Svět druhé knihy pětadvacetileté Agnieszky Drotkiewiczové nazvané dla mnie to samo (č. já si dám to samé ) se evidentně skládá především z banálních frází, z tragédií schulzovských manekýnů, kteří zkameněli v mumraji nedořečených gest, jde o svět televize, jež přetéká kýčem.