se nedá, uhlazováním se zamotá ještě víc“ (s. 94). Spisovatelka v jedné ze svých statí píše, že její hrdinky jsou zčásti inspirovány jejím vlastním životem, a dodává, že najde-li čtenář v literárním díle sám sebe, je to pro tvůrce velká útěcha.

Ren Xiaowen (Žen Siao-wen, nar. 1978) je absolventka katedry žurnalistiky na šanghajské univerzitě Fu-tan (Fudan). Její text Život Třetí slečny Červené je titulní povídkou sbírky a zaměřuje na šanghajskou „spodinu“. Líčí osudy jednotlivců v kontrastu s každodenním životem ve městě. Autorka se snaží vzkřísit svět staré Šanghaje, zachytit ruch ulic a tržišť, lidské hlasy i barvy a vzhled všeho kolem, téměř jako v dokumentárním filmu. Titulní postava povídky slečna Červená je stařena, kterou okolí považuje za nesmrtelnou. Tuto bývalou kurtizánu odevšud vyhánějí, zároveň spekulují o tom, že je asi bohatá. Za mlada patřila k „sesterské čtyřce“ kurtizán, které si vzájemně slíbily, že se neopustí. Trestem za nedodržení přísahy mělo být, že nebude moci zemřít a bude muset žít navěky. Spisovatelka na malé ploše načrtla nejen pohnuté osudy slečny Červené, ale i dějinné události 20. století, jež se tragicky promítly v životě protagonistky. Krutou každodennost stáří líčí až naturalisticky, ale přesto s laskavostí a pochopením: „Nemoct umřít, i když člověk stokrát chce, dovede si někdo představit, jaké to je? Dny ubíhaly jeden za druhým dál a dál bez konce.“ (s. 118)

Zklamání, nuda a samota

Krátká povídka Žralok je dílem spisovatele Ma Laa (nar. 1978), který žije v jihočínské provincii Kuang-tung (Guangdong). Publikuje především v literárních časopisech, je autor mnoha povídek a pěti románů, vydal i sbírku básní An-ťing te sien-šeng / Anjing de xiansheng (Tichý pán). Je považován za dědice modernismu. Pro jeho díla jsou typická dlouhá monologická vyprávění, postavy působí bezbranným dojmem. Hrdina-vypravěč líčí krátký výlet k moři, který podnikl se svou dívkou Song Lizhen. Popis zcela obyčejných událostí během víkendu u moře se prolíná se vzpomínkami, nechybějí zdánlivě banální detaily, jimiž je tvořena každodennost našich životů: „Malinkatý ostrůvek, který obývá jen pár rybářských rodin, příliš vzdálený a malý na to, aby o něj stáli developeři. Tedy zatím. Podle lidí, kteří to tu znají, je zde k vidění krásná noční obloha plná hvězd, při odlivu se balvany na břehu hemží mořskými ježky. Kolikrát za ty dva roky, co jsme spolu, jsme si slíbili, že se sem zajedeme podívat, jenže plány vždy zkřížila spousta práce, či jiná hloupost. Konečně se poštěstilo.“ (s. 122) Ma La sám tvrdí, že tento text pro něj byl náročným cvičením, jehož smyslem bylo i v díle malého rozsahu nepsat povrchně a zároveň psát s lehkostí.

Spisovatelka a překladatelka z angličtiny Zhou Jianing (Čou Ťia-ning, nar. 1982) je absolventka univerzity Fu-tan a specializovala se na moderní čínskou literaturu. Dosud vydala dva romány a dvě sbírky povídek. Doslovný překlad názvu povídky (Není) přístav bez tuláků, uvedené v antologii, zní: Jsi zázračné dítě, nezůstávej na pevnině. Její hrdinka Yuana je téměř mytická postava, vypravěčka příběhu vzpomíná, jak ji považovala za výplod kamarádovy fantazie. Yuana je zároveň velmi nadaná dívka, studovala v zahraničí, po návratu se začala zabývat čínštinou a literaturou a nakonec vyrazila na humanitární misi. Po nějaké době se obě dívky přece jen letmo seznámily, aby se pak v dalších letech jedna druhé ztrácely ze zřetele. Během poslední schůzky vypráví Yuana o svém podivínském otci, s nímž má zvláštní vztah a současně se mu v mnohém podobá. Typickými rysy povídky jsou melancholie, pocit plynutí času, míjení se s někým, kdo se jen mihl v našem životě, ale přesto na něj nemůžeme zapomenout. Zhou Jianing pregnantně vyjadřuje pocity mnoha našich současníků: „Mezitím jsem se přestěhovala zpátky do Šanghaje, všem, kdo o mě projevili starost, jsem vykládala, že mi nesvědčí severní podnebí, ani jejich nekonečné hostiny. Pravda byla taková, že jsem se cítila zhrzená sama ze sebe, nic z toho, o co jsem usilovala, se neuskutečnilo. Zklamání, nuda a samota si vybraly svou daň.“ (s. 142)

Povídka Jak na supermarket celou antologii uzavírá. Její autor Lu Dekun (Lu Te-kchun, nar. 1983) žije v Chang-čou (Hangzhou) a píše povídky a recenze. V textu líčí bezútěšný život mladého muže, který žije sám v přeplněném bytě a svůj čas rozděluje mezi jídlo, cesty po bytě, které si pro sebe pojmenoval „Cesbyt“, a obsesivní nákupní výlety do nejbližšího supermarketu. Ve skutečnosti není osamělý – navštěvuje ho matka, ženatý bratr ho zve na návštěvu, ale on postrádá motivaci a vůli. Snaží se pouze prostřednictvím jakýchsi rutinních rituálů zaplňovat pomyslné trhliny v čase a prostoru, tedy prázdnotu vlastního života. Jeho návštěvy supermarketu se postupně změní ve výpravy, během nichž městskou dopravou objíždí supermarkety v okolí.

Pocity jednotlivce v globalizované době

Jednotícím tématem antologie by měl nejspíš být život ve veřejném prostoru – soudě dle jejího titulu Na ulici. Úvodní povídka z tibetského venkova se tomuto zařazení vzpírá. Jednotícím prvkem není ani případná generační výpověď autorů, vzhledem k tomu, že se narodili v rozmezí let 1969–1983 a zažili velmi dynamické a proměnlivé období moderních čínských dějin. Zajímavým aspektem je mírná převaha žen-spisovatelek, které ovšem rovněž nepojí dohromady nic dalšího. Sbírce chybí alespoň krátký doslov, který by charakterizoval současnou čínskou povídkovou tvorbu, popřípadě čtenáře podrobněji seznámil se zastoupenými tvůrci v kontextu čínské literatury. Nic z výše uvedeného by však čtenáře nemělo od této antologie odradit. Všechny příběhy přinášejí zajímavý čtenářský zážitek, který může – navzdory kulturním rozdílům a odlišné literární tradici – až překvapivě přesně vystihnout pocity a prožitky jednotlivce v současné globalizované společnosti.