Hledání krásy v jihoamerickém pralese
Dungel, Jan: Ptáci. Barvy pralesa

Hledání krásy v jihoamerickém pralese

Skvostný atlas ptáků jako by ani nepatřil do světa internetu a digitální fotografie. Fascinující svědectví o životě opeřených obyvatel Jižní Ameriky stojí na spojení uměleckého talentu s důvěrnou znalostí jihoamerické přírody. Vzhledem ke stále silnějšímu náporu lidské činnosti, který přivedl na pokraj zániku řadu ptačích druhů i celé ekosystémy, se kniha stává připomínkou ohrožení přírody a mizejícího bohatství její biodiverzity.

První setkání s touto knihou může milovníkovi ptactva připravit pořádné překvapení. Snad něco podobného, jako kdyby za vámi při krmení kachen a labutí na vltavském nábřeží připlavala alka velká, již, jak známo, od roku 1852 nikdo živou nespatřil.

Český ornitolog, cestovatel, ale především ilustrátor a malíř Jan Dungel je svým způsobem také takový poslední Mohykán, který se i ve věku digitální fotografie drží malířské palety, štětce a barevných tužek. Stal se tak jedním z mála současných umělců navazujících na tradici velkých „ptačích“ malířů 19. a počátku 20. století, jakými byli například John James Audubon, John Gould, Bruno Liljefors či ilustrátor Brehmova Života zvířat Gustav Mützel.

Na stránkách této výpravné publikace, která snese srovnání s proslulým Audubonovým atlasem The Birds of America (1827–1838), autor představuje své portréty ptáků, které zachytil v průběhu více než třiceti výprav v jihoamerické divočině.

Od své první návštěvy Venezuely v roce 1992 se téměř každoročně vrací na jihoamerický kontinent, aby zde pozoroval a maloval živou přírodu. Během svých výprav důvěrně poznal savany, mokřady, pralesy i horské svahy Venezuely, Kolumbie, Brazílie, Bolívie, Ekvádoru a Peru. Od roku 2005 ho na většině výprav doprovází jeho žena Radana, která se zaměřuje na dokumentární fotografii. Oba manželé tak mají v průběhu společných expedic rozdělené úkoly. Fotografický um Radany Dungelové dokládá i několik zdařilých fotografií na stránkách této knihy, kde ilustrují životní prostředí ptačích druhů portrétovaných jejím manželem.

Výsledek celoživotních zkušeností

Kniha Ptáci. Barvy pralesa představuje vrcholné dílo autorovy malířské tvorby. Současně však v mnoha ohledech navazuje na jeho předchozí tvorbu. Jedná se především o autorovy zoologické cestopisy z Jižní Ameriky, jako bohatě ilustrovaný debut Tam, kde loví jaguár. Maloval jsem zvířata v pralesích kolem řeky Orinoko (J. Dungel, Brno, 1996), a poté zdařilá trilogie Po krk v pralese (Knižní klub, Praha, 2009), S jaguárem v posteli (Barrister & Principal, Brno, 2012) a Jaguár lidi nežere (Barrister & Principal, Brno, 2017). Zapomenout nelze ani na oceňovaný atlas Džungle uprostřed bažin. Atlas zvířat, rostlin a lidí v nejrozsáhlejších mokřadech na Zemi (Extra Publishing, Brno, 2013). 

Všechny uvedené knihy spojuje s Ptáky jak jejich zaměření na přírodu Jižní Ameriky, tak autorovy ilustrace, z nichž některé je možno v menším formátu spatřit už v jeho předchozích publikacích. Rovněž některé deníkové pasáže, zařazené jako součást doprovodných textů k jednotlivým ilustracím, lze najít i v předchozích zoologických cestopisech.

Toto organické propojení s autorovou dosavadní tvorbou vystihuje proces postupného uměleckého dozrávání a podtrhuje charakter vrcholného, celoživotního díla.

Jak malovat ptáky v pralese

Dříve, než se setkáme s jednotlivými zástupci ptačí fauny Jižní Ameriky, stojí za to přečíst si autorův úvod. Na stránkách svého subjektivního vyznání lásky k přírodě, ptákům a umění autor líčí své malířské i ornitologické počátky, ale také radosti a strasti spojené s malováním divokých zvířat „u nich doma“, jak sám říká. Současně nám prozradí, jak a proč tento atlas vlastně vznikl, dovolí, abychom mu „nahlédli přes rameno“ a pozve nás do jednoho ze svých polních ateliérů v džungli. 

Poutavě, s humorem i nostalgií nám autor přibližuje celý proces vzniku ilustrací od prvního setkání s opeřeným „modelem“ po dokončení jeho portrétu. Nejdobrodružnější bývá pořízení prvního náčrtku v divočině, nejednou za asistence indiánského stopaře či venezuelského kovboje, a jindy třeba u ornitologické sítě, z níž je nutno chyceného ptáčka opatrně vyprostit, podržet ho levou rukou v rukavici a pravačkou během pár minut naskicovat. Pak následují fáze studií, z nichž se nakonec, po „inkubační době“, trvající obyčejně čtyři až pět dní, doslova vylíhne konečný ptačí portrét. 

To je ovšem spíš optimální případ a v reálu často proces malování postihnou komplikace.  Stačí, když vysoká vzdušná vlhkost a neustávající déšť rozmáčejí papír natolik, že na něj nechtějí chytit barevné tužky, akvarelové barvy nemohou zaschnout a studie nebo i hotové portréty se před očima nešťastného umělce mění v pestrobarevnou tekutou břečku. Pak nezbývá než se vrátit ke skicáři s náčrtky a začít malovat znovu...

Pokud některému čtenáři nechybí malířský talent a dostane se mu možnosti navštívit Amazonii, může se pokusit na autorovo dílo navázat. Mistr mu totiž v této knize nabízí konkrétní informace o použitých barvách a dalších malířských pomůckách, pokyny a užitečné rady.

Nejen Amazonie – rozmanitost jihoamerických ekosystémů

Obrazová část, tvořící valnou většinu knihy, je rozdělena do pěti nestejně rozsáhlých kapitol odpovídajících jednotlivým ekosystémům, a zčásti také geografickým kritériím. Na počátku každé kapitoly nás přivítá krátký výklad s charakteristikou dané oblasti, mapa se zanesenými lokalitami autorových výzkumů a malířské činnosti, ale také několik velkoformátových fotografií, dokládajících krásu jihoamerické přírody i fotografický um autorovy manželky.

V první kapitole nás přivítá otevřený obzor savan a mokřadů bohatých hlavně na vodní ptactvo. Následuje mlhou zahalený svět tajemných a neprostupných lesů pokrývajících andské svahy, kde lze při troše štěstí i v současnosti objevit nové druhy obratlovců. 

Podobně bohatou biodiverzitu mají také pobřežní lesy, jimž jsou věnovány dvě následující, kratší kapitoly. Nejprve přicházejí na řadu pralesy v ekvádorské oblasti El Chocó sevřené mezi Andy a Tichý oceán, a posléze zbytky pralesa Mata Atlantica, jednoho z nejohroženějších ekosystémů naší planety, který ještě v polovině 20. století lemoval téměř celé brazilské pobřeží.

Říká se, že to nejlepší má přijít na konec. Snad právě proto se vrcholem celé přehlídky exotických ptáků stala poslední, nejrozsáhlejší kapitola, věnovaná nížinným pralesům Amazonské pánve.

Rozdělení atlasu podle ekosystémů má svou logiku, stojí za ním jak ekologické nároky a rozšíření jednotlivých ptačích druhů, tak i způsob, jímž autor organizoval své výpravy. Jinými slovy: ptáci, které Dungel pozoroval a namaloval na jednom místě jihoamerické divočiny, se vyskytují pospolu i na stránkách této knihy.

Jednotlivé druhy jsou v rámci každé kapitoly seřazeny podle systematického principu.

Pro čtenáře však toto členění, kvůli němuž se příbuzné druhy ptáků ocitají v rámci odlišných kapitol značně daleko od sebe (např. skalňák andský na s. 169 a skalňák oranžový na s. 335), nemusí být zcela přehledné.

Výběr zobrazených druhů ptáků je zčásti subjektivní a zčásti náhodný, zahrnuje totiž pouze ty druhy, které měl autor možnost pozorovat a malovat ve volné přírodě. Z toho důvodu v něm chybí některé dobře známé druhy, s nimiž se autorovi nepodařilo v přírodě setkat. Přesto lze říct, že se jedná o reprezentativní výběr ptactva tropické Jižní Ameriky.

Ptačí portréty

Za svou jedinečnou hodnotu vděčí tento atlas 151 barevným obrazovým tabulím zobrazujícím celkem 157 ptačích druhů, na čtyřech tabulích jsou totiž vyobrazeny společně dva druhy, a na jedné dokonce tři druhy ptáků, v tomto případě kolibříků. 

Každá ilustrace v této knize má svůj příběh. Někdy je to vyprávění o touze a hledání, trvajícím celé týdny, nebo dokonce roky, jindy hovoří spíš o radostném překvapení z nečekaného setkání s vzácným ptačím druhem na místě, kde ho nikdo nečekal. 

Z toho důvodu vnímá autor své ptačí portréty podobným způsobem jako zápisky v cestovním či pracovním deníku. Nepředstavují pro něj pouze umělecká díla, ale také záznam vzpomínek a zážitků. Proto jsou všechny ilustrace v knize opatřeny krátkým rukopisným popiskem, který zahrnuje vědecký (latinský) a místní (španělský, portugalský nebo indiánský) název druhu ptáka, lokalitu, datum pozorování a podpis s datem dokončení.

Podobně stručně jsou pojaty také doprovodné texty, které vedle názvu, systematického zařazení a údajů o velikosti a výskytu daného ptáka obsahují i datum, lokalitu pozorování a její GPS souřadnice. Větší prostor je věnován citacím z autorových deníků, které mají čtenáři přiblížit podmínky a okolnosti vzniku jednotlivých ilustrací. Je však těžké posoudit, nakolik se autorovi tento záměr zdařil, z většiny deníkových citací se toho o daném ptačím druhu moc nedozvíme. Platí to především pro případy, kdy vybraný úryvek věnuje pozornost zcela jiným živočichům, například opicím či kajmanům, a zobrazený pták je v něm pouze letmo zmíněn.

A další drobné nedostatky…

Při pozorném čtení si můžeme všimnout několika slov s vynechanými písmeny, chybějících diakritických znamének a případů nesprávného dělení slov. Tyto chyby však nejsou časté a nebrání srozumitelnosti textu.

Za určitý problém lze pokládat nepoměr mezi textovou a obrazovou částí atlasu. Doprovodné texty k jednotlivým ptačím portrétům jsou skutečně minimalistické a obsahují spíš informace důležité pro autora než pro běžného čtenáře (GPS souřadnice každé lokality). 

Autorův předpoklad o tom, že podrobnější informace si může čtenář s pomocí moderních informačních technologií dohledat v literatuře, je v zásadě správný, i tak ale představuje jisté zklamání. Snad se s námi mohl autor aspoň v některých případech namísto deníkových zápisů raději podělit o své postřehy a pozorování, která mohou být zvláště v případě méně známých druhů, o jejichž způsobu života je zatím známo jen málo podrobností, velmi cenná. 

Pokud jde o samotné tabule, celkem pět z nich zobrazuje víc než jeden ptačí druh, protože na nich ale ptáci nejsou číslovaní a ani příslušné texty neposkytují žádné vodítko, rozlišení zobrazených druhů ptáků může být pro čtenáře tvrdým oříškem. Podobně je tomu v případě rostlin, jimiž je většina ptačích portrétů doplněna, ale přitom nikde v knize nejsou identifikovány, což bychom mohli hodnotit jako další malé minus.

Závěr jednoznačně pozitivní

Tato kniha plná nádherných exotických ptáků, kteří na vás hledí z každé barevné tabule, jen zamávat křídly a uletět, představuje skutečný literární, a především ilustrátorský, skvost.  Domnívám se, že okouzlí stejnou měrou ornitology a přátele přírody jako milovníky výtvarného umění. K tomu, abyste chtěli mít tuto knihu ve své knihovně, ale nemusíte však být ani ornitologem, ani kumštýřem či sběratelem umění: pokud se s ní setkáte a nechybí vám smysl pro krásu, nejspíše vás okouzlí stejně jako mě.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Jan Dungel: Ptáci. Barvy pralesa. Jota, 2022, 360 s.

Zařazení článku:

přírodní vědy

Jazyk:

Hodnocení knihy:

90%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse