Komiksový svět superhrdinů v posledních letech prokazuje, že nemusí být jen naivní přímočarou zábavou pro děti a dospívající. Pro velká nakladatelství DC a Marvel tak pracují mnozí renomovaní autoři ceněných komiksů pro dospělé – například Ed Brubaker, scenárista, kterého proslavily drsné noirové kriminálky. V komiksovém románu Inkognito jako by oba ne zas tak vzdálené světy spojil: i superhrdinové bojují se zločinci, jejich příběhy mají jen oproti tvrdé realitě drsných kriminálek fantaskní a pohádkové rysy.

V Inkognitu se Brubaker snaží některé fantaskní prvky zachovat, ale pohádkové rysy (zejména jasné rozlišení zla a dobra a finální vítězství těch dobrých) naopak eliminovat. Příběh bývalého člena „záporáckého“ týmu Zacka Overkilla má tedy rysy klasické gangsterky o muži lapeném mezi policií a svým gangem, přičemž nekončí žádným happy-endem, ale patřičně hořce.

Zack býval spolu se svým bratrem-dvojčetem obávaným superpadouchem, dokud se však jedna akce pokazila. Zackův bratr přitom zemřel, Zack sám byl raněn, lapen policií (respektive policejně-superhrdinským týmem), a protože se ukázalo, že past na něj nastražili jeho vlastní šéfové, rozhodl se proti nim svědčit a dostat hlavního padoucha jménem Black Death na doživotí do kriminálu. Organizaci tím ale úplně nezničil, Black Death ji ostatně z věznice stále dosti efektivně řídí, a policie proto Zacka zařadí do programu na ochranu svědků. Zack se musí vzdát svých superschopností a začne pracovat jako řadová kancelářská síla.

Dlouho to samozřejmě nevydrží, zoufale se nudí, a když zjistí, že se mu superschopnosti pomalu vracejí, rozhodne se je znovu využívat, nicméně tentokrát už na straně dobra: a začne ve svém městě čistit ulice od zločinců. Upoutá tak jak pozornost policie a superhrdinského týmu, tak svých bývalých kumpánů (ne nutně stále sloužících v padoušské organizaci) i samotného Black Deatha. Rozebíhá se kolotoč léček, zrad a nečekaných odhalení, kdy hlavního hrdinu pronásledují obě strany a každá má jinak nevybíravé metody.

Brubaker se příliš nezatěžuje vysvětlováním, jak se mezi obyčejné smrtelníky dostali lidé se superschopnostmi. Svede to na pád obřího kosmického tělesa před 200 lety, kdy to všechno začalo, a stačí mu k tomu jedna retrospektivní stránka. Ale i to je o dost víc, než najdeme u jeho mnohých kolegů, kteří se historií fiktivního světa svých superhrdinů zatěžují ještě méně anebo vůbec. Brubaker je zároveň zkušený vypravěč, takže čtenáři dávkuje podrobnosti o minulosti i schopnostech svých postav a často je vyjeví až v okamžiku, kdy se dostanou do hry – nebo dokonce poté.

Inkognito je dvoudílný komiks. První příběh s názvem Inkognito vypráví o neposlušném svědkovi v ochraně, druhý, nazvaný Špatný vliv, rozehrává tradiční gangsterskou šarádu o „krtcích“ uvnitř soupeřících stran a o tom, že kdo byl vyslán jako agent, může snadno změnit stranu anebo rozehrát vlastní hru. V této druhé části už je Zack hoden svého jména Overkill, dokáže holýma rukama vybít celou putyku padouchů a navíc se ukáže jeho hlavní nadpřirozená dovednost, totiž „nasávání“ superschopností poražených protivníků. Což má i jeden nebezpečný – a pro čtenáře docela vtipný – prvek: získá třeba také schopnost halucinovat, se kterou ale vůbec neumí zacházet, takže bloudí v nesrozumitelných vizích a nedokáže rozlišit realitu, což ho samozřejmě rychle zničí.

Inkognito je sice otevřená pocta komiksovému i psanému pulpu dvacátého století, ale je určen poučenějším čtenářům. Brubaker tudíž využil svého hlavního parťáka, totiž kreslíře Seana Phillipse, s nímž pracuje na sérii Criminal a s nímž vytvořil i další série nebo komiksové romány pro dospělejší čtenáře (Zatmívačka, Zabij, nebo budeš zabit, Fatale). Phillips je i v tomto vlastně superhrdinském příběhu stejně temný a hrubý jako ve zmíněných kriminálkách. Hodně pracuje se stíny, někdy až na hranici srozumitelnosti, hlavní hrdina je řádně omlácený a odřený, jeho příležitostné partnerky mají sice svou krásu, ale vždy jsou také nevypočitatelné a hrozivé.

Je to pocta pulpu i pulp jako takový (původní sešitová vydání byla doplněna i texty o meziválečných pulpových hrdinech, v souborném svazku z nich zůstaly jen jejich portréty od Seana Phillipse a jedna mystifikační studie), ovšemže napsaný a nakreslený se zaujetím, nápady a odstupem. Brubaker už napsal lepší věci a Inkognito působí zejména ve své druhé části jako akční oddechovka; ale i tak má své nepopiratelné kouzlo.