Margriet de Moorová: Utonulá. Přel. Magda de Bruin-Hüblová, Paseka, Praha/Litomyšl, 2007, 280 s.
Výchozími situacemi prozaických textů nizozemské autorky Margariet de Moorové bývají často klíčové životní náhody, převracející naruby dosavadní směřování hrdinů. V novém románu s názvem Utonulá se bárka jejího vyprávění odráží od katastrofální povodně, jež Nizozemsko zasáhla v padesátých letech.
V přístupu k překládání se zásadně lišíme...
Šestý román nizozemské autorky nově a zajímavě kloubí témata známá z její dosavadní tvorby. Motiv nicotné události, pouhé souhry náhod, která nám zcela podemele půdu pod nohama, pojednává autorka v tomto románu na pozadí přírodní katastrofy, která postihla v zimě 1953 jižní pobřeží Nizozemska.
Jedna z těch dvou, Lidy, stála u okna a vyhlížela ven. Bylo takové to ráno uprostřed zimy, kdy je krátce po rozednění a vichřice z uplynulé noci už není útulná, ale vlezlá a otravná. Nesla na ruce dcerku, kabát už měla zapnutý...
