Krimiseriál České televize, instagramový profil zaměřený na každodennost a popkulturu…, další a další projekty začínají reflektovat období 90. let 20. století. Ambiciózní triptych Devadesátky filmového producenta Petra Kozy se nyní chystá tuto éru pokrýt z perspektivy proměn české hudební scény. Před dokumentárním cyklem a celovečerním filmem se jako první výstup celého projektu představila kniha Dekáda naplno. 

Její autorství Koza svěřil Radku Diestlerovi, jednomu ze zakládajících členů pražského Popmusea. Vzhledem k jeho dlouhodobé kurátorské a spisovatelské činnosti zaměřené právě na oblast populární hudby (lze zmínit třeba v březnu 2023 pokřtěného průvodce Praha beatová) šlo beze sporu o sázku na jistotu. Diestlerův styl spojující odbornou erudici a živelné vyprávění navíc nepochybně sliboval oslovit širší čtenářskou základnu, než kdyby šlo o čistě akademickou publikaci. 

Radek Diestler přitom „devadesátky“ nezpracovává poprvé. Již v letech 2000–2001 se tématu věnoval v seriálu časopisu Rock & Pop nazvaném Pouští a pralesem (český rock & pop ve vzpomínkách, příbězích a souvislostech).  Právě tento materiál nyní autor zužitkoval a výsledkem je kniha, která ve 13 kapitolách sleduje vývoj populární hudby a hudebního průmyslu v rozmezí let 1990–2000 v Československu, potažmo České republice. Dotýká se nejen jednotlivých žánrů (metal, folk…), ale zahrnuje i tematiku hudebních klubů nebo koncertních agentur. Formou ankety dostane v závěru slovo i 11 dalších osobností. Téměř na každou stránku textu pak navíc připadá i strana doprovodného obrazového materiálu. Prostřednictvím archiválií, původem především ze sbírek Popmusea, se tak dokumentuje i mediální obraz dekády. A přesto se autor vyhýbá označení „syntéza“ a svůj text charakterizuje spíše jako výchozí bod pro další (a hlubší) ponor do problematiky.

Jak nenásilně provést čtenáře deseti lety (nejen hudebních) proměn?

Období tak plné nových příležitostí, zvratů a nejistot klade vysoké nároky na každého, kdo by se pokusil o komplexní vylíčení byť jediné jeho oblasti. O to obdivuhodnější je, že se Radku Diestlerovi podařilo publikaci udržet v rozsahu necelých 400 stran a přitom nesklouznout ke strohému vypočítávání jmen a letopočtů. Bezesporu právě díky autorově vypravěčskému a jazykovému nadání zůstal text faktograficky výživný a současně živý a čtenářsky zajímavý. 

Po obsahové stránce lze pozitivně hodnotit nejen výběr témat, ale i snahu překonat v jejich rámci hrozbu pragocentrismu a dotknout se i dění v dalších (zejména krajských) městech. Orientaci v devadesátkovém chaosu pak usnadňuje členění jednotlivých kapitol na kratší a ke čtenáři vstřícnější dvoustránkové úseky. Kromě vlastního vyprávění navíc autor reflektuje i některé nejnovější výzkumné počiny v daných oblastech, čímž případným zájemcům naznačuje směry dalšího zkoumání.

Navzdory vší snaze o přehlednost se však nejspíš najdou i ti, které objem informací přemůže a knihu budou odkládat s pocitem zahlcení. Budou to s největší pravděpodobností ti, kdo 90. léta sami neprožili, a publikace tedy bude jejich prvním kontaktem s hudební scénou tohoto období. Už téma samotné má samozřejmě určitou tendenci být ze své podstaty nepřehledné a plné zvratů a jmen. V tomto případě však svůj podíl viny nese i autorovo vyjadřování.

Slang, narážky a rýmovačky

Kdo někdy četl jinou Diestlerovu knihu, jistě autorův dynamický styl dobře zná. I v případě Dekády naplno jde o přehlídku popkulturních narážek, slovních hříček, rýmovaných popisů fotografií a široké škály výraziva zahrnujícího anglicismy, hovorový jazyk i dnes už málo frekventované sloveso „nýt“. Čtenářský zážitek je tak skutečně strhující – tedy až do chvíle, kdy spletitá džungle autorovy slovní zásoby a chytrých metafor začne zásadně ztěžovat čtenářské porozumění. Představu si snad lze udělat na základě následující ukázky: „Na plakátovacích plochách u českých klubů se začaly stále častěji objevovat plakáty na koncerty tří až pěti kapel, napsaných zhusta tak nečitelnými typy písma, že by daly pohulit i majiteli státní zkoušky z paleografie na katedře pomocných věd historických.“ (s. 303) Jaká je pravděpodobnost, že čtenář obratu porozumí, pokud ve svém životě alespoň jednou neluštil třeba novověký kurent? A pokud nesdílí Diestlerovu životní zkušenost a zájem, definitivně mu text podtrhne nohy ve větách typu: „Kdo si vzpomene na (…), ví, o čem mluvím.“

Pro koho je Dekáda naplno?

Ačkoli má být Dekáda naplno první komplexní knihou o české hudební scéně po roce 1989, rozhodně ji nelze považovat za ideální vstup do této problematiky, a to zejména pro čtenáře jiné věkové kategorie, než jsou iniciátoři projektu Devadesátky. Riziko, že forma zcela zakryje obsah a čtenář si odnese jen pocit zahlcení, je příliš velké. Pokud ale knihu vezme do ruky ten, komu je blízká fascinace hudbou 90. let a její reálie zná, nejspíš si čtení užije. I v případě tohoto „ideálního“ vnímatele však bude výsledný prožitek záviset především na tom, zda se ztotožní s Diestlerovým stylem.