Malým i velkým milovníkům železnic patrně není nutné knihy Josefa Schröttera (nar. 1949) ilustrované Bohuslavem Fultnerem blíže představovat. Autoři mají na kontě desítku společných titulů, v nichž zájemcům, kterých je v Česku navzdory silné konkurenci mnoha jiných volnočasových aktivit stále nadprůměrně mnoho, představují historii, současnost i budoucnost železniční dopravy, a to nejen vozidel, ale i zabezpečení, organizace provozu apod.

Nejnovější společné dílo obou tvůrců nese název Lokomotivy a vlaky celého světa. Opět se jedná o bohatě ilustrovanou encyklopedii, v níž autorská dvojice tentokrát představuje známé, zajímavé či nějakým způsobem přelomové typy lokomotiv, motorových vozů a vysokorychlostních jednotek, jakož i stroje a soupravy pro méně obvyklé účely, které bylo a stále je možné v různých částech světa spatřit. Každá trakce má svou vlastní kapitolu, v kapitole závěrečné pak čtenářům autoři představí některé zajímavé tratě a známé vlakové spoje. Sympatické je, že kapitoly jsou v záhlaví barevně odlišeny, takže není problém příslušnou kapitolu podle barvy na okraji stránek snadno dohledat, a to i pro ještě negramotné čtenáře.

Od moderních rychlovlaků po vojenské soupravy

Protože se jedná o původní práci českých autorů, jsou vozidla českého původu v knize hojně zastoupena, stranou ale samozřejmě nezůstaly ani lokomotivy a vlaky zahraniční, přičemž autoři věnují pozornost nejen zemím, které byly klíčové pro železniční historii v globálním, nebo alespoň nadregionálním měřítku, ale jedním či dvěma reprezentanty jsou zastoupeny i země, o nichž se obvykle v souvislosti s železnicemi příliš nemluví (Španělsko, Turecko, skandinávské státy). Poměrně podrobně se autoři věnují moderním rychlovlakům dnešní doby a hned několika zástupci jsou v knize reprezentovány i vlaky typu maglev, vznášející se na magnetickém polštáři nad traťovým tělesem.

V kapitole o vlacích pro zvláštní účely pak může překvapit poměrně početné zastoupení různých vojenských souprav, o nichž obvykle v knihách tohoto typu najdeme jen stručnou zmínku. Gró knihy ale přesto leží v klasických parních, motorových a elektrických lokomotivách. Každé uvedené vozidlo je v knize znázorněno samostatnou ilustrací – nejedná se o přitom pouhý nákres, ale vždy o celé malé dioráma, doplněné lidmi v dobovém oblečení, přírodními scenériemi, nádražními budovami apod. Bohuslav Fultner tak navazuje na typické rysy snad vůbec nejznámějšího českého železničního ilustrátora Jiřího Boudy a snese srovnání s jeho pracemi, scenériím laděným do zimního hávu přitom nechybí ani téměř ladovská poetika. Nad mnoha obrázky tak mohou zejména menší čtenáři při společném prohlížení s rodiči zkusit přemýšlet, co se vlastně na obrázku odehrává, a rozvíjet tak svou fantazii

Mezi mokrou a přehřátou párou

Textová část naopak zjevně míří na čtenáře starší, jazyk knihy je neutrální, jak je pro encyklopedie typické, neobrací se ke čtenáři ani neoživuje jeho pozornost pomocí citoslovcí a hovorovějších výrazů. Tím ovšem nemá být řečeno, že by se čtenář nudil, popisy jednotlivých lokomotiv nejsou jen přehledem technických údajů, ale obsahují i informace o okolnostech a důvodech vzniku, provozním nasazení i různých zajímavostech. Pro dětské čtenáře však nebude úplně snadné pochopit některé geopolitické a další souvislosti, někdy budou nejspíše váhat nad tím, co vlastně určitá věta znamená (věty typu „vyšší příčné zrychlení je úměrné čtverci rychlosti a nepřímo úměrné poloměru projížděného oblouku“ by skutečně neměly opouštět stránky skript pro vysoké školy technického zaměření), a na jejich dotazy leckdy nebudou znát odpověď ani rodiče (i mezi fanoušky železnic nejspíše jen málokdo ví, v čem se liší mokrá pára a přehřátá pára). Některé nejasnosti pomůže vysvětlit příloha, v níž se zvídaví čtenáři vedle základních informací z oblasti fyziky a techniky dozvědí třeba i principy číslování lokomotivních řad nebo lokomotivních pojezdů, ty méně zapálené pro čistě technické otázky potěší třeba přehled přezdívek tuzemských typů lokomotiv nebo nejrůznějších železničních světových rekordů. Textu knihy by každopádně prospěla pozornější redakce – je sice zjevné, že knihu psal autor, který svému oboru rozumí, ale překlepů a drobných historických nepřesností kniha obsahuje víc, než na co je (přinejmenším dospělý) čtenář zvyklý.

Jako celek tak kniha může zaujmout jak malé čtenáře při společném čtení, nebo alespoň prohlížení obrázků s rodiči, tak starší děti, které jsou schopné samostatné četby (byť s občasným dotazem k rodičům). Jistě ale potěší i nejednoho dospělého milovníka železnic.