Kriminálních nebo gangsterských komiksů vychází v Japonsku docela velké množství, obvykle však bývá kriminální příběh ještě něčím „vylepšen“: především různými nadpřirozenými, často přímo hororovými prvky, ale třeba také sci-fi. Podobně je tomu u série Gangsta – naštěstí je nadpřirozeno přinejmenším v první knize celkem decentní.

Sérii Gangsta napsala a nakreslila kreslířka (!) Kósuke (nar. 1985, jméno je pseudonym) jako svou debutovou sérii, předtím publikovala v roce 2009 jen krátkou povídku v časopise. První díl vyšel v roce 2011 a brzy se stal hitem, následovalo dalších sedm dílů, poslední v roce 2018. V roce 2015 měla premiéru animovaná seriálová adaptace, která byla uvedena i v Evropě a v Americe, stejně jako překlady původního komiksu. Pozoruhodný úspěch japonské kreslířky je umocněn i tím, že autorka se potýká s těžkou variantou autoimunitního onemocnění lupus, kvůli kterému mívá slabší paralýzu v prstech, a dokonce přišla o oko.

Právě její nemoc se mohla stát inspirací pro vizáž jedné ze dvou hlavních postav, takzvaného „pomocníka“, přímočařeji řečeno nájemného zabijáka Woricka, který v mládí přišel o oko – za okolností, které zatím autorka nevyjasnila, ale jistě na ně dojde. Worickovi ovšem jeho hendikep nijak neubírá sexappeal, naopak si přivydělává jako placený gigolo. Jeho parťákem je další postižený, pro změnu hluchý Nicolas, který se dorozumívá převážně znakovou řečí, ale občas pronese i pár vět. Atypická dvojice je postrachem padouchů ve fiktivním městě Ergastulum. Ne snad proto, že by v nějakém altruistickém pohnutí čistili zdejší ulice od zločinu, prostě berou zakázky na likvidaci jednotlivých mizerů i celých band, nejčastěji od jejich konkurence.

Jednou takovou akcí série začíná: Worick s Nicolasem při ní mají zlikvidovat násilnického pasáka a jeho partu. Nakonec oproti zadání ušetří prostitutku Alex, kterou pasák surově bil. Bez jakýchkoli postranních úmyslů ji přiberou k sobě: a Alex se stává jakousi jejich asistentkou a pro čtenáře pomalu odkrývá minulost obou mužů.

V prvním svazku bohužel jen velmi opatrně a pomalu, takže čtenář se dozví jen o málo víc než na začátku. A to nejenom o obou hlavních hrdinech, ale i o světě, ve kterém fungují. Autorka se v nějakém rozhovoru svěřila, že ji víc zajímají západní filmy a seriály než domácí manga, a také fiktivní město Ergastulum je umístěno kamsi do Evropy nebo Ameriky. Worick je vysoký blonďák s dlouhými vlasy a ležérním stylem a i většina ostatních postav vyhlíží evropsky, jen Nicolas se ohání katanou. Město je přeplněné zločinci, někdy to vypadá, jako by se z něj poctiví obyvatelé už vystěhovali. Působí tu takzvané „známky“: muži, kteří jsou v bitkách mimořádně dobří a nosí vojenské plíšky s označením své kategorie. Mezi ně se řadí i Nicolas, který má patrně vůbec nejvyšší možnou kategorii, tedy A0. Ani podstata „známek“ a superschopností není zatím objasněna, ba dokonce se naznačuje, že tito lidé nejsou zas tak výjimeční (ve smyslu, že jich může být mnoho). Ale vše je zatím jen v náznacích, vysvětlení se dočkáme až v pokračováních.

Hodnocení je tak samozřejmě dosti komplikované. Zatím můžeme pochválit především zajímavě vymyšlenou trojici postav, na prvotinu nečekaně suverénní kresbu i celkově rozvolněné pojetí. Fanoušci mangy nejspíš ocení i humorné scénky, jakkoliv nezaujatému čtenáři mohou připadat poněkud infantilní a křečovité – ale k japonským komiksům či animovaným filmům tohle tak nějak patří. Nicméně rozhodně platí, že v Japonsku žijící spisovatelka a překladatelka Anna Cima tu pro nakladatelství Dobrovský našla další nadějnou sérii.