Literární i filmový děj se točí kolem bulharské diplomatické mise v Londýně na konci devadesátých let v době jedné z evropských konferencí; mimochodem Popov sám zde rok jako kulturní atašé strávil, jak však uvádí v knize, podobnost se skutečností je čistě náhodná... Ať tak, či tak - rozehrává pitoreskní hru malosti, plnou národních komplexů, založenou na touze dohnat, až ohromit svět.
AP
Alek Popov
„Nejlegračnější bulharská kniha současnosti,“ píše se na obálce románu Aleka Popova Mise Londýn. Vysoce zábavná je nesporně.
Vysoce si cením lidí, kteří čtou. Poslední, co bych udělal, je, že bych čtenáře redukoval jediným jmenovatelem. Každý čtenář je speciální, každé čtení unikátní. A přesto, pokud mi osud dopřeje setkání se čtenáři mých knih, nabývám dojmu, že to jsou především bystří, k autoritám kritičtí, informovaní a myslící lidé. Je vidět, pokud budeme usuzovat z velikosti nákladů, že jich není tak málo, jak si běžně myslíme.
Kosťa Polívka seděl na vnitřním dvoře vily v Hyde Park Gate a počítal letadla přelétávající nad South Kensingtonem. Bylo jarní ráno, počasí bylo hřejivé, s nízkou oblačností. Forzýtie v rohu dvora zářivě kvetla. Kosťa Polívka seděl na schodech, bosky, v džínách a tílku.
Hlavní zbraní, kterou si dvaačtyřicetiletý Popov už více než patnáct let podmaňuje své čtenáře, a která dominuje i románu Mise Londýn, je jeho znamenité umění dělat srandu. Popova románová prvotina vypráví o bulharské diplomatické misi v Londýně na přelomu tisíciletí.
Tlusťoch vyplul zarudlý a zpocený s proudem cestujících, co právě přistáli na Kennedyho letišti, přičemž před sebou tlačil impozantní vozík se zavazadly. Měl rozpravu s pasovou kontrolou: parchant jeden mu kladl hromadu naprosto zbytečných a urážlivých otázek, jako by chtěl prověřit jeho znalosti angličtiny, které v žádném případě nebyly prohloubené. To ho dodatečně znervóznilo. Zoufale přejel pohledem po stovkách čekajících, nakupených u východu.
Alek Popov (1966) – bulharský prozaik, dramatik a publicista; renomovaný současný spisovatel, jehož knihy se těší velkému zájmu čtenářů, jakož i pozornosti literární kritiky.
Alek Popov patří k nejpřekládanějším bulharským prozaikům současnosti. Hlavní síla jeho krátkých textů je v humoru. Své hrdiny staví do groteskních, často až absurdních situací (kat v současném Bulharsku), ve kterých pak zesměšňuje nedostatky jednotlivců, skupin i systémů.
Ani v literatuře, ani v životě hotová schémata nefungují. Samozřejmě se pokouším sestavit určitý plán, ale ten nikdy není na sto procent definitivní. A konečně jsem se přesvědčil, že nemá cenu přespříliš plánovat, protože mě závěr příběhu tak či tak překvapí.
Už jsem zhltnul ranní noviny (současně se svou kávou), ale protože mi šlo o to odložit začátek pracovního dne, ponořil jsem se do inzerátů. Náhle se mé oči vpily do jednoho textu. Sekání hlav. Následovalo číslo mobilního telefonu. Inzerát byl umístěn v rubrice „Služby“.
